Alan Rickman: Deníky
Alan Rickman
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499588/bmid_deniky-alana-rickmana-v80-499588.jpg
3
287
287
Deníky Alana Rickmana jsou jedinečnou pozvánkou do mysli autora – jednoho z nejoblíbenějších herců dnešní doby. Alan Rickman i po své smrti zanechal odkaz herce světové úrovně a jeho důstojnost, profesionalita i zvučný hlas nepřestávají diváci obdivovat ani dnes. Rickmanovy deníky popisují neobyčejně i obyčejné věci, vypráví světsky, vtipně i s lehkou jízlivostí, přičemž zůstávají naprosto upřímné. Autor nás bere do svého domova, na výlety s přáteli po celém světě, k přípravě divadelních her i a na natáčení filmů od Rozumu a citu, k průlomové roli ve Smrtonosné pasti, přes Robina Hooda až po filmy o Harrym Potterovi a Královu zahradnici, kterou režíroval. Deníky začínají v roce 1993 a kočí s hercovou smrtí v roce 2016 a nabízejí příležitost seznámit se s Alanem Rickmanem nejen jako hercem, ale jako přítelem, cestovatelem, fanouškem, režisérem i obyčejným mužem.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2023 , Ikar (ČR)Originální název:
Madly, Deeply: The Alan Rickman Diaries, 2022
více info...
Přidat komentář
Klasický deník se zápisky. Nic více a nic méně.
Měla jsem tohoto člověka ráda jako herce a knížku jsem po 10 stránkách odložila. Jak už tu někdo psal níže: špatný pocit, že se někomu hrabu v soukromí.
Alana Rickmana zbožňuji. Ale souhlasím, co zde už bylo napsáno a celkem se divím, že i když (a to bylo v předmluvě přiznáno) by si to Alan nepřál, tak deníky vyšly. Také si myslím, že tohle byly jeho čistě soukromé poznámky, a moc to ostatním čtenářům "nedá".
I když mě některé jeho poznámky pobavily, pořád jsem měla nepříjemný pocit, že se někomu hrabu v soukromých poznámkách.
Z celé knihy mám pocit, že by se Rickmanovi její vydání nelíbilo. Myslím, že by to vnímal jako zbytečnost. Nemůžu za něj mluvit, to je jasné, ale přijde mi to tak. Občas se objevilo něco zajímavého, bylo toho však opravdu málo.
Nedočteno. Naštěstí jsem ji měla jen půjčenou, jinak by mi bylo fakt líto peněz. Naprosto souhlasím s tím, co zde bylo napsáno.
Alan Rickman si ty zápisky psal hlavně pro sebe. Není tam děj, jsou to strohé poznámky, ve kterých se lehce ztratíte a nic vám neřeknou. Nechápu, proč vůbec bylo třeba vydávat, zvlášť, když ani není jisté, že by si to sám AR přál.
Předmluva od Emmy Thompson je skvělá, ale jinak jsem se vyloženě nutila do prvních 100 stránek, a pak jsem ji odložila.
Tohle opravdu ne. Nelíbí se mi koncept vzít jen tak sepsané myšlenky někoho, kdo do toho už nemůže zásahnout, a vydat je. Za mě to nic nepřináší, na další čtení jsem se netěšila, spíš jsem trpěla. Nedočteno, nehodnoceno.
Dlouho jsem přemýšlela, co k této knize napíšu a stále nemám úplně jasno, ale tak..
Nejsem ani tak zklamaná z vydání knihy, jako spíše z toho, o čem se v ní píše. Máme tu deníkové záznamy, které se čtou celkem rychle a často jsou třeba dovysvětleny pod čarou. Já byla zklamaná, omlouvám se moc, spíše z charakteru pana Rickmana. Vím, že byl často ovládaný bolestí (jak fyzickou tak psychickou), ale to, jak o někom někdy mluvil.. to, že byl často takový protivný a negativní.. a to myslím i v případě HP. On o natáčení psal jen tak, jakože proběhlo.. žádné hezké myšlenky.. proto si myslím, že kdyby chtěl knihu vydat on, určitě by jí ještě upravil.
