Dcera bouře

26.04.2021

(SPOILER) Kniha přestavuje spojovací bod mezi romány quatermainovské serie a romány serie o bojích o královský trůn národa Zulů. V quatermainovské serii (počítám česká vydání!) jde o třetí román v pořadí (následuje po Allanově ženě), v serii o králi Čakovi a jeho následovnících na trůně o druhý (po Černé lilii). Zde do děje Allan Quatermain vstupuje, i když spíše jako postava vedlejší a svědek událostí. Hlavní postavou je černošská krasavice a femme fatal Mamína, která zničí několik mužů a nakonec přispěje k rozhodnutí, které padne v občanské válce Zulů, kdy se o následnictví utkávají v bitvě dva bratři, synové krále Pandy (historická postava, správněji Mpande). Mamína manipuluje svými nápadníky a manžely (udělala nabídku i Allanovi, ten z toho ale prozíravě vycouval), ale je vlastně jen nástrojem v rukách většího zákulisního manipulátora politiky u Zulů, kouzelníka Zikaliho. Tento kaferský trpaslík se chce pomstít a zničit rod prvního krále Zulů, Čaky (což se mu povede). Zikali je pro Haggarda typická postava. Prastarý, naznačeno že několik staletí starý kouzelník (sám ovšem říká: “...my černí lidé nedovedeme tak dobře počítat jako vy...“) , čtoucí pomocí kouzel minulost a ovládající svými kouzly budoucnost. Jde o stejného kouzelníka Zikaliho, který v úvodním románu o Allanu Quatermainovi Marie zachrání Quatermainovi život, neboť ví, že ho v budoucnu bude ještě potřebovat k uskutečnění svých plánů. V románu Marie jde ovšem jen o epizodní postavu, krátce zmíněnou, v Dceři bouře skoro o postavu hlavní. Postav a vztahů mezi nimi, intrik, chtivosti moci, zrady i vraždy je zde tolik, že si to skoro říká o sepsání přehledu kdo je kdo. Kdo se v tom ztratí ale nemusí zoufat: na závěr mu všechno kouzelník Zikali polopaticky ještě jednou vysvětlí. Román vzhledem k fantastickým prvkům patří k literatuře žánru fantasy. Při tom líčené boje o zulský trůn jsou ale historickou skutečností a postavy ze zulského královského rodu jsou postavy historické. V uvedené občanské válce zvítězí Cetawayo (Ketchwayo), který se stal posledním zulským králem a vedl Zuly v anglo-zulské válce (známá bitva u Isandlwany) a po definitivním obsazení království Brity nakonec odešel do exilu. V tomto románu (vyšel poprvé v roce 1913) se už projevuje Haggardova záliba v mysticismu, okultismu a východních naukách - v narážce na indické názory na to, zda vůbec existuje něco, jako „svobodná vůle“.