Alica v krajine zázrakov
Lewis Carroll (p)
Príbehy o Alici v krajine zázrakov a za zrkadlom, ktoré povymýšľal a spísal ešte v 19. storočí anglický matematik a profesor na univerzite v Oxforde Lewis Carroll, sa stali obľúbenými prakticky na celom svete. Alicu poznajú deti a dospelí rovnako ako Pippi Dlhú pančuchu, Pinocchia alebo Medvedíka Pú. Je známa vec, že matematici majú už z titulu svojho zamestnania neraz veľkú tvorivú fantáziu a zmysel pre obdivuhodné kombinácie, paradoxy a nezmysly. Zmysel pre krásne a bláznivé nezmysly mal aj Lewis Carroll – a jeho Alica sa v tom fantastickom nezmyselnom svete pohybuje s detskou samozrejmosťou a bezstarostnosťou, až dospelí nevychádzajú z údivu. A občas si pritom aj zaveršuje a zaspieva. Jej bláznivé príbehy by mali pobaviť nielen deti, ale aj rodičov či už starých alebo mladých.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2004 , Slovart (SK)Originální název:
Alice's Adventures in Wonderland - Through the Looking-Glass, 1865
více info...
Přidat komentář
Těšila jsem se na čtení, ale jsem velmi zklamaná. Vůbec to nemělo žádný příběh, u většiny vět jsem nevěděla co tím Alenka chce vlastně říct...
Nadherna kniha...Ctu ji opakovane od utleho detstvi, cetla jsem ji svym detem, ted ji ctou me deti svym detem a mezitim si ji uzivame kazdy sam... Genialni dilo a genialni preklad manzelu Skoumalovych...
Prekvapila mne spousta komentaru od nespokojenych ctenaru, je mi to divne, ale takovy je zivot - nic neplati univerzalne a je to asi v poradku.
Když příběh hodnotím očima dítěte a vzpomenu si na svůj dětský věk, tak mi příběh v určitém období mého života nedávál smysl. Nedočetla jsem, nevěděla jsem skoro ani, o čem je pořádně řeč. Jako dospělá se na to dívám jinýma očima a ty mi umožňují pochopit, proč je tohle fantasy tak oceňované. Alenka patří mezi dětské knihy, které podle mého pro děti tak úplně nejsou. Nebo jenom pro některé a vyššího věku.
Dítěti bych raději pustila hodně zjednodušený film Alenka v říši divů, třeba tu od Tima Burtona, který je podaný líbivě a srozumitelně. Ano, plno myšlenek, literárních hříček a vychytávek zapadne, ale dítě tu snovou kostru a komplikovanou fantastickou hříčku alespoň zpřístupní a ono to dá.
Tohle je taková klasika. Každý zná, každý ví, přesto vždy najdu něco nového. Mám staré vydání, velkou knihu, velké písmo (tak jsem si trochu připadala jako ve škole) a krásné čb ilustrace. Zůstává v mé knihovně i do budoucna, každý by možná občas utekl za zrcadlo...
Nádherné, snivo farebné ilustrácie Dušana Kállaya k slovenským vydaniam z roku 2004 a 2010 (dotlač 2016) od Slovartu pozdvihujú úroveň bláznivo dejovo uleteného textu o stupienok vyššie. Oplatí sa im detailnejšie venovať, sú plné nápadov a drobností, no vždy tesne naviazané na práve prebiehajúci text danej kapitoly. A rovnako ako pri Alenkiných (či Aliciných) dobrodružstvách je potrebné občas zapojiť predstavivosť a fantáziu.
Nie nadarmo maliar Dušan Kállay dostal za ilustrovanie knihy prestížnu Cenu Hansa Christiana Andersena a počas výstavy k 150. výročiu vydania Alice v krajine zázrakov získalo slovenské ilustrovanie rozprávky hlavnú cenu ako najkrajšie vydanie spomedzi všetkých na svete.
