Američtí bohové
Neil Gaiman
Američtí bohové série
1. díl >
Stín se dostává po třech letech z vězení. Milovaná manželka Laura je po smrti a všechny jeho vyhlídky se rázem smrskly v chladnou prázdnotu. Cestou na pohřeb, v letadle zmítaném bouří, Stína osloví postarší muž jménem Středa a nabídne mu, aby vstoupil do jeho služeb. Stín nejprve odmítne, ale po noční pijatice, krvavé rvačce se Středovým přítelem Mákem Sweeneym a poté, co se stane svědkem několika neuvěřitelných kousků, která nebezpečně připomínají skutečná kouzla, nakonec na Středovu nabídku kývne. A stává se součástí toho nejpodivnějšího poselstva, jaké kdy křižovalo Ameriku. I Nový Svět má své bohy. A ti rozhodně - alespoň prozatím - nejsou mrtví...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2019 , TympanumOriginální název:
American Gods, 2001
více info...
Přidat komentář
Ze všech Gaimanových románů které jsem četl, jsou Ameřičtí bohové nejméně čtenářsky přívětiví. I když příběh není špatný, v některých místech se děj opravdu vleče. Postavy jsou zajímavě napsány, nápad s bohy v moderní společnosti je skvělý a na konci do sebe téměř vše zapadne. Celkově ale kniha působí trochu neučesaně - a to jsem četl prodloužené výroční vydání.
Takhle nějak si představuji snění v kóma nebo umělém spánku.
Šílené, nepředvídatelné a přitom položené na "reálném" (jak jen si dokážete spojit realitu a víru v boha) základu. Osídlení Ameriky kolonizátory, kteří si s sebou přinesli svá božstva a své zvyky.
Zprvu jsem se nemohla do knihy dostat, pořád mě něco rušilo a Američtí bohové si žádají 100% pozornosti.
Rozhodně se nejedná o jednoduché čtení, oddechovku nebo knihu na dobrou noc nebo možná ano, ale rozhodně vám unikne ta pravá podstata. Tato kniha mě upřímně chvilkami vyčerpávala, vyčerpávala mě neustálým soustředěním na děj, na postavy, na svět božstev. Ale byl to příjemný pocit, jako když se vzděláváte v něčem o čem jste ani netušili, že vás baví.
Stína, jakožto hlavní postavu, jsem si vyloženě zamilovala a přidala si ho do své imaginární poličky mezi Harryho Holea, Geralta, Toma Stavitele a Arťoma... čím si mě tak omotal, to ví asi jen sám bůh :D
Moje hodnocení je lehce neobjektivní, ovlivněné jemnou obsesí severské mytologie a Gaimanovým kouzlem...
Tato kniha si rozhodně žádá reread a nepochybuji o tom, že v ní objevím mnohem více než při prvním čtení.
Je to velmi dobře napsané, plné hlášek*, originálních nápadů, odkazů, které ani nemůžu bez znalosti světových mytologií a/nebo amerického místopisu dostatečně pobrat (googlil a koukal jsem na různá youtube videa jako o život), někdy strašně syrové a drsné, někdy zase příjemně milé a domácké. Střídají se různé styly vyprávění, proplétají se příběhy, historie, sny, představy...
První čtení jsem si před mnoha lety neužil, ale teď mě každá stránka opravdu bavila. Možná je nutné trochu dorůst, nechat knihu plynout svým tempem (resp. dát ji dostatek času a pozornosti), vracet se k nepochopitelným kapitolám, které dávají smysl až zpětně, nebo knihu ocenit ve srovnání s klasickou beletrií, nevím... Určitě ale vím, že toto je přesně taková ta kniha, kterou je nutné si přečíst podruhé se znalostí zápletky a sledovat po pratchettovsku v textu ukryté nápovědy (proto tak miluju společné dílo obou autorů - Dobrá znamení).
