Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206172/bmid_analfabetka-ktera-umela-pocitat-206172.jpg
4
4327
4327
Druhý román autora Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel. Nombeko začala pracovat v pěti letech jako vynašečka latrín na předměstí Johannesburgu, v deseti letech osiřela. Nic nenasvědčovalo tomu, že by neměla prožít svůj život v jedné z chatrčí největší chudinské čtvrti světa a pak tu předčasně umřít, nikým nepostrádaná. To by ale nebyla Nombeko – analfabetka, která uměla počítat. Osud i její talent ji zavedou až do mezinárodní politiky, na druhou stranu zeměkoule, ke dvěma identickým a zároveň velmi odlišným bratrům. Během jejího dobrodružného putování se jí podaří zamotat hlavu agentům nejobávanější tajné služby nebo být unesená ve špinavém náklaďáku na převoz brambor. A tím to zdaleka nekončí... Jonassonův první román Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel se záhy po vydání stal čtenářským hitem a dva roky po sobě nejprodávanějším švédským románem. Přeložen byl do 40 jazyků. Fenomenální úspěch sklízí v mnoha zemích světa, včetně Česka, kde se dosud prodalo přes 50 000 výtisků. Grandiózní příběh, který ve srovnání se „Staříkem“ nezaostává ani nápady překračujícími veškeré hranice, ani bizarními zvraty a ani nezapomenutelným půvabem.... celý text
Přidat komentář
Kniha opět nezklamala. Opět plná vtipných situací a naprosto neskutečných události. Už jsem tento styl znala že Staříka, takže ne vše mi přišlo už tak jedinečné a vtipné, ale stejně to byla bezva kniha.
Chvilku mi trvalo než jsem se začetla, nicméně pak jsem měla pusu od ucha k uchu , milé příjemné , místy úsměvně absurdní .
(SPOILER)
Kniha se četla velmi svižně. Do příběhu zasahuje spousta skutečných historických událostí, to ale nepůsobí rušivým dojmem. Situace, ve kterých se hlavní hrdinové postupně ocitají, byly na můj vkus až příliš absurdní. Nakonec jsem ale byla s knihou velmi spokojená.
Po dočtení se nemůžu zbavit myšlenky, jestli měla hrdinka tolik štěstí, nebo tolik smůly, nebo obojí najednou. Jak často se vám totiž stává, že sedíte ve starém domě uprostřed lesa, popijíte se švédským králem finský drink, mezi vámi sedí agent Mossadu, který vás chce zabít, a vy řešíte, jak naložíte s atomovou bombou, která vlastně neexistuje?
Vtipné, zamotané, plné absurdních situací. Sem tam trochu zdlouhavé. Moc jsem se bavila, doporučuji.
Omlouvám se za negativní názor, ale nepřipadalo mi to ani trochu vtipné. Křeč a nuda, tak bych knihu, které se dalo v reklamách zbytečně moc prostoru, popsala.
stejný styl jako Stoletý stařík, jen méně politiky, což hodnotím kladně. Spousta absurdních situací, do nichž se Nombeko s přáteli dostávají, mě nutilo se od srdce smát. Když porovnám obě knihy... tato se mi o chloupek líbila víc.
- Brzy se stal odborníkem na poruchy ovulace, chromozomální odchylky a sníženou tvorbu spermií. Když posléze zapátral hlouběji v archívu, dostal se i k informacím méně průkazné vědecké hodnoty. Tak se v určité dny například stávalo, že od svého příchodu domů z práce (obvykle čtvrt hodiny před koncem pracovní doby) dokud nešel spát, chodíval od pasu dolů nahý. Tím si udržoval nízkou teplotu varlat, což údajně mělo svědčit plaveckým schopnostem spermií.