Niektorí komentátori uvádzajú, že to nie je veľmi pre deti. Osobne poznám dve dievčatá vo veku 10 a 13 rokov, ktoré nedajú na knižku dopustiť a neustále sa k nej s nadšením vracajú. Takže u mňa toto tvrdenie (je to skôr pre dospelých) nijako neobstojí.
K čítaniu Aliciných dobrodružstiev som sa dostal až v dospelosti, znalý len Švankmajerovej filmovej adaptácie Něco z Alenky. Tá bola rovnako fantazijne a surreálne uletená ako kniha samotná.
Príbeh odviazaného snenia sa skladá z dvoch častí: I. v krajine zázrakov a II. Za zrkadlom. Pokiaľ by som ich mal nejako interpretovať, tak v krajine zázrakov sa Alica venuje hraniu kariet a za zrkadlom po iniciačnom riuáli mastenia divokej kúzelenj kartovačky postupuje Alica do šachového levelu. A v hre nie je málo: hrá sa o kráľovskú korunu!
A čo sa týka poučenia z príbehu? Aj v bežnom živote by si ženy a muži pri stretnutiach mohli navzájom zarecitovať aspoň jednu básničku. Svet by to nijako nespasilo, ani revolučne nezmenilo. Ale snáď by kratučké poetické odbočenie pri rozhovore myseľ ľudí oživilo a pobavilo. A na čas odvrátilo od toho večného trápenia sa životom, vzťahmi, peniazmi či prácou.
Kniha plná fantasie. Někdy jsem s nimi bojoval a hlava mi nedovolovala se tolik odvázat, ale stálo to za to!
Alenka v kraji divů je pravděpodobně jeden z nejoslavovanějších pohádkových příběhů, jaký kdy spatřil světlo světa. Je plný legrace, nesmyslů, šibalství, básniček, říkadel, narážek a pochopitelně i groteskních postaviček, které společně ruku v ruce utváří fantastický svět za velkou králičí dírou. Svět živý, barevný a ohromující. Carroll si hraje se slovy, motivy, prostředím, událostmi i jednotlivými figurkami. Veselé básničky a říkanky ještě více odlehčují už tak dost rozvernou náladu vyprávění. Na chmury a stesky není čas ani prostor. A úplně stejně je na tom i šachové pokračování s názvem Za zrcadlem a s čím se tam Alenka setkala. Řekl bych dokonce, že je místy ještě o něco absurdnější a pomatenější, ale také jakoby dospělejší a promyšlenější. Už jenom to, že je tady všechno zrcadlově obráceně, ale přitom se současně podřizuje přesným a neúprosným pravidlům šachové partie. Jaké taškařice z toho dokáže Carroll vyzískat je skoro až neuvěřitelné. Jedním slovem geniální. Číst tyto příběhy jako dítko školou povinné, asi bych zdivočel a vlezl do kdejaké díry, nebo bych dost možná rozbíjel zrcadla.
Tohle je ta známá klasika? Veliké zklamání.
Přišlo mi to jako kniha nesmyslných vět, situací a vlastně bez příběhu. Procházeli jsme s Alenkou z jednoho nesmyslu do druhého. Ne, díky existují lepší dětské knihy.
Nějak těžko se mi knížka četla. Moc by mě zajímalo jak na ní reagují současné děti. Každopádně klasika, kterou by měl asi každý znát.
Jako můj život poslední rok a půl - nic v něm nedává smysl :D
Pro děti krásná kniha plná fantasie, zvratů, crazy postav, zvířat všeho druhu a bez logiky. To všechno je dětský svět. Jako malá jsem měla ráda film z r. 1951. Jako dospělá se na to už dívám lehce jinak, tak nějak dospěle a vážně... občas jsem se v tom zmatku i ztratila, Alenka je slušně vychovaná dívka, která poznává charaktery zvířata rostlin s jejich strachy a radostmi, ostatní zlostné a malicherné postavy, a dokonalou Šklíbu. Škoda, že Za zrcadlem už Šklíba chyběla. Druhá část už je podobná první a závěr tolik nenadchne. Přidávám bod za šachy. Velmi mě zaujali fotografie a život skutečné Alenky, která byla inspirací knize.
