Amok
Stefan Zweig
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/54376/bmid_amok-Gom-54376.jpg
4
288
288
Sbírka Amok obsahuje osm novel, které vynikají jednak vytříbeným a rozkošatělým jazykem – nepochybně patří díky perfektnímu překladu Luby a Rudolfa Pellarových a Jaroslavy Vobrubové-Koutecké – a jednak svými syžety, které svým zpracováním nezapřou výrazný vliv Freudovy psychoanalýzy na autora. Jejich koncepce vytváří z knihy novel kompaktní celek, který zcela jistě potěší každého milovníka psychologické prózy, ale také milovníka kultivovaného jazyka. Kniha obsahuje tyto novely v překladech z německých originálů: - Amok, - Fantastická noc, - Knihomol, - Letní novelka – překl. Luba a Rudolf Pellarovi; - Zmatení citů, - Mučivé tajemství, - Neviditelná sbírka – překl. Jaroslava Vobrubová-Koutecká; - Šachová novela – překl. Rudolf Vápeník.... celý text
Přidat komentář
Soubor novel a povídek, ve kterých hraje hlavní roli vášeň v různých podobách... ta nejklasičtější, milostná, jako v titulní povídce, sběratelská v Neviditelné sbírce, ke knihám v Knihomolovi, hráčská v Šachové novele, či jen obecně k životu ve Fantastické noci...Díky tomu působí kniha hodně expresivně, ale psychologicky nesmírně plasticky a uvěřitelně a umožní čtenáři pocítit všechny nuance této posedlosti hraničící s šílenstvím.
Při prvním přečtení na mne nejvíce zapůsobily povídky Fantastická noc, Mučivé tajemství a Neviditelná sbírka.
I dobří lidé mají své stinné stránky a některé chyby již nenapravíme, ani kdybychom se snažili sebevíc. Zweig uvěřitelně zachytil dopady špatného svědomí na osobnost člověka, který si velmi dobře uvědomuje, že šanci na to, aby vše dopadlo dobře, již propásl.
Smutné a opravdové čtení.
Zweig byl na svou dobu velmi moderní autor, který uměl čtenáře strhnout dějem. Dokáže rozpitvat emoce postav do nejmenších podrobností, nahlédnout na jejich rozpoložení z nejrůznějších úhlů a rozvinout do všech důsledků jejich uvažování. Ačkoliv to většina vyzdvihuje, musím smutně konstatovat, že mě právě tato záliba v pitvání pocitů postav obtěžovala. Od třetí věty je jasné, co mi chce autor o některé postavě říci, ale musím přetrpět ještě tři další odstavce, než se vyžvejkne. Většina povídek je tak o dobrou třetinu delší, než by mohla být. Proto dávám jen cca 60 %, ačkoliv jinak se mi náměty povídek a Zweigův úžasný a invenční jazyk líbí. (Na čtyři hvězdy by to vytáhla pouze Neviditelná sbírka.)
"Věděl, že je mu zapotřebí třecí plochy lidí, aby vzplanuly všechny jeho vlohy, ohnivost a bujnost jeho srdce, a je-li sám, že je ledový a sobě samému neužitečný jako zápalka v krabičce."
Stefan Dvojka mi dlouho unikal, ale nakonec jsem jej na zachode chytil. Myslim si, ze je na case, aby jsme se vsichni na chvili pozastavili a uvedomili si, jak jsou zachody pro nase ctenarske i obcanske zivoty dulezite. Amen.
Amok neni o Jaggermeisterovi jak jsem se puvodne domnival, kdyz jsem v nazvu videl slovo "mok". Je to o tom, jak lidem v palici hrabne, kdyz naopak Jaggermeister dojde, nebo kdyz dojde faktura za elektrinu, nebo kdyz vase zena porad dokola opakuje, at zvednete ty ponozky ze zeme. V teto knize jde o exoticky amok, protoze hrdina zije v Indii, tedy v zemi, kde se narodil Vinnetou a kari kecup. Jednoho dne hrdinu, toho casu doktora, navstivi zena, ktera chce predcasne vytahnout kolac z trouby - tedy potratit. Ze to neni prijemna udalost a ze bych o ni nemel vtipkovat mi nemusite pripominat - ja sam jsem v zivote jiz potratil hodne penez v hospodach. Doktorovi ovsem rupne v bedne a vsechno extremne zkomplikuje - asi neco, jako kdyz stary reknu at prinese kecup a ona misto toho donese horcici. Spoilerovat nebudu, ale prozradim ze tady ani mimibazar.cz nepomuze.