„Moh bys zamíchat polívku než pověsím prádlo, Ingmare?“
„Nemoh, miláčku, to by se mi ohřály varlata.“ -
Zatímco na severu Evropy plánuje fanatický odpůrce monarchie svržení krále za pomoci zatím hypotetického potomka, v Jihoafrické republice se schyluje k narození děvčete, které výrazně pozvedne inteligenční kvocient celého kontinentu. Nombečina cesta od sběračky hoven ve slumu ke spokojenému životu v civilizované zemi je spletitá i pro zcela geniální dívku. Překážkami na její trase ke štěstí nejsou pouze tradičně tupí a rasističtí běloši, zapeklitější problémy představují jaderný program a vládní byrokracie.
Nevyhnu se srovnání se „Stoletým staříkem“ – bodejť, schéma je podobné: „obyčejný“ jedinec zasahující do běhu dějin. Tentokrát však převažuje ne až tak dávná (téměř současná) historie a politika Švédska, pár drobečků z JAR, špetka Číny a izraelské zrnko. Události a osobnosti pro mne většinou neznámé a nezajímavé. Absurditou zápletky jsem se přesto dobře bavila, na čtyři hvězdy to stačí, ač nesouzním s autorovým světonázorem, kdy růžové klapky na očích brání vnímat realitu a značně ji přikrášlují (za bezostyšné dehonestace oponentů). 70-75%
„Slyšel jsem, že jestli má ženská otěhotnět, musí myslet pozitivně. Víš mimochodem, že bys neměla pít rtuť? To by mohlo bejt na začátku těhotenství pro dítě škodlivý.“
„Rtuť? Proč bych proboha měla pít rtuť?“
„Právě že neměla. A nesmíš jíst sóju.“
„Sóju? Co to je?“
„Nevím. Ale nesmíš ji jíst.“
Osobně mě bavila Analfabetka více než Stoletý stařík... Výborně zvolená doba příběhu a prolnutí se skutečnými událostmi.
Asi budu jedna z mála, ale tato kniha mě bavila mnohem více, než stoletý stařík. Jonassonův humor je opravdu jedinečný a tomu, kdo mu přijde na chuť, se bude příbeh líbit. Ano, je to přitažené za vlasy, ano, pravděpodobnost děje se limitně blíží nule, ale je to příjemná relaxace a pousmání nad tím, že nic není nemožné.
Komu se líbil Stoletý stařík, bude opět nadšený. Smekám před autorovou fantazií a humorem.
Autorův druh humoru mi nesedí, přijde mi, že jsou situace hodně absurdní a já u tohoto druhu humoru trnu hrůzou, než že bych se smála. Mám v knihovničce "Stoletý stařík" a bojím se, nicméně zkusím. Troufám si napsat, že kdybych knihu neposlouchala jako audioknihu, tak to skončí nedočtením. Ale dám tomu šanci a přečtu si i knihu (tedy knihy "Stolerý stařík") od autora, než to definitivně "vzdám".
Původně jsem se mi do čtení moc nechtělo, ale bylo mi doporučeno, že Analfabetka je ještě lepší než 100 stařík. A dobře jsem udělala, tolik jsem se u knížky ještě nenasmála, opravdu čtivé, zábavné a prostě skvělé.
Toto bylo mé první setkání s autorem a já s ním jsem moc spokojená, kniha mě opravdu nadchla. Autorův styl psaní je takový lehký, nenáročný a snadno přístupný, takže se mi kniha velmi snadno četla. Za pozoruhodné také považuji to, s jakou lehkostí, podobnou klábosení o počasí, popisuje docela vážné a nelehké situace.
Při čtení jsem přemýšlela hlavně o tom, jaké mám v životě štěstí, že nežiji ve slumu a neživím se vynášením smradlavých latrín. Taky jsem ráda za to, že nemusím neustále obhajovat svou inteligenci jako Nombeko jen proto, že přece nechodila do školy, je to černoška a vyrůstala na špinavém předměstí Johannesburgu.
