Alchymista
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145968/bmid_alchymista-Df9-145968.jpg
4
7503
7503
Pútavé rozprávanie o chlapcovi, ktorý sa nebál naplniť svoj osobný príbeh, si získalo srdcia všetkých generácií čitateľov. Symbolický a svojím dosahom i magický príbeh z roku 1988 je v 65 jazykoch najúspešnejším brazílskym románom.
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 2007 , Ikar (SK)Originální název:
O Alquimista, 1988
více info...
Přidat komentář
Kniha plná myšlenek o tom, jak dosáhnout štěstí v životě. Většinou knihy, u kterých si musím domýšlet pointu nemusím, ale tady je to velmi dobře napsané a není tak nutné číst mezi řádky. Citátů tam bylo tolik, že už mě nebavilo si je vypisovat. Tuhle knihu si chci přečíst ještě mnohokrát, protože mám pocit, že v různých fázích svého života si z ní vezmu něco jiného. Jedna z nejlepších knih.
Příběh o Alchymistovi ovlivnil mé mládí. Považuji jej za obdobu Malého prince.
(SPOILER)
Co mám napsat? Poprvé nějak nevím.... Čtena ušima. Je v ní určitě mnoho dobrých myšlenek, ale mě to přišlo nějak na sílu. Prostředek v poušti mě neskutečně nudil, až když si povídal s větrem, tak mne to zase trochu chytlo.
Možná jsem jen neměla náladu na plno hodnotných myšlenek a pravd zasazených do knihy. Zkusím si od autora odpočinout a zase někdy něco zkusím.
V závěru ani nevím zda knihu doporučit. Jo i ne. Asi si ji přečtěte a udělejte svůj úsudek. :-)
Co napsat, slyšela jsem na ní jak úžasná hodnocení, tak i hodně kritická. Já tento typ knih moc nečtu, světovou beletrii s motivačními texty a rozebírající duši člověka, ale tady nechyběl i příběh, možná proto se mi tak líbila. Dostala jsem klasický příběh, ale přečetla si i zajímavé myšlenky, žádné hlubokomyslné rozebrání duše člověka, ala filozofujeme na 500 stranách o ničem, ale milé, možná trošku klišoidní motta, která jsem ale v tu chvíli ocenila. Nad mnoha z nich jsem se i pozastavila a četla je neustále dokola.
Bylo to krátké, milé, zábavné, poučné, že si říkáte ano tohle jsem přesně já, tohle dělám a nechci. Mně v mém rozpoložení to opravdu velmi bodlo a myslím, že si ji přečtu ještě několikrát.
Moje první kniha od Coelho. Knihu jsem nečetla, ale poslechla jsem si ji. Líbila se mi, ale zdá se mi, že je přechválená. Některé myšlenky se mi líbily a každý si tam určitě najde svou pravdu...
2,5/5
Přestože námět této knihy není právě šálek mého čaje, rozhodla jsem se do ní pustit. Proč? Je to spoustou lidí vychvalovaná klasika, která v sobě skrývá určité kouzlo a hlavně krásné myšlenky.
Ano, toho se mi skutečně dostalo. Přesto se ale nemohu zbavit pocitu, že toto téma není pro mě. Proto i mě samotnou tak trochu udivuje, že mě od autora lákají další knihy.
Budu naprosto upřímná. Všechny tyto věci o vesmíru, duši, Osobním příběhu a věření mi připadají nereálné a mimo, takže jsem měla problém brát samotný příběh vážně. Tímto samozřejmě nic z toho neshazuji, je to jen můj osobní pohled.
K hlavnímu hrdinovi jsem si nedokázala vytvořit žádný vztah, jeho příběh mě moc nezajímal a bylo mi jedno, jak dopadne. Ani ostatní vedlejší postavy mě příliš nezaujaly.
Co se stylu psaní týče, neměla jsem problém u knihy zůstat. Četla se dobře a rychle. Tomu ovšem značně přidávalo rozložení písma a grafické zpracování. Kapitoly jsou velmi krátké.
Na knize mě nejvíc zaujaly právě ty krásné myšlenky. Není jich tam málo a v tomto směru si myslím, že si každý najde to své.
Příběh mi svým zpracováním hodně připomínal Malého prince.
Po dobu čtení mě nic moc nepřekvapilo.
Jsem ráda, že mám knihu přečtenou, ale mimo zvýrazněné myšlenky se k ní už nevrátím.
Asi si ji přečtu znovu. Po prvním přečtení se mi líbila, ale když čtu některé zdejší opačné názory na její kvality, přemýšlím, jestli jsem náhodou nečetla úplně jinou verzi knihy. Faktem ovšem je, že ne všechno je vždy určeno všem. Vesmír přeje připraveným. To jsem si ověřila vlastní zkušeností.
Pěkná kniha, která buď měla mít o padesát stránek míň, nebo se mohl autor trochu víc zamyslet, předtím než napsal po sedmdesáté tu samou větu. Díky tomu, že ta kniha je slohově opravdu jednoduchá, tak nehrozí, že něco do maturity zapomenete.
