Alchymista
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/184023/bmid_alchymista-vEx-184023.jpg
4
7515
7515
Symbolické putovanie andalúzskeho pastiera Santiaga za pokladom do Egypta. Prostredníctvom symbolického jazyka alchýmie sa Paulo Coelho snaží sprostredkovať poznanie, v čom spočíva podstata šťastia i to, že poslaním každého človeka je ísť po stopách znamení za svojím Osobným príbehom.
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 2000 , SofaOriginální název:
O Alchymista, 1988
více info...
Přidat komentář
Skvelééé, precitane za pár hodín. Krásny pribeh o chlapcovi, ktorý si išiel za svojim snom. Stači len veriť a vesmír ti bude naklonený....
Hlavní hrdina je skromný ovčák, jehož životní ambice spočívají v tom, že se na louce dostane na větší kopec, aby viděl víc hvězd. A kdo by ho za to neobdivoval? Ale brzy se ukáže, že jeho osud je daleko víc než jen pasení ovcí – jeho srdce touží po dobrodružství a pokladu, který ho čeká někde daleko v Egyptě. Kdo by řekl, že ovce nejsou jeho jediní společníci, když na cestě potká tolik fascinujících postav, které mu ukážou, co to vlastně znamená následovat své sny?
Coelho nás totiž nezavádí na obyčejnou pouť, ale na úžasnou odyseu, kde je každý krok plný metafor a moudrosti, která je tak prostá, až vás z toho zamrazí. „Když něco opravdu chceš, celé vesmíru se spojí, abys to dosáhl.“ Kdo by to byl řekl? Tak jednoduché, a přitom tak pravdivé! Čtenář se při čtení znovu a znovu ptá, zda se náhodou nevrací do dětství, kdy mu rodiče říkali, že se má snažit a nevzdávat se. V tu chvíli si uvědomíte, že vlastně máte v sobě malého Santiaga, jenž touží po svých snech.
Coelho dokáže proměnit i ty nejběžnější situace na fantastické životní lekce, které si člověk vezme k srdci. Setkání se starým králem? Prosím! Jaká to je náhoda, že právě on je ten, kdo Santiago učí o legendě o osobním pokladu. A ta chvíle, kdy se Santiago setkává s alchymistou? To je jako setkat se s Yodou, když trénujete na Jediho! Ta jeho moudrost a pokora, to je radost číst. Učení o tom, jak proměnit olovo v zlato – metaforicky i doslovně – je prostě nezapomenutelné!
A pak je tu poušť, místo, které se stává jakýmsi hrdinou samo o sobě. Všechny ty pískové duny, písečné bouře a touha po životě vás nutí přemýšlet o vlastní cestě a překonávání překážek. To je ten skvělý moment, kdy vám Coelho připomene, že cesta k pokladu není vždy jednoduchá, ale stojí za to, protože každý krok vás posune blíž k tomu, co skutečně chcete.
Myslíte si, že se na konci knihy najde poklad? Nechte se překvapit! Tato kniha není o tom, že byste dostali krásně zabalený poklad na stříbrném podnose. Je to o tom, že si uvědomíte, že poklad je vlastně všechno, co jste zažili, co jste se naučili, a jak se vám podařilo proměnit vaše sny ve skutečnost.
Na tuto knihu mohou být jen 2 zcela opačné názory.
Buď v knize vidíte/snažíte se vidět/chcete vidět něco hlubšího a nebo ji budete mít za ezoblábol.
Já jsem určitě zastánce té první skupiny, ale chápu i lidi, kteří ji označí jako odpad. Mnohé pasáže tam zní dost ujetě. Proto se těším na Poutníka, který by Alchymistu měl v mnohém doplnit.
Tak s tímhle jsem se bohužel vůbec nesešla. Připadalo mi to jako takové naleštěné pozlátko, které si hraje na bůhvíjak duchaplný text. Spousta neskrývaného moralizování a pseudofilozofování. Sledovat myšlenkové pochody v druhé části knihy už pro mě bylo doslova utrpení. Nevím jestli bych v některé fázi svého života z tohoto mohla být nadšená jako mnozí jiní čtenáři, ale v současné chvíli mi tento vypravěčský styl ála starověký mudrc přijde spíš k smíchu.
