Alias Grace
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532992/bmid_alias-grace-65ddb3ba3dcc0.jpg
4
522
522
OZNAČENÍ VRAŽEDKYNĚ JE CEJCH. ZATOČILO S NÍ PRÁVO NEPRÁVEM? Ve staré Kanadě se píše rok 1859 a původem irská služtička Grace Marksová sedí už šestnáctým rokem ve vězení za vraždu svého pána a jeho rozverné hospodyňky. Soud dospěl k přesvědčení, že Grace je oba ještě v dívčím věku zabila a až do zatčení se projevovala neobyčejně chladnokrevně. Protože jí obhájce ex offo poradil hrát nepříčetnou, unikla šibenici a vyvázla „pouze“ s doživotním trestem, byť možná žádný zločin nespáchala. Kdo je tu oběť? To hodlá na popud dobročinného spolku vypátrat zapálený příznivce rodícího se oboru psychiatrie dr. Simon Jordan, který začal za odsouzenou docházet, aby ji přiměl mluvit – pochopitelně za nejpřísnějších viktoriánských opatření. Zrcadlo nastavené dávnému kanadskému justičnímu dramatu nám zásluhou autorky světové extratřídy umožní zjistit leccos o odsouzené, o době, o sobě i o povaze lidské pravdy. Jsme přece vždy a všude „tím, co si pamatujeme, ale i tím, co zapomínáme“. Podle románu natočila společnost Netflix v roce 2017 oceňovaný televizní seriál se Sarah Gadonovou (Nebezpečná metoda, Cosmopolis, Rozhořčení) a Annou Paquinovou (Piano, X-Men, True Blood) v hlavních rolích.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
Alias Grace, 1996
více info...
Přidat komentář
No... Kniha se nepříjemně vlekla. Něco se začalo dít až za půlkou knihy. Příběh sám o sobě byl zajímavý, ale na mě bohužel zdlouhavý.
Ke knize jsem se dostal díky Čtenářské výzvě 2022. Téma s názvem „Kniha od držitele Ceny Franze Kafky“ ve mně vyvolala absolutní zděšení. Kafka!!! Prolítnul jsem držitele ceny Franze Kafky a má volba padla na Margaret Atwoodovou a tuto její knihu. Musím uznat, že se mi kniha četla velmi dobře, i když není zrovna nejkratší, stránky ubíhaly rychle. Zklamání přišlo až na samotném konci. Chápu, že je to příběh podle skutečných událostí a život to takto napsal, ale mě se ten konec zdál v kontextu vyprávěného příběhu takový nemastný a neslaný. „Ale myslet na něco není totéž jako to provést. Kdybychom měli být souzeni za své myšlenky, pak bychom všichni skončili na šibenici.“ (70 %)
AUDIOKNIHA
Po dlouhé době jsem doposlouchala další audioknihu. Ze začátku, jsem z toho byla trochu zmatená a moc mě to nebavilo, ale po čase se to zlepšovalo a zlepšovalo, že jsem knihu poslouchala každou volnou chvíli. Velmi mě bavilo vyprávění Grace z jejího života a bylo to moc fajn.
Hodnotím 3,5/5
Ze začátku mi trochu trvalo se začíst, ale od části, kde Grace vyprávěla o svém životě se to zlomilo a četla se mi jedním dechem. Bavilo mě popisování reálií běžného života. Ke konci jsem byla napjatá a těšila se na rozuzlení. Je to náročnější kniha, ale zanechala ve mě spoustu zajímavých myšlenek.
Od autorky už jsem četla Slepého vraha a Muzeum zkamenělin. První kniha byla náročná a druhou jsem se prokousávala. Do Alias Grace se mi tedy příliš nechtělo, ale nakonec byla z těchto tří nejlepší. Atwoodová pracuje s postavami způsobem, který mě vždy zaujme (avšak ne vždy mě baví příběh, který prožívají) a tady byla řada excelentních pasáží ze života Grace. Bohužel, obklopena pasážemi, které jsou možná důležité pro složení celkové mozaiky, ale pro mě nudné. Nevím, zda bych knihu někdy chtěla číst znovu nebo komu bych ji doporučila (a tak nějak asi chápu čtenáře, kterým se nelíbila), protože nemám ráda otevřené konce, ale něco dalšího si od autorky ještě přečtu.