Jediné, co mě trochu mrzí (ve výsledku ona chybějící hvězdička) je samotný svět, ve kterém se příběh odehrává. Závěrečné rozpletení některé otázky vysvětlí, množství dalších věcí je ale skryto ve snech a božských záměrech, které možná i záměrně moc nedrží dohromady. Radši se proto neptat na otázky proč a jak, protože někdy jsou sice odpovědi velmi dobře vymyšlené, ale někdy jen uzpůsobené příběhu nebo konkrétní scéně. Což při čtení jednotlivých scén nevadí, ty jsou vypilované, ale v celkovém pohledu je to všechno jakési rozmazané. Je to ale jen drobnost - stačí knize dostatečně věřit a ona vaši víru určitě ocení :) Vždyť pro mnohé z nás jsou naše knihovny takovými malými oltáři, na který uctíváme imaginaci, schopnost vyprávět nebo přesvědčit o nemožném. A Neil Gaiman je v tomto ohledu mistr příběhů...
PS: Byla autorova inspirace i v knihách Malí bohové a To, nebo je to jen souhra náhod?
PSS: Na to, že jde o rozšířené vydání, mě několikrát nemile překvapil překlad - např. preservatives nejsou jen prezervativy a Želvy Ninja nejsou jen pro teenagery :)
* Víte, jak říká havran hlavnímu městu Egypta? Krá-hira :)
Je to úplně jiná kniha než od Gaimana čekáte. Hlavní postava je kriminálník a řekněme, že bohové nejsou vždy dobří a spravedliví. Co zde tedy najdete? Intriky, touhu po moci, kouzla, technologie, sex, vraždy, "zombie", sprostá slova a Stína, který se v tom všem snaží alespoň trochu vyznat.
Tahle kniha se ke mě dostala už dávno úplnou náhodou. Dlouho ležela v knihovně, ale nedávno jsem si řekla, že si chci přečíst nějakého světového autora, něco poctivého a kvalitního a myslím, že to jsem také dostala.
Američtí bohové nejsou dle mého názoru jednohubka na jeden večer. Rozhodně nejde o oddechovku. Autorův styl je hodně popisný a výpravný, ale právě díky tomu jste schopni do tohoto nového bláznivého světa plně proniknout.
Přestože je čtení náročnější, tak není o napětí nouze. Opravdu jsem byla hodně zvědavá, jak tohle může dopadnout a neměla jsem celou dobu ani tucha, jak to skončí. Hádala jsem a vždycky špatně.
Gaimanův svět je snový a surrealistický a o to víc mě fascinoval. Navzdory tomu se autorovi všechny situace hraničící s halucinací či deliriem povedli popsat naprosto dokonale. Neměla jsem ani v nejmenším problém si to všechno představit. Každopádně jsem si celou tu dobu říkala, že se hl. postava určitě musí každou chvíli probudit a zjistit, že to všechno byl jen nějaký naprosto šílený sen.
Příběh, který vás přenese do světa, konkrétně Ameriky, kde existují bohové vypadající jako normální lidé, a kteří sílí či slábnou podle toho, jak moc se v ně věří, a jak moc jsou uctíváni, stojí za přečtení.
Tohle fantasy je úplně jiné než na jaké jsem zvyklá. Odehrává se v moderním světě, s moderními lidmi a zároveň do toho všeho zvláštně zasahuje mytologie celého světa a všech božstev, která si lidé do Ameriky přivezli.
Je to skvělá kniha s nečekaným rozuzlením. Styl autora si troufám přirovnat ke Kingovi. Oba jsou podobně výpravní, i když King by z knihy asi udělal všemi psychologickými rozbory postav dvakrát tak dlouhou knihu. Pokud máte rádi Kinga, mohlo by se vám líbit.
Podle knihy byl natočený seriál a ve výtisku, který jsem si pořídila jsou na konci vložené i fotografie. Moc pěkné zpestření.
Není to sice fantasy úplně podle mého gusta, jsem spíš ten pohádkový typ s elfy a kouzelníky, ale navzdory tomu je tohle dílo neskutečně originální. Tleskám!
Několik let předtím, než bohové Marvelu ovládli filmová plátna, napsal Neil Gaiman ty Americké. A jsou opravdu dobří. Ačkoli mám autorovy "pohádkovější" knihy o něco raději (zejména urban fantasy Nikdykde a skvělou Koralínu) Američtí bohové jsou povedeným románem plným veskrze originálních postav a destinací. Příběh je místy úsměvný, místy brutální, melancholický, překvapivý....s výčtem pocitů, které ve mě kniha při čtení vyvolávala, bych mohl pokračovat ještě hezkých pár řádek, ale jako projev milosrdenství všem, kteří budou komentář číst to neudělám. Po dělší pauze jsem si opět přečetl poutavou knihu tohoto autora, který na mém žebříčku oblíbenosti stále stoupá.
