Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206172/bmid_analfabetka-ktera-umela-pocitat-206172.jpg
4
4327
4327
Druhý román autora Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel. Nombeko začala pracovat v pěti letech jako vynašečka latrín na předměstí Johannesburgu, v deseti letech osiřela. Nic nenasvědčovalo tomu, že by neměla prožít svůj život v jedné z chatrčí největší chudinské čtvrti světa a pak tu předčasně umřít, nikým nepostrádaná. To by ale nebyla Nombeko – analfabetka, která uměla počítat. Osud i její talent ji zavedou až do mezinárodní politiky, na druhou stranu zeměkoule, ke dvěma identickým a zároveň velmi odlišným bratrům. Během jejího dobrodružného putování se jí podaří zamotat hlavu agentům nejobávanější tajné služby nebo být unesená ve špinavém náklaďáku na převoz brambor. A tím to zdaleka nekončí... Jonassonův první román Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel se záhy po vydání stal čtenářským hitem a dva roky po sobě nejprodávanějším švédským románem. Přeložen byl do 40 jazyků. Fenomenální úspěch sklízí v mnoha zemích světa, včetně Česka, kde se dosud prodalo přes 50 000 výtisků. Grandiózní příběh, který ve srovnání se „Staříkem“ nezaostává ani nápady překračujícími veškeré hranice, ani bizarními zvraty a ani nezapomenutelným půvabem.... celý text
Přidat komentář
Nasmála jsem se. Ale chce to mít takový druh humoru v oblibě, jinak příběh přijde čtenáři jako pitomost.
Tedy ona to fakticky pitomost je, ale dává smysl :). To je, co?
Milí oblíbení čtenáři, musím jít s názorem na knihu proti vám. Pro mě absolutní propadák. Nudné, rádoby vtipné za každou cenu. Tak, jak se mi líbila "Sladká pomsta", kde jsem se smála i nahlas, a i Stařík nebyl špatný, tato kniha mě velmi zklamala. kdybych ji neposlouchala jako audioknihu, zřejmě bych nedočetla.
Praštěný příběh. Stále jsem si říkala, proč to čtu? A četla jsem dál a dál. Takže mne to hodně moc bavilo. Proto super.
Citát: "Rozdíl mezi hloupostí a genialitou spočívá v tom, že genialita má své meze."
Povšiml jsem si, že většina čtenářů považuje jaksi automaticky tenhle román za když ne přímé pokračování, tedy alespoň za nástupce a pokračovatele "Stoletého staříka", tedy za něco málem zaměnitelného. Ale rozdíl mezi oběma hrdiny je přímo propastný! Vlastně by se dalo říci, že jsou si pravými opaky. Zatímco Alan Karlsson je vlastně úplně obyčejný člověk, dokonce má původ, který by se mohl zdát jakýmsi symbolem, či principem obyčejnosti, a veškeré šoky, senzace a neuvěřitelnosti, které jeho život naplňují, k němu přicházejí zvenčí, jako produkty náhody, nebo pověstné smůly, proměňující se ve svůj opak, je Nombeko Mayeki už svým narozením charakterizována jako ztělesnění všech možných extrémů. S téměř matematickou dokonalostí ji Jonasson vytvořil jako lidskou bytost, mající ty absolutně nejhorší podmínky pro vstup do života: osoba černé pleti, ženského pohlaví a ještě absolutně svým narozením nemajetná, která se narodí schválně v Jihoafrické republice, ve které jsou právě takové osoby nejopovrhovanějšími tvory na celé zeměkouli - to je přece hodně promyšlené! A stejně tak jsou promyšleně extrémní i všechny její vlastnosti a chování, zatímco Alan reaguje na všechny absurdity, kterými je jeho život doslova zavalen, vlastně pořád stejně - se zdravým selským rozumem obyčejného člověka. Spíše bych se tedy klonil k tomu, že tenhle text je vlastně jakýmsi negativem "Staříka" a to i zaplaťpánbůh díky tomu, že v podstatě nevykazuje pokles kvality (což se už o takovém "Zabijáku Andersovi" rozhodně říci nedá). Zgruntu novou kvalitu tedy přinesla v Jonassonově tvorbě až "Sladká pomsta", ve které, zdá se, znovu chytil správný dech humoristův.
Tenhle absurdní humor je tak osvěžující! Víc takových. Líbila se mi ještě víc než Stařík.
Nombeko, analfabetka, která uměla počítat, se narodí do plechové chatrče v největší chudinské čtvrti světa, od 5 let se živí jako vynašečka latrín. Osud (a její talent) ji však zavedou až do mezinárodní politiky.
Po Stoletém staříkovi další skvělá kniha, já tenhle humor prostě miluju!
"Rozdíl mezi hloupostí a genialitou spočívá v tom, že genialita má své meze."
Absurdní, ale skvělé. Tak bych asi nejjednodušeji popsala tento román.
