Almeyerův blud
Joseph Conrad
Románová prvotina anglického prozaika polského původu, v němž mnozí spatřovali autora dobrodružných příběhů z jižních moří nebo z exotických pralesů. Teprve soudobé hodnocení nově osvětluje jeho tvorbu. Hrdinou knihy je rozpolcený člověk, který je vmanévrován do úlohy, na kterou nestačí. Na rozdíl od románových hrdinů 19. století nebudí sympatie čtenářů, ale jen lítost a odpor...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1919 , F. Topič (Praha)Originální název:
Almayer’s Folly, 1895
více info...
Přidat komentář
Ač prvotina, je to Conrad každým coulem. Exotické prostředí (Malajské pobřeží), námořníci, koloniální pozadí (doba kdy Angličané a „Orang Belanda“ soupeřili o nadvládu nad tímto koutem světa), a zejména skvěle propracovaná psychologie postav, kterou na čtenáře míří ve dvou rovinách. V mlhavých představách Almayera o tom jak bude dobře až..., a v jeho vztahu k dceři, které naplánoval budoucnost, ale jaksi se jí ani nezeptal...
Název knihy dokonale vystihuje hlavní postavu, "pošetilce", který "má touhu, ale nemá sílu" - v kontrastu k těm, jejichž život se prudce vzpíná a zmocňuje svého okolí. Nevěděla jsem, že jde o autorovu prvotinu, příběh sice postrádá hloubku ponoru, pro kterou jsem si Conrada oblíbila, ale mělký není, to vůbec.
Trochu podhodnocený Conrad. Mně se román líbil a narozdíl od delších Conradových prací je Almayer čtivější a příběh má rychlý spád. Je to ale spíše dobrodružný román, ve kterém hloubka myšlenek a popisu postav nedosahuje temných hloubek Srdce temnoty, či jiných, pozdějších románů autora. Ale jako úvod do Conrada bych to spolu se zmíněným Srdcem temnoty vřele doporučil.
Štítky knihy
prvotina anglická literatura psychologické romány
Autorovy další knížky
2010 | Srdce temnoty |
2004 | Lord Jim |
2006 | Srdce temnoty / Na pokraji sil |
1957 | Hranice stínu |
2011 | Před očima Západu |
Neřekl bych, že je příběh hlavně o Almayrovi, v příběhu je více hlavních postav, zejména těch s malajskými kořeny. Almayer je zde vykreslen jako prosťáček, který si během čtení nevyslouží žádnou čtenářovu sympatii. Zápletka je neočekávaně dobrodružná až se nedá věřit, že román byl napsán koncem 19. stol. Trochu mi to připomínalo J. Clavella, který psal o padesát let později.