Alica v krajine zázrakov
Lewis Carroll (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485849/bmid_alica-v-krajine-zazrakov-h05-485849.jpg
4
1251
1251
Príbehy o Alici v krajine zázrakov a za zrkadlom, ktoré povymýšľal a spísal ešte v 19. storočí anglický matematik a profesor na univerzite v Oxforde Lewis Carroll, sa stali obľúbenými prakticky na celom svete. Alicu poznajú deti a dospelí rovnako ako Pippi Dlhú pančuchu, Pinocchia alebo Medvedíka Pú. Je známa vec, že matematici majú už z titulu svojho zamestnania neraz veľkú tvorivú fantáziu a zmysel pre obdivuhodné kombinácie, paradoxy a nezmysly. Zmysel pre krásne a bláznivé nezmysly mal aj Lewis Carroll – a jeho Alica sa v tom fantastickom nezmyselnom svete pohybuje s detskou samozrejmosťou a bezstarostnosťou, až dospelí nevychádzajú z údivu. A občas si pritom aj zaveršuje a zaspieva. Jej bláznivé príbehy by mali pobaviť nielen deti, ale aj rodičov či už starých alebo mladých.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2004 , Slovart (SK)Originální název:
Alice's Adventures in Wonderland - Through the Looking-Glass, 1865
více info...
Přidat komentář
Ke knize jsem se dostala az jako dospela a mozna prave proto je me hodnoceni takove, jake je. Kniha se nedala cist, nedavala smysl, mnohokrat jsem se pristihla, ze ctu a vlastne nevnimam co. Jedine, co se mi z knihy libilo bylo, prenesene: “Kdyz nevis kam jdes, je jedno, kterou cestou se vydas.”
Jsou knihy, které mohu zkusit číst v dětství i v dospělosti, pro jistotu, že max pokusů bylo využito, zvláště pro knihy počítané (někým) mezi klasiku, ne-li oblíbené:o)) ALE stále mi nic neřeknou - příběh - jazyk - styl - humor - grafika.... žádné kouzlo:o((
Jsou dětské knihy, které nepochopí ani dospělý, i kdyby měl fantazie na rozdávání. Tato kniha k nim pro mne i její filmová zpracování patří a bude patřit, s autorem se prostě míjíme to se nedá nic dělat.... Štěstí mé, že jsou jiní autoři a jiné knihy:o))
Proč jen ji v Číně zakázali? :o)) /ad 6.téma ČV 2021/
Alenka v kraji divů… a za zrcadlem od matematika Lewise Carrolla.
Knížku jsem se rozhodla přečíst na základě mé jedné z oblíbených písniček, ve které se na tuhle knížku odkazuje (White Rabbit - Jefferson Airplane).
Hmm... Co napsat...
Osobně musím říct, že každou stránkou, co jsem přečetla jsem žasla a kolikrát jsem se musela aji smát, co dalšího se stane, koho Alenka potká...
Sama hlavní postava Alenka mě kolikrát vytáčela svým chováním, ale no co, kolik ji bylo 7 a půl?
Stránky knížky prostě čtete a pomalu se vám pod očima rozplývají zhruba jako všechny vaše logické myšlenky a úsudky. Tímto dílem totiž naprosto odcházíte z reality.
Dílo je tak moc nesmyslné až je vtipné a možná to děti dokážou ocenit v rozmanitosti postav a právě té netypičnosti. Já osobně nedokážu říci jestli by se mi Alenka v dětství líbila, poněvadž mám prostě ráda klasické české pohádky a tohle je prostě něco úplně jiného.
Autor knihy byl buď naprosto geniální anebo naprostý mešuge. :D
Asi třikrát jsem jsem se pokusila to přečíst, naposledy teď, dala jsem 60 stran, což byl z mých tří pokusů rekord. A navzdory své pevné vůli a odhodlání jsem to opět vzdala. Normálně mě halucinogenní knihy docela baví, ale co je moc, to je moc.
Knížka mě v některých místech zaujala nesmírně, ten svět a jeho absurdnost jsou prostě zajímavé, nicméně většinu času mi lezla na nervy Alenka se svojí nabubřelostí a pocitem, že ví všechno nejlíp, a proto si může dělat, co chce.
Lewis Carroll musel mať dobrý matroš:)
ale vážne. nádherná kniha plná krásnych obrazov a hračiek. vždy, keď som o ňu zavadil, spomenul som si na učené výklady, čo všetko je v tej knihe zakódované a aké znalosti musí človek mať, aby jej porozumel.
teraz môžem s pokojným svedomím povedať na všetky tie pseudovedecké, umelecky sa tváriace kecy povedať jednoducho: ALE PRD! Alenka je krásna kniha pre deti, ktoré jej rozumejú ihneď, ako ju vezmú do ruky. to až my ich roky mrzačíme, aby úplne zabudli, aký je svet krásny a vtesnávame ich do mantinelov našej úbohej obyčajnosti.
