Alanova válka I.

13.12.2019

Předmluva knihy je autorův velmi osobní popis vzniku (záznamu) velmi osobních příběhů někoho jiného. A zvolená forma obrázkového vyprávění tomu přesně odpovídá.
Příběhy mladíka, jehož první vozidlo, které řídil byl tank a který měl už na cvičáku 2x trochu toho štěstíčka a nepřišel o to nejcenější. A to byl teprve začátek. Ani chvíli jsem nepochyboval o pravdivosti vyprávěných příběhu, protože právě tak neuvěřitelný je život. Melancholie citlivého člověka vrhnutého do 2 světové války dává knize specifický charakter a nemusí vyhovovat každému, kdo se o ww2 zajímá.
Kresba je nekomplikovaná, šedobílá na žlutém (zažloutlém) papíru, vyvolává dojem starého výtisku a spíše jen doplňuje vyprávění.
Vyprávění moudrého člověka.

21.02.2018

Prvni dil originalniho prevedeni vzpominek americkeho vojaka Alana, ktery bojoval ve druhe svetove valce na evropskych bojistich, do komiksove podoby. Z prvniho dilu jsem byl tak nadseny, ze jsem samozrejme hned v knihovne sahnul po dalsich dilech serie a navic i po prequelu. Je to velmi sugestivni zprostredkovani Alanovych zivotnich zazitku, krasne udelany komiks.

01.03.2016

Alanova válka 1 nepředstavuje převratný komiks. Je to jednoduše vyprávění jednoho člověka, které zachytil jiný člověka, vyprávění člověka, který něco zažil a chce se o své vzpomínky podělit. Nic víc. Chce ukázat pár momentů, které ho formovaly, momenty, které jsou zábavné, momenty, které utvářejí i nás samotné. Emmanuel Guibert tomu pak ještě přidává něco navíc, svou kresbou, která se jeví jako strohá, ale zároveň dotváří dojem vzpomínky, dojem něčeho, co máme ještě v paměti, ale už je to jen mlhavé, detaily jsou nejasné. V tomhle je krása vyprávění. Ne v jeho epičnosti, ale v tom, jak je podáno a že se nás dokáže dotknout.

Měla jsem to štěstí, že jsem knihu, či komiks jestli chcete, nejdříve četla a o několik dní později jsem se osobně setkala s autorem samotným. Příběh mne zaujal pro svou jedinečnost a nekonvenčnost, kterou dnes již mnoho knih postrádá.
Emmanuel Guibert zde nevyzdvihuje hrdiny a jejich heroické skutky za druhé světové války, avšak pozastavuje se nad úplně prostým životem jednoho obyčejného vojáka, Alana Copea. Při čtení knihy máme nejen možnost pozorovat Alanův vojenský výcvik, ale autor nám dovolil nahlédnout do Alanových myšlenek a vzpomínek. Už jen grafické zpracování napovídá tomu, že v té době bylo jen pár ''barevných'' okamžiků a jinak bylo přemýšlení a život člověka takřka černobílý. Měla jsem možnost položit panu Emmanuelovi Guibertovi otázku, zda by chtěl být, či stát se Alanem.
Odpvěděl mi, že byli s Alanem velice rozdílní, a že ho k Alanovi spíše poutala zvědavost než touha stát se jím a prožít jeho život.

Knihu jsem osobně nečetl, jen nám náš učitel českého jazyka četl několik vybraných stránek, ale i z těch jsem poznal, že se jedná o velice zajímavou, krásně napsanou komiksovou knihu. Měl jsem možnost se osobně vidět s autorem (na autorském čtení právě této knihy), který nám odpovídal na otázky. Z jeho odpovědí, které nebyly mimochodem formou "ano" nebo "ne" jsem pochopil některé jeho myšlenky, způsoby a také techniku malování jeho komiksů. Sám autor byl vstřícný, bylo vidět, že ho těší, že na jeho knihu je tolik otázek a on že na ně může odpovídat. Můj celkový názor na knihu je tedy více než pozitivní, doufám, že si Alanovu válku budu moci někdy osobně přečíst, a to nejen první díl, ale i díly další :)
J. S.

17.05.2015

Bohužel jsem zatím neměla možnost si knihu přečíst, za to jsem se ale v rámci školní akce setkala s autorem.
Zprvu jsem od tohoto autorského čtení moc neočekávala - sotva jsem věděla, že je kniha komiks o válečném veteránovi. Ale při loučení s autorem jsem měla pocit, že o knize vím snad všechno. Tedy jistě, že ne co se děje týče. I když i o ději jsme se toho hodně dozvěděli. Ale autor, Emmanuel Guibert, nám dokázal svoji tvorbu úžasně přiblížit. Měli jsme možnost se ho téměř neomezeně ptát, a to jak na knihu (proč je malována černobíle,...), ale i na to, jak se vlastně s Alanem seznámil, proč se rozhodl jeho příběh zachytit do knižní podoby, ale i jak se mu pracuje, když je Alan již po smrti.
Pan Guibert nám ochotně na všechny naše záludné otázky odpovídal. Ke každé, i té nejjednoduší, hovořil několik minut. Celou tu dobu se usmíval a povídal si s námi jako s jemu rovnocennými, snad i přáteli. Udělal na mě opravdu dobrý dojem. Doufám, že si někdy knihu budu moci přečíst :)

