Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544186/bmid_analfabetka-ktera-umela-pocitat.jpg
4
4351
4351
Tuhle verzi historie vám určitě nikdo nevyprávěl.
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2014
,
Panteon
Originální název:
Analfabeten som kunde räkna, 2013
Interpreti: Martin Stránský
více info...
Přidat komentář
Čtu už podruhé, tedy vlastně nečtu - nechávám se unášet na úžasném hlasovém zpracování Martina Stránského a nepřestávám žasnout nad tím, jak je Analfabetka dokonalá! :3 (Stejně jako Stařík. :))
Oddychovka. Pobavila, neurazila. Bohužel je z knihy cítit, že se snaží dostát věhlasu "Staříka" a nedaří se jí to. Čtivá, zábavná, někdy vtipná, někdy vtip přeroste v hloupost. Trochu jsem postrádala nadsázku v těch pasážích, kde bych ji čekala. Ale za přečtení stojí, to zase ano :).
Největším problémem této knihy je to, že se až zoufale snaží podobat té první. Nedá se říci, že by Jonasson ztratil svou bohatou fantazii a humor, občas se při čtení i zasmějete, kniha vás dokáže trochu vtáhnout do děje, překvapit i vytvořit jakési napětí. Ale suma sumárum jde stále jen o slabý odvar jeho debutové knihy a čtenáři nezůstává nic jiného, než jen neustále srovnávat.
Zatímco však Stoletý stařík byl napsán z čisté radosti, Analfabetka je napsána podle šablony - stoletého staříka zde nahrazuje geniální děvče ze slumu, místo slona je tu atomová bomba, nákladní auto nahradil autobus a nakonec dojde i na konfrontaci s představiteli moci a zákona, neboť hlavní hrdinové se samozřejmě pohybují na jeho hraně. A to je největším problémem této knihy. Snaží se připomínat Staříka - ať už celkovou stavbou knihy, humorem, nečekanými zvraty, neobvyklými situacemi či výskytem důležitých a významných osobností.
Autor v knize opakovaně předstírá humor, který už vtipný není, a po přečtení si čtenář uvědomí, že to už tady vlastně bylo, že to celé je pouze a jen opakovaný vtip..
Z počátku mi lehkost a nadsázka textu připadaly celkem kouzelné a občas jsem se pobavila. S přibývajícím textem mi ale tento humor přišel spíš hloupý a kniha mě po pár kapitolách skoro unudila. Nemám nic proti absurdním situacím, které vyvolávají úsměv (sama jsem velkou fanynkou absurdních komedií), jde ale o to, že tato kniha není taková. Situace jsou absurdní, ale autor se je vlastně snaží vysvětlit tak, aby dávaly smysl. To způsobuje, že humor, který by vycházel z naprosté absurdnosti děje, mizí a mění se v nesmyslnou snůšku blbostí, které se autor snaží zoufale našroubovat na realitu. Aby vypadaly jaksi opravdově. Navíc jednoduchost jazyka postupně přidává k tomuto dojmu další rozměr.
Název knihy opět nabízí velkou nadsázku a je to tak.Bavila jsem se, žasla, nevěřila a smála jsem se sama sobě jak jsem vážná. Stačilo by se trošku povznést a svět by byl mnohem spokojenější.
Byla jsem v knihovně a náhodou Analfabetku objevila v ,,Dnes vráceno". Stoletého staříka jsem četla, ale přiznám se, že mě Analfabetka nelákala. Jeden důvod byly negativní komentáře na této stránce a druhý byly postě jen předsudky. A právě ty předsudky opět ukázaly, že si každý musíme udělat na věci svůj vlastní názor. Riskla jsem to, vzala si Analfabetku domů a právě ted po dočtení musím říct, že to byla super volba. Dokonce mi kniha příjde v mnoha ohledech lepší než Stařík. Opakuje se tu hodne podobných témat až mi někdy přišlo, že se chce autor přiblížit svým minulým úspěchům, ale rozhodně mi více vyhovovala jedna dějová linie. Ze začátku to šlo pomalu nevinně a nkonec to nabralo ty správné Jonassovské obrátky. Postavy mi byly sympatičtější a oficiálně prohlašuji Holgera I. za nejvíce nervy vytáčející knížní charakter!
Nic v našem zlé světě netrvá věčně. Ani naše starosti.