U Gaimana jsou dle mého a ne zrovna skromného názoru dvě skupiny čtenářů bijící se o to, kdo má pravdu. Ti, kteří ho nemusí, přijde jim už v některých pasážích příliš a zároveň vlastně zcela nudný a ti, kteří ho zbožňují a hltají vše. Já jsem až na jednu výjimku skupina druhá. Američtí bohové, jsou ta kniha, kterou čtu nejméně jednou do roka. Ten nápad je neuvěřitelně přitažlivý, ten chlap je prostě génius...
U Gaimana mám jeden problém. Baví mě víc filmové\seriálové adaptace jeho knih než knihy samotné. (Většinu jsem navíc viděla před přečtením knih) Obvykle to mám tak, že mě začátek nějaké jeho knihy chytí, vážně mě baví a postupně se děj buď šmodrchá nebo táhne a ztrácí mou pozornost. Zrovna tady mi některé pasáže přišly opravdu zbytečné, bez některých postav bych se taky obešla a přišlo mi, že místy je tam až moc vaty. Mě se jeho styl líbí, ale zjišťuju, že nejsem schopná přečíst pomalu žádnou jeho knihu celou, aniž by mě nepřepadl ten táhlý a lehce znuděný splín, většinou tak někde v polovině knihy. On má vážně skvělou fantazii a smysl pro propojení všeho toho, co ze sebe chrlí, ale kdyby to chrlení bylo akčnější, tak mě bude bavit víc. Takhle mi to připadalo jako utahaný road trip.
Ufff...co říct. Gaimana zbožňuju. Byl to Gaiman takový, jakým být chtěl. Je to chaotické, s množstvím postav, odkazů a příběhů. Je to zdlouhavé, filozofické, melancholické i brutální, úsměvné i hořké. Je to vším. Před napsáním komentáře to chtělo spoustu času na promyšlení. Musela jsem se poprat s negativními pocity, jejichž vyvolání ovšem bylo autorovým záměrem. I v nenávisti a výtkách to musíte milovat. Vskutku originální pojetí ve všech směrech a i když mi občas bylo čtení z různých důvodů nepříjemné, nedalo se přestat už jen kvůli hlavnímu protagonistovi, který přijímá věci prostě tak jak jsou a jdou a bez zbytečných emocí. Užívala jsem si v té šílené jízdě poklidné scény z Lakeside a (POZOR SPOILER!) mrzí mě, že si tam nemohl Stín dožít v klidu po všech těch sr**kách, ale ani Lakeside už nebude poklidným místem, protože vše má svou cenu.
Kniha, ktorá mi po dlhom čase skutočne ulahodila, a to som jej približne päť rokov odolával, tak dlho stále neprečítaná na poličke v knižnici. Totiž, predtým som od Gaimana prečítal tri knihy a nesadli mi, celkový dojem z nich bol taký nijaký. Lenže kniha trpezlivo čakala, až príde jej čas a ja ... ja som jej čaru v podstate bez odporu podľahol. Celkovo mám z knihy dojem, akoby ju napísal niekto iný, než Gaiman alebo Gaiman napísal túto knihu a tie tri, ktoré som čítal predtým, napísal niekto iný. Ono je to v podstate fuk, pretože si ma príbeh Tieňa úplne podmanil - od prvej stánky po poslednú a už teraz sa teším na to, keď sa k jeho príbehu o niekoľko rokov opäť vrátim. Napriek tomu, že budem vedieť, do čoho idem, to bude stáť za to - pretože táto kniha je nefalšovaná road story. Skrátka a dobre, táto kniha je u mňa jednou z adeptiek na pomyselný súkromný piedestál výbornej literatúry, hoci je to fantasy. A ešte niečo, o dej v tejto knihe vôbec nejde, je len potrebnou kulisou na to, aby sme zistili, že americkí bohovia neexistujú, a že sú to naši bohovia európsky.
Je zajímavé, jak i dospělé postavy NG v sobě mají něco dětsky upřímného. Kniha je dost obsáhlá a Stínova přítomnost mi byla po celou dobu příjemná. Líbí se mi myšlenka, že mytologie našich předků tu je stále s námi, máme ji vepsanou v podvědomí a chtě nechtě ji stále vláčíme s sebou i moderním světem. A mohou nastat chvíle, kdy se s ní musíme nějak popasovat. Pro plynulé čtení je potřeba mít poměrně obsáhlé znalosti (nejvíc asi ze severské mytologie), já musela leccos dohledat, aby mi neunikly důležité souvislosti. Ale stálo to za to.