Knihu jsem zatím ještě nečetl, ale schůzka s jejím autorem Emmanuelem Guibertem ve mně zanechala hluboké vzpomínky.
Při setkání, kterého jsem se minulý týden v rámci školní akce zúčastnil, na mě komiksový autor působil velmi dobrým dojmem. Přátelský, milý a pozitivně naladěný umělec s námi hovořil především o jeho profesním životě. A věřte, že si bylo o čem povídat.
Upřímně přeji tomuto muži do dalších let hodně dobrých tvůrčích nápadů.

Nejprve musím zmínit, že jsem tuto knihu nečetl. Hodnotím ji tedy podle vyprávění mé spolužačky a též podle informací, které jsem se dozvěděl během setkání s autorem knihy, Emmanuelem Guibertem. S autorem jsem se setkal před týdnem, při přednášce se školou. Zprvu jsem si říkal, o co půjde, že to bude nuda a bůhví co dalšího. Musím ale uznat, že jsem se zmýlil. Po příchodu do Evropského domu jsme si všichni sedli na zem a autora jsme se ptali na otázky, na které jsme chtěli slyšet odpověď. I na otázky, na které by se dalo odpovědět prostým „ano“ či „ne“, odpověděl dlouhým, nikoli nudným proslovem, který nám překládala překladatelka. Jeho vyprávění bylo velmi inspirativní. Člověk si možná řekne, že jde o pouhý komiks, který Guibert sepsal za pár dnů. Tak to ale vůbec není. Nejde o 1 týden, ale o 20 let. 20 let záznamů, výpisků a nejrůznějších poznámek, které tvořil při rozhovorech právě s hrdinou komiksu, Alanem. Těžší než sepsání textu byla možná tvorba ilustrací. Použil totiž tzv. vodní techniku. Sám nám uváděl, že jedna stránka mu trvala až jeden týden, protože veškeré domy či vojenskou techniku kreslil podle ilustrací z jiných knih. Trpělivost a píle ho dovedly až do cíle. Své povídání ukončil tím, že rozhodně chce pokračovat v tvorbě a že má spoustu dalších nápadů. Nakonec nám namaloval úchvatné obrázky a to za pomoci pouhé černé fixy.

S knihou jsem se seznámila na své hodině češtiny, zpočátku jsem neměla příliš velká očekávání, už proto, že jsem o ní nikdy předtím neslyšela, ale později jsem svůj názor musela značně přehodnotit...
Po krátkém seznámení s knihou, se naskytla příležitost setkat se jejím autorem - Emmanuelem Guibertem a tak jsem si řekla, proč ne? Mohlo by to být dokonce zajímavé a skutečně bylo. Emmanuel Guibert byl od pohledu sympatický a prostřednictvím odpovědí na naše otázky nám vyložil cestu, jak napsal tuto knihu. S Alanem se seznámil náhodou - zeptal se ho na cestu a to bylo štěstí, protože kdyby se pan Guibert lépe orientoval, tato kniha by nikdy nespatřila světlo světa. Byli si navzájem sympatičtí a tak se z nich stali přátelé. Když mu Alan vykládal svůj život, E. Guiberta tento příběh natolik zaujal, že se ho rozhodl zvěčnit jej v komixovém provedení. Alan mu později řekl, že na začátku ani nedoufal, že by bylo opravdu možné sepsat o jeho životě knihu. Nenachází se v ní bůhvíjaká úžasná dobrodružství, ale možná proto v dnešní době tato kniha tolik vyniká mezi ostatními. Stručné shrnutí zní - kniha pojednává o životě, zážitcích a myšlenkových pochodech jednoho z mnoha a mnoha vojáků bojujících ve druhé světové válce. V knize se dozvíte zážitky od každodenní rutiny až k dosti choulostivým situacím. Osobně zastávám názor, že každý by si měl tuto knihu přečíst, i když je o životě jednoho vojáka a možná proto, že Alan je v knize vylíčen naprosto lidsky (narozdíl od literárních hrdinů jiných autorů), pomáhá nám to ztotožnit se s ním a uvědomit si jedinečnost tohoto příběhu.
Takže jestli dosud váháte, radím Vám, zajisté si ji přečtěte, protože podobné dílo, jen tak nenajdete.

Sice jsem komiks zatím nečetla, ale osobně jsem se setkala s jeho autorem, Emmanuelem Guibertem. Bylo to opravdu zajímavé.

