Analfabet
Michal Havran
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424608/mid_analfabet-M8j-424608.jpg
3
19
19
Devadesátky v Bratislavě. Sex, drogy a okultismus v hlavním městě nicoty. Analfabet je generační román s dráždivou příchutí černého romantismu, zároveň vyznívá jako nenávistná pocta rodnému městu, městu-omylu, ideálnímu prostoru pro přípravu sebevraždy. Děj románu se odehrává v éře společenské transformace, v momentě, kdy se pádem starého režimu ve společnosti uvolňuje obrovská energie. Lidé ji však nehodlají využít k obnově svobody a duchovních hodnot, nýbrž k zuřivému pěstování konzumu. Této motivaci podléhá i spiritualita — stává se předmětem kšeftování a podvodů, je přetvořena ve falešný idol zoufalců toužících dát svému životu smysl. Společnost ovládají úspěšní predátoři, kdežto „ztracené existence“, neschopné aklimatizovat se na nové poměry, smutně živoří. Hrdinové románu patří k těm druhým. Razí si cestu mezi mafiány, prostitutkami, feťáky a šarlatány a jejich osudy se přitom nebezpečně stahují kolem jednoho ukradeného středověkého rukopisu. Rozbíhá se mystický příběh o knize s nerozluštitelným obsahem. Originální zpráva o střední Evropě, Slovensku a jeho metropoli může začít.... celý text
Přidat komentář
Takto - v našej hlavnej dedine (a nielen v nej) sa odjakživa stretávali rôzne kultúry a zanechali na nej a na nás viac či menej pozitívny, ako aj negatívny vplyv - máme radi guláš aj štrúdľu, nepohrdneme knedľou a cudzinci sú vítaní. Preto dokážeme mnoho tolerovať a nesťažovať sa. Nič na tomto svete a u nás detto nie je čiernobiele, všetko má množstvo odtieňov (nielen sivej, hoci táto farba prevláda) a preto akákoľvek idealizácia akéhokoľvek miesta na svete je smiešna. Havranov pohľad do našej (ne)kultúry je mierne povedané zvláštny, avšak má ťah na bránu. Popri Pišťanekovi (jeho dielo mám skutočne rád) a Rankovovi je súčasníkom, ktorého uvedené vplyvy sformovali a ovplyvnili (ako aj mňa, som citlivý cynik), preto jeho Analfabet (Boh to nie je, on vie čítať aj písať) je (ne)slušnou sondou do duše mesta na Dunaji a štúdiou ľudí, ktorí v ňom žijú. Všetko ostatné v príbehu je len kulisou k vypovedanému. Za mňa určite výrazný literárny počin.
Udělal jsem si výlet do Bratislavy. Do Bratislavy špinavé, utržené ze řetězu, tvářící se jako středoevropská metropole s nenaplněným potenciálem. Do Bratislavy sjeté nově nabytou svobodou. Ovšem výlet to byl pouze literární. A na rovinu říkám, že to byla dost ujetá jízda. Ve městě rostou fast foody i vliv mafiánských gangů. Volnější trh znamená více příležitostí pro šlapky, dealery a také pro mladé lidi, jak si zkurvit život. V téhle bezútěšné atmosféře devadesátkové Bratislavy se odehrává kniha Analfabet. A to jsem ještě nezmínil sektářství, okultismus a více či méně nešťastná úmrtí v okolí hlavních hrdinů románu.
Vlastně vám nepovím o moc víc, než co se dozvíte v anotaci. To však ani není můj záměr, já si tady totiž plácám, co se mi zlíbí. Čtení je to pěkně svižný, zábavný a proloženo spoustou sexuálních scén, vpravdě dost nepříjemných. Taková felace v útrobách hrobky je zde asi nejblíže vkusné erotice. Snad se to příliš neprojevilo na mém duševním zdraví, protože jsem dlouhé dny nemohl dostat z hlavy jednu koupelnovou scénu. Vlastně dvě koupelnové scény. Jsem však čtenář otrlý a než se rozhodnu svěřit se do péče odborníků, zvládám knihu v klidu dočíst. Po tomhle zážitku sháním knihy ruského básníka Chlebnikova a ženu ochotnou masturbovat při čtení magických formulí za účelem vyvolávání duchů. Že to splní svůj účel nepředpokládám, ale aspoň to může být zábava. I když v knize to jako zábava nevypadalo.
Mystický a zároveň bytostně světský mnohovrstevnatý román. Ukazuje krásu města skrz jeho špínu, labyrint Bratislavy (nejen) devadesátých let. Motivů obsahuje, že by jejich analýza vydala na samostatnou knihu. Vše souvisí se vším, ale autor si hraje se čtenářem a zdánlivě odbočuje tak daleko, jak jen je to možné... Ale nebojte. Ač to tak možná z mého komentáře zní, nejde o nudný a samoúčelný experiment. Vedle všech postmoderních postupů, cíleně nepříjemné sondy do devadesátých let, lidské sexuality (té erotiky je tu až moc, ale to má svůj účel... Ale nečekejte žádné porno, veškerá je tu spíš nepříjemná a odosobněná), mezilidských vztahů a různých narativních bizarností, obsahuje taky zajímavý příběh koketující s thrillerem.
Myslím, že zejména pro fanoušky Ajvaze, Kratochvila, ale i Topola nebo Umberta Eca může být Havranův Analfabet skutečnou lahůdkou.
Pro mě měl text tolik rovin, že jsem ho potřebovala přečíst dvakrát a k některým pasážím se vracet, abych z něj „vytáhla“ pro sebe všechno, co se dalo. Co se nedalo, vytáhnu příště, protože příště bude. Jedna rovina vyprávění je náhled na středoevropský region a jeho proměny od devadesátých let. Některé postřehy jsou tak stroze přesné, až jsem si s některými větami vystačila i půl dne. Další rovina je pátrání po před – adamovském jazyce, tedy tom, který použil Bůh ke stvoření Světa. Třetí představí svérázné místní figurky, čtvrtá samotné město…a tak dál. Pro mě nádherná četba, svěží čtenářský zážitek a obohacení o nové slovní obraty, které jsem ihned zařadila do slovníku.
Som príjemne prekvapený. Nečakal som, že to bude také dobré. Po prvých stránkach som mal pokušenie knihu odložiť, ale o niečo ďalej som zmenil názor. Chytilo ma to a bavilo.
Hodnotím 3,5. Máte-li rádi styl, jakým MH píše např. komentáře v novinách nebo své hlubokomyslné statusy na fb, tuná si to užijete až až. Osobně jsem s textem místy dost bojovala, někdy jej ani nečetla, protože jsem ze všech těch vyšroubovaných nekonečných souvětí se zběsilou konstelací cizích slov byla úplně mimo. Jak sám autor řekl na jedné besedě, je to jakýsi protipól idealizované krásné Bratislavě, kde vedle sebe pokojně koexistují všemožné kultury a intelektuálové. Tento obraz společně se zajímavým příběhem a postavami stojí za tu čtecí námahu, i když věřím, že ne každému to bude příjemné.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Analfabet |
| 2013 | Kandidát |
| 2015 | Besnota |
| 2017 | Obesíme ťa |
| 2018 | Otec bol v strane |
S Havranom pohŕdame rovnakými ľuďmi. A o moc viac sa toho už o 90.tych rokoch, v mojom rodnom meste, povedať nedá.