Moc se mi třeba líbilo, jak hodně cestoval, jak moc rád jedl a stýkal se s kamarády. Byl tím ale naprosto přetížený a zahlcený. To, jak často trpěl jet lagem, kolik toho denně udělal.. to je strašná spousta práce! A tak se nedivím, že to tělo začlo slábnout..
Kniha se mi tedy četla dobře, roky ubíhaly rychle, Alan se setkal se spoustou známých osobností, se kterými si ne vždy sedl.. měl opravdu zajímavý život.
Na konci knihy jsou ještě rané deníkové zápisy z let 1974-1982, kde má Alan spoustu zajímavých myšlenek, vlastně, docela mě mrzí, že jsem nelepíkovala od začátku knihy, protože občas jsou tam opravdu hezké, nebo vtipné myšlenky.
Je potřeba brát v potaz že je to deník, takže cca polovina jsou poměrně nudné poznámky z života Alana a max to můžete využít jako vzhled do jeho života, co si o čem a o kom myslel atp, předmluva od yemmy je skvělá a pobavila mě. Závěr od jeho ženy Rimy zase dává vzhled do posledních chvil než ho nemoc školička, jak rychle to vzalo spád atp a mezitím několik let deníku kde se občas i objevu zajímavé poznámky co vtipné hlášky z jeho života v reakci na různé situace. Rozhodně to není běžná literatura ke čtení a je třeba to brát opravdu s tím že čtěte něčí deník a že je to doslova datovane, někdy i s časem a občas je ke dni jen jedno slovo nebo pár slov a někdy celé odstavce. Někdy se to čte samo a někdy je to pár nudných stránek
Tahle kniha mě zklamala, nebyla jsem schopná ji dočíst. Připadá mi to, že vzali diář, kde bylo napsáno kdy, kde a s kým byl a vydali to. Nevím, co to o něm vypovídá - snad jen, ze se rád setkával s přáteli, měl jich dost, hodně cestoval. Nejsem si jistá, že to mělo být vydáno. Možná skalním fanouškům (přiznávám, to já nejsem) to něco řekne, ale já jsem se o něm jako o člověku nebo o jeho názorech na jeho práci z této knihy moc nedozvěděla.
Kniha se nečetla lehce, ale bylo zajímavé zjistit, jaké měl názory a pohled na různé věci. Neuvěřitelný herec s neskonalou energií i v době, kdy už mu jí příliš nezbývalo. Pořád se snažil žít naplno podle svého a také se dokázal zamyslet nad životem samým. Na nic si nehrál a přesto byl hvězdou. To vše mu dostávalo to kouzelné charisma.
No, zjevně jsem také čekala něco jiného. Deník je deník, každý, kdo ho píše, si ho píše pro sebe, svým stylem. Pokud panu Rickmanovi stačily tyto poznámky, aby mu připomněly zbytek daných událostí, v pořádku. Proč to ale někdo musel vydat, to nechápu a jak tak čtu komentáře, nejsem sama. Pan Rickman nebyl jen Snape, upřímně, já filmy HP stále ještě neviděla všechny a nehodlám na tom nic měnit, nejsem tedy ta šílená fanynka, která musela mít Snapeův deník. O panu Rickmanovi a jeho roli v HP celkem pěkně píše Tom Felton.
Já jsem ho poprvé zaznamenala ve filmu Rozum a cit. A pak v Lásce nebeské, tam hraje skvěle, ale možná tomu taky dost pomáhá původní český dabing. Kdoví?
Díky deníkům jsem se ale dozvěděla, jak velký divadelní herec to byl a jen jsem žasla nad tím, jak moc cestoval po celém světě. Nicméně si stále stojím za tím, že tohle vydáno být nemělo a mrzí mě, že jsem si knihu nepůjčila, ale koupila.
