Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
Druhý román autora Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel. Nombeko začala pracovat v pěti letech jako vynašečka latrín na předměstí Johannesburgu, v deseti letech osiřela. Nic nenasvědčovalo tomu, že by neměla prožít svůj život v jedné z chatrčí největší chudinské čtvrti světa a pak tu předčasně umřít, nikým nepostrádaná. To by ale nebyla Nombeko – analfabetka, která uměla počítat. Osud i její talent ji zavedou až do mezinárodní politiky, na druhou stranu zeměkoule, ke dvěma identickým a zároveň velmi odlišným bratrům. Během jejího dobrodružného putování se jí podaří zamotat hlavu agentům nejobávanější tajné služby nebo být unesená ve špinavém náklaďáku na převoz brambor. A tím to zdaleka nekončí... Jonassonův první román Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel se záhy po vydání stal čtenářským hitem a dva roky po sobě nejprodávanějším švédským románem. Přeložen byl do 40 jazyků. Fenomenální úspěch sklízí v mnoha zemích světa, včetně Česka, kde se dosud prodalo přes 50 000 výtisků. Grandiózní příběh, který ve srovnání se „Staříkem“ nezaostává ani nápady překračujícími veškeré hranice, ani bizarními zvraty a ani nezapomenutelným půvabem.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem bezprostředně po staříkovi, takže už jsem na tento styl a humor byla dá se říct připravená a možná i trochu zvyklá. Skvělá a svižná kniha. Další knihu autora nechám uležet, aby mě potěšil tento styl znovu.
Po staříkovi 2. kniha od Johansona. Vtipné, lehké, ale inteligentní čtení. Už mě to ale tolik nebavilo a asi už knihy vyhledávat nebudu, trochu se to celému staříkovi podobalo. Dokonce i atomová bomba...
Velmi příjemné čtení, plné absurdních situací ...
Samozřejmě styl humoru a psaní je totožný s jinými autorovými knihami, ale mě je příjemné si čas od času přečít něco takového oddechového, ale ne úplně hloupého.
Některé myšlenky se mi moc líbily a bohužel byly i pravdivé :-) např. Nombeko si pomyslela, že se přestěhovala ze země, kde většina obyvatel postrádá volební právo, do země, kde by ho většina obyvatel raději mít neměla ...
Kniha se mi moc hezky četla, vtipné, odpočinkové čtení. Moje první kniha od tohoto autora, už se těším na Staříka :)
(SPOILER) Druhá a poslední kniha od Jonase Jonassona, kterou jsem četla. Měla jsem pocit, že už jsem ji někdy četla a nemůžu se ubránit tomu, že autor vykradl sám sebe. Prakticky totožná zápletka, děj a rozuzlení. Ačkoli zde je hlavní postavou žena, která dovrší v knize 48. narozeniny na rozdíl od stoletého staříka. Ona analfabetka je velmi inteligentní a učenlivá, tudíž záhy přestává být analfabetkou. Postavy jsou velmi ploché, žádnou jsem si nedokázala oblíbit a některé mě vytáčely k nepříčetnosti. Absurdní řešení situací a nekompetence těch, co mají mít alespoň nějaké zkušenosti a rozum mi připomínalo chování medvídka Pú. Přemýšlela jsem, jestli knihu skutečně napsal člověk nebo je to už výtvor AI (zadání by mohlo znít asi jako: "Napiš mi knihu podobající se té předchozí, ale obsaď do hlavní postavy ženu z Afriky.") Chápu, že to bude pro hodně čtenářů oddychovka na jedno odpoledne, ale já se zoufale nudila. Dokonce tak moc, že nelením napsat takový komentář :).
Druhá kniha od tohoto autora, kterou jsem četl. Nechci ji porovnávat se Stoletým staříkem, ale musím říct, že jsem se i po celou dobu čtení této knihy nesmírně bavil. V knize je velmi pěkné téma, skvělé absurdní situace - na kterých si autor dává záležet, opět bezvadně vykreslené postavy. knihu rozhodně doporučuji jako odpočinkovou četbu.
