Alexis Zorbas
Nikos Kazantzakis
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40685/alexis-zorbas-40685.jpg
4
212
212
Česky by se dal název přeložit – Vše co učinil v životě Alexis Zorbas Inspirací pro tuto postavu byl autorův přítel Georgios Zorbas, se kterým autor v roce 1916 pracoval na těžbě lignitu. Knihu napsal v roce 1946 a kniha se dočkala takového ohlasu, že ji v roce 1964 zfilmoval Michalis Kakojannis s Anthony Quinnem v hlavní roli. Zdatně mu sekundoval Alan Bates. Kniha vyšla v edici Soudobá Světová próza – svazek 236, obálku navrhl Dominik Wallenfels a u nás vyšla poprvé v roce 1966.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1967 , OdeonOriginální název:
Bios kai politeia tu Alexi Zorba, 1946
více info...
Přidat komentář
Tak musím říct, že jsem se až na pár výjimek s knihou prakticky vůbec nepotkal. Do postav jsem se nedokázal vžít a jejich jednání a myšlenkové pochody mi zůstávaly záhadou. Já už ke knížkám, kde se popisuje přátelství a zároveň se o onom příteli dodává, jak je milovaný, pociťuji značnou nedůvěru. Tohle slovní spojení mi prostě evokuje, že jednoho nebo druhého nebo oba k sobě poutá ještě něco jiného, než jen přátelství. No budiž. Takových knížek jsem už přečetl víc a konec konců to nějak vždycky skousnul. Co ovšem už ne je to chování postav. Ten pro mne nepochopitelný sled nálad a stavů, kdy se střídají slzy, smích, cituplné výjevy a následně hned otrlé pózy, za které by se nemusela stydět ani parta žoldnéřů. A to vše protknuté filozofováním tu o životě, tu o smrti, tu o ženách, kdy jednou jsou vzývány takřka jako bohyně a následně o pár stránek už jako děvky a coury. Prostě postavy na mě nejen nepůsobily věrohodně ve smyslu normálnosti, ale dokonce spíše jako dosti psychicky narušené, kdy nikdo neví, který zrovna stav se projeví. Možná, že kdyby autor to celé zasadil do nějaké léčebny, tak bych tomu uvěřil snáze, než tomu, že se pohybují takto smýšlejíc a jednajíc po ostrově zcela volně.
Navíc autor tam ústy vypravěče říká, že nemá rád plky. No kdyby jich nebylo, je ta knížka mnohem, mnohem kratší.
Na závěr, kdy vypravěč dostává do rukou dopis, kde se dozvídá, že Zorbas skonal a kupodivu se nerozpláče, jsem pro změnu zaslzel já. A to proto, že jsem si oddychl, že už to mám za sebou a že snad u příští knížky budu mít při výběru šťastnější ruku. Absolutně mi bude stačit, když si už nadále Řeka Zorbu budu spojovat jen s tou krásnou melodií ze stejnojmenného filmu.
Za dvě hvězdy s odřenýma ušima a půjde z domu.
Řek Zorbas je velkolepá a mimořádně nakažlivá oslava a obhajoba zemitosti, přirozenosti a chuti žít. Po téhle knize už žádné kurzy "pozitivního myšlení" a podobné serepetičky současné doby nebudete potřebovat.
Je to již 7 let, co jsem viděl film (a hodnotil ho 80%), i tak se mi při četbě často vybavoval Anthony Quinn (jak věrně a živočišně zahrál literární předlohu).
Kniha se četla velmi dobře, dýchá z ní radost ze života. Občas se sice autor v roli vypravěče zaobírá trochu nezáživnými událostmi (např. dopis od přítele, který ani moc do děje nezapadá, ale Kazantzakis měl potřebu se vyjádřit, ostatně jak píše Růžena Dostálová v doslovu, Kazantzakis psal vlastně sám pro sebe), ale zbývající většinová část románu pěkně plyne. Zorbas, ač prostý muž, je věkem zkušený a dokáže mnoho složitých filozofických otázek snadno, lehce a s humorem objasnit. I když kniha jako celek není nijak moc ucelená, tedy nejde zde o nějaký příběh, skoro by se dalo říci, že nemá děj nebo je až moc prostý, její přínos pro čtenáře je spíš v obohacení mysli a duše, je v ní spoustu pěkných myšlenek. Některé scény jsou opravdu silné, např. smrt Bubulíny. Je to zkrátka kniha, která se vychutnává. 80%, 25.2.2017.
Nejdřív jsem viděla film, a tak jsem od knížky čekala trochu něco jiného. Kniha je mnohem hlubší, zatímco film hlavní myšlenku pojímá poněkud vágněji a spíš zábavnou formou. I postavy (především vypravěče a Zorby) jsou ve filmu jaksi plošší. Není to ale tak, že by se mi po přečtení knihy film znelíbil, jak už se mi to stalo u některých jiných děl. V tomto případě asi pro mě zůstanou dvěma různými zpracováními, aniž bych mohla říct, které z nich je mi milejší.
Po přečtení jsem byl nabitý optimismem a jakousi životní energií. S chutí bych tančil v dešti.
V rámci čtenářské výzvy jsem se dostala k této knížce, o které jsem věděla, že podle ní byl natočen slavný film se známou taneční scénou, ale to bylo asi tak vše. Taková neznámá známá věc. Může to být zajímavé čtení na dovolenou na Krétu, kdy si člověk porovnává, co z toho autorova vyprávění přetrvalo dodnes. (SPOILER: Doufám, že veřejné vraždy mladých vdov už tam neprovozují...)
