Alchymista
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145968/bmid_alchymista-Df9-145968.jpg
4
7564
7564
Pútavé rozprávanie o chlapcovi, ktorý sa nebál naplniť svoj osobný príbeh, si získalo srdcia všetkých generácií čitateľov. Symbolický a svojím dosahom i magický príbeh z roku 1988 je v 65 jazykoch najúspešnejším brazílskym románom.
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 2007 , Ikar (SK)Originální název:
O Alquimista, 1988
více info...
Přidat komentář
Výborné, nepředvídatelné. Trošku abstraktní a nereálné, ale má to své poselství.
"Dozvěděl jsem se, že svět má duši. A kdo té duši porozumí, porozumí řeči věcí."
Kdysi jsem tuto knihu odložila, byla pro mě příliš těžká a tak jaksi o ničem... Dnes už ji snad chápu. Není to kniha s příběhem o hledání pokladu. Je to kniha o nalezení moudra, o nalezení podstaty, o životním poslání, o cestě ke spokojenosti. Kniha s duší. Kniha o duši.
Vau; z to, co jsem tu teď s vážnou tváří sesmolil, bych ještě před pár lety od samého studu skočil šipku do sudu s ledovou vodou a považoval to za triumf střízlivosti...ono asi fakt hodně záleží na rozpoložení, v jakém knížku otevřete. No, připravte si pohotovostní pytlík a bez dalších okolků jdem na věc.
Promni si oči, zjisti, co skutečně chceš a se srdcem do kořán pro to čiň vše, co je v tvých silách; nemůžeš (se) ztratit. Není divu, že takto skandálně banální návod na štěstí budí odpor a zděšení; ono to totiž takhle skoro vypadá, že si za nespokojenost můžem sami; vlastní zbabělostí, neochotou a polovičatostí; není lehké naplnit v zodpovědné pravdě už jen přikázání první (respektive, opravdu něco Chcete? nebo jsou to jen jakási mdlá, malá, náhlá chtění/snění...o tom, či onom...a kdesi, cosi?...mluvím o hrůze nejhorší; umíme si vůbec ještě pořádně přát?) natož se mu pak plně oddat (čas lze vždy strávit nějak pohodlněji a snáz...a koneckonců, stejně by to nevyšlo...a vůbec...) odměna je ale odpovídající; vždyť v takto závazném žití je i prohra ziskem; v pravém smyslu slova krásnou ztrátou, pokladem; už jen tím, že doopravdy uděláte to, co si spousta lidí z pozic strachu a pohodlí dovolí jen hýčkat. (koncept „osudu naruby“ - kdy se o příběh, který je vám napsán, musíte zasloužit, jinak se s jeho voláním minete a místo naplnění ve vás bude vždy hlodat ono „kdyby“ - mě dostal...a mimo jakékoli slovní pochopení ve mě hluboce zarezonoval.)
Citáty: „Co mám dělat? Zahořknu a už nebudu lidem věřit, protože mě jeden člověk zradil? Budu nenávidět ty, co najdou ukryté poklady, protože já svůj nenašel? A pořád se budu snažit schraňovat to málo, co mám, protože jsem příliš malý, než abych mohl obejmout celý svět?...Znenadání si uvědomil, že se může dívat na svět buď jako ubohá oběť nějakého zloděje, nebo jako dobrodruh, který hledá poklad...Musíte si víc všímat karavan, řekl chlapec Angličanovi, když velbloudář odešel. Jdou cestou plnou oklik, ale míří pořád k jednomu místu.“
Nebudu zastírat, že mi Alchymista jitří ránu, komu ostatně ne; má ale smysl tišit ji jedem výsměchu a přezíravosti?