„Všichni vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami.“
Když jsem se pouštěla do této knihy, vlastně jsem vůbec nevěděla, co od ní čekat.
Jen jsem měla pocit, že díky tak velké popularitě patří do kategorie knih, které jsou považovány za jakoby takovou až povinnou četbu.
Alchymista je vlastně takový jednoduchý pohádkový příběh říznutý trochou duchovna a filozofie, ve kterém si prostě každý najde to, co chce.
Myslím, že i vnímání této knihy je rozporuplné – myšlenky, kterými je kniha nabita, jsou pro někoho zásadní a přínosné, pro někoho klišovité a banální a pro někoho sice známé, nic nového nepřinášející, ale prostě a jednoduše obyčejně hezké. A já patřím do té třetí kategorie. Vzhledem ke svému věku a tím pádem už i nějakým prožitým životním zkušenostem jsem v nich sice nenašla nic objevného, nad čím bych musela nějak hlouběji rozjímat, ale přesto mě moc bavilo Santiagův příběh putování za pokladem číst. Myslím, že každý z nás má nějaký svůj sen, kterého chce dosáhnout...já nejsem výjimka, a tak jsem si v knize našla určitou paralelu vlastního života, která mě prostě bavila číst. Možná to bylo momentální náladou nebo příznivým rozpoložením, ale v knize jsem si našla i svůj osobní příběh. Knize navíc dost pomáhá její útlost, takže „zamyšlení a moudrosti“ tak nejsou vůbec únavné a nudné jako u spousty rádoby filozofických děl. Míra únosnosti duchovních úvah je nastavena tak akorát, aby se jí čtenáři nepřesytili.
Alchymista je určitě knihou, která zřejmě není pro všechny. Hranice kvality a kýče je tenká a myslím, že tato kniha na ní dost balancuje. Naprosto chápu, proč se asi spoustě lidí nemusí líbit a není na tom vůbec nic špatného a odsouzeníhodného. Pro lidi s určitými životními zkušenostmi opravdu nepřináší nic hlubokomyslného a nového. Ale já mám takové to milé, jednoduché a hezké „filozofování“ hodně ráda, takže pro mě osobně je to kniha, ke které se ráda budu vracet.
„Když před sebou máme velký poklad, nikdy to nepoznáme. A víš, proč? Protože lidé na poklady nevěří.“
Velice zajímavý příběh i pojetí a spousta skvělých hlášek k zamyšlení i inspiraci. Nicméně po nějaké době už mě autorova věčná vševědoucnost a moudra začaly spíše popuzovat.
Alchymistu jsem četla mnohokrát a ráda se kněmu zase vrátím. Byla to kdysi první kniha od Coelha, kterou jsem přečetla, od té doby jsem od něj četla skoro vše. Styl psaní mi sedí, vždy najdu v jeho knihách i něco, nad čím lze více popřemýšlet, inspirovat se.
Alchymistu bylo až snad moc lehké přečíst. Nové výzvy vám otevřou nové dveře, špatné zkušenosti vás posunou dál. A když si něco z celého srdce přejete...
Není moc knih, které čtu opakovaně. Alchymista k nim patří a pořád v něm nacházím něco nového.
Když opravdu chcete, tak se celý vesmír spojí a tak vůbec bla bla bla, rozkošné to je, jen mě mrzí, že to prostě těží z toho, že dost lidí chce slyšet, že všechno bude dobré a svět je krásně jednoduchý... a proto si Coelha kupují a on má pak pocit, že to co píše je snad dobrá literatura... pokud se koukáme na literaturu jako ryze komerční produkt (já se na ni tak nekoukám, ale zcela to respektuji), tak to skvělá literatura je. Pokud jde o něco víc, tak palec dolů. Je to vlastně poetičtěji ala vykradený Malý princ zapsaný horoskop Blesku... ale i to se musí umět, o tom žádná!
Tak tady jsem shovívavější, než u ostatních Coelhových knih, ono to asi patří k věku, jako young adult literatura to není úplně špatný, četla jsem to v pubertě a byla nepokrytě nadšená. Umělecká ani zvlášť zásadní literatura to není, ale svůj účel to v jistých vývojových obdobích asi plní.
Příběh je to krásný, reálný. Sama jsem podobný příběh žila a bylo to jedno z nejkrásnějších období mého života. Člověk věří pouze v to, co hluboko ukrývá jeho srdce. Děkuji, Coelho.
Doporučuji si knihu přečíst. Četla jsem ji prozatím pouze dvakrát. Pokaždé mi příběh poskytl jiný prožitek, jiný úhel pohledu.
Štítky knihy
tajemno brazilská literatura tajemství vesmírná energie touha
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 | Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Není to úplně typ knihy, kterou bych si sama od sebe přečetla. Dostala jsem ji ale jako dárek a rozhodla jsem se ji zkusit. Bylo to něco na způsob Malého prince, každopádně pro každého něco jiného.