Absolútne dokonalá próza, pobavila, zaujala, nenudila ani na sekundu napriek rozvláčnym popisom všetkého a všetkých situácií. :-)
Skvělý, vtipný a odpočinkový příběh. Bavila jsem se od začátku do konce.
Nombeko a všichni její průvodci životem (jedním z nich je atomová bomba) vytvořili úžasnou směsku charakterů a spoustu prostoru pro jednu absurdní situaci za druhou.
Vyslechnuto jako audio
Kniha mě bavila. Už mám přečtené oba staříky, takže je to taková jiná verze na podobně zvláštní situace.
Četla jsem jako první knihu tohoto autora. Pomalejší rozjezd, ale pak kniha nabrala spád až amerických akčňáků. Naštěstí ty šílené souhry náhod dohnané do absurdity a skvělý humor pomáhají udržet nadhled.
Další kniha autora mě opět nezklamala. Dostal jsem od ní to, co jsem čekal. Velmi čtivý příběh s dávkou humoru.
I tato kniha má svou audio verzi, opět v podání Martina Stránského. Rozhodně stojí za poslech, člověk tak má možnost se vrátit k příběhu a znovu si ho užít. Chápu, že audiokniha dostala uznaní a cenu audiokniha roku 2014.
Kniha je určena lidem, kterým nechybí smysl pro černý humor, nadsázku a trocha sarkasmu. A pokud máte dojem, že “blbý věci” se dějí akorát vám, tak směle do čtení.
"Anál a fetka, která umyla počítač" nám jako audio kniha zpříjemňovala s přítelkyní dlouhé zimní večery a byla stejně dobrou společnící jako Stařík.
Skvělá kniha, která opravdu stojí za přečtení. Román je vtipný, zajímavý a má spád. Doporučuji.
Ze začátku se mi to vleklo a málem jsem knihu odložila, ale později už knížka nabrala spád a humor byl skvělý...
Jonas Jonasson mě opěvovaným Stoletým staříkem nepřesvědčil, tak se mi do Analfabetky nechtělo. Když už jsem ji ale měla v dvojknížce s prvním titulem, dala jsem jí šanci. A překvapivě nebyla až tak špatná. Rozhodně umírněnější a čtivější než Stařík, s vícero sympatickými postavami a menším množstvím zbytečných smrtí.
Nicméně jsem si potvrdila, že Jonasson mým oblíbencem nikdy nebude.
Nedočteno.
Všechno v téhle knize bylo moc černobílé. Hlavní hrdinka moc chytrá, inženýr moc hloupý,… Jako by autor čtenáři nevěřil, že ho pochopí, a všechno mu raději naservíroval rovnou pod nos. Chápu, že to mělo být humorné, ale čeho moc toho moc.
Analfabetka, která uměla počítat je humorný román Jonase Jonassona, z jehož pera pochází také Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Staříka jsem četla před pár lety a na Analfabetku jsem si vzpomněla teď, když jsem hledala knížku na září pro splnění výzvy Bingo se zaměřením na romány. Knížku jsem poslouchala jako audioknihu v podání Martina Stránského.
Černošská dívka Nombeko Maeki vyrůstá v Sowetu, což je chudinské předměstí Johannesburgu. Neumí sice číst, zato však exceluje v počtech. Díky tomuto svému talentu a nezlomné povaze se dokáže vysvobodit z bezútěšného života ve slumu a osud ji zavane až do Švédska. Tam potkává svoji spřízněnou duši, Holgera Qvista, kterému přezdívají Holger 2 a který ve skutečnosti neexistuje. Ptáte se, jak je to možné? Přečtěte si tuhle knížku a dozvíte se to.
Autor mistrně využívá veškerých maličkostí a zdánlivých náhod, pohrává si tak s jednotlivými postavami a přivádí je absurdními rozhodnutími do absurdních situací. Díky tomu je kniha vtipná, i když někdy se mi to už zdálo “trochu moc na sílu”. Občas jsem se také ztrácela, když např. některá z postav líčila historii své rodiny až přes x generací do minulosti.
3/5 *
Příběh typu "to nevymyslíš". Za mě super oddechovka.