Podle anotace se kniha může jevit jako naprosto ztřeštěná, což svým způsobem doopravdy je. Analfabetka, která uměla počítat je sice hodně nereálná, bláznivá a celkem absurdní story, ale dobře pojatá, což z ní dělá zvláštní knihu v dobrém slova smyslu. Zajímavé je i propojení reálných historických postav se zcela vymyšleným příběhem. Možná se to zdá jako fajn nápad, který nebude moc dobře fungovat, ale opak je pravdou – tato ne úplně obvyklá kombinace spolu s ostatními prvky a motivem příběhu dokonale spolupracuje.
Na začátku nám autor představí dvě dějové linky, které se snad od sebe už víc lišit ani nedokážou, a v hlavě vám zní: Jak tohle spolu souvisí? Jedna kapitola vypráví o holce v JAR a druhá se zaměřuje na nějakou rodinu ve Švédsku. Ani se nenadějete, a tyto dva rozdílné příběhy se plynule spojí v jeden, aniž byste to pořádně stihli zaregistrovat – v tomhle autor opravdu odvedl dobrou práci.
Nadšená jsem i z ukončení knihy, to je totiž moc vtipné, a tím, že se nese na stejné vlně jako zbytek příběhu, mi vykouzlilo úsměv na tváři – lepší a trefnější konec si snad autor nemohl ani vymyslet.
S knihou jsem opravdu spokojená a určitě se chystám poohlédnout i po autorových dalších knihách, zvědavá jsem zejména na Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel.
Dlouho mě žádná kniha nerozesmála nahlas. A vida - Jonasu Jonassonovi se to podařilo již u Stoletého staříka a očividně s tím nehodlá přestávat. Analfabetka byla opravdu skvělá.
Knihy od autora Jonassona, jenž se u nás proslavil knihou Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, se vyznačují sarkastickým a ironickým humorem, jež využívá politického pozadí. Zkrátka Forrest Gump styl. Analfabetka se mi četla vcelku dobře, ale já bohužel neznám události zahraniční politiky od druhé světové války do roku 2010, takže to, co jsem "cítila", že je humor, ve mně logicky nemohlo smích vyvolat. Příběh mě ke konci začal unavovat, podle mě jej autor zbytečně prodlužoval, navíc je vše dost přitažené za vlasy, jak se tak říká.
Tento typ četby se nedá číst v jednom kuse, ale pro rozšíření obzorů v žánrech, proč ne. Dávám tři hvězdy za originalitu, čtivost a hlavní postavu.
Pokud byste měli doma v garáži atomovku a potřebovali se jí zbavit, komu ji darovat - Švédsku, Švýcarsku, Jihoafrické republice, Izraeli nebo Číně? Je to tak, spisovatel Jonas Jonasson je Švéd, který je posedlý atomovou bombou :-) Třetí kniha od Jonassona o atomovkách, ale pořád je to vtipné: "Rozdíl mezi hloupostí a genialitou spočívá v tom, že genialita má své meze."
Tak si v duchu Saturnina říkám, že podle první kapitoly Analfabetky by se dali lidé rozdělit do třech kategorií. Ti, kteří dokážou tento text brát s nadhledem a tím pádem s nadhledem berou i život a jsou v něm šťastni, ti, kteří tu nadsázku sice chápou, ale už je rozčiluje a tím pádem už jsou načatí k chmurám a ti, co tuhle knihu vezmou smrtelně vážně a tím pádem... raději ani nedomýšlet...
Upřímně se přiznám, nedočetla jsem. Po prvotním nadšení z prvních kapitol přišla studená sprcha ve formě dlouhých líčení politických situací a spol. Nic, pro mne. Bez politiky se mi žije lépe. Bez ní snad ještě patřím do kategorie první...
Taková forrestgumpovka. Horší než Stoletý stařík téhož autora, na druhou stranu furt lepší než Anders. Příjemné, oddechové čtení.