Alšovo přátelství se Svatoplukem Čechem

03.10.2022

Po Listech dvou přátel další pětihvězdičková knížka, která dává nahlédnout do Alšova života. A také do redakce časopisu Květy, jež byl vydáván Vladimírem Čechem (1848-1905), mladším bratrem Svatopluka Čecha, a později Vladimírem Svatoplukem Čechem.
Z větší části jde o pracovní korespondenci - žádosti o vytvoření ilustrací, domlouvání honorářů za ně, výtky po jejich otisknutí, atd., kdy poznáte, že pro redaktory plyne čas docela jinak, tj. že dubnové číslo nutno řešit již v lednu a v listopadu myslet na nový rok; z té menší jde o korespondenci hřejivější (nebo jaké přídavné jméno zvolit) – o pozvání na návštěvu, přání k narozeninám, sdělení o rodinných záležitostech…, přičemž v obou případech za pozornost stojí i průběžně rozeseté zmínky o pražských bydlištích obou pisatelů. // Vhodné pro osmou, čtrnáctou, patnáctou či šestnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.

Některé osoby, jejichž jména se v knížce rovněž objevují:
• Servác Heller (1845-1922)
• Josef Thomayer (1853-1927)
• Osvald Polívka (1859-1931)
• Julius Zeyer (1841-1901)
• Jan Štenc (1871-1947)
• Adolf Heyduk (1835-1923)
• František Bohumír Zvěřina (1835-1908)
• Jan Otto (1841-1916)
• Max Švabinský (1873-1962)

----------------------------------------------
ÚRYVEK:
(…) Bylo to tedy v sobotu 5. srpna toho roku, kdy si Aleš s Čechem v jeho Havránce pobesedovali zase po staročesku srdečně a přátelsky. Dým jejich doutníků kroužil nad nimi, když v mysli své vybavovali z hlubin svých pamětí vzpomínkově zašlé děje minulých let, v nichž jejich tvůrčí práce je spojila ve vzájemném obdivu a čistém duchovním přátelství. A jaké myšlenky a dojmy zaplavily jejich srdce, když spolu stáli v horní části svahovité zahrady a dívali se z besídky za stříbrnou strunou Vltavy a zelenou stuhou Obory v hořící záplavě paprsků srpnového slunce na královskou Prahu, jejíž krásu a půvaby, velebnost, slávu i utrpení vyjádřili národu oba ve svých dílech tak vroucně a nadšeně?