V rámci Čtenářské výzvy jsem si zopakovala příběh, který jsem četla jako teenager. V době svého prvního vydání byl bestsellerem. Po letech na mě působil jako příjemná motivační pohádka, která má pomoct uvědomit si mladému člověku, co v životě chce a nebát se za tím jít.
Paulo na mě často vykukuje v recenzích už nějaký pátek, ale čest jsem s ním měla až nyní.
Příběh pojednává o mladém pastýři ovcí, jemuž se zdá po dvě noci stejný sen o pokladu. Mladý Santiago se setkává s králem, který ho nasměruje správným směrem k pokladu. Chlapec se vydává na cestu za pokladem ležícím u pyramid. Naslouchá hlasu světa a učí se ho. Potkává mnoho zajímavých lidí, jako je sklář, Angličan, alchymista,… a potkává i svou životní lásku, kvůli které je ochotný se i snu o pokladu vzdát, ovšem ta mu to nedovolí a posílá ho dál hledat.
Musím uznat, že náznaky malého prince jsem postřehla. Hlavně tedy v lekcích od lidí, které potkává, stejně jako princ potkává lidi na planetkách. Zatímco princ je můj oblíbený příběh, alchymista nebude. Možná nejsem na tuhle knihu dost „ezo“, ale neustále poslouchat „Když něco opravdu chceš, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“ mě přesvědčilo spíše o opaku a to, že vesmíru jsme ukradení. Santiago je naivní, a alchymista krutý. Fatima chladná a Angličan otravný.
Vcelku je kniha napsaná hezky, možná i poutavě a určitě si fanoušky najde. Pokud vás třeba filozofické knihy baví, kniha by se vám opravdu mohla líbit. Plus knize přidal i příjemný hlas Lukáše Hlavicy.
Přečteno znovu po 25 letech.. po těch letech jsem tu knihu samozřejmě vnímala trochu jinak - jako mladá jsem byla totálně nadšená a vnímala to hledání jinak než dnes, nicméně kniha má své moudro a myslím, že za pár let ji zase ráda vezmu do ruky..
Kniha, která by měla být v každé domácí knihovně a kterou by si člověk někdy kolem dvaceti měl přečíst. Příběh o cestě za svým snem, o víře ve své sny - ať už jsou to přání nebo opravdu noční snění, které se nám jakoby snaží něco sdělit - o hledání svého místa na Zemi, ale také o tom, jak nezapomenout žít dneškem, o tom, že láska se nachází na cestě za naším snem, o tom, jak se nechat vést a důvěřovat životu, že nás vede správným směrem, ale také o nezdarech, které se nacházejí na každé cestě a jak se jimi nenechat zastrašit.
Líbila se mi pozitivita této knihy. Příběh mne nenudil a potěšil. Knihu jsem dostala už před mnoha lety, a až teď jsem jí konečně dočetla. Když jsem s knihou začínala, nechápala jsem jí a myslím, že je dobře, že jsem se do ní začetla znovu. Jelikož tentokrát mi nepřišla už tak složitá… Rozdíl je v tom, že jsem přečetla mnoho motivačních knih a princip “dobrých myšlenek mi už není neznámý…
Četla jsem podruhé, abych si připomněla, co je na knize tak lákavého, že ji lidé čtou i po 36 letech od jejího prvního vydání.
Chápu, že to má být motivační a nějakým způsobem vás inspirovat, ale já jsem realista, a pokud je vám pohodlné mít nasazené růžové brýle, je tato kniha pro vás.
(SPOILER)
Mě velmi zklamal závěr. Přes všechna krásná slova, která v knize zazní, je nakonec závěr takový, že bez peněz stejně nebudeme šťastní. Pokud bylo cílem Santiaga, aby našel truhlu s pokladem, co je pak našim cílem? V čem tedy spočívá to kouzlo příběhu?
