Anansiho chlapci
Neil Gaiman
Američtí bohové série
< 2. díl
Bůh je mrtev. Ať žijí jeho děti. Když dá otec Tlustého Charlieho někomu jméno, žádná síla mu ho neodlepí. Jako když pojmenoval Tlustého Charlieho ‚Tlustý Charlie´. Dokonce ani teď, po dvaceti letech, se nemůže Charlie Nancy zbavit svého přídomku, jednoho z mnoha zahanbujících ‚darů´, kterých se mu dostalo od jeho otce ještě předtím, než padl mrtvý k zemi na pódiu při karaoke a úplně tak zničil Charliemu život. Pan Nancy zanechal Tlustému Charliemu také různá překvapení – jako například když u jeho dveří jednoho dne zazvonil vysoký pohledný cizinec, který je podle všeho jeho bratr. Ačkoliv se od Tlustého Charlieho liší jako den od noci, ukáže mu, jak si užít nějakou tu legraci, přesně ve stylu jejich draho zesnulého starouška táty. A život začne být pro Tlustého Charlieho najednou velice zajímavý. Protože víte, Charlieho otec nebyl jen tak obyčejný taťka. Byl to Anansi, šejdířský pavoučí bůh. Anansi je duchem vzpoury – dokáže zvrátit sociální řád, vytvořit bohatství jen tak z ničeho, nebo úplně zblbnout ďábla. Někteří říkají, že by dokázal přechytračit i samotnou Smrt. Kniha, ve které se dozvíte, odkud pocházejí bohové, a jak přežít vlastní rodinu.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2009 , PolarisOriginální název:
Anansi Boys, 2005
více info...
Přidat komentář
Spin-off Amerických bohov, (dá sa však čítať aj samostatne a Americkí bohovia vám k zážitku až tak chýbať nebudú. Ja osobne som Anansiho chlapcov čítal ako prvých... a toto poradie aj osobne odporúčam, lebo inak je tu šanca, že vás trochu sklamú...) ktorý je na rozdiel od superepických a nároćných AB skôr príjemná oddychovka. A komédia. Nejako podobne by to mohlo vyzerať, kebyže sa Richard Curtis dá na fantasy. Je to zatiaľ asi najvtipnejšia vec od Gaimana, ktorú som čítal, (ale váham aj nad Nikdykde.) Ale príbeh je veľmi dobrý, má myšlienku (aj parádne zakončenie... ale na rovinu, čo od Gaimana nemá? :D) Atmosféra ja úžasne letná. Odporúčam čítať v zime ako ja. :D
Vedel som, do čoho idem...Gaimana som čítal aj pred touto knihou a bol som zvedavý, aká bude....Nesklamala ma, dostal som fajn atmosféru a dobrý príbeh...napínavé a vzrušujúce...Myslím, že žiadny fanúšik tohto autora by nemal byť knihou zhnusený...a nielen fanúšik, aj celkom nezainteresovaný čitateľ si môže prísť na svoje...samozrejme, ak sa mu daný žáner páči...
Zvláštní kniha... Nějak stále i s odstupem času nevím, co si o ní myslet. Ze začátku mě velice nebavila, v půlce poměrně chytla, ale ke konci jsem zase dočítala z "povinnosti". Asi jsem čekala víc, než jen příběh obyčejného chlápka příležitostně říznutý fantasy prvky. Bohužel postranní linky byly pro mě zajímavější než příběh samotného Charlieho, který však zabíral většinu prostoru.
Další z gaimanovských pohádek na dobrou noc a knížek k horkému čaji, když nás skolí horečka. V jeho knihách se už prostě cítím jako doma. Od závěru bych čekala více, ale průběh čtení jsem si absolutně vychutnala, jen škoda, že to trvalo tak krátce.
dobrá a čtivá zábava, kterou sem zhltla v rámci dvou večerů. K plnému hodnocení mi tu chybí jen to osobní a podmanivé cosi co dokázal svým postavám vdechnout Barker
Gaimanovo nepřímé pokračování Amerických bohů má spoustu mušek, zbytečných scén a nekonzistentních pasáží, ale je to tak roztomilá kniha napsaná tak lehkým stylem, že ji ani kritizovat nechci. 75%
Tak další knížka od Neila Gaimana přečtená a opět nezklamal. Moc se líbíl příběh okolo Anansiho, to jací byli Charlie a Spider dvojka. I Floridské babičky byly bezvadné. A prostě vše co se tam událo se mi moc líbilo a moc jsem se bavila.
Když se Tlustý Charlie dozví, že jeho zemřelý otec byl vlastně pavoučí bůh a že má dokonce bratra, o kterém neměl dřív ani potuchy, zdá se, že se mu život vymknul z rukou. Ale ono to pak začíná být hodně zajímavé.
Štítky knihy
Cena Augusta Derletha Locus Poll Award (ocenění)
Autorovy další knížky
2006 | Nikdykde |
1997 | Dobrá znamení |
2001 | Američtí bohové |
2017 | Severská mytologie |
2007 | Koralina |
Zajimalo by me, co Gaiman s tim bozstvem neustale ma, ale evidentne to funguje. Pribeh o Bohu "Pavouku Podfukari", ackoliv nevim, zda "Podfukar" je to spravne oznaceni, mozna by se dalo uzit i prirovnani "Sprymar", "Vykuk", "Bohem"... inu, pavouci maji evidnetne z pekla stesti a ze vseho se dokazi vykecat, pokud jim tedy Ptaci zena zrovna nevyrve jazyk z ust. "Jednoduse komplexni" postavy jsou tak krasne a proste vystizene, a pritom v sobe vsichni skryvaji urcitou skrytou podstatu, ktera ne vzdy musi nutne odpovidat jejich explicitnimu chovani... Spider, ktery neni takovy Bohem, Buh, Hajzlik, jak by se mohlo zdat, Rosie, ktera sice chce konat dobro, ale pritom je zpocatku ochotna si vzit nekoho, koho vlastne ani nemiluje, jen proto, aby do vrtule vytocila svoji matku... a samozrejme Tlusty Charlie, ktery je vlastne Spider, dokud je/ho pani Dunwiddyova nerozpulila vejpul, tedy ne ze by je/ho rozsekala sekackem na maso, to by mel ten pribeh asi dve stranky, ale pomoci jakesi magicke sily oddelila dobre od zleho; muzeme se jenom ptat - je Spider skutecne zly? Ani bych nerekla, v cemz prave spociva ta "jednoducha komplexnost" postav, o ktere se zminuji vyse. Snad jedina postava, ktera je citelna a pruhledna od zacatku do konce, je Graham Coats, jasne zosobneni dabla, coz byl evidentni ucel, a rovnez velmi vyvedeny. Zaroven me tato kniha navnadila na cetbu Americkych bohu, obzvlaste proto, ze mnoho lidi tvrdi, ze jsou stokrat lepsi nez Anansiho chlapci, a mne se Anansiho chlapci libili opravdu hodne :).