Do tohoto komiksu bylo vloženo mnoho snahy, úsilí a také mnoho času. Pan E. Guibert se s Alanem seznámil snad tím nejobyčejnějším způsobem, zeptal se ho na cestu. Avšak ho Alanův příběh zaujal a tak se z nich časem stali přátelé. Jeho vzpomínky z války mu přišli něčím vyjímečné, zajímavé. Proto se rozhodl, že je zachová. Když mu ho Alan vyprávěl, nahrával ho na diktafon. Poté si k tomu sedl, nasadil sluchátka a vše, včetně nejmenších detailů, zaznamenával na papír. Pan Guibert už od 3 let kreslil komiksy, bavilo ho to. A proto se i tuto knihu rozhodl udělat jako komiks. 1 stránka mu trvala třeba i týden, protože místo dění neznal, musel si jej vyhledávat v různých knihách v knihovně, ne jako dnes, že by zadal nějaký pojem do internetového vyhledávače a našel si obrázky, to dříve nebylo. Takto to celé dlouhými tahy štětcem zaznamenával na papír, dokud to celé nedokončil. E. Guibert využil v této knize zajímavého nápadu. Říkali jste si někdy, proč je vše černobílé? Já totiž ano. Tento nápad je skvělý hlavně v tom, že právě ta černobílá část uprostřed značí minulost a těch pár stran, které jsou na začátku a na konci značí současnost.

Když nám to pan Emannuel Guibert všechno vyprávěl, bylo to velice zajímavé a já pochopila, že to není jen obyčejná kniha, ale kniha plná pocitů, emocí, štěstí, problémů a hlavně velmi mnoho úsilí. Proto mám v nejbližší době v plánu, že si tuto knihu přečtu, protože mě to velice láká. Jestli jste až do teď váhali, zda ji přečíst nebo ne, mohu vám poradit jediné: ANO

Ačkoli se ke mně kniha prozatím nedostala, poštěstilo se mi něco jiného. V rámci výuky jsem se totiž mohla zúčastnit meetingu s Emmanuelem Guibertem - autorem Alanovy války.

Jako čtenáři si často neuvědomujeme práci, která musela být do tvorby vynaložena. Pan Guibert by se dal obrazně pokládat za vynálezce, jenž ve svůj cíl věřil, i když sám Alan v prvopočátku mohl jeho nápad vnímat spíš jako hru. Pravděpodobně nikoho z nás nenapadne, kolik hodin takový vynálezce strávil nad studováním české architektury a vojenské techniky. Až mě mrazí při pomyšlení, že seskládat Alanův příběh trvalo dvě desetiletí. Dvacet let zpracovávání získaných informací, dvacet let vzpomínek uložených na filmu pár kazet. A i přes překážky, zmíněné v předešlém komentáři, se Emmanuel Guibert nevzdal a pokračoval ve své stavebnici sám, což bylo to nejlepší, co mohlo udělat. Z hbitých tahů jeho štětce následně vzešlo několik pokračování Alanova příběhu.

Knihu jsem sice nečetla, ale měla jsem možnost se osobně setkat s autorem tohoto komiksu a dozvědět se více než jen pouhý čtenář, čehož si velmi cením. Pan Emmanuel Guibert na mne působil velmi sypatickým dojmem už od začátku. Byl velmi ochotný se s námi bavit a odpovídat na různé otázky.

Způsob, jakým se seznámil s hrdinou knihy, se mi zdá pozoruhodný: s Alanem se setkal, když se ho ptal na cestu. Jak jsem pochopila, stali se z nich velmi velcí přátelé a postupem času spolu trávili hodně času. Dá se říci, že to byli kamarádi na život a na smrt. Alan vyprávěl autorovi své zážitky ze života a hlavně z 2. světové války, které se Alan jako mladičký voják zúčasnil. Ze začátku ani Alan nevěřil v naplnění autorova přecevzentí: udělat z něho hrdinu a jeho život znázornit pomocí komiksu. Pan Emmanuel to dokázal a z knihy se stalo světoznámé uznávané dílo přeloženo do 12 jazyků.

Když uvážím, že autor byl ochotem udělat vše pro komiks a Alana, je pro mne velkou inspirací. Díky trpělivosti a snaze pana Emmanuela Guiberta je nám umožněno nahlédnout do osudu vojáka, který zažil Druhou světovou válku a prožít spolu s ním jeho pocity, emoce, štestí i nesnáze. Určitě všem doporučuji si knihu přečíst.

13.05.2015

Podle mě je tato kniha velice pozoruhodná. Emmanuel Guibert jí věnoval život a čas. Když začal zaznamenávat Alanovo životní příběh, nejen do diktafonu a notesu, ale i na papír, zasadil semínko. Alan nejprve moc nadějí v komiks nevkládal, ale stejně jako při růstu květiny, dokonalosti dosáhne časem, za pomoci úsilí a píle. Avšak, jak je již známo, nikdy to nejde úplně hladce a většinou se vyskytnou nepříjemné komplikace, ať už děláme cokoliv. Touto komplikací se stala Alanova smrt. I když musela Emmanuela smrt blízkého přítele velice zasáhnout, zdá se, že ho tato zkušenost nakopla a dodala mu další důvod k dokončení komiksu. A jak čas plynul, ze semínka vyrostla úžasná květina.