Nádherné čtení, způsob jak poznat Rickmana jako člověka i jeho postoj k herectví, je to jeho pohled na mhoho jiných herců či význámných lidí. Nevím, proč někteří očekávali, že budou číst soubor jeho výlevů o tom, jak skvělé bylo natáčení HP. Byl to jeho deník, jeho život obyčejného i neobyčejného člověka a velkého herce.
Alan - jeden z největších, nejlepších a nejoblíbenějších herců a osobností své i celé generace. Velkolepý člověk s velkým srdcem i hlasem, který dělá lidi šťastnější. Chlap, jak má bejt. Nezapomenutelný a nenahraditelný. Pořád mi nedochází, ani po těch letech, že už tu není. Je to sice už 7 let, ale přijde mi to jako včera a stále mám pocit, že je tu s námi a nedokážu o něm psát v minulém čase. Pořád čekám, kdy se objeví v novém filmu nebo uvidím nějakou jeho fotku, s tím jeho typickým úsměvem, tak jak ho miluju nejvíc. Jeho odchod mě pořád bytostně bolí, nesmířila jsem se s tím a asi to nikdy nedokážu. Zbyla tu po něm a ve mně obrovská díra, která se už nezahojí, zároveň v mém srdci bude navždy. Myslím na něj každý den a v mých vzpomínkách a jeho filmech žije navždy. Je to zvláštní, postrádat někoho, koho jsem nikdy nepoznala, ale je to, jako bych ztratila někoho blízkého. Ten den jsem ztratila kus srdce. Odešel příliš brzy.
Pamatuju si moje první setkání s ním, bylo mi asi 10, našla jsem video, kde předčítá sonety, a byla jsem z toho úplně mimo. Sice jsem tomu tehdy vůbec nerozuměla, ale ten hlas mě hypnotizoval a poslouchala jsem to pořád dokola. Tehdy jsem se zamilovala. A, dovolte mi jednu osobní poznámku, mohl by to být můj děda, ale stačí jedno slovo a jsem jeho, haha, ups, pardon, nevadí, jdeme dál.
Na jeho Deníky jsem se těšila rok jako na žádnou knihu dlouho ne, chodila jsem se ptát do knihkupectví celý týden, jestli už ji naskladnili, nicméně na druhou stranu nutno podotknout, že i když jsem si je ráda přečetla a mohla nakouknout do mysli a poznámek jednoho z lidí, které na světě nejvíc obdivuju, je to vlastně ošemetné a nepatřičné číst, těžko říct, jestli by s tím souhlasil, jak by se cítil, ale prý je taky plánoval vydat (jen by je asi výrazněji osekal) a já jsem za to kouskem srdce sobecky ráda, i když mě za to asi někteří odsoudí, ale tomu se nedá ubránit, když je to někdo, koho tak milujete a obdivujete. Četla jsem to s bezmeznou úctou, respektem, vážností, skromností a oddaností.
(když tak nad tím přemýšlím, v dnešní době většina z vás sleduje své oblíbené osobnosti na instagramu, kde jim vidíte až do talíře, ne li jinam, nevadí vám lajkovat jejich polonahé zadky a sledovat každý jejich prd, ale tohle vám vadí, přitom je to v podstatě to samé a u Alana je to aspoň důstojné, chytré, smysluplné; holt doba pokročila a co je na internetu, stává se automaticky normálním, zvrácený svět)
Tahle kniha je předně pro fanoušky Alana jako takového - herce, člověka, osobnosti, přítele. Alan není jen Harry Potter, respektive Snape, což je bohužel pro většinu lidí jediný důvod, proč knihu četli, a to je zásadní problém. Mám pocit, že ho lidi vůbec neznali, a potom nechápu důvod, proč knihu četli, pak to nedokážou ocenit. Jsou to deníky, ne beletrie, je to Alanovo nitro a život, jeho intimní pocity, myšlenky a vzpomínky, humorné i naštvané zážitky a postřehy, ne zákulisí Harryho Pottera, jak asi většina předpokládala. Alan je mnohem víc než jen Snape, ačkoliv ho přivedl k životu, já ho miluju a patrně to bude jeho mezi lidmi nejznámější role, kterou si svět bude pamatovat, ale byla bych ráda, aby si ho svět pamatoval taky hlavně a předně jako unikátní osobnost, jíž byl. Jedinečný, nadaný, laskavý, šlechetný, inteligentní, vznešený, srdečný, pokorný, uctivý, charismatický člověk se srdcem i rozumem na správném místě a spoustou dalších geniálních rolí a chvil běžného života - a o tom ta kniha totiž je (doporučuju se podívat na jeho filmografii, jak sám říká, jestli chtějí lidé vědět, kým je, všechno je v jeho práci; z mých nejoblíbenějších Dogma, pro mě jeho nejlepší role, takové ztvárnění se jen tak nevidí). Alan totiž byl přesně takový, jak ho známe, ale taky úplně jiný než pod obalem svých rolí, a tyhle jeho zápisky vám pomohou to/ho objevit.