Pan Jonas Jonasson, autor knihy, je očividně posedlý. Atomovými bombami, ale i skvělým humorem. Protože pokud Vám opravdu sedne, knihu si zamilujete.
Jen menší nevýhoda je, že se nevyznám ve švédské politice a ani náhodou v jihoafrické, a proto jsem se občas ztratila ve jménech politiků. (Možná je to i tím, že si jména ve knihách pamatuji podle prvních dvou písmen ) Vy ale určitě budete lepší a tak si knihu bezpochyby užijete.
*4,5
Skvělý absurdní příběh, který byl jako vystřižený z naší absurdní doby. Bylo to vtipné a perfektně propojené - podobnost se skutečnými postavami čistě náhodná - a to mne bavilo ze všeho nejvíc.
Poslední třetina knihy by mohla být kratší a pak bych neváhala s nejvyšším hodnocením.
Další super kniha od autora. Pořádná porce černého humoru v příběhu psaném nezapomenutelným jedinečným autorovým stylem. Místy jsem měla trochu problémy udržet pozornost při popisování politických záležitostí a detailů (za to ta jedna hvězdička dolů), ale celkově jsem si knihu užila.
Analfabetku jsem si užila od začátku do konce, jsem ráda, že byla psána obdobným lehkým, humorným stylem s nadsázkou stejně jako Stoletý stařík. Mnohdy jsem se smála nahlas :)
Proč je Analfabetka půvabná? Protože má charakter bujného a poutavého vyprávění při černé hodince, která musí chtě nechtě trvat o poznání déle. Protože kniha svým stylem připomíná takové domácké psaní na koleně, které není bez půvabu jisté bombastické naivity a nedotaženosti. Nenáročná četba, do očí bijící a za uši tahající témata, která nemají daleko od klišé. Přitom ovšem smysl pro humor sice poněkud obludný, ale stále půvabný spisovatele, který je ve svém psaní spíše novinářem než skutečným literátem. Na jedné straně velký cit pro pointu a pro zkratku, na druhé straně stránky ponechané ladem, jako kdyby člověk četl svůj deník z mládí. Může se někdy soucitně ušklíbnout nad překonaným způsobem psaní, ale spíše se mu tento výlet do nižších pater literatury bude líbit, protože mu bude něčím blízký a sympatický. Nemusí to být vždy nějaké vznešené hodnoty nebo dokonale napsaný text bez turbulencí. Jonasson k nám totiž nehovoří jako velký spisovatel, ale jako ten, který umí vyprávět. Dotýká se nás svou blízkostí, se kterou vypráví, jistou lidovostí a nenáročnou vřelostí či lidskostí, které mnohé o hodně lépe napsané knihy postrádají.
Analfabetka byla skvělá, ale nebyla lepší než Stoletý stařík. Rozhodně teď patří k mým oblíbeným knihám. Jonas vůbec nezklamal, bylo to příjemné a vtipné čtení. Děj rychle plyne a užívala jsem si knihu až do konce. Samotnou Nombeko jsem opravdu milovala, ale Holger 1 nebyl bohužel moc můj oblíbenec, ale dodal příběhu spád. A ke konci jsem si celou partičku oblíbila a dočkala se konce, který jsem chtěla.
Prví setkání s autorem, Oddechové, humorné, čtení, ale nebavilo mě to.
zkusím mu dát ještě šanci v další knize.
Přemýšlím, co k této knize napsat. Krásně se četla, nadsázka perfektní... Občas jsem jí chtěla odložit, ale stejně mě vtáhla zpět. Fajn román :-)
Tak tohle byla pecka. Vtipné, svižné, skvělé postavy, naprosto absurdní děj. Smekám před autorem jelikož má naprosto neuvěřitelnou představivost a zároveň i neuvěřitelný všeobecný přehled. A tohle dohromady funguje naprosto skvěle.
Velmi vtipný jazyk - neagresivní ironie v každé třetí větě. Politika je naštěstí po začátku podávána v malých dávkách - jsou to na první pohled bezelstné, ale přitom trefné a ostré rýpance. Sledovat šílené osudy a nápady nesourodé skvadry bizarních figurek je zábavné. Akorát hrnčíře mi bylo líto. Třetí čtvrtina by se dala zkrátit - tam se to dost protahuje. Ale scéna (před koncem) se slepicemi a kopáním brambor je výborná. Povinný happy-end (podobně jako ve staříkovi) trošku nudnější.
Když nemůžu číst, tak poslouchám . Tohle bych nečetla, ale na poslech to bylo tak absurdní, až to bylo super a k tomu perfektně načtená.
„Moh bys zamíchat polívku než pověsím prádlo, Ingmare?“
„Nemoh, miláčku, to by se mi ohřály varlata.“
Mít větší přehled o politice Švédska a Jihoafrické republiky, určitě bych se bavila víc. Trochu mě irituje autorova snaha dát fór skoro do každé věty, nicméně Analfabetka mě i přesto bavila. Nombeko je prostě svojí inteligencí, přehledem a nápady jak řešit situace velmi sympatická.