Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544186/bmid_analfabetka-ktera-umela-pocitat.jpg
4
4339
4339
Tuhle verzi historie vám určitě nikdo nevyprávěl.
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2014
,
Panteon
Originální název:
Analfabeten som kunde räkna, 2013
Interpreti: Martin Stránský
více info...
Přidat komentář
Analfabetka byla první kniha kterou jsem od JJ četl a musím uznat že jsem mile překvapen. Děj mě bavil a byl čtivý a sem tam vtipný, v tomto ohledu dost záleží na Vašem stylu humoru ale vtipných okamžiků tam bylo dostatek. Jen to vyřešení atomové bomby mi připadalo dosti zvláštní. Celou dobu čekám velké rozuzlení a ono v podstatě nic velkého. Obecně těch 50 stran mi kniha připadala taková zvláštní a proto jí 5* nemůžu dát. I tak doporučuju a těším se na stoletého staříka!
JJ je autor, který dokáže historické informace překroutit takovým způsobem, že se můžete jen smát, příp. usmívat. Ale pozor, jsou tam i nepřekroucené informace :-). Příběh mě velice bavil, Nombeko i Holger 2 jsou sympaťáci, kterým nelze nefandit. Styl psaní mi plně vyhovuje, kniha se velmi dobře čte.
Začátek vypadal slibně. Prvních 20 stránek bylo vtipných, ale poté už autor vystřílel všechny náboje a kniha mě nejprve začala nudit a později nudit k smrti a dusit trapností. Dočetla jsem jen s vypětím sil. Zejména od chvíle, kdy Číňanky omylem pošlou atomovou bombu do Švédska, mi čtení dělalo velký problém a Mombeko mě začala neuvěřitelně štvát. Navíc to bylo celé dlouhé jak Lovosice a už jsem doufala v konec. Do Staříka už se pouštět nebudu, byvši poučena, že je to to samé v bledě modrém.
Hrozně moc jsem se na tuhle knihu těšila a zpočátku mě hrozně moc bavila, ale poslední třetina neskutečně moc zklamala... Na jednu stranu to bylo moc fajn, na druhou stranu mi to přišlo jako naprostá blbost. Dá se říct, že vlastně ani nevím, co si o té knize myslet.
Kniha se mi líbila, ačkoli musím uznat, že Stoletý stařík byl lepší. Když Nombeko něco spočítala, tak jsem se párkrát nachytala, jak jsem počítala s ní. Takže jsem se zasmála a procvičila mozek.
Do této knihy se mi upřímně moc nechtělo. Když jsem se ale začetla do prvních stránek, zjistila jsem, že je skvělá. Styl vyprávění a humoru mi opravdu sedl a já si knihu hrozně užívala. Pak jsem ale zjistila, že ta kniha stojí pouze na osobitém stylu psaní autora a příběh hodně pokulhává. Navíc i ten způsob vyprávění mě brzy omrzel, bylo to pořád to samé. Nezáživné. V příběhu se děly neskutečné absurdity a humor byl často prezentován hodně násilně. Hlavně aby to bylo vtipné. Takže kniha fajn, průměr.
Příjemná knížka, ale vzhledem k tomu, že jsem ji četla v těsném závěsu za Stoletým staříkem, tak už mě tento styl moc nebavil a přišlo mi to dost na jedno brdo.
Kniha se tváří jako bezstarostná komedie, ale když se nad tím zamyslíte, ono to ve světě, hlavně v politice, tak skutečně chodí.
Na můj vkus se toho v knize moc neděje. Obvykle mám knihy této délky přečtené za 2-3 dny, Analfabetku jsem louskala víc jak týden. Ale musím přiznat, že jsem se občas i zasmála.
Na to jak je to vychvalované - nic moc. Čekala jsem víc. Na druhou stranu je to ale oddychová kniha, u které se člověk dokáže zasmát.
Analfabetka se mi líbila možná ještě víc než Stařík. Jedna absurdní situace za druhou.
Přiznám se, že do Analfabetky se mi zpočátku moc nechtělo. Ale jakmile jsem přečetl prvních pár stránek, věděl jsem, že si s autorovým stylem budu rozumět. Příběh je vtipný, absurdně forrestgumpovský a poměrně svižně odsýpá. Co mně trochu vadilo bylo to, že pan Jonas až moc tlačí na pilu a "cpe" humor na každou stránku za každou cenu. Je to jako u lidí, vtipný a zábavný člověk by měl mít cit pro situaci a vědět kdy má být vtipný a kdy raději mlčet. Jakmile to ale nezvládá a střílí vtipy neustále kolem sebe, pak se stává spíše otravným... A přesně to se mi párkrát u čtení této knihy stalo. Měl jsem pocit, že autor to někdy přehání s humorem za každou cenu až to není tak vtipné, jak by mohlo být, kdyby si někdy odpustil srandu na úkor rozvíjení zajímavého příběhu.
Takže když to shrnu, Analfabetka je lehké čtení do horkých letních dnů ze kterého se dozvíte, že apartheid je špatný, většina politiků jsou hlupáci, král, že dokáže být aristokraticky nad věcí a jediný čistý a lidský je čínský prezident.
Po pěti letech jsem se pustil do dalšího díla Jonassona a stejně jako Staříka jsem si tohle náramně užil. Jasně, nedosahuje to takové vtipnosti či dramatu jako předchozí dílo, ale pořád se to hezky čte a ta hlavní myšlenka forestogumpovství, že při troše umu můžete změnit chod dějin tady pořád je. Trošku jsem nezpracoval ty časové posuny, kdy na jedné stránce uteče deset let a celá kniha je tak obrazem téměř půl století, ale dá se to zpracovat a mávnout nad tím rukou. Je to promyšlené, je to vtipné, je to svižné a jelikož jsem se do toho pustil, protože jsem četl samé "učebnicové" sr*čky a potřeboval jsem nějakou odreagovačku, tak to byla přesně voda na můj mlýn. Doporučuje pět z pěti tlumočníků nářečí Wun.
Ani jsem to nedočetla. Nebavilo mě to a celou dobu jsem přemýšlela nad tím, jak budu číst něco jiného.
Očekávala jsem od knížky něco jiného. Připadalo mi to jako absurdní splácanina.
Pan Jonasson umí na omezeném množství stran vymyslet téměř neomezené množství absurdních situací. Stoletého staříka jsem četla jedním dechem a přiznám se, že možná i proto pro mě Analfabetka nebyla až takovým úkazem. Musím souhlasit s ostatními komentáři, začátek nasadil laťku hodně vysoko a bohužel nadšení knihou postupem času opadalo. Přesto se četla dobře, příběh mě bavil. Doufám ale, že v dalších knihách už trochu opadne obsese tématem atomové bomby.
Kniha se mi líbila. Na začátku tedy trochu víc. Ale je to oddechovka a zhltla jsem to celkem rychle :-)
Pobavilo a líbilo se mi. Je to ze stejného soudku jako Stařík a přeci jiné. Trochu závidím autorovi schopnost vymýšlet takové s prominutím "blbiny". Člověk znalý švédských reálií a státního systému víc do hloubky si v tom možná najde víc satiry než já, obyčejný smrtelník, ale i tak je tam toho dost pro všechny, kdo mají alespoň základní znalosti. Pro podobné knihy by se asi měl zavést nový žánr. Nevím jak ho nazvat. Navrhuji třeba "Absurdity" :-) .
Knížka se nečetla vůbec špatně i přes spoustu jmén a informací, ale přesto se chvílemi zdála byla zdlouhavá. Nekonečné útrapy s atomovou bombou skoro nebraly konce.