Dokážu pochopit, že to někoho nevtáhlo, protože je to, pravda, pro mnohé psáno zvláštní formou a těžko se to hodnotí, možná by se to hodnotit ani nemělo, nepřísluší nám to, ale nedokážu pochopit, že tomu někdo vyčítá obsah, aniž by si zjistil, o čem a o kom to vlastně je a proč to čte někdo, kdo nezná jeho filmy ani jeho samotného. Nemělo by se to číst jako beletrie, není to ani biografie, však on to taky nepsal jako knihu, tenkrát ani netušil, kolik lidí to bude číst a že to vůbec budou číst. Možná vám bude příjemnější a intenzivnější si to dávkovat podle nálady a ponořit se do toho, než to do sebe hrnout v kuse celé najednou, pak je člověk moc zahlcen jmény a informacemi. Pokud nejste jeho fanoušci a znáte jen a hlavně Snapea, nečtěte to, on si to nezaslouží.
Jako skalní fanoušek znám všechny jeho filmy nazpaměť a znám plno věcí okolo, z natáčení a podívat se na ně a jejich zákulisí jeho okem bylo fascinující. Myslím si, že ho (v rámci možností) znám dobře, ale tady se mi ukázal i v dalších stránkách a bavilo mě s ním všechno prožívat. Plus miluju jeho ilustrace, zkrátka umělec. Dojal mě i rozesmál. Mám tam nepočítaně záložek, protože miluju jeho humor, upřímnost, přirozenost, poznatky, připomínky a chci si je uchovat. Alan je sice obdivuhodný a mimořádný muž, ale je to taky obyčejný člověk jako my všichni, což na něm asi stejně miluju nejvíc, a to z něho a z jeho deníků promlouvá. Ona si většina lidí myslí, že je to přísný morous, jako Snape, protože ho neznají, ale on je naopak tak veselý, přímočarý, bezprostřední a milý chlapík. Vidíte, stále o něm píšu v přítomném čase...
Pro mě osobně je to významná kniha významného člověka, ke které se s láskou, úctou a pokorou budu určitě často vracet, už jen proto, abych si ho připomněla. Alan je legenda a jeho lidská i herecká stopa, kterou zanechal, je nesmazatelná.
"When I'm 80 years old and sitting in my rockin chair, I'll be reading Harry Potter. And my family will say to me, 'After all this time?' And I will say, 'Always'." Strašně bych si a jemu přála, aby se to splnilo.
After all this time?
Always.
Miluju.
Děkuju.
Alan Rickman odešel příliš brzy. Bohužel ho mám spojeného tak nějak se smutkem, protože dvě jeho největší role (nebo spíš moje nejoblíbenější) byly vážné postavy, které měly smutný příběh. Konec Snapa je samozřejmě smutný, ale abych byla upřímná, každý rok strašně obrečím, když Emma Thomson v Lásce nebeské zjistí, že jí její manžel nespíš podvádí. Nebo spíš se k tomu chystá...