Alenka je jízda od začátku do konce. Dospívání, hledání identity, drogy, ale i autorova zakázaná láska, to všechno tam je, ... myslim, že v dětství jsem nebyla schopna ji zcela pobrat, asi jsem se tehdy spokojila se světem fantazie, už tehdy mě bavila a děsila zároveň. V dospělosti jsem k ní znovu přišla díky hodinám dětské britské literatury, kde pro mě dostala další fascinující rozměr. Narozdíl od anglické verze si ale myslím, že se spousta věcí v čj bohužel ztratila v překladu.
Mě to minulo. Nutili mi to v dětství a tehdy mi to připadalo zcela nesrozumitelné a tísnivé, v dospělosti mě to začalo vysloveně iritovat. Osobně soudím, že matematici by neměli psát knížky pro děti, a pedofilním matematikům by to mělo být dokonce zakázáno úředně.
Fantastický, nezapomenutelný svět. Často mívám pocit, že dnešní knihy pro děti jsou jen slabým odvarem toho, jaké příběhy se četly kdysi. Alenka je toho jasným důkazem.
Alenka mi na začátku byla sympatická, ale později se můj názor změnil. Začala mi připadat naivní a také se ze všeho hned hroutila a brečela. Na databázi se samo napsáno: „Sama hlavní postava, neustále ohromená Alenka v bezděčných reakcích na imaginativní svět plný podivuhodných věcí a událostí“, což přesně vystihovalo moje pocity.
Děj se stále vlekl a připadalo mi, jako by autor psal tento příběh, když mu byly čtyři roky, protože přesně tak to bylo napsáno. Nesrozumitelně a pro malé děti. Je avšak docela dost možné, že jsem celý příběh nepochopila.
Zrovna koukám na Burtonovu filmovou adaptaci a tak jsem si vzpoměl, že jsem knihu četl před nějakým časem, ač dávno nejsem dítě. Přesto se mil líbila, zejména šílená slovíčka a obraty, zde si Carroll podává ruku třeba s Morgensternem.
Musím se přiznat, že jsem z téhle knížky poměrně zklamaná. Možná jsem ji špatně pochopila, možná prostě nebyla pro mě. Nevím. Nemyslím si, že nemám smysl pro bláznivosti, koneckonců Čarozem, kterou jsem četla před dvěma týdny, byla na trochu podobném principu a přesto milionkrát lepší.
Akorát ta koťata byla fakt sympatická. Vrr.
Pamatuji si, že jako dítě mne spousta tehdy dostupných dětských knih a pohádek moc nebavila, pro svou schematičnost, předvídatelnost, plochost (řečeno z dnešního dospěláckého pohledu)... ale co bych řekla na Alenku popravdě netuším, poprvé jsem ji četla už jako dospělá. A od té doby mi Alenčin imaginativní výlet plný slovních hříček a vtípků, s logikou a proměnlivostí snů, kde je přece i to nepravděpodobné naprosto možné, přijde (navzdory svému stáří i opakovanému čtení) stále jako neotřelé a pozoruhodné dílo.
Dlouho se mi nestalo, že bych se tak nutila do čtení, jako tady u té knihy. První polovina knihy se mi líbila, byla čtivá, zábavná. Bohužel druhou polovinu jsem dočetla jen silou vůle. Knížka je skvělá, zajisté má své čtenáře, kteří jí milují, ale já jsem bohužel zhýčkaná Alenkou od W. Disneyho.
Milá knížka plná těch nejneuvěřitelnějších hloupostí a pošetilůstek, kde nic nedává smysl a věci mizí dříve než se objeví. Pohádka protkaná množstvím podivných osobností s opravdu zavádějícími charaktery. Šílenost následuje šílenost. Ale ostatně – tak to přece ve snech chodí, nebo ne?
Tohle mě moc bavilo. Alenku asi všichni znáte a určitě stojí za přečtení. Originální příběh i zpracování. Jen tedy část za zrcadlem byla o něco slabší.
Část Za zrcadlem se mi líbila daleko víc než první část. Každopádně celá kniha je naprosto jedinečná. Autorova fantazie je neuvěřitelná. Myslím si, že i v dospělosti je nutné si udržovat kousek vnitřního dítěte a Alenka mi ho zase trochu připomněla.
Existují takzvané srdeční záležitosti, které nelze hodnotit objektivně, poněvadž v dětství jsem těmto dílům propadl. Harry Potter, Lovci mamutů, Od andulky po žížalu (jo, vážně). A na vrcholu sídlí Alenka.
Tohle není nějaká pohádka. Jak v předmluvě píše Švankmajer - tohle je sen jak ulitý. Charaktery se vynořují a ztrácejí, smysl vše postrádá, je to ujeté, fantastické, divné v nejlepším slova smyslu. Člověk s Alenkou prožívá vše jako sen. A teď ještě pomyšlení, že všecko tohlencto Carroll napsal v 19. století. Jéminkote.
