Anabaze
Xenofón
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29443/anabaze-29443.jpg
5
34
34
Kýrova cesta vzhůru (Κύρου ανάβασις), zkráceně Anabáze, je Xenofóntovo nejznámější a nejvíce oceňované dílo. Líčí osudy výpravy 13 000 řeckých žoldnéřů do nástupnické války v Persii a zejména jejich zpáteční pochod (viz autorův životopis). Osudy výpravy z roku 401 př. n. l. vznikaly patrně až ve Skilluntě po roce 386 př. n. l. podle předběžných poznámek a dokončeny byly roku 377 př. n. l. Popis událostí je velmi čtivě a srozumitelně podán v chronologickém uspořádání. Ve snaze dodat svému dílu objektivity píše Xenofón ve třetí osobě, podobně jako jiní starověcí autoři. Dílo bylo dokonce původně vydáno pod jménem Themistogena Syrakúského. Přesto se však autor místy dopustil přílišného vyzdvihování svého vlastního významu nad ostatní velitele; snad jej k tomu vedly aktuální politické okolnosti v době vzniku díla. Kniha byla vysoce ceněna již ve starověku. Alexandr Veliký ji v počátcích tažení proti Persii používal jako příručku o tamních krajích, ceněna byla též Římany a nechal se jí inspirovat i Gaius Iulius Caesar. V pozdější době byla rozdělena do sedmi částí a doplněna vsuvkami, které jsou však rozpoznány.... celý text
Přidat komentář
Wow, heavy metal historických pamätí :). Popis epického návrahu desaťtisícovej gréckej žoldnierskej armády z Malej Ázie späť do Grécka potom, čo ich "zamestnávateľ", uzurpátor Kýros neuspel v boji s bratom, veľkokráľom Artaxerxom II..
Skvelá kniha o skvelých mužoch. Gréci bojovníci boli bad asses svojej doby. Čítanie zaujímavé aj poučné.
“S Xenofonem bych sel vstric smrti az na konec sveta”!
Kniha je o odvaze, moralce a cti v anticke dobe.
Jestli mate radi pribehy o Trojske valce, Alexandru velikem, budete nadseni z Anabaze.
Paklize je Vasim oblibencem Machivielli, budete nadseni jakou formou je tato kniha napsana.
Pochopil jsem proč Anabaze od Xenofónta patří mezi nesmrtelná díla a nejen to.
Tuto knihu jsem si vyhledal po přečtení knihy Řecký zázrak od p. Zamarovského, abych lépe pochopil tu revoluci v myšlení, který v antickém světě vznikl. V Anabazi si to prožijete – není to jen o technologické převaze, ale právě i o myšlení, které Řekům umožnilo se probít. V knize je popsána obrana proti všem možným formám závisti a zrady (a to dost často i od osob blízkých) – prostě se od Xenofónta v této knize hodně naučíte. Předpokládám, že je to povinná četba pro budoucí velitele a vedoucí pracovníky.
Mé pocity z knihy v podstatě shrnul i Doslov knihy od L. Windmanna [Doslov ve vydání s názvem Návrat deseti tisíc].
Je to velký příběh plný bitev, promýšlení taktik k vítěství a také o tom, kam až od té doby postoupilo lidství, protože ne všechny činy této armády by dnes byly považovány za morální.
Výborná kniha. Dlouho jsem se na ni těšil a měl trochu i nějaká ta očekávání, což mnohdy působívá zklamání, ale očekávání se mi přesto naplnila. Na antickou literaturu je to dost čtivé dílo (i když i pár dalších titulů by se jistě našlo – např. Herodianos), ale především je to dobrodružné a napínavé. Asi je to díky tomu, že Xenofon popisuje vážně silný příběh, jehož byl sám součástí.