Vím, že byl Alan Rickman proslulý svým smyslem pro humor a krutou upřímností ale v téhle knize to nějak vůbec nevyzní.
Číst tyhle deníky tedy bylo vlastně dost smutné, protože i Alan Rickman je tu často vážný, nebo to tak působí. Na druhou stranu je skvělé, že mu můžete nahlédnout trochu do soukromí...
Já jsem osobně byla ze začátku trochu proti tomu. Vydávat někomu jeho soukromé a intimní deníky po smrti? Zvláštní... Souhlasil by s tím? Asi ne.
Ale nakonec rozumím tomu, proč vyšly. Je hezké, že se tímto opět zase trochu stal „nesmrtelným“ a jeho fanoušci si jeho knihu mohou přečíst a poznat ho lépe.
Netvrdím, že jsem úplně největší fanoušek tohoto herce, pořádně jsem ho viděla jen v těch dvou zmíněných rolí (+ Smrtonosná past samozřejmě, ale to jsem viděla jen jednou jedinkrát).
Knížku ale tak nějak nemůžu ohodnotit, protože se nečetla dobře. Byla vlastně dost nudná a zajímavých částí tam bylo málo.
Já se ale těším na audioknihu! Ta má vyjít v podání jeho dabéra Aleše Procházky a to bude podle mě naprosto úžasný zážitek. Takže jo, pustím se do ní pak znovu.
Já bych Vám asi taky doporučila spíš počkat na audio-verzi, ta čtená podoba je fakt poměrně nezáživná, když nejste fanoušek číslo 1.
Tahle kniha nemá umělecký záměr. Jsou to poznámky jednoho zajímavého člověka o všem možném a hlavně o lidech, které potkává. To se nedá hodnotit a ani by se nemělo. Nejspíš by se to nemělo ani zveřejňovat.
Kniha se mi četla opravdu těžce. Strašně moc jmen, názvů her a filmů. Ze začátku jsem si vše poctivě googlila, ale s přibývajícími stránkami mé nadšení opadávalo. Přibývalo jmen bez příjmení a nebo jen iniciály a tak už jsem se nesnažila hrát si na detektiva. Souhlasím s níže uvedeným názorem, že by určitě byla zajímavější životopisná kniha sepsaná osobou zasvěcenou.
Precteno prvnich 22 stran, pak par pasazi o HP. jinak to neslo, nic vam to nerekne kdyz neznate ta mista, zkratky, vsechny ty osoby. Ja se to navic pokousela cist v anglictine a to byla uplna sebevrazda. Jedna hvezda za posledni strany napsane manzelkou o Rickmanove konci, ktere byly velmi dojemne a vyloudily ze me i par slzicek.
Nevím, co k tomu říci... Je vidět, že nikdy neplánoval se s tím chlubit a velká část zápisků jsou jen informace o tom kde, kdy a s kým byl. Tečka. Upřímně literární hodnota hodně pochybná. Ovšem pro fanoušky Alana literatura vlastně povinná. Ovšem pokud čekáte pikošky z natáčení HP nebo Alanova soukromí, tak budete celkem zklamáni. Spíše se dozvíte, jak byl se spoustou produkcí nespokojený a jak hodnotí udílení cen akademie.
Alan Rickman: Deníky
Ze začátku trochu trvá, než si člověk zvykne na knížku psanou formou deníku. Nicméně po nějaké chvíli jsem to přestala vnímat a brala to v podstatě jakou souvislou knihu plnou děje. Protože jeho život prostě byl plný všeho. Nicméně znovu bych knihu nečetla. Jsem moc ráda, že ji mám, že jsem mohla nahlédnout do myšlenek takového člověka, který byl mnohem víc, než jen Severus Snape. Kdo si myslí, že to bude jen o chvále Harryho Pottera, neměl by se se čtením ani namáhat. Tenhle skvělý člověk dokázal mnohem víc. I když mám dojem, že vyjít s ním nemuselo být vždy jednoduché. A také si myslím, že by s vydáním této knihy asi nesouhlasil. Ale kdo ví :-)