Mé nejhezčí vzpomínky přehled

08.07.2021

Stačilo mi pár stránek čtení, aby mi bylo jasné, že Françoise Sagan není „ženou podle mého srdce“. Její radosti a vášně nejsou radostmi a vášněmi mými – pokud bych měl žít Françoisin život, s jejími večírky a impulsivními rozhodnutími, bylo by to pro mě za trest a ne za odměnu :-) Nejvýrazněji jsem si to uvědomil, když jsem narazil na větu, kde Françoise píše, že „jsme se seznamovali s cizími lidmi a ve třech minutách se stávali jejich nejlepšími přáteli, i když jsme věděli, že na ně pak stejně tak rychle úplně zapomeneme“ - ne, tohle není můj svět a rozhodně nechci, aby takhle někdy v budoucnu můj svět vypadal.

Přesto jsem si Françoise docela oblíbil, zřejmě hlavně proto, že její extrovertnost a extravagance jí nevede ani k sobectví a necitlivosti (jak jsem na to narazil třeba při čtení životopisu Édith Piaf), ani si nebere svůj status volnomyšlenkářské literátky jako alibi pro bezohlednost vůči okolí (ve smyslu: my umělci cítíme věci jinak, konvenční morálka a běžné zásady slušnosti pro nás neplatí). To bylo fajn. A navíc své nejhezčí vzpomínky píše svěžím způsobem, lehkým perem, a s pohledem na svět, který je víceméně laskavý a tolerantní, jak dokazuje například její výrok na adresu Tennesseeho Williamse: „Co na tom, že byl v noci dobrý a mužný nejraději s mladými hochy, jestliže byl takový k celému lidskému pokolení ve dne.“

Když jsem se pročetl až na konec, uvědomil jsem si, že mi těch pár hodin s paní Françoise příjemně uteklo, a učinil jsem sám pro sebe rozhodnutí, že určitě musím odčinit jeden ze svých mnoha literárních restů a přečíst si také něco z její beletrie.

28.07.2019

Impresionisticke vzpominky na lidi, mista a cinnosti, ktere mela autorka rada. Cekala jsem hlubsi ponor do tematu, takze peo me velke zklamani