Solidnich 7/10
Celou knihu shrnuli čtenáři ve svých komentářích níže.... věděla jsem, že to bude těžké čtení, ale stálo to za to.
Vyzdvihuji Amok, Mučivé tajemství a Fantastickou noc, díky které jsem si do hlavy zapsala zajímavé slovní spojejí " duševní impotence" ......
Ale první dvě zmiňované jsou moje TOPky ...
„Psychologické hádanky mají nade mnou přímo zneklidňující moc, k smrti rád pátrám po souvislostech a stačí, aby byl přítomen nějaký zvláštní člověk, a už mě roznítí vášnivá touha poznat, co je zač, touha, která je skoro stejně silná jako vášnivá touha po nějaké ženě.“
Po otevření téhle knížky se před vámi otevře svět intenzivních pocitů ... každý z příběhů se otvírá nějakou silnou a nečekanou událostí ... ovšem na to, co pak přijde se dá jen stěží připravit ... spustí se nezastavitelný a neukočírovatelný řetězec zvratů ... a vy se ocitnete uvnitř ... vášní a rozporuplných citů ... pocítíte jak hrdinové příběhů podléhají mániím, zažívají opojení smyslů, pociťují strach ... střídají se milostné vzlety ... a pády ... sledujete zatemnění lidské duše: „To je víc než opojení …to je šílenství, jakási lidská vzteklina…jakýsi záchvat vražedné, bezpříčetné monomanie, který se nedá přirovnat k žádné jiné otravě …“
... sledujete nezvratné propadání duševnímu šílenství ... je to náhlé (a vždycky je tam nějaký spouštěcí okamžik) ... najednou se ocitáte mimo reálný svět ... v ulitě izolace pocitů ... jenže, když se podíváte pozorně, zjistíte že propuknutí bylo dáno už dávno předtím ... zakódováno v člověku ...
... Zweigův obdiv k Freudovi je patrný snad z každého řádku :-) ... místy působí až trochu nekriticky, ale ono se není čemu divit, však taky v Zweigově době přinesla psychoanalýza do soudobé vědy a společnosti naprostý a totální zlom ... převrat ve vnímání lidského podvědomí a citů ... Zweigovo podání je ovšem tak působivé, že vás přinutí číst na jeden zátah ... až do úplného konce ...
„Až do tohoto okamžiku jsem vám to dokázal vypravovat srozumitelně… možná také proto, poněvadž až do té chvíle jsem dovedl pochopit sám sebe… jako lékař jsem si vždycky dovedl určit vlastní diagnózu. Ale v tomhle okamžiku to u mne propuklo jako horečka… ztratil jsem nad sebou kontrolu… totiž, já věděl přesně, jak je všechno, co dělám, nesmyslné, jenže jsem už neměl nad sebou naprosto žádnou moc… už jsem sám sobě nerozuměl… jen jsem běžel pořád kupředu… posedlý svým cílem… Ostatně počkejte… snad se mi přece jen podaří vám to vysvětlit… Víte, co je to amok?“
Zatím poprvé si dovolím hodnotit knihu chvíli před přečtením. Neboť už v podstatě po první povídce vyvstala jen otázka, zda si autor dokáže úroveň držet i dále (tady si vzpomínám na povídky od R. Dahla - Jedenadvacet polibků, kde mě první povídka naprosto dostala, ale další už tak skvělé nebyly). Zatím každá z povídek je zajímavá, jsou chvíle, kdy mě naprosto pohltí a já i hrdina jsme jeden stejně prožívající člověk. Řadím do svých doporučených knih.
