Alhambra
Tereza Brdečková
Románová kronika o pražské umělecké rodině pokrývající celé jedno století nás zavádí hlavně do časů slávy českého loutkového filmu. Gabriel Kočka, malíř a sběratel, uniká z dusivé atmosféry války, stalinismu a normalizace do světa filmů a smyšlených map. Lidé jako Gabriel žijí za ostnatými dráty své okleštěné životy. Když konečně přijde svoboda, ukáže se, že jejich díla, vzpomínky a sny fungují dál, a jsou klíčem k pochopení minulosti. Tak jako příběh o knížeti Baltazarovi, který hledá mapu své ztracené země. Někdo z rodiny Kočkových vymyslel Baltazara. Anebo si Baltazar vymyslel je?... celý text
Přidat komentář
"Zůstal ještě do června a odešel den po Eliščině tichém pohřbu. Od
března do června žili vedle sebe jako dřív a zvykali si, že už nic
nedělají a nebudou dělat spolu. Mluvili o tom nahlas. Uvažovali,
co komu patří a jak si rozdělí, co společně nabyli, ale bylo toho tak
málo, že to nezabralo moc času. Někdy se hádali, ale to, co bolelo
nejvíc, nikdy nevyplulo napovrch: nemohli si ve skutečnosti své
věci rozdělit, protože by zničili i to poslední, společnou minulost
a připomínku skalní jistoty, s níž třicet let spoléhali jeden na
druhého. Bylo to stejné, jako by jeden z nich smrtelně onemocněl
a měl brzy zemřít. Čekali na konec a děsili se ho každý zvlášť.
A když přišel, byl to den jako každý jiný, jako poslední výdech
před usnutím."
Zoberte si najkrajsie intimne pribehy opisane napr. Murakamim, ked bol vo forme. Tak to je prepacte za vyraz, furt hadr proti tomuto. Ale mozno je to kulturnou blizkostou a jeho vzdy planovanou chladnostou a odtazitostou, ale napadol mi hned ked som hladal prirovnanie.
Alhambra. Krasne, ano melancholicke, citlivo namalovane portrety, nostalgicky uprimne. Neviem co viac napisat. Tato kniha obsahuje tolko zivotnych pravd ktore nas v podstate bolia a vyhybame sa im, ze proste nemam preco sa rozpisovat. Myslim ze som prave cital jednu z najkrajsich knih co som posledne roky mal pred sebou. A vlastne uz ani neviem, preco som do nej prvy raz nazrel a co ma k nej priviedlo. Chvilku este predycham ten pekny smutok co zanechava.
Po par dnoch sa mi to este viac v hlave rozlezalo, a napada ma spojenie s magickym realizmom, velmi silne. Takych rodinnych intimnych Sto rokov samoty.
Rodiče se nám zapíšou do srdce ač chceme či ne. Tohle se povedlo i téhle knize. Krásné čtení obohacené o snového Baltazara.
Každý žije ve svém světě se svými tužbami, nesdělitelnými pocity a vidinami. Pak je tu společný svět, viditelný a ovlivnitelný. Individuální světy se zřídka mohou propojit. Je to jediná obrana křehké lidské duše dlící v pochybnostech o sobě samé. Opouštět hrad není bezpečné a může to přinášet nemilá poznání. Baltazar by mohl vyprávět.
Příjemná kniha , plná myšlenek a nápadů k přemýšlení. Zajímavá sonda do pocitů jednotlivých účastníků se prolíná se skutečnými událostmi a jejich dopady na životy.
Nádherná kniha z bohémského prostředí a světa fantazie, přečteno jedním dechem... jde vlastně o takovou melancholickou biografii Jiřího Brdečky , kterou napsala jeho dcera, jména skutečných postav jsou změněna, ale myslím, že různá zajímavá fakta o jejich životech jsou v knize uplatněna, jaksi podvědomě jsem cítila, že většina z toho se opravdu stala, text je plný krásných myšlenek a úvah nad životem a smyslem kreativity a umění jako jakéhosi vyššího cíle, vnitřního motoru umělců a výtvarníků, touhy stvořit něco krásného a nesmrtelného, co v podstatě funguje i jako útěk od toho každodenního života a jeho starostí... O studiu Bratři v triku a světě animovaného filmu jsem četla ještě v knize od Geneho Deitche Z lásky k Praze, která byla taky skvělá!