Víte co se stane s bohy, ve které lidi přestanou věřit? Chodí dál po světě a živoří. Vydělávají si všemi možnými způsoby, legálními i nelegálními a vzpomínají na staré dobré časy. Zároveň ale bojují proti bohům novým. Bohům internetu, kreditních karet a digitalizace.
Jedinou výtku, kterou jsem k tomuhle neskutečně vystavenému fantasy románu měla byla místy hluchá místa způsobená velkým rozsahem románu (v audio verzi to mělo 23 hodin). Ale jak jsem posléze zjistila, tak se jednalo zrovna o nezkrácenou verzi románu.
PS. Zápletka smrti mladých dětí by vydala na super samotnou detektivku.
Gaiman povedal, že chcel napísať knihu, ktorá by bola "zvláštní, dlouhá a spletitá"... myslím že sa mu to podarilo...
škoda že nechcel napísať knihu, ktorá by bola zaujímavá...
Mám rád Gaimana i mytologii různých národů. Přes výše uvedenou atraktivní kombinaci však považuji Americké bohy za slabší dílo z Gaimanových knih. Vystupuje zde mnoho postav, z nichž některé člověk snadno zapomene. Mnohé jsou potencionálně důležité, ale čtenář nemá šanci si k nim vytvořit vztah, protože se vyskytují v ději příliš krátce. Děj je hodně kostrbatý a překombinovaný. Chybí zde ta přitažlivá imaginace typická např. pro Nikdykde.
(SPOILER)
Hodně zvláštní kniha. Stylisticky dokonalá, která vás nutí stále číst dál. Ale to puzení stále číst je možná jen očekávání, že se konečně začne něco dít, nebo že se čtenář něco dozví. Nedozví se nic, ta hezká kniha totiž nemá žádný příběh. Je jako velikonoční vajíčko, barevná skořápka bez obsahu.
PS Stín byl Ježíš nebo co??
Jediná kniha od Gaimana, kterou jsem přečetla několikrát. Nádherně budovaná mytologie, spojení dávných bohů s moderními technologiemi... trochu mi to zkazil nepovedený seriál, ale za to kniha nemůže.
Neila Gaimana mám velice rád, a i proto jsem se rozhodl tuto knihu přečíst. Nezklamala. Moc se mi líbí koncept starých bohů v moderním světě. Líbí se mi propojení reálného světa s mytologiemi. Na podobném konceptu doporučuji i sérii Kroniky Železného Druida - má srdcovka. Jedním slovem: fantastické! (jak druid, tak bohové :D)
Napůl čteno, napůl posloucháno - obojí bylo BOŽÍ (jak příhodné… :-D) Asi Gaimana nepřestanu obdivovat a milovat - jeho schopnost volit slova naprosto přesně tak, aby zcela nepředstaviteleně dokonale vystihla atmosféru konkrétní situace - ta jeho schopnost je prostě NADPOZEMSKÁ ;-)
A jdu se podívat na seriál…
Štítky knihy
postmoderna mytologie anglická literatura Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) Locus Poll Award (ocenění) zfilmováno – TV seriál cesta, roadtrip Illinois
Autorovy další knížky
2006 | Nikdykde |
1997 | Dobrá znamení |
2001 | Američtí bohové |
2017 | Severská mytologie |
2007 | Koralina |
To tedy byla jízda :-) Četla jsem nekrácenou verzi a jsem tomu ráda, mrzelo by mě, kdyby mi něco z toho úžasného galimatyáše uteklo. Příběh je sice obsáhlý a jak vidno z recenzí, někomu může děj připadat rozvláčný, ale určitě i díky tomu má úžasnou atmosféru. A těch bohů! Předpokládám, nebo spíš doufám, že si je Gaiman opravdu nastudoval, a že jsou to opravdu "skuteční", tj. ve své době a ve své části světa funkční bohové. Už jenom za to bych dala čtyři hvězdičky. A protože se mi líbil Stín a jeho příběh, přidávám ještě další tři. Je to opravdu KNIHA.