Kniha se mi líbila víc než film, i když i ten byl hezký. Je to hodně bláznivá kniha plná neskutečných věcí. Na začátku jsem byla trochu zmatená ale pak mi došlo, že všechno nemusí dávat smysl.
Podařilo se mi přečíst první část příběhu, kdy se Alenka ocitá v kraji divů. Druhou část odehrávající se za zrcadlem jsem už přečíst nedokázala, protože mne tenhle příběh prostě neseděl. Nudila jsem se a nepřišlo mi to tolik zábavné, jako některým jiným čtenářům.
Vím, že spousta čtenářů tuto knihu miluje, ale mne ten příběh nebavil. Možná je to dané tím, že jsem to poprvé četla až v dospělosti a to kouzlo jsem v tom už nedokázala najít. Na můj vkus to bylo prostě až příliš ploché a kniha ve mně nevyvolávala jediný náznak zaujetí, který by mne přiměl se zajímat, co bude dál. Kniha pro mne tedy zůstala nedočtená.
Alenku jsem četla už poněkolikáté. Ale „proč je havran jako psací stůl“, jsem do dneška nezjistila.
Alenka je kniha pro děti a děti jí většinou hned rozumí, baví je a děsí současně. Jejich fantazie je ještě nepošpiněná životem a tak příběhy berou jinak než my dospělí. My řešíme autorovu zakázanou lásku, drogy, hledání identity... a příběh plný bláznivé fantazie tím diskvalifikujeme. Navíc pro středoevropany je tam prostě moc britských reálií, které jsou pro nás trochu mimo a nepochopitelné. My nejen že nehrajeme kriket, ale většinou vyrůstáme v rodinách, kde máme své blízké, kteří nás neodloží se vzdělávat do internátu, u nás není ostuda se objímat a projevovat city, zkrátka pro obyčejného Čecha (Slováka a pod.) má ta kniha nepostižitelný rozměr. Takže pro mne to je asi takové “první fantasy” a chápu, že nemám ani díky věku, ani místu narození, šanci tento příběh zcela pochopit. I tak se mi ale líbí ;-)
Ke knize jsem se dostala az jako dospela a mozna prave proto je me hodnoceni takove, jake je. Kniha se nedala cist, nedavala smysl, mnohokrat jsem se pristihla, ze ctu a vlastne nevnimam co. Jedine, co se mi z knihy libilo bylo, prenesene: “Kdyz nevis kam jdes, je jedno, kterou cestou se vydas.”
Jsou knihy, které mohu zkusit číst v dětství i v dospělosti, pro jistotu, že max pokusů bylo využito, zvláště pro knihy počítané (někým) mezi klasiku, ne-li oblíbené:o)) ALE stále mi nic neřeknou - příběh - jazyk - styl - humor - grafika.... žádné kouzlo:o((
Jsou dětské knihy, které nepochopí ani dospělý, i kdyby měl fantazie na rozdávání. Tato kniha k nim pro mne i její filmová zpracování patří a bude patřit, s autorem se prostě míjíme to se nedá nic dělat.... Štěstí mé, že jsou jiní autoři a jiné knihy:o))
Proč jen ji v Číně zakázali? :o)) /ad 6.téma ČV 2021/
Štítky knihy
pro děti zfilmováno sny hádanky jiné světy nonsensy rozhlasové zpracování pro děti od 6 let fantaskní viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
2007 | Alenka v kraji divů… a za zrcadlem |
2010 | Alenka v říši divů / Alice in Wonderland |
2008 | Lovení Snárka |
2009 | Zamotaný příběh |
1996 | Sylvie a Bruno |
Četla jsem v originále a mám pocit, že to vlastně vůbec o ničem nebylo... Jsem zklamaná. Líbilo se mi jen pár slovních hříček, které v knize byly.