Alhambra, aneb balada o mém otci. Autorka jej v knize nazvala Gabrielem Kočkou (proč? Protože má kočka tolik životů?). Nicméně jde o čtivou knihu, a to včetně vysněného velmože Baltazara, který je cosi jako "alter ego" hlavní postavy. Ten vstupuje do života Kočky, rozpráví s ním a hledá.... hledá mapu svého království a pořád není u kýženého cíle.
I Jiří Brdečka hledal celý život. Byl všeumělcem, uměl kreslit (proto byl spolupracovníkem Jiřího Trnky, tedy u slavných Bratří v triku), uměl psát-20 let připravoval Limonádového Joe(-a), jednu z nejlepších českých veseloher. Jan Werich mu byl spolu s Jiřím Trnkou za svědka na svatbě. Umožnil mu adaptaci "Limonádníka" v divadle ABC. V hlavní roli Rudolf Cortéz a jako Tornádo Lou nezapomenutelná Stella Zázvorková. S Werichem spolupracovali na Císařově pekaři a Pekařově císaři. Pak : Byl jednou jeden král, Až přijde kocour. Spolu s režisérem Oldřichem Lipským připravili scénáře pro filmy Ádela ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech. Ale mimo to množství animovaných filmů, které posbíraly ceny na renomovaných festivalech po celém světě. Inu "Gabriel K." uměl ! Velice po r.1969 postrádal svého mentora Jiřího Trnku, po r.1980 Jana Wericha. Rád cestoval, jeho poslední výlet do Španělska, kde chtěl navštívit vysněnou Alhambru byl pro něj osudný. Více než návštěvy pamětihodností, poznal nemocnice. Krátce po návratu domů byl hospitalizován v nemocnici, kde 2.6.1982 umřel.
Za pozornost stojí výňatek z jednoho z posledních dopisů adresovaných kamarádovi Vratislavu Blažkovi (m.j. Starci na chmelu) :" ...Vůbec to tu stojí za hovno a teď jde jen o to, aby to nestálo za dvě....“
A my pořád víme o G.Kočkovi, spíše J. Brdečkovi tak málo.
Alhambra, melancholické a snivé vyprávění to trochu napravilo.
Dlouho jsem se k téhle knize nedostala, ač jsem ji měla doma přichystanou. Když jsem si k ní konečně sedla a začetla jsem se, ocitla jsem se v jiném světě - a bylo mi tam opravdu krásně. Historie Alhambry, místa, které má duši; studio animovaných filmů a úžasní všeumělové, kteří v něm vytvářeli nádherné filmy (nejen) pro děti. Praha mezi lety 1939 a 2005; a do toho putující a svou zemi hledající král Baltazar (ach, ty mapy, kam se podíváš!).
Studio Bratři v triku asi pozná každý; Václav Legát je zřejmě Jiří Trnka a Gabriel Kočka, výtvarník pozadí, malíř, spisovatel, otec jediné dcery bude možná autorčin tatínek Jiří Brdečka. Pro mne to byla další z knih, kde přímé řeči je minimum, převládají popisy, úvahy, vyslovené myšlenky, ovšem nikoli na úkor čtivosti. Před očima se mi zjevovaly obrazy z animovaných filmů (Hračky v noci, Sen noci svatojánské, Zahrada). Opravdu výborné čtení, doporučuju!
"Jsou prostě lidé, kteří po nás pořád něco chtějí, a i když nic nežádají přímo, vždycky jim něco dlužíme. A jsou jiní, od kterých pořád bereme my, dokonce i tehdy, když už nemají co dát."
Velmi povedená kniha od české autorky, to zahřeje u srdce. Moc se mi líbí řazení děje od současnosti až o 100 let zpátky do počátku minulého století. Čas, který jde pozpátku... Příběh Baltazara doplňuje reálný život, hledání mapy nás provází celým životem. Často hledáme a chceme vyjádření skutečného světa a našeho života, mapu, kde bychom se jasně orientovali, věděli vždy, na jakou cestu se dát. Potřebujeme ji však?