Beletrizovaná psychologická štúdia. Zweig dokáže opisom zmietajúcich sa emócií a myšlienkových pochodov svojich hrdinov stupňovať napätie a spád tak, ako to nedokážu iní ani opisom akčných scén. Autor stavia svoje postavy do rôznych hraničných situácií, s ktorými sa tie musia psychicky vyrovnať. Poviedky stoja a padajú na uveriteľnosti daných situácií a pokiaľ každá z obsiahnutých poviedok je čtivá a krásov Zweigovho jazyku pútavá, len tie, v ktorých autor psychologickú analýzu postáv dokázal plynulo a funkčne spojiť so zaujímavým príbehom, sú skutočne brilantné. Našťastie, prípadov, kde forma a obsah nejdú ruka v ruke, je málo (u mňa Amok a Fantastická noc) a naopak, z poviedok, kde sa Zweigovo psychologické nadanie kĺbi s rozprávačským talentom, vznikli diela ktoré sú klenotmi svetovej literatúry (Šachová novela). Osobitne by som rád spomenul jedinečné poviedky Knihomol a Neviditelná sbírka, kde autor na pár stranách rozohráva životné príbehy jedinečných individuí a pomocou ich osudov približuje deštrukčné účinky vojny na všetko krásne spojené s umením.
Je to jedna z knih, která se mi navždy dostala pod kůži. Hluboce mě zasáhla a nebylo jednoduché ji přečíst bez toho, aby se člověk trochu nestyděl, že také patří mezi homo sapiens. Úžasná kniha.
Obávám se, že žádná slova nemohou v plné míře vystihnout, kterak silně na mě tato kniha zapůsobila. Tváří tvář k přečtenému si člověk musí uvědomit, jak moc jsou jeho vyjadřovací schopnosti omezené. Žádný oslavný komentář nemůže přiblížit atmosféru knihy. Protože tuto knihu si musíte prožít. Ne přečíst, ale prožít. Při četbě doslova a do písmene prožíváte příběhy jednotlivých hrdinů. Ta hloubka s jakou autor přibližuje prožitky a pocity účastníků jednotlivých novel je neskutečná. Autentičnost knihy ve Vás budí dojem, jako by se čtené dělo opravdu Vám. Autor jde až na dřeň člověka samotného. To co by jste za jiných okolností považovali za banální námět pro literární počin Vás v tomto podání přiková ke knize.
Jednou větou zde autor stačí říci více, než k čemu jiní potřebují celé kapitoly. Síla čtenářského zážitku je opravdu neskutečná.
Takhle kniha je mi dalším důkazem, proč film nikdy nemůže nahradit knihu. Toto prostě nelze natočit. Film nikdy nemůže zprostředkovat tu bohatost, kterou Vám nabídne pouze četba.
Tak tomu se říká kvalitní literatura ,osm novel ,které čtenáře zavedou do zákoutí lidské duše. Nejvíce se mi líbili Šachová novela ,Mučivé tajemství a Neviditelná sbírka ,která je podle mě naprostým skvostem. Určitě to není nejjednodušší čtení a čtenář se musí naprosto soustředit ,ale stojí to za to.
Vždy jsem obdivovala Stefana Zweiga pro jeho schopnost odkrýt a popsat i ty nejhlubší zákoutí lidské duše, kterou jako chirurg rozpitval do nejtitěrnějších detailů. Umožňovalo mu to nejenom jeho nadání a nesmírně bohatý literární jazyk, ale i znalost psychologie, znal díla S. Freuda, dokázal popsat jakoukoliv variantu lidského chování od prvního probuzeného citu až po jeho dramatické vyústění.
Smutné je představit si, co vše prožil tento znalec lidských emocí a lidských povah, když jemu - židovskému spisovateli v roce 1933 pálili knihy, když zažil nástup fašismu, když za jeho života v Evropě řádila další (druhá) světová válka ...
