Ale co kdyby
Ester Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/221823/mid_ale-co-kdyby-lPy-221823.jpg
2
33
33
Verše sbírky Ale co kdyby nejsou žádné juvenilní miniatury, právě naopak: svým rozsahem, kompozicí a rytmickou gradací svědčí o zdravém autorském sebevědomí, které nepokukuje po tom, co by kde mohla z cizí poezie vstřebat, ale jasně říká: „Tady jsem já, toto je můj názor, takto svět vidím já.“ V knize nenajdeme jemnou dívčí lyriku, ale poezii reflexivní, hodnotící, skoro by se dalo říci až sumarizující. Jeden z nejvýraznějších básnických debutů poslední doby. Je to jednoduché nakonec. Nikdo nemůže za nic ale všichni za to, že umírají velryby. A bude se to točit, ach, ano, bude se to dál točit. Absurdní situace se vznáší ve vzduchu i ve vodě, ty mezi nimi vybíráš a obratně je lapáš – vzniklými tělesy hážeš po ostatních.... celý text
Přidat komentář
Jeden priklad za vsechno:
"A pak - vžum, moře vcucne všechno...."
Co to proboha jako ma byt?
Když jsem se začetla, pomýšlela jsem na nízké hodnocení. Maximálně dvě hvězdy, říkala jsem si. Vždyť ty její myšlenky, tak nahodilé, bez ladu a skladu, nic podstatného neříkají. Nedává to smysl.
Ale pak mě některé básně mě zaujaly.
Třeba:
Bublanina,
XXX (Nejhorší konec je jedna z lepších možností, protože znamená, že to skončí.),
Hrachory (Dobrota lidí je relativní a možná to není zlo, co konají, jenom chyby, které bez uvědomění přestávají být chybami a stanou se jizvami, od nichž neexistují rány.),
Masová kaše (ale co kdyby),
(Společnost už tě semlela do své masové kaše s osobitou příchutí zvyku, nejmocnější síly na světě.)
Labutě,
Akrasie (Zvláštní stavy mysli nevytvářejí zvláštní věci.),
Epochální.
A ke konci knihy mi to dohromady v celém kontextu přeci jen nějaký smysl dalo. Dost možná je patrná záměrná snaha o vlastní "značku", o to být rozpoznatelná. Všimla jsem si několika motivů, které se objevovaly napříč celou sbírkou. Červené máky, modré oči, Bůh, člověk... Autorka naráží na jistá témata jako přetvářka a zvyk, strnulost, bezmoc. Vysmívá se malosti lidí. A víc než naléhavost ekologických otázek na mě zapůsobilo její osobité nahlížení na svůj vnitřní svět, který tak lehce necháváme my všichni ovlivňovat tím něčím nepodstatným zvenčí.
V konečném důsledku ale zřejmě i autorka dochází k poznání, že potřebujeme aspoň jednoho "svého" člověka. Někdy to hledání trvá, někomu se možná nepoštěstí nikdy, ale ta snaha o nalezení je zkrátka lidská.
(SPOILER) takže poezii můžu, ale jsem asi starosvětská - tomu novému moc nerozumím, začínat baseň "mám-li v posteli stopy spermatu od více mužů" mi přijde tristní, nějak jsem se v tom fakt nenašla....možná v jedné sloce jedné básně, ale i když jsem vzpomínala jak vzpomínala, šlo toto dílo hodně daleko ode mě.
Neoslovilo mě to. Jedna hvězda za poslední báseň, tomu jsem trochu porozuměla a vzpomněla si na mládí.
Tak toto je za poslední dobu fakt pro mě odpad.. Knihu jsem si vybrala jen proto, že se mi hodila do výzvy. Tohle nemá s poezií nic společného. Věty, které ani nedávají smysl, myšlenky, které může napsat každý a toto se považuje za poezii?? Hrozné!!!
Trapná exhibice přespříliš sebevědomé dvacítky, pardon. ...a ta anotace je také slušný blábol.
Ale co kdyby
Pár básní mě zaujalo (Masová kaše, Bublanina), ale celkový dojem mám takový neutrální, rozpačitý. Podle mého laického názoru by se měly knižně vydávat jen básně s přesahem, kterým je čtenářstvo schopno aspoň trochu porozumět nebo je procítit. Naopak básně, ke kterým by bylo potřeba ještě nějakého doprovodného výkladu (třeba ve smyslu "tohle jsem napsala, když jsem potkala svého bývalého přítele a vzpomněla jsem si, jak mi udělal todle a támhleto..."), snad ani nemají širší veřejnosti co nabídnout a patřilo by se ukládat je prozatím do šuplíku. Ale co já vlastně vím, poezii nerozumím.