...hmm, tak jsem si kvůli inflaci pětkování nově zavedl Hvězdný kodex a co hned neudělám, přečtu si Alchymistu; 5 až betlémsky prostozářných *****
PS: Hanu stran jazyka nechápu, naopak mě bavilo, jak šikovně Coelho na malém prostoru s literární zkratkou pracuje - „Stařena zavedla pastýře do zadní světnice, oddělené od přední místnosti závěsem z pestrých igelitových pruhů. Uvnitř byl stůl, obrázek Srdce Ježíšova a dvě židle....Už se stmívalo, když přivedl své stádo ke starému opuštěnému kostelu. Klenba se zbortila už dávno a na místě dřívější sakristie vyrostl veliký fíkovník.“ - Nádhera!
Je to kniha, která mi skutečně změnila pohled na život a donutila mě se nad ním zamyslet. Příjemně se čte a skoro v každé větě se ukrývá tak velké množství moudra, až nedokážu pochopit, že to je dílo jednoho spisovatele. Dle mého názoru by si jí měl přečíst každý. Zde vám nebude stačit pouhé převyprávění díla od kamaráda, jelikož každý z nás si to dílo vyloží trochu jinak. Po přečtení se kniha ihned stala jednou z mých nejoblíbenějších.
Příběh plný osobního lesku, toho, co nazýváme Osobním příběhem je cestou k nám. Je to informace o nás a s naším odhodláním. Příběh pojednává o pastýři Santiagovi a jeho sebepoznání formou Osobního příběhu, který mu ukazuje cestu k němu samému; k tomu, o čem jeho individuální život je, po čem touží, čím musí projít a co musí poznat, aby nalezl tu nejniternější a zároveň nejhlubší informaci o sobě. Je to zákoutí a přitom tak hlavní věc jít si za svým životem, za tím, po čem naše srdce touží a zároveň čím si musíme projít, abychom poznali, k čemu nás náš život předurčil, k čemu je naše já ve světě. Příběh je psán jednoduchým jazykem a je vyprávěním, i když některé pasáže ve výrocích jsem chápala méně, takže jsem se musela hlouběji zamyslet nad tím, jak to ta osoba ve své roli myslela a co tím chtěla říct. Kniha je plná známých mouder, z nichž nejznámější je to o Vesmíru. Nicméně mně se líbila i jiná jako například o Narcisu, což je moudro hned v úvodu, nebo "Bůh možná stvořil poušť proto, aby se člověk mohl usmát při pohledu na datlovníky." V knize jsou moudra o lásce (pomíjivosti fyzické přítomnosti v lásce), o přítomnosti v čase (co uděláš lepším v přítomnosti, bude lepší i v budoucnosti), nebo o pokladu, ke kterému se Santiago na konci svého putování dostává. Díky příjemnému jazyku, který lahodí mysli a podání příběhu v životních myšlenkách považuji knihu za příjemného odpočinkového společníka a jsem ráda, že jsem si ji konečně, po dlouhé době přání a odříkání přečetla.
Při čtení zdejších komentářů mám takový pocit, že tu spoustu lidí knihu vůbec nepochopilo :) Nejvíce mě fascinují komentáře, kterým se tak moc nelíbí myšlenka, že člověk může svůj život ovlivnit svými myšlenkami. Nechci se zde nikoho dotknout, ale mám za to, že tohle může napsat pouze někdo, kdo ve svém životě zrovna moc spokojený není, nebo kdo se pro úspěch musel opravdu tvrdě nadřít a závidí všem, kdo nemusel. V knize ale není psáno, že Vesmír nám to přání splní zdarma. Vždyť ten kluk tam taky makal, prodával, vymýšlel prodejní strategie, zlepšováky a ušel půl světa, aby nakonec chudák zjistil, že to jeho štěstí mu leželo doma pod nohama. Ono je jen potřeba občas umět číst i mezi řádky. Nečíst knihu slovo od slova, ale představit si ten příběh v hlavě a zamyslet se, co tím autor chtěl říct. Třeba že se všichni za něčím honíme, místo abychom ocenili to, co už máme? Že chceme stále víc a víc? Třeba, že se nám někdy taky makat nechce a čekáme, že nám štěstí spadne samo do klína? Nebo že si svůj život opravdu tvoříme jen my sami a nemůžeme házet vinu na nikoho jiného? Že ty, podle některých zde trapné, metafory, mají opravdu hluboká poselství...