V knize je spoustu pravdivých vět, které bychom měli žít. Myslím si, že spoustu čtenářů se v tom našlo, proto to má asi takový úspěch. I já jsem někde mezi hledáním, bloumáním a možná i nacházením. Ale jestli žiju svůj Osobní příběh, to nevím. Jak to vlastně poznám? Že se proměním ve vítr, že budu mluvit s pouští nebo s ptáky? Nebo že všechno, co mám, tak opustím a vydám se za hledáním něčeho nejistého? Jak vlastně poznáme, že tam kde jsme, tak chceme být a nic jiného nás už nečeká? Podle snů? ...
A další věc je, že nevěřím v Boha ani Alláha, tito dva určitě mé cesty nevedou.
Úryvek str. 90 (zdá se mi nejaktuálnější a nejpotřebnější):
"Jsem naživu," řekl chlapci za jedné noci bez ohňů a bez měsíčního svitu, zatímco pojídal datle. "Teď jenom jím a nic jiného kromě jídla nedělám. Když se pak vydám na cestu, budu jenom na cestě. Když budu muset bojovat, umřu možná stejně dobře jako kdykoli jindy. Protože já nežiju ani ve své minulosti, ani ve své budoucnosti. Mám jenom přítomnost, a to mě zajímá. Když budeš moci vždycky zůstat v přítomnosti, budeš šťastný. Uvidíš, že v poušti je život, že na obloze jsou hvězdy a že válečníci bojují, protože to patří k lidskému rodu. Život pak bude jako slavnost, veliká oslava, protože je to vždy jenom ta chvíle, kterou zrovna prožíváme."
Nevím, no... jako úplně taková top pecka to na mě nepůsobilo, nemůžu si pomoct. Moc nerozumím tomu, že to je takový bestseller... Jsem každopádně velmi vděčná, že to nebylo delší... Občas jsem tomu nerozuměla, občas mi to přišlo už moc, pár myšlenek je fajn, ale četla jsem lepší knihy o tom, jak žít. Doslov Pavly Lidmilové mě spíš uvrhl do ještě většího rozčarování - jak se začnou valkýry míchat dokupy s Neposkvrněným početím Panny Marie, zdrhám pryč... Uááá.
Dle popisku bych si knihu nevybrala, lae na doporučení kamarádky jsem ji nakonec v rámci čtenářské výzvy přečetla. Kniha se četla dobře, příjemně mě překvapila, i když na styl a způsob tohoto "ezo" života já nejsem
Vysoké hodnocení díky myšlenkám, které korespondují s mým pohledem na svět. Život žít, jít za svými sny a poslouchat srdce, mimo jiné. To je to, co předávám i svým potomkům...
Bylo to zajímavé čtení. A opět to na mne působilo hloubkou. Jako by na povrchu běžel jeden příběh a kdesi pod ním, těsně pod touto linií, běžel druhý. Takový ten hluboký. Nadčasoví, ale hrozně poučný. Ten horní jsem vnímal úplně parádně, ale ten druhý jen takové záblesky. Bude jistě moudré si tento příběh ještě několikrát přečíst a pochopit.
Alchymista je pro mě jednoduše srdcová záležitost a nejoblíbenější kniha. Příběh je k zamyšlení, takže si čtenář z něho vždy něco odnese, nicméně kniha má až pohádkový děj a čte se sama. Oproti Malému princi je však mnohem hlubší a není „tak infantilní (opravdu v uvozovkách, Malého prince mám taky moc rád). Alchymistu si oblíbí každý, kdo věří, že náhody nejsou tak úplně náhodami a i negativní věci se v životě dějí z nějakého důvodu. Zaujme také čtenáře, kteří mají všelijaké sny. Těm může být tato kniha motivací v cestě za splněním si těchto snů a poskytovatelem odvahy v překonávání překážek ve své životní cestě. Na konci mám vždy husí kůži, i když čtu knihu každý rok.. prostě skvělý příběh a výborně napsaná kniha
Štítky knihy
tajemno brazilská literatura tajemství vesmírná energie touha
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Alchymistu jsem poprvé četla před více než dvaceti lety a nyní na mě kniha zapůsobila stejně. Možná je pro někoho psaná jednoduchou formou, ale poselství je pro každého, kdo ho chce vidět a najít.