Ta situace, kdy se sice početná (ale na zas tolik) skupina ocitla 2000 km od domova uprostřed nepřátelského území bez vedení a zázemí pouze s dotírajícími nepřáteli všude okolo, případně nepřízní počasí v horách, musela být dost šílená. Vysloveně se probít k moři muselo vyžadovat obrovskou vůli a sebezapření. A Řekové v tom obstáli na výbornou. Xenofon (bylo mu tehdy cca 29 let) musel být opravdu borec. Událost dokazuje to tehdejší ohromnou převahu Řeků nad okolním světem. Ne tolik technickou (byť těžkou výzbroj měli řečtí hoplíté také lepší), ale především po stránce organizační, taktické, po stránce disciplíny či způsobu myšlení musely ostatní národy hodně převyšovat.
Jeden zajímavý poznatek – jsou zde dobře popsány praktiky řeckého náboženství. Nikde se tu nepíše o modlitbách, jak je chápou např. křesťané, naopak velkou pozornost tehdejší Řekové věnovali obětem (zvířat) a věštbám (z vnitřností).
Druhý poznatek – ačkoliv má knížka tradiční slušný poznámkový aparát, ve chvíli kdy Řekové vystoupali v severním Iráku do hor obývaných kmeny Kardůchů, které si nepodrobil ani perský král a na Řeky tito (rovněž nepřátele perského krále) stejně po celou dobu útočili, kde jen mohli, bylo mi i bez poznámek jasné, že musí jít o předky dnešních Kurdů, stejně nepoddajných, hrdých a bojovných tehdy i dnes. I Řekové tedy procházeli slovy K. Maye divokým Kurdistánem ;-)
Štítky knihy
antická literaturaAutorovy další knížky
| 1974 |  Anabaze |
| 1972 | Vzpomínky na Sókrata a jiné spisy |
| 1970 | O Kýrově vychování |
| 1977 | Dialog a satira |
| 1982 | Řecké dějiny |
Dielo Anabáza alebo ak chcete Cesta na sever, popisuje skutočný osud 13.000 gréckych žoldnierov, ktorí sa v rokoch 401 - 399 p.K. zúčastnili Kýrovej výpravy proti perzskému kráľovi a vlastnému bratovi Artaxerxovi, a následné peripetie gréckeho vojska v srdci Perzskej ríše po porážke Kyrových vojsk v bitke pri Kunaxe.
Samotná kniha je prvotinou ohľadne vojnovej literatúry a možno aj dobrodružnej reportáže. Samotný pochod Kýrovho vojska začína v meste Efez, tiahne až do blízkosti Babylonu a potom po nešťastnej bitke pri Kunaxach, pozdĺž rieky Tigris na sever až do Arménska, potom na západ po severnej časti dnešného Turecka, až do oblasti Bosporu, a následne zostup do oblasti Pergamonu. Celá dĺžka pochodu bola podľa Xenofóna vyše 6000 km a trvala 15 mesiacov. Kniha jednak popisuje vojenskú stratégiu, formu velenia v žoldnierskom vojsku, miestopis Perzskej ríše s popisom výzbroje, zvykov či krajiny. Kniha zároveň vyzdvihuje Xenofónove zásluhy, ako jedného zo zvolených veliteľov vojska, ktoré viedli k záchrane veľkej časti vojska. Xenofón často cituje rôzne prejavy veliteľov, či svoje vlastné a približuje obrovské vypätie síl o záchranu vlastného života. Zároveň predstavuje pútavé dobrodružné čítanie. Čo možno z nášho pohľadu „vytknúť“ je absencia vnútornej systematiky diela, či vlastnej dramaturgie. To sa však na historické dielo a prvotinu svojho žánru, dá ľahko pochopiť. O to viac, ak ide o opis skutočných útrap ľudí. Kniha je písaná jednoduchým štýlom, bez zbytočných odbočiek, občas dlhších monologických častí, ale knihu možno odporučiť.
Nie sa čo čudovať, že po svojom vzniku sa stala nadlho populárnou učebnicou miestopisu Perzskej ríše, ktorá dovtedy u Grékov absentovala. Určite teda neprekvapí, že informácie o vzdialenostiach, denných pochodoch vojska, šírky a schodnosti riek, no najmä vojenská taktika sa stali príručkou Alexandra Veľkého, ktorý o 65 rokov neskôr napadol Perzskú ríšu. Preto sa samotná taktika bitka pri Gaugamelách, tak podobá na postup Kýra v bitke pri Kunaxách