Pro mě osobně něco jako motivační kniha podložená příběhem pastýře a jeho putování, tak trošku pohádková. Připomíná mi to Malého prince, jen v modernějším podání.
Nádherná kniha, která i přes odlišnou kulturu toho v sobě hodně skrývá pro každého čtenáře. Vlastně je plná zjevných přímo napsaných i skrytých mouder, které bychom si měli pro lepší život opakovat častěji. Jsem si tudíž jistá, že se ke knize někdy zas ráda vrátím!
Nějak šlo mimo mě. Až pohádkový příběh plný mouder a velkých úvah, ale vlastně o ničem? Spíš taková motivační kniha
Většina knihy je velmi hezká a zajímavá. Ve většině knihy je hodně popisů a zamyšlení. Oproti tomu konec je jak z rychlíku. Jakoby to chtěl autor, co nejrychleji ukončit.
Přečteno za dva dny, ale žádné nadšení se nedostavilo.
Autor se nám dle mého snažil za každou cenu předat nějaká "moudra", ale na mě to tedy opravdu nefungovalo. A ten konec..
Asi jsem čekala více. A nebo naopak méně..
Jedna z nejlepších knih, co jsem četla k povinné maturitní četbě. Přiznám se, že normálně bych po tomhle vůbec nesáhla, protože to ani zdaleka není to, co ráda čtu a celkově mi moc nesedí čtení zaměřené na filosofování, ale tahle kniha se mi četla lehce. Bavil mě příběh, dokonce se mi líbila i 'moudra' autora, která podle mě naprosto seděla k trošku snílkovskému hlavnímu hrdinovi, který mi byl sympatický a jeho názory protkané občas s trošku naivní důvěřivostí, se mi líbily. V knize je spousta pravd, jako třeba to, že se nemá důvěřovat cizím lidem, s čímž jsem se zrovna nedávno setkala u bankomatu, kdy mi nějaký pán sdělil, kolik si vybral- a nebyla to malá částka. Jednoduše řečeno je v knize spousta věcí, které se dějí i normálně a podle mě kniha stojí za přečtení.
Nudná pseudofilosofie, banální, zdlouhavá a bizarní moudra. K samotnému autorovi chovám těžký odpor
„Doporučuji vám, přečíst si Alchymistu až budete potřebovat nějakou životní naději. “
Moudra Alchymisty a celé knihy se můžou zdát přihlouplá, celý příběh může vypadat příliš jednoduše, ale myslím si, že je potřeba trochu se nad něj povznést, všímat si symbolů (;)) a ta moudra procítit.
Kniha byla pro mne velkým zklamáním. Sice se četla rychle, a bylo tam málo ,,nudných,, míst, ale mě to prostě nebavilo, postavy mě tam přišli strašně nesympatické a otravné, hlavně hlavní postava Santiago. Knihu jsem dočetl jen proto, že jí mám vybranou k maturitě, teď už budu jen doufat, že mi tam nepadne.
Podle většiny je tato kniha Paulovo nejlepší, ta, co ho proslavila. Za mě osobně má spoustu lepších knih. Ano, v Alchymistovi je hodně pravdy, ale příběh ne až tak zajímavý.
Pro někoho Alchymista může být velký kýč a klišé. Na druhou stranu si myslím, že se někdy v těch největších klišé skrývá nejvíce pravdy. Styl vyprávění je pohádkový a velmi pochopitelný. Knihu můžu jen doporučit:)
Málokdy knihu nedočtu, ale tohle prostě nešlo. Autor neustále na čtenáře hází různá svoje moudra, rádoby životní pravdy, které působily tak naivně a přihlouple, že jsem se musela chvílemi i smát. Podle mě docela snůška nesmyslů.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Zajímavá kniha o životní cestě, která tak nějak poletuje mezi skutečnem a neskutečnem. V pokročilejším stádiu knihy je už potom vysloveně fantazií, která ale baví. Krásné čtení!