Alenka je průvodce jak dělaný - zvídavý, drzý, svérázný. Mnohem svéráznější jsou však figurky, které potkáváme. Vaněk, Kloboučník (Proč je havran jako psací stůl?) Falešná Želva, Hupity Dupity. Kočka Šklíba, která by uchvátila i nejvíce zásadového milovníka psů. Kandidátní závody Blbouna, mnoho skleníků na okurky, zimní chrousti živící se pivem a obrázkovými novinami, sídlící v odložených slaměných kloboucích.
Hlava mi nebere, jak v tomhle někdo může hledat hlubokou myšlenku. Však se vše zmítá v moři nonsensu. Říše divů probudí ve čtenáři zvídavost, fantazii, imaginaci, představivost. Slovní hrátky jakosti nejvyšší. Tohlencto je kniha, u které doufáte, že ji vaše dítě našmátrá v knihovně a začne si v ní zaujatě listovat.
A teď k překladům - kéžby se nějaký překladatel odhodlal přeložit Alice jako Alici. Ale nevadí. Četl jsem Císařův překlad a v podstatě nemám větších výtek, obdivuhodné na rok čtyřicátý sedmý (až na Čínskou Kočku - nutno uznat, že Kočka Šklíba je mnohokrát libozvučnější, případně množství přechodníků může být pro dnešního čtenáře rušivé, ale k bizarní atmosféře světa se mi to docela hodí). Žvahlav mi sedí znatelně více než Tlachopud. Jen ta Alice, to zamrzí, no.
A teď k vydání od dybbuku - fenomenální. Nejsem knižní fetišista, ale krása střídá nádheru, fakt že jo. Doplnění básní a dopisů dětem. A zejména - Švankmajerovy ilustrace. Neexistuje patřičnější ilustrátor, byť se pojetí Švankmajerova smýšlení od Carrollova světa krapet liší. Ale ty koláže, pastva pro oči.
Tak jsem si rozplývání neodpustil. Alenka je dílo univerzální. Doporučeno všem, vždycky, všude, nehledě na to, jestli jste lakýrník, kojenec nebo třeba Vaněk.
Musel bych přepsat celou knihu, ale alespoň zde zlomky bžundy:
„...a bydlely v hluboké studní –“
„A čím se živily?“ řekla Alenka, která se vždy velmi zajímala o otázky jídla a pití.
„Živily se sirupem,“ řekl Plch po chvíli přemýšlení.
„Tím se přece nemohly živit,“ poznamenala Alenka jemně; „to by jim bylo špatně.“
„To jim také bylo,“ řekl Plch, „velmi špatně.“
(s. 74)
„Ale vždyť máte k sedlu připevněn úl – nebo něco jako úl,“ řekla Alenka.
„Ano, to je velmi dobrý úl,“ řekl Rytíř nespokojeným hlasem, „jeden z nejlepších. Ale ještě se mu jediná včela nepřiblížila. –A ta druhá věc, to je past na myši. Asi myši odpuzují včely – nebo včely odpuzují myši, nevím.“
„Divila jsem se, nač je ta past,“ řekla Alenka. „Není příliš pravděpodobno, že by na koni byly myši.“
„Snad ne příliš pravděpodobno,“ řekl Rytíř, „ale kdyby přece přišly, já je nemíním nechat běhat, jak se jim zlíbí.“ (s. 214)
Štítky knihy
pro děti zfilmováno sny hádanky jiné světy nonsensy rozhlasové zpracování fantaskní viktoriánská fantastika
Autorovy další knížky
| 2007 |  Alenka v kraji divů… a za zrcadlem |
| 2010 | Alenka v říši divů / Alice in Wonderland |
| 2008 |  Lovení Snárka |
| 2009 | Zamotaný příběh |
| 1996 | Sylvie a Bruno |
Alenka je kniha pro děti a děti jí většinou hned rozumí, baví je a děsí současně. Jejich fantazie je ještě nepošpiněná životem a tak příběhy berou jinak než my dospělí. My řešíme autorovu zakázanou lásku, drogy, hledání identity... a příběh plný bláznivé fantazie tím diskvalifikujeme. Navíc pro středoevropany je tam prostě moc britských reálií, které jsou pro nás trochu mimo a nepochopitelné. My nejen že nehrajeme kriket, ale většinou vyrůstáme v rodinách, kde máme své blízké, kteří nás neodloží se vzdělávat do internátu, u nás není ostuda se objímat a projevovat city, zkrátka pro obyčejného Čecha (Slováka a pod.) má ta kniha nepostižitelný rozměr. Takže pro mne to je asi takové “první fantasy” a chápu, že nemám ani díky věku, ani místu narození, šanci tento příběh zcela pochopit. I tak se mi ale líbí ;-)