Americké obrázky
Zdeněk Matěj Kuděj
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21131/bmid_americke-obrazky-SGX-21131.jpg
4
16
16
Kniha přibližuje polozapomenutého spisovatele (1881-1955) světoběžnické literární bohémy z okruhu J. Haška, autora mnoha povídek a románů z oblasti populární lidové četby, jehož určujícím zážitkem byl šestiletý pobyt v USA a Kanadě na počátku století. Přináší v žánrové pestrosti výbor povídek odrážejících sociální proměny Ameriky ve zmíněné době. Vybrala, uspořádala, předmluvu a ediční poznámky napsala a k vydání připravila Milada Chlíbcová.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Matěj Kuděj je skvělý spisovatel, myslím, že lepší než jeho kumpán Hašek, který mi přijde trochu jako grafoman. Kuděj má svoje povídky promyšlené, zajímavé, čtivé a s dobrou pointou. Píše skoro tak zajímavě jako Orwell v Na dně v Paříži a Londýně. Ale Kuděj nepíše primárně sociální obžalobu společnosti, spíše je to o jednom typu lidí, o těch s neklidným zadkem, které něco stále někam pudí a u ničeho nevydrží.
Citát:
a zplodila tě bídného, slabého a neschopného smířiti se s poměry, neschopného boje za tvrdých podmínek. Jsi vřed na těle společnosti. Jsi vyvrhel směšný a ubohý. Vyšlapanými cestičkami se ti nechce jíti a nových razit nedovedeš. Zeď chceš prorazit hlavou, a když ti od toho krvácí, divíš se, jak to přijde.
čtivé, originální, autentické - Kudějovy zážitky z Nového světa před Velkou válkou prizmatem tuláků a námezních dělníků
Vynikající knížka, která líčí strasti a radosti autora při putování Amerikou. Vynikající je pasáž popisující stavy vědomí při nedobrovolné askezi. Na nic podobného jsem zatím nikde jinde nenarazil. O to, že by to jeden v takovéto knížce nečekal, to je působivější.
Autorovy další knížky
| 1961 |  Zlý dědek z Vysočiny |
| 1971 | Ve dvou se to lépe táhne |
| 1982 | Americké obrázky |
| 1999 | Tarzanova babička |
| 1970 |  Šťastný greenhorn |
Tenhleten Matěj Kuděj, jestli byl takovej dobrodruh, sednul na parník a odfrčel za moře, kde tu a tam makal, víc trempoval, a povídky jsou z jeho života tam, nasekal si docela zážitky. Určitě by si kolikrát nasekal pár plátků tlačenky a narejpal trochu brambor, protože to jeho trempování bylo spíš bezďačení napříč státama a věčný uskakování kose, kterou mávala dozajista Valerie Kaplanová v nejlepších letech.
První příběh mě teda moc nechytnul, ale ty ostatní se mi dostaly pod kůži a dělaly tam dobrou společnost krvi a alkoholu. Příjemnej popis cest jízdou na slepo, čili ukrejvání před štiplístkem na tendru, za komínem, nebo i na nápravě, prakticky přes celou Emeriku. A když konečně dojedeš do správnýho města, tak tam málem zdechneš hladem. Ten, kdo v tý době vládnul celýmu území železnou pěstí i policajtama, byla železniční společnost. Nechtěl bych se na čundru přimotat mezi jejich krumpáče. To by byl můj konec.
A jestli se tenhle pán znal s Haškem, bylo to určitě tak, že s ním po návratu domů cvičila ta spousta zážitků, nemohl spát a tudíž chodil do nálevny tlumit svoje myšlenky chlastem. Tou dobou tam furt seděl Hašek a pořádal pivní lázně a kontušovkový vánice, který Haška stály prachy, mozek, podobu, játra a zbytek života.
Mám pocit, že jsem se zase dostal někam, kam jsem vůbec nechtěl a nevím jak z toho vybruslit. Stejně jako když jsem šel z hospody u Flory na náměstí Míru, odkud jsem chtěl na Synkáč, vlezl do tramvaje a když jsem se kouknul z okna, tak jsem se záhadně objevil přímo na Flóře, kousek od kebabu.
No asi takhle, já si to určitě někdy znova přečtu a když to uděláš i ty, tak neprohloupíš. Mně to bavilo stejně, jako tenhle domácí vaječňák, kterej tu se mnou docela cvičí.