Osm novel a povídek, dobrých, skvělých a někdy dechberoucích, rozpitvávajících lidské nitro na titěrné kousíčky. Zdaleka nejvíc mě dostalo Zmatení citů, tak smutné, dojemné... Začíná vcelku nenápadně, obyčejně; jen aby vás pak - ukolébané a nepřipravené - o to prudčeji strhla taková vlna citů, že vám nezbude než se schoulit do klubíčka a přečkat až do konce. A k tomu všemu úchvatné líčení Shakespeara a jeho doby...
„Jak to bylo plné smutku, plné něhy a studu; až do nejhlubšího nitra pronikal mi ten svíjející se hlas. Styděl jsem se, že mlčím tak chladně, s tak bezcitnou ledovostí před mužem, od kterého jsem přijal víc než od kohokoli jiného a který se přede mnou tak nesmyslně ponižoval.”
Silná témata spojená s nutností člověka čelit nástrahám moderní doby se prolínají každou povídkou beze zbytku, až jsem měl pocit, jako kdyby byl Amok jakousi sbírkou lidství dané doby. Ta doba nebyla lehká a mne po četbě ani příliš nepřekvapilo, jakým způsobem Zweig ukončil svůj život. Nabyl jsem dojmu, že byl velmi vnímavým pozorovatelem a dokázal zachytit tehdejší dobu jako málokdo jiný.
V knize nenajdete slabý kousek, ale některé věci (například titulní Amok, Šachová novela nebo Mučivé tajemství) jsou přímo mistrovské. Rád bych upozornil na skvostný překlad, který činí z každé jednotlivé povídky či novely malý literární drahokam.
Po dočtení dlouhé, hluboké ticho.
Stefan Zweig je člověk, se kterým bych se rád potkal, kdyby byla taková možnost. Vynikající autor, jeho knihy mají neskutečnou hloubku. Budu opakovat komentáře ostatních. KLENOT!
Tohle mi připadlo, jakoby to Zweig napsal sám sobě a myslím, že to naplňuje (str. 318):
"... právě já, který jsem měl přece vědět, že tvoříme knihy jen proto, abychom byli spojeni s lidmi i po svém posledním vydechnutí a tak se ubránili neúprosnému protivníku veškerého života: pomíjejícnosti a zapomnění."
Musím dát za pravdu čtenáři MilujuV.Huga. Skrátka klenot. Jen můžu doporučit povídku Mučivé tajemství.
Štítky knihy
Část díla
- Amok 1922
- Fantastická noc 1922
- Knihomol 1929
- Letní novelka 1911
- Mučivé tajemství 1911
Autorovy další knížky
| 2006 |  Netrpělivost srdce |
| 1979 | Amok |
| 1999 | Svět včerejška |
| 1966 | Marie Stuartovna |
| 1993 | Marie Antoinetta |
Páni... s tak stylisticky i obsahově vybroušenou literaturou jsem se dlouho nesetkal. Pan Zweig ve svých povídkách uplatňuje vášnivý, květnatý jazyk napumpovaný poetismy, je schopen ústy hlavního hrdiny popisovat hvězdnou oblohu na třech stranách s těmy nejrozmanitějšími přídavnými jmény, a přesto text působí lehce a je přímo strhující, dokonce jsem byl často napjatý jako při čtení nějákého thrilleru. Po úvaze jsem dispěl k tomu, že příčinou musí být vášeň, kterou Zweig protkává každou větu. Všechny povídky jsou totiž především povídkami o vášni: o nenávistné vášni, romantické vášni, patologické vášni. V povídkách jsou tyto boužlivé city popsány tak mistrně, že čtenáře nevyhnutelně strhávají s sebou. Může za to i hluboký, "ponorový" vhled do duše postav. Ve Zweigovy se nezapře psycholog, přesněji psychoanalytik, koneckonců pro něj byla jistě velmi inspirující jeho známost se Sigmundem Freudem. Své příběhy nechává gradovat úměrně tomu, jak se z rukou vymyká vášeň postav příběhů, jejich zmatení citů. A právě ve chvílích jejich duševní entropie se čtenáři odhaluje nezměrná duševní hloubka, trojrozměrná, radostná i temná. A čtenáři musí být jasné, že mu Zweig ve svých povídkách ukázal člověka.