Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544186/bmid_analfabetka-ktera-umela-pocitat.jpg
4
4339
4339
Tuhle verzi historie vám určitě nikdo nevyprávěl.
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2014
,
Panteon
Originální název:
Analfabeten som kunde räkna, 2013
Interpreti: Martin Stránský
více info...
Přidat komentář
Začátek byl nasazen opravdu vysoko a logicky postupně vtipnosti a zajímavosti ubývalo. Nejslabší je pro mne ta část ze Švédska. Autor by si měl uvědomit, že opakovaný vtip přestává být vtipem. Naštěstí závěr to zase trochu zvedl výš.
Kniha mne velice pobavila... tak nějak mne kupředu hnala touha po tom, kam až je pan Jonasson schopen zajít. Jedním slovem - absurdní :). Pokud si chcete skutečně odpočinout od reality, pak toto je ta pravá oddychovka.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu. Diky skvelemu nacteni me pobavila. Puvodne jsem ji chtela precist, ale musim priznat, ze jsem ji asi 3x odlozila, nejak me nezaujala. Dala jsem ji znovu sanci diky Stoletemu starikovi, ktereho jsem taky poslouchala a ktery se mi libil vic. Za me dobry..
Jonas Jonasson nesklamal, dobre napísaný vtipný roman plný absurdných situácii, ktore do seba pekne zapadajú.
Analfabetka se mi líbila vic nez stařík. Některé situace mi přišli až moc zvládnuté "s neuvěřitelným štěstím". Doufám jen, tema atomové bomby vyčerpal. ????
Po stoletému staříkovi, který se kamsi vytratil, nastupuje tentokrát analfabetka, jejíž životní příběh je ještě absurdnější. Autor srší humorem "za každou cenu" i kdyby na chleba nebylo.
Stařík se nám tedy vrátil, jenom doufejme, že někdy v budoucnu nepotká analfabetku - to by byla situace, která by mně asi málem přivodila další infarkt.
Ze začátku jsem se nemohla dokopat ke čtení,ale po přečtení pár stránek jsem to zhltla a furt se jen usmívala při čtení ☺️
Humorné... :) pořídila jsem si i audioknihu... Začla jsem i Stoletého staříka, ale asi byla špatná konstalace hvězd.. nechám si na později...
Analfabetka pro mě byla lepší než stařík je mnohem méně absurdnější a člověk se u ní i víc nasmějě. Ale i přesto musím říc, že touto knihou s tímto autorem končím, rozhodně jeho knihy nejsou mým šálkem čaje.
Kniha na odlehčení, nemůžete ji brát moc vážně. Občas mi přišlo, že to autor s tou "snahou o lehkovážnost" trochu přehání a vysmívá se věcem, které prostě nemůžeme brát s nadhledem. Ale na pobavení asi ujde...
Párkrát jsem se opravdu zasmála, ale celkově mě knížka moc nezaujala. Měla jsem problém jí dočíst. Je zde hodně politiky a všechno dost zdlouhavé a přitažené za vlasy.
Bohužel patřím mezi ty, pro které kniha není to pravé ořechové. Ale to už bych nebyla já, abych knihu nedočetla až do konce a nesnažila si z ní aspoň něco odnést. Kniha mi připadala krásně paralélní. Fakta doprovázela fikci. Pro mě bylo až dechberoucí, jak se šílené reálné věci mohou smíchat s šílenými věcmi fiktivními. A mezi to vše je hozen čtenář a ten se rozhoduje, čemu věří. Je normální, že na světě žijou analfabeti v chudobných podmínkách, že existují rasisti, političní fanatici a lidé souzení pro své demokratické postoje. To vše je na běžném pořádku. Proč tedy nevěřit v to, že na světě je někde utajená jaderná zbraň, že člověk se narodí, aniž by o něm úřady měly nejmenší tušení či že člověk může přežít, když skočí z helikoptery a propadne se rozbitou střechou. Svět je tak zvláštní místo a naše mysli (i myšlení) ještě víc :)
Tohle byla jedna z nejvíc ujetých knih, co jsem kdy četla (spolu s Deníčkem moderního fotra), nicméně mě to neskutečně bavilo, často jsem se smála jako blázen a ačkoli děj byl hodně spletitý, tak byl skvěle promyšlený. Za mě pecka! :)
Zajímavá kniha, možná někdy zdlouhavé, ale i pobaví. Jako kniha na odlehčení se hodí.
Na Staříka nemá, zkusím jí dát ještě někdy šanci, ale tohle nějak nebylo ono...
Váhala jsem, zda dát pouhé dvě hvězdičky, protože proti bombastickému marketingu mi kniha přišla hodně slabá. Popis politického vývoje ve světě druhé půle dvacátého století v kombinaci s profesním životopisem Nombeko Mayeki. Příběh Holgerových rodičů byl úplně zbytečný, historii stačilo vylíčit ve formě flashbacku na dvou stránkách. Úplně přes čáru mi připadalo časové rozpětí příběhu - včetně uvedené rodičovské kauzy se jednalo o šedesát či sedmdesát let. To je přespříliš. Takže Nombeko pár let vynášela fekálie, pár let posluhovala na vojenské základně, pár let prodávala polštáře a pár let okopávala brambory. Super. Linie s "antilopím masem" byla sice vtipná, ovšem bohužel moc roztahaná. Jednu hvězdu dávám za humor - opravdu jsem se smála nahlas. Druhou za závěr, který vše napravil (ale pro dobrý dojem z knihy to bylo příliš pozdě). Jednu hvězdu dávám z čtenářského optimismu.
Ale mnohokrát jsem zvažovala, že knihu odložím, a to není dobrá vizitka.
Doporučuji jako oddechovku, nic jiného jsem od ní nečekala. Nesmím se nad ní příliš zamýšlet, protože celý příběh je poměrně absurdní a málo uvěřitelný. Na začátku jsem se bavila, mělo to spád, pak už pro mě slabší a dočetla jsem spíše ze setrvačnosti.