Pravdu znát nemusíš
Mary Higgins Clark
Alvira a Willy série
< 9. díl
Mariah je zdrcená z otcovy násilné smrti, ale znovu ji probere k životu, když z vraždy obviní její matku trpící Alzheimerovou chorobou. Protože otec těsně před smrtí překládal cenný rukopis, který nyní není k nalezení, padne podezření i na jeho kolegy a přátele. Dokáže Mariah uvěřit, že tátu zradil přítel, k němuž ji to nezadržitelně přitahuje, anebo se smíří s matčinou vinou?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2016 , AlpressOriginální název:
The Lost Years, 2012
více info...
Přidat komentář
Připadá mi jako by paní spisovatelka lehce opisovala z jiných svých děl jako například z románu Pod rouškou noci. Zejména závěr je jako přes kopírák. Ano, všechny její romány jsou čtivé, nepříliš náročné a přehledné. Hluboká tajemství života neodhalují, i když se tak někdy tváří jako zde příběhem okolo vymyšleného svitku psaného rukou Ježíšovou a hrůzou z Alzheimera. Pro chvilky, kdy se nám nechce moc přemýšlet a hrozí demence.
Dost předvídatelné, ale stále čtivé. Konec překvapivý a akční. Patří k průměru, ale i tak se mi to líbilo.
Láska, nenávist, lži a přetvářka. Vina, bolest, smrt a zrada. Pravda nás dokáže zaskočit a vždycky zabolí. Zejména, pokud tne do živého...
Vyprávění je zde z několika pohledů. Žádná postava nemá hlavní úlohu. Prostor dostanou všichni, což se mi líbilo. Příběh je zajímavý. Téma svitku, který napsal sám Ježíš, mě zaujalo. Na konci autorka vytvořila napětí, které na mě působilo spíše křečovitě. Kniha nenadchla, ovšem ani zklamání nepřinesla. Na oddych tak akorát.
Ačkoli se jedná o devátou knihu ze série Alvirah a Willy, pro mě je to první setkání s autorkou. Ještě pár chvil před čtením jsem neměla tušení, že se jedná o sérii. Po přezkoumání, zdali je třeba číst popořadě, jsem se pustila do čtení. A jak jsem zjistila, vůbec to nevadí. Beru knihu jako celek. Sice zde ,především Alvirah, a Willy mají svojí úlohu, ale příběhu jako takovému nevadí, že předchozí díly neznám. Pokud se mi dostane do ruk nějaká jiná kniha s touto dvojicí, přečtu si ji.
Námět nebyl špatný, ale říkala jsem si, kdyby tohle napsala jiná spisovatelka .... prostě mi nesedl styl psaní. Dokonce jsem se trefila i do vraha, i když jsem to nadnesla s úsměvem a byl to opravdu on.
Knihy od této autorky čtu moc ráda, tato mě však moc nenadchla, nevrhala jsem se ke knize každou volnou chvíli jako jindy. Četla se dobře, jen mě osobně moc nezaujalo zasazení do historického konceptu a trochu se mi tentokrát pletla jména.
Jednoduchá, pohodová detektivka. Tentokrát jsem to trefila. Díky krátkým kapitolkám ji přečtete raz dva.
Klasická detektivka oblíbené autorky. Systém krátkých kapitol jí umožňuje přepínámí děje mezi činy hlavních hrdinů. Oddechovka, nic jiněho nečekejte.
Detektivní román s hlavní hrdinkou Mariah se točí kolem smrti jejího otce a cenného rukopisu. Zapletení jsou v tom otcovi přátelé nebo otce zastřelila nemocná manželka? Pro mě je téma starých artefaktů zajímavé, škoda jen, že to tu bylo zmíněno jen okrajově. Dle mého detektivka, která nenadchne ale ani neurazí.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány Alzheimerova choroba
Autorovy další knížky
2003 | Tatínkova holčička |
1997 | Měsíční svit ti sluší |
2004 | Kam se poděly děti |
2001 | Dělej, že ji nevidíš |
2001 | Patříš mi |
Spíše slabší kousek autorky, ale poslední třetina už byla docela napínavá. Případ ztráty vzácného svitku, dvou vražd a krádeže vzácných a velmi drahých šperků.