Od autorky jsem četla jen Příběh služebnice a tak jsem v knihovně ze zvědavosti sáhla po jiném titulu. Měla jsem opravdu problém se začíst. Hodně lidí tu ale psalo, že je nutné překonat začátek, tak jsem tomu dala šanci. Ale bohužel. Nečetlo se mi to vůbec dobře. Nesedl mi styl psaní a taky fakt, že se v mnohých částech knihy nepoužívaly u přímé řeči uvozovky. Bylo to pro mě špatně přehledné. Neustálé měnění postav tomu taky moc nepomáhalo. Přišlo mi, že je tam zbytečně moc omáčky a víc by se mi líbilo, kdyby se to více soustředilo na Grace. Ta mi bohužel po nějaké chvíli začala být vlastně docela lhostejná a její osud zrovna tak. Nedá se upřít, že autorka odvedla kus práce, ale nebylo to zkrátka pro mě, knihu vracím nedočtenou.
Díky letošní čtenářské výzvě a tématem s Cenou Franze Kafky jsem konečně sáhla ve své knihovně po Alias Grace. Margaret Atwoodová si mě získala již Příběhem služebnice, ale Alias Grace je také skvělá! Otáčela jsem stránku za stránkou a příběh doslova hltala.
Nejdřív jsem se knihy s Cenou Franze Kafky bála - tedy spíš jejího umělecko-artového nádechu. Klidnou mě něněchávala ani anotace, protože jsem si úplně nebyla jistá zpracováním. Nicméně vyprávění Grace a jejího slovíku a literárních obratů bylo skvělé. Místy až sarkastické a zábavné. Líbilo se mi to opravdu moc a skvělý je i relativně otevřený konec v tom, jak to tedy celé doopravdy bylo. Vynikající.
Kniha se mi tematicky opravdu hodně hodila k podcastům Opravdové zločiny, které v tomto létě často poslouchám. Námět byl hrozně zajímavý, bavilo mě i líčení života Grace ještě v Irsku, tragická plavba její rodiny do Kanady, i její příběh, coby služebné. Něco mi na ní ale chybělo. Něco těžko postižitelného. Že by byla zachycená moc pozitivně a moc sympaticky? Jako by mi autorka vnucovala, že byla pouhou obětí. Přitom její příběh byl o mnoho spletitější.
Velké plus za jazyk a řeč postav. Díky pasážím, kdy Grace vypráví svému psychiatrovi Jordanovi a autorka často užívá nevlastní přímou řeč, jsem měla pocit, že se Grace dostávám do myšlenek.
Druhé velké plus je za zachycení stavu psychiatrických poznatků doby. Střetávání výzkumu pana Jordana ohledně nevědomí, stav psychiatrických léčeben a jejich hrůzné postupy v polovině 19. století a podloudný pokus o neurohypnózu Grace od pana DuPonta, to byly pasáže, které skvěle ukázaly, že psychologie jako věda teprve vzniká.
Začátek knihy jsem chvíli uvažovala, že knihu odložím, ale naštěstí jsem to neudělala. Děkuji za ČV díky, které jsem po knize sáhla.
(SPOILER)
Alias Grace je bezpochyby výjimečná kniha...a to v mnoha směrech. At už se jedná o naprosto věrohodný a podmanivý popis tamějšího života hned několika sociálních vrstev, zachycení prostředí, vůní nebo skoro až básnická hra se slovy. Skoro nejvíc překvapující pro mě, je ale fakt, že kniha o velikosti encyklopedie, je tak zajímavá až skoro neodložitelná. Samozřejmě za to může i detektivní zápletka, která člověka drží v neustálém napětí, ale všechna čest autorce, stvořit takhle objemnou knihu, kterou je radost číst a přečtete jí až neuvěřitelně rychle, je to prostě mistrovský kus.