Určitě jedna z knih, ke které se člověk rád vrátí a která nezapadá prachem. Moudrost, životní energie a řecké slunce. Nemá cenu se rozepisovat dále, myslím, že Atuin to krásně vystihl! :)
Nádherná kniha, která dodá energii. Spousty filozofických rozprav o běžném životě, ale snadno srozumitelných. A navíc pro čtenáře, který byl na Krétě, kde se děj odehrává, se zhmotňuje kouzelná příroda, poklidně plynoucí čas.
Nádherná, drsná i něžná Kréta a stejně nádherný, drsný a zároveň něžný Zorbas. Jedna z nejmilejších knih, kterou bych si určitě vzala na pustý ostrov....Ale raději na Krétu ;-)
Když se mě přítel zeptal, jaký příběh je o Zorbovi, nedokázala jsem odpověď. Příběh, dějová linka, je totiž to poslední, kvůli čemu se do Zorby zamilujete. Je jedno, jaké katastrofy, konflikty a neštěstí se udály. To, co ze stránek září, je totiž samotný Zorba. Jeho smysl života, láska k ženám, santuri, hudba a jeho vlastní příběhy. Neuvěřitelné pravdy a pohled na svět. Kvůli tomu si Zorbu přečtu ještě jednou. Dvakrát... Klidně každý rok.
Jedna z nej knih světové literatury, plná slunečního světla, krásy a poezie. Oslava života a energie. Kniha, ke které se určitě ještě hodlám vrátit a jejíž některé pasáže jsou dokonalé jako příroda sama.
Autor-rozprávač a Zorba predstavujú dva prístupy k životu, jeden je intelektuál, ktorý si zachováva odstup a druhý je jednoduchý človek, ktorý sa do všetkého vrhá po hlave. Jeden rozjíma o Buddhovi a druhý sa v údive pýta "Čo je to more, žena? Čo to je pane?" Autorov prístup je mi bližší aj jeho vnútorný monológ, jeho prežívanie a pocity ma bavili. V knihe je dosť zaujímavých momentov, kvôli ktorým stojí za prečítanie.Jediné čo sa mi nepáčilo, je ponímanie ženy čiste ako sexuálneho objektu, ale asi to zodpovedá dobe a prostrediu.
Vyjímečná kniha.Ona je na jednu stranu prozaická a na druhou stranu prozaická není. Kazantzakis vytvořil neuvěřitelně krásná hluboká vlákna, citově velmi podbarvená a naplněná, popisem neuvěřitelně svěží a obrovsky sdílná.
Hlavná postava Zorbasa nie je len fiktívnou postavičkou, má reálny predobraz človeka, ktorý bol priateľom autora knihy. Alexis Zorbas je jednoduchý človek, žijúci v súlade s prirodzenými zákonmi, vychutnávajúci si život so všetkým čo ponúka, jeho dary i rany, človek „živočíšny,“ no zároveň hlboko súcitný. Tento človek sa stáva autorovým priateľom a jeho celoživotnou inšpiráciou, ukazuje mu stránku života, na ktorú vzdelaný človek, ktorý sedí večne nad knihami, zabúda. Spolu hľadajú odpovede na rôzne naliehavé otázky a filozofujú. Zorbasova filozofia života je nanajvýš ľudská a na všetko má tú správnu odpoveď. Škoda len, že táto kniha, ako väčšina výborných kníh, sa nedá len tak ľahko zohnať, mne sa to našťastie podarilo :-)
Autorov štýl písania i jeho jazyk považujem za geniálny, na mňa osobne veľmi zapôsobil.
„Já, nesměj se mi pane, si představuji Boha jako sebe. Jen je výš, je mocnejší, potřeštěnejší a nesmrtelný. Sedí si pohodlně na měkkých beraních kůžích a jeho obydlím je nebe. Ne ovšem ze starých plechovek jako naše nebe, ale z mraků. A v pravé ruce nedrží meč a váhy – těchto nástrojů užívají řezníci a kupci. Bůh drží velkou houbu plnou vody, jako dešťový mrak. Na pravé straně je ráj, na levé peklo. Nešťasná duše přichází nahá a chvěje se, protože ztratila tělo. Bůh se na ni dívá a směje se do vousů a jen tak ji straší: Pojď sem, říká jí a zesiluje hlas. Pojď sem, prokletá. A začíná výslech; duše padne před Bohem na kolena: Milost, křičí, zhřešila jsem. A tu jí Bůh počítá hříchy. Počítá, stále počítá bez konce. Pak ho to omrzí, zívá. Už mlč, křičí na ni. Už mě z toho bolí hlava. A bác, zamává houbou, smaže všecky hříchy. Jdi do ráje, povídá jí : Petře, pusť ji taky do ráje nešťastnici.
Abys vědel, pane, Bůh je mocný vládce. A to je pravá vláda – odpouštět.“
Autorovy další knížky
| 1987 |  Poslední pokušení |
| 1975 | Řek Zorbas |
| 1966 | Kristus znovu ukřižovaný |
| 1993 | Chuďásek Boží: Život sv. Františka |
| 1982 | Hlášení El Grecovi |
Můj třetí Kazantzakis, zkusím přečíst vše, co napsal, ale zatím vede Kristus znovu ukřižovaný před Posledním pokušením (mimochodem skvěle zfilmovaným) a Zorbou. Kdo je řekofil, byl na Krétě nebo se tam chystá, si může připsat další hvězdičku, které i v knize září jako živé:-)
Dobré narážky na církev, když to shrnu vlastními slovy, Ráj spočívá spíš v milování se ženou, popíjení vína, dobrém jídle, není to chiméra, kterou vám slíbí nějaký pop v kostele...