Melancholická kniha, skrze bohémskou rodinu Kočkových a proměny animátorského studia, kina atd. Alhambra mapující dvacáté století, vyprávějící o okouzlení jako motoru našeho života, hudbě a obrazech, ztrátách, samotě a hledání cesty domů. "Mapa" je v tomto případě vůbec důležité slovo: mapu hledá král Baltazar, aby našel cestu zpět do své říše, v prolínající se snové legendě, o mapách a zakreslených, leč neexistujících "zemích-přeludech" přednáší učitel a tajemník Pěveckého sboru moravských učitelů Otakar Kočka ve třicátých letech; mapy sbírá a s rozkoší maluje a padělá režimem pronásledovaný umělec Gabriel Kočka v padesátých a šedesátých letech; a ztrátou orientace, stavem takřka bez mapy, trpí Gabrielova žena, později vdova Eliška-Iris i jeho dcera Julie, jejímž smyslem života je provoz artového kina, nyní sídlícího v Alhambře, v budově, ve které její otec pracoval jako animátor za války... Spisovatelská metoda také připomíná malování mapy - nejprve nakreslíte pár dominant (Gabriel K. nebo Baltazar patří mezi ně), pak méně důležité záchytné body (nejen další z rodu K., ale třeba i kreslíře Legáta, profesora Novotného, přítele Sýkoru...), pospojujete je linkami vztahů, zvolíte barvu a styl pozadí - doby a dobarvujete; někdy si chybějící linky, tvary a barvy doplníte výzkumem či vyptáváním, někdy si je prostě vymyslíte... A směs melancholie, přitom bez sentimentu, a věcnosti na hranici krutosti báječně funguje... Pokud to není jasné z předchozích řádků - ano, jsem okouzlena - a knihu doporučuji zejména ženám, čtenářům se smyslem pro nostalgii a milovníkům map i krajiny
Vždycky, když začínám novou knížku, chvilku trvá, než se začtu, zvyknu si na autorův styl. Někdy stačí pár stránek, někdy i kapitol. Tady jsem se začetla od prvních řádků. A láska na první pohled nevyprchala a zůstane pro ni vždycky koutek v mém srdci. I když je tenká, četla jsem ji dlouho a často odkládala. Ne, nebyla složitá ani nudná, jen jsem chtěla, aby neskončila tak brzy.
Vyprávění postupuje netypicky proti proudu času a z pohledu několika generací. Ale žádné pravidlo tu neplatí striktně, takže proplouváme místy a časem jako král Baltazar na pouti za mapou svého království. Právě ta směs skutečného a pohádkového, snového je velmi okouzlující.
Knihu jsem si pořídil naslepo, o to větší bylo moje překvapení. Propracované charaktery, velice příjemný a nekonfliktní sloh a námět těžící ze všednosti i lehkého mystična každodenního života. Jdu shánět další autorčinu knihu.
Prolínání skutečného světa se snovým příběhem o Baltazarovi mělo své kouzlo. Knihu si chci pořídit do své knihovny.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Alhambra |
| 2006 |  Slepé mapy |
| 2022 | O Janě a Zdenkách kolem Jana Wericha |
| 2008 | Listy Markétě |
| 2004 |  Učitel dějepisu |
Mimořádná výpověď o životě výjimečného člověka, kniha prožitá, velmi osobní, kniha, kterou autorka musela promýšlet celá léta. Napsala ji zrale, s pochopením pro uměleckou, lehce se vznášející duši člověka, který ji nepochybně hluboce ovlivnil, neboť byl jejím otcem...
Přiznávám, že k Alhambře jsem dospěla také teprve po letech, v době, kdy jsem snad sama schopna porozumět činům svých předků a alespoň dodatečně je pochopit. Myslím, že se Tereze Brdečkové v této snivé, lehce mlhou zahalené a velmi intimní výpovědi, podařilo vyrovnat se se svou matkou a zejména otcem, Jiřím Brdečkou. S úžasným, svobodným a velmi komplikovaným člověkem...
Doporučuji.
A velmi děkuji za zasvěcený komentář 1amu.