Amazonka
Alfred Döblin
Rozsáhlý román Amazonka je trilogie složená ze tří částí: Země bez smrti, Modrý tygr a Nový prales. V románě, věnovaném Jižní Americe (a také smyslu dějin, starému i současnému barbarství), především však Amazonii, se na pozadí historických událostí prolíná fantazie a realita, příroda a život přírodních národů, konkvistadoři a jejich odpůrci, dominikáni a jezuité (a jejich komunistické osady), kteří se marně snaží zastavit loupeživé výboje svých evropských „kolegů“, a stihne je proto logicky zkáza. Svár evropské civilizační rozpínavosti s kulturně daleko staršími iberoamerickými společenstvími je líčen ze stanoviska opačného — vnějšího, nikoliv ze stanoviska „bílých“ obyvatel Evropy. A vyznívá jen velmi podmíněně pozitivně, spíše připomíná proces v zásadě degenerativní. Zejména v posledním díle se objevují i přesné dobové aktualizace (nacismus jako nový prales). Čtenář románu se může těšit na vpravdě amazonský tok mnohovrstevnaté, bezbřeze plastické řeči, explozivního a zase klidného výrazu, pádícího i zase zvolna plynoucího, smršťujícího se a zase se rozpínajícího děje. Jeho styl má blízko k textům hispánské literatury, k magickému realismu. Směle ho lze přirovnat k velikánům, jako jsou Cortázar, Dos Passos nebo Márquez.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Lukáš a syn (Barrister & Principal)Originální název:
Amazonas, 1937
více info...
Přidat komentář
Myslím, že tato kniha jistě svou hodnotu a kouzlo má. Zaujme člověka se zájmem o Jižní Ameriku, kmeny z jejichž perspektivy je příběh líčen, dějiny a různé paralely či symboly a připodobnění. Možná se k ní časem vrátím, ale teď jsem ji nedokázala dočíst, nezaujala mne.
Autorovy další knížky
1935 | Berlín, Alexandrovo náměstí |
1981 | Valdštejn |
2011 | Amazonka |
1938 | Země, kde se neumírá |
1985 | Milost se neuděluje |
Na tuto knihu jsem se dlouho těšil a chystal, ale nakonec jsem se ke svému překvapení nedostal přes několik prvních desítek stránek. Ne proto, že by nebyla zajímavá, ale jenom a pouze kvůli jazyku. Nevím, jestli je to originálem nebo překladem, ale na každé stránce jsem se zhruba dvakrát zasekl a musel si nějakou větu přečíst ještě podruhé, potřetí..., abych pochopil, co chtěl autor vlastně říct. Zkrátka mi styl psaní nějak nelezl do hlavy. Po čase už mě to tak otrávilo, že jsem ji odložil a dodnes mě to mrzí.