Někdo by si snad mohl myslet, že s dočtením poslední stránky Nombeko zmizela v nenávratnu, stejně tak jako Holger 1 a 2. Že král zůstal králem, monarchie monarchií a čínský prezident v zemi, která nedodržuje lidská práva, spravil dodržování lidských práv. A že svět, jak ho celý svět znal, zůstal celý. Jenže to by nebyla pravda. Nombeko změnila nic a zároveň všechno. Příběh, ač nereálný a ironický, změnil MĚ.
Ale jo. Pobavila, i když Stoltý stařík se mi zdá o něco lepší. Podobná osnova jako zde.
Po Stoletém staříkovi jsem se hned vrhnul na Analfabetku a myslím, že pro letošek už mám, co se humorných knížek týče, splněno. Jonasson použil naprosto stejné schéma jako v předchozí knize, tedy absurdní skupinka hlavních hrdinů se, zčásti díky absurdním náhodám, dostává do absurdních situací. Opět samozřejmě nechybí atomová bomba, tentokrát už skutečná, velmi podivná posedlost, ale proč ne. Analfabetka se mi asi líbila o něco víc než Stoletý stařík, jednak byla Nombeko zajímavější a sympatičtější figurka než Alan, jednak už jsem si zřejmě přivykl na Jonassonův styl a nebral to tak vážně. Jsou to prostě lehké knížky pro odreagování a pobavení, nic víc. Osobně mám raději, když autor do humorného textu nenápadně vpašuje nějaké to životní moudro jako se to podařilo například Patricku Zandlovi v jeho knize Husákův děda, kteroužto mohu vřele doporučit. Tímto se s Jonassonem loučím, po další případné knize už zřejmě nesáhnu.
Jsem tak rozčarovaná jako už dlouho ne. Připadám si jako zhrzená milenka. Mého milence v tomto případě představovala kniha Analfabetka, které jsem se ze začátku dotýkala s obrovským očekáváním, nadšená z toho, že jí konečně držím v ruce. Mé nadšení po několika desítkách stran vystřídalo mírné zklamání z toho, jak se příběh vyvíjí, ze stylu autora, z absurdity celého příběhu. Nicméně jako správná milenka jsem vytrvala a toužila dál. Jenže po čem? Tolik pochvalných recenzí, tolik doporučení od lidí a......mě se dostalo opravdu jen rozčarování. Dočetla jsem to, chtěla jsem vědět, znát konec. Teď to vím a jsem ráda, že už se k této knize nikdy nevrátím. Je mi to strašně líto, má očekávání byla asi větší, než, co mi mohl autor nabídnout.
Krasna oddychova kniha. Napad s dvojcaty Holger a Holger je super. Spousta nadsazky, nenuceneho humoru. Snad jen zaver byl trochu rozvlacny a prisel mi 'utnuty', mene promyseny.
Doporučuji všem, kteří se rádi u knihy zasmějí, nevadí jím politické zaměření a občas trošku fantazie
Ze začátku mě kniha nadchla, měla chytlavý humor a snadno se četla. Na Holgerovi 1 autor výborně znázorňuje smýšlení některých lidí, kteří mají na věci mnohdy tvrdošíjné názory a přitom tomu ani v nejmenším nerozumí. Navíc je příběh výborně zasazen do historie.
Některé pasáže byly ale na můj vkus až příliš vyumělkované a nereálné, což kazilo celkový dojem. Platí to zejména pro konec příběhu, který je krom toho i dost nudný. Poslední kapitoly jsem dočítal jen stěží a cítil jsem, že autorovi nejspíš došly nápady, a tak se příběh snažil jen "nějak" ukončit.
Autor vykrádá sám sebe. Za mě velké zklamání. Dočetla jsem to jenom kvůli tomu, že to byl dárek.
Tfujtajbl! Je to dárek, tak to trpím, ale počkejte na ten koment, až to dorazím. Todle (míněn autor) si říká spisovatel?
O několik hodin později:
Ne,tohle se vážně nedá,to je nehorázný brak. Jaktože to čte 77 lidí v tomto okamžiku? Jaktože to 93 lidí doporučuje?
Kristova noho!
Ano, způsob vyprávění je stejný jako u Staříka (a proč by taky být neměl), ale příběh je nový. Analfabetka nemůže počítat s tím, že by ohromila originálním tvůrčím stylem, přesto má, co nabídnout. Opět čtivý, hravý příběh, i když těch absurdit na závěr bylo na mě už trochu moc. Malý mínus za nevyváženost.