• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Ester Fischerová

Ale co kdyby

„Trochu zvláštně koncipované verše. Některé básně se mě přesto docela líbily.“
— Andrea864

---

Ale co kdyby

„Na verše moc nejsem, ale tohle ..no ..nevím ..asi nejvíc mě chytlo: -Ty to máš hrozně jednoduchý! - -Mám! Protože nebe je modrý a vlčí máky červený - Nezměnitelná fakta určující meze našeho světa. Jinak na mě toto dílko působilo spíše depresivním dojmem. Čteno do ČV.“... celý text
— Marika Vanova

---

Ale co kdyby

„Pár básní mě zaujalo (Masová kaše, Bublanina), ale celkový dojem mám takový neutrální, rozpačitý. Podle mého laického názoru by se měly knižně vydávat jen básně s přesahem, kterým je čtenářstvo schopno aspoň trochu porozumět nebo je procítit. Naopak básně, ke kterým by bylo potřeba ještě nějakého doprovodného výkladu (třeba ve smyslu "tohle jsem napsala, když jsem potkala svého bývalého přítele a vzpomněla jsem si, jak mi udělal todle a támhleto..."), snad ani nemají širší veřejnosti co nabídnout a patřilo by se ukládat je prozatím do šuplíku. Ale co já vlastně vím, poezii nerozumím.“... celý text
— Martica

---

---

Ale co kdyby

„Jeden priklad za vsechno: "A pak - vžum, moře vcucne všechno...." Co to proboha jako ma byt?“
— misickabl

---

Ale co kdyby

„Když jsem se začetla, pomýšlela jsem na nízké hodnocení. Maximálně dvě hvězdy, říkala jsem si. Vždyť ty její myšlenky, tak nahodilé, bez ladu a skladu, nic podstatného neříkají. Nedává to smysl. Ale pak mě některé básně mě zaujaly. Třeba: Bublanina, XXX (Nejhorší konec je jedna z lepších možností, protože znamená, že to skončí.), Hrachory (Dobrota lidí je relativní a možná to není zlo, co konají, jenom chyby, které bez uvědomění přestávají být chybami a stanou se jizvami, od nichž neexistují rány.), Masová kaše (ale co kdyby), (Společnost už tě semlela do své masové kaše s osobitou příchutí zvyku, nejmocnější síly na světě.) Labutě, Akrasie (Zvláštní stavy mysli nevytvářejí zvláštní věci.), Epochální. A ke konci knihy mi to dohromady v celém kontextu přeci jen nějaký smysl dalo. Dost možná je patrná záměrná snaha o vlastní "značku", o to být rozpoznatelná. Všimla jsem si několika motivů, které se objevovaly napříč celou sbírkou. Červené máky, modré oči, Bůh, člověk... Autorka naráží na jistá témata jako přetvářka a zvyk, strnulost, bezmoc. Vysmívá se malosti lidí. A víc než naléhavost ekologických otázek na mě zapůsobilo její osobité nahlížení na svůj vnitřní svět, který tak lehce necháváme my všichni ovlivňovat tím něčím nepodstatným zvenčí. V konečném důsledku ale zřejmě i autorka dochází k poznání, že potřebujeme aspoň jednoho "svého" člověka. Někdy to hledání trvá, někomu se možná nepoštěstí nikdy, ale ta snaha o nalezení je zkrátka lidská.“... celý text
— Péťa Z.