Ale co kdyby
Ester Fischerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/465846/bmid_ale-co-kdyby-vaJ-465846.jpg
2
38
38
Knižní debut současné české básnířky je především výpovědí o onom stadiu dospívání, v němž se mění názory na svět i na nejbližší okolí a zároveň s nimi přicházejí i první závažné pochybnosti. Těžištěm sbírky je zprostředkování pocitů, které se náhle dostávají do příkrého rozporu. Co se zdálo být jistotou, se změní na předtuchu, že něco není v pořádku. Svět se stává neúprosným kolbištěm, na němž se dramaticky zvyšuje protichůdnost vztahů mezi lidmi a i tím vniká do vědomí těžká deka pochybností, rezignací i pochmurných představ, že neexistuje nic, "co by dokázalo udělat člověka šťastným". Dětská a poněkud naivní vize o dokonalosti toho, co nás obklopuje a co nám předává vzorové náměty na uspořádání našich životů je nahrazena neúprosným vystřízlivěním, z něhož zaznívá všetečná otázka, vycházející z prvních těžších autentických zkušeností a prožitků: "ale co kdyby" bylo všechno jinak, co když nás čeká cosi nového a namísto budoucnosti, jež nám byla předestřena, se rozplyneme v neurčitosti a v tápání, jež budou neustále poznamenávat naši budoucí existenci.... celý text
Přidat komentář
Na verše moc nejsem, ale tohle ..no ..nevím ..asi nejvíc mě chytlo:
-Ty to máš hrozně jednoduchý! -
-Mám! Protože nebe je modrý
a vlčí máky červený -
Nezměnitelná fakta
určující meze našeho světa.
Jinak na mě toto dílko působilo spíše depresivním dojmem.
Čteno do ČV.
Pár básní mě zaujalo (Masová kaše, Bublanina), ale celkový dojem mám takový neutrální, rozpačitý. Podle mého laického názoru by se měly knižně vydávat jen básně s přesahem, kterým je čtenářstvo schopno aspoň trochu porozumět nebo je procítit. Naopak básně, ke kterým by bylo potřeba ještě nějakého doprovodného výkladu (třeba ve smyslu "tohle jsem napsala, když jsem potkala svého bývalého přítele a vzpomněla jsem si, jak mi udělal todle a támhleto..."), snad ani nemají širší veřejnosti co nabídnout a patřilo by se ukládat je prozatím do šuplíku. Ale co já vlastně vím, poezii nerozumím.
Jeden priklad za vsechno:
"A pak - vžum, moře vcucne všechno...."
Co to proboha jako ma byt?
Když jsem se začetla, pomýšlela jsem na nízké hodnocení. Maximálně dvě hvězdy, říkala jsem si. Vždyť ty její myšlenky, tak nahodilé, bez ladu a skladu, nic podstatného neříkají. Nedává to smysl.
Ale pak mě některé básně mě zaujaly.
Třeba:
Bublanina,
XXX (Nejhorší konec je jedna z lepších možností, protože znamená, že to skončí.),
Hrachory (Dobrota lidí je relativní a možná to není zlo, co konají, jenom chyby, které bez uvědomění přestávají být chybami a stanou se jizvami, od nichž neexistují rány.),
Masová kaše (ale co kdyby),
(Společnost už tě semlela do své masové kaše s osobitou příchutí zvyku, nejmocnější síly na světě.)
Labutě,
Akrasie (Zvláštní stavy mysli nevytvářejí zvláštní věci.),
Epochální.
A ke konci knihy mi to dohromady v celém kontextu přeci jen nějaký smysl dalo. Dost možná je patrná záměrná snaha o vlastní "značku", o to být rozpoznatelná. Všimla jsem si několika motivů, které se objevovaly napříč celou sbírkou. Červené máky, modré oči, Bůh, člověk... Autorka naráží na jistá témata jako přetvářka a zvyk, strnulost, bezmoc. Vysmívá se malosti lidí. A víc než naléhavost ekologických otázek na mě zapůsobilo její osobité nahlížení na svůj vnitřní svět, který tak lehce necháváme my všichni ovlivňovat tím něčím nepodstatným zvenčí.
V konečném důsledku ale zřejmě i autorka dochází k poznání, že potřebujeme aspoň jednoho "svého" člověka. Někdy to hledání trvá, někomu se možná nepoštěstí nikdy, ale ta snaha o nalezení je zkrátka lidská.
(SPOILER) takže poezii můžu, ale jsem asi starosvětská - tomu novému moc nerozumím, začínat baseň "mám-li v posteli stopy spermatu od více mužů" mi přijde tristní, nějak jsem se v tom fakt nenašla....možná v jedné sloce jedné básně, ale i když jsem vzpomínala jak vzpomínala, šlo toto dílo hodně daleko ode mě.
Neoslovilo mě to. Jedna hvězda za poslední báseň, tomu jsem trochu porozuměla a vzpomněla si na mládí.
Tak toto je za poslední dobu fakt pro mě odpad.. Knihu jsem si vybrala jen proto, že se mi hodila do výzvy. Tohle nemá s poezií nic společného. Věty, které ani nedávají smysl, myšlenky, které může napsat každý a toto se považuje za poezii?? Hrozné!!!
Trapná exhibice přespříliš sebevědomé dvacítky, pardon. ...a ta anotace je také slušný blábol.
Trochu zvláštně koncipované verše. Některé básně se mě přesto docela líbily.