Okamžik bouře

21.01.2021

Okamžik boře, doslova, je asi nejlepší díl série, a to nejen pro rozuzlení zápletky, ale hlavně pro krásné scény, dialogy a příběhy. Stejně jako výuka literatury, dá se i čtení Amerických bohů srovnat do třech fází - fáze před čtením, u tohohle dílu konkrétně obrovské epické očekávání, pak fáze čtení, tady konkrétně ne tak epické překvapení a nemožnost se odtrhnout, a fáze po čtení, kdy vám to všechno zapadne a máte moc příjemný pocit zdařilého konce. Popravdě je to trošku hořkosladký konec, protože zjistíte, že každičký krok měl svůj význam a smysl a vedl k finále, jenže ono finále není asi takové, jaké by čtenář mohl čekat a po přečtení si říkáte: "Bylo vůbec něco z toho skutečné?"

Nejvíc se mi líbí právě to, jak jaká postava skončila, i když to někdy bylo těžké, ono správné čtení nikdy není primitivní a lehké - ne lehké na čtení, ale spíš lehké na zpracování emocí. Osudy Stína a Laury, osudy všech bohů, dokonce i starých známých z Lakeside. Myslím, že to ve mně bude ještě pár dní pracovat, protože některé konce jsem opravdu nečekal. Ale abych nemluvil pořád jen o konci, už od začátku je to celé bezva jízda, pro mě zajímavější hlavně egyptská mytologii a část s Easter a Horem.

Hodně mě překvapilo závěrečné make of, protože by mě nenapadlo, že ilustrace probíhaly zrovna takovým způsobem. Jinak ilustrace jako vždy velmi specifické a krásné, hlavně celostránkové téměř až surrealistické kresby začínající každou kapitolu.

Nevím, jestli to je tím, že jsem zrovna dočetl opravdu povedenou trilogii a nechci ji nějak pomlouvat, ale těžko hledám něco, co by bylo špatně nebo se mi byť jen nelíbilo. Ale abych si zachoval nějakou neutralitu, tak asi řeknu, že kresba nemusí sednout všem. Možná i zápletka okolo Středy byla zvláštní, ale můj problém to není. :)