Každopádně ohledně děje.....do nějaké 450 strany knihu bezvýhradně miluju a baví mě každá stránka. To s jakou lehkostí a samozřejmostí autorka o všem píše, je naprosto výjimečné a má to takové kouzlo, že pořád čtete dál. Některé pasáže jsou přirozeně zajímavější než jiné, ale o žádné se nedá říct, že by neměla svou váhu. Grace není těžké si oblíbit a už od začátku věříte v její nevinnu, aniž byste se pozastavili nad tím, jestli je jako vypravěčka vlastně spolehlivá nebo ne. Prostě chcete věřit, že je nevinná a tím to hasne. Pak už stačí tam jenom naznačit linku s doktorem a všechny romantické duše začínají slyšet svatební zvony, bohužel se však zdá, že příliš předčasně. Asi nemusím dodávat, že konec si každý představuje jako zlatý hřeb a odměnu za strávený čas a nějaké to lopocení přes všechny ostatní části knihy, nakonec je ale přeci jen zklamáním, když si člověk uvědomí, že to nejlepší už dostal někde v půlce a konec jeho očekávání moc neuspokojí. to hned z několika důvodů - tak předně i přesto, že se jedná o beletrii je tato kniha realističtější než by se mohlo zdát a tak to co znělo v adaptaci jako slib budoucí romance, nebo jako závazek štastného konce, nakonec ještě končí dřív než to mohlo začít, a vy se jaksi cítíte podvedeni, jelikož jste nedostali to co jste chtěli, nadruhou stranu to k atmosféře knihy prostě sedí a kdyby skončila Grace třeba s doktorem, tak by to oproti zbytku knihy působilo jako pohádka. Nakonec i postavy se ukázaly jiné než člověk očekával. Simon Jordan, který skrz svého seriálového představitele vypadal jako typický romantický hrdina se přetavil v muže lehce nevyzrálého a neustále zkoušeného pouze jeho sexuální fantazií, jež měl k chápajícímu, serioznímu a spravedlivému doktorovi z mích představ přeci jen daleko. Prostě jeho charakter u konce mě trochu zklamal a vadilo mi, že se nakonec zdekoval jako pára nad hrncem a jejich vztah, nebo co to bylo, s Grace zůstal tak nějak nedořešený. Že by byla pravda, že na Grace díky té střepině zapomněl? To by bylo docela sad...ale tak už to chodí, i když i bez ztráty paměti by s Grace pravděpodobně nebyl. Vlastně mě i celkem štve, že nám kniha jasně neodpovídá na tu hlavní otázku, kterou si čtenář pokládá po celou dobu čtení? Je tedy Grace obět nebo vrah? Já se nejvíc přikláním k tomu, že Grace má prostě rozdvojenou osobnost a jedna ta její část vraždí aniž by to ta druhá věděla, což pro mě bylo hodně smutné zjištění a pořád jsem čekala na nějaké větší vysvětlení...jako že to třeba Grace s Jeremiášem hrála nebo tak. Nakonec kdo ví.
Úplný závěr je hořkosladký, to že si Grace vezme z nouze muže, jenž jí kdysi potopil u soudu je hodně smutná ironie osudu, stejně jako to, že tam pravděpodobně čekala doktora, který se tou dobou už pravděpodobně oženil s Faith, podle mě. I tak to ale skončilo asi jak nejlíp mohlo, a přesto, že se nejedná o žádný vysloveně romantický konec, je v něm aspon trocha klidu a míru pro Grace....i když zase nevíme jestli ta holka do roka umře kvůli nádoru, nebo bude mít naopak dítě. Takže co vlastně sakra víme?
Čím to zakončit? Alias Grace je skvělá kniha, v níž je hodně romantiky, ale ne úplně tam kdebyste ji čekali nebo chtěli, končí tak jak končí, je neuvěřitelně čtivá a jaksi s větším přesahem....ale klid v duši po jejím přečtení moc nečekejte.
Ach ty ženy. Ani dnes to nemáme vždy snadné, což teprve v 19. století. Další ženský (nikoliv určeno pro ženy) román, na rozdíl od Příběhu služebnice však hlubší, uvěřitelnější a vyzrálejší. Atwoodová plasticky vyobrazila život mladičké, neslavně proslulé k doživotí odsouzené vražedkyně Grace Marksové a celé plejády dalších žen, které se jejím nelehkým životem prolnuly. Ovšem bez mužů by nebylo útlaku, znásilňování, ponižování, znevažování, zotročování, ostouzení nebo zavírání žen pro do blázinců (dnešní pánové prominou)…, takže je tam i celá řada mužů. Uvedenému stereotypu v Atwoodové románu podléhají takřka všechny mužské postavy, vč. psychologa, který se z paměti Grace snaží vydolovat pravdu.
Ke čtenáři se dostává silný genderový, historický román vystavěný na osudech skutečných postav. K hlavní a nejvíce zkoušené románové postavě, samotné Grace, jsem si však cestu nacházela vcelku obtížně. Fakt je, že literární fabulace jde zcela za autorkou, tak ve skutečnosti mohlo jít o povahově i tak trochu jinou osobu. Vyprávění o vlastním životě Grace, popisy jejích snů, vztahů nebo zprostředkování myšlenkových úvah a postřehů, a rovněž střídání osob a forem vyprávění je nicméně brilantní ukázkou vhledu do psychologie postav, znalosti viktoriánské doby i literárního řemesla.
Prvých pár kapitol bolo dosť nezáživných ale potom som knihu jednoducho musela dočítať. Príbeh naozaj vtiahol človeka do deja. Grace bola záhada, ktorú ani po dočítaní nechápem ale práve to je na tom skvelé. Určite odporúčam.
Na začátku jsem se nějak nemohla prokousat první částí, ale když začala Grace vyprávět, šlo to už samo. Knížka mi hodně připomínala Ostrov Entry od Petera Maye, kde je také popisováno osidlování Severní Ameriky. Tohle bylo moje první setkání s Margaret Atwood a určitě ne poslední. Vybrala jsem si ji v rámci Čtenářské výzvy jako držitelku Ceny Franze Kafky. Knížku určitě doporučuju těm, kdo mají rádi historické romány, detektivka to vlastně ani není.
Přečteno v rámci Čtenářské výzvy.
Úplně nemusím knihy, které dostávají nějaké ceny. Zde navíc jde o cenu Frajze Kafky, kterého prostě nechápu. Takže jsem se toho lehce obával. Nakonec to ale mělo docela říz, i když mi to přišlo trošku jako pohádkové čtení. Nevím samozřejmě, co autorka nakonec zamýšlela, ale z jejího románu jsem si vyvodil, že Grace je vinna.
Prvních cca 80 stran mě to vůbec nebavilo a chtěla jsem to vzdát. Pak se ale vyprávění rozjelo a nemohla jsem se od knížky odtrhnout.
Svižné čtení o chudé služebné, dceři irských přistěhovalců odsouzené za spoluúčast na vraždě pána. Příběh je založen na skutečné historické postavě odsouzené vražedkyně a autorka v doslovu poctivě uvádí, co jsou doložená fakta a co je její beletristická vata. Není to detektivka, kde by se vyšetřovala vražda, je to příběh o lidech a hlavně o Grace. Je to moc dobře napsané, trefně ironické a svěže hubaté a občas tu zazáří drobná a hluboká moudra.
---
„Lidé, kteří nosí určitý druh šatů, se nikdy nemýlí. A nikdy neprdí.”
---
„Protože když vám svět dopřává, pane, začnete věřit, že si to zasloužíte.”
---
„Dveře impozantní fary reverenda Verringera otevře postarší žena s tváří jako borovicová fošna; reverend není ženatý a potřebuje bezúhonnou hospodyni. Simon je uveden do knihovny. Knihovna je tak úzkoprse předvídatelná, až pocítí nutkání ji zapálit.”
---
„Může za to Lydia a její obdiv. Simon má pocit, jako by ho zezadu přepadl rozkvetlý keř.”
Autorka vzala skutečný příběh a převyprávěla ho svým výjimečným stylem. Výborné!
Štítky knihy
vraždy vězení, věznice kanadská literatura psychiatrie služky, služebné historické romány podle skutečných událostí zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Tato kniha si od začátku kladla velmi vznešené cíle.
Neměla ambici mě odzbrojit tempem, kterým se většina klasických strhujících beletrií 21. století žene kupředu. Chtěla mě odzbrojit stylem, jakým byla napsána. A to se jí povedlo. Z mého pohledu se jednalo o jakousi dokonalou symbiózu stylu, kterým jsou napsány mé milované knihy z poloviny 19. století, a sarkastického humoru, který by v té době byl naprosto šokující.
Děj pak napsal sám život a tomu se neodvážím nic vytýkat.