Anděl na okně
Sylva Fischerová
Sbírka Sylvy Fischerové představuje další posun autorčiny poetiky: směrem k jednoduchosti výrazu a přesnosti pojmenování, aniž by ovšem básnířka rezignovala na hloubku svého tázání. Otřes jistot, zkoumání toho, co vydrží, hledání vlastního já v ustavičném a dramatickém dialogu se sebou, s druhými, s Bohem — a to s odvahou a upřímností, ze kterých až mrazí, kdyby nebyly okamžitě zjemněny nadsázkou, vtipem a ironií. Čtivá kniha, která udrží čtenářovu pozornost po celou dobu — a nepochybně jeden z vrcholů současné české poezie.... celý text
Přidat komentář
Chtěl bych přečíst veškerou poezii světa...
Proto se pachtím i s autory, kteří mají v mozku něco zcela odlišného, než já sám.
V básních není jediný rým, jsou složité a smutné. Jejich obhajoba by byla nejednoduchá.
Netuším na jaký popud vznikají. Autorka je vzdělaná žena a měla by být spokojena ve svém vnitřním bohatství. Přitom se utápí v tématech a pocitech, které sama v prologu musí obhajovat. A na podporu jejího umu vystupuje v doslovu i literární teoretik.
Poezií se dá nazývat všechno, co něžně hladí papír.
Básně jsou napsány dobře, inteligentním stylem, ale jsou těžké, nepříjemně nejasné, někdy v nich probleskne záchvěv pochopení...
Za ALE TOHLE NEJSI TY! a pár zajímavých námětů v básních hodnotím vcelku mírně a s pozitivním nadhledem...
Autorovy další knížky
| 2016 |  Dryák ředěný Vltavou |
| 2011 |  Pasáž |
| 2011 | Egbérie a Olténie |
| 2005 | Krvavý koleno |
| 2005 | Zázrak |
Asi to je věkem. Na rozervanost všeho druhu už nemám odvahu a hlavně z logiky věci není tolik času, aby se člověk ze zranění i zahojil. Čím dál víc od nejasných náznaků utíkám ke slovům o kterých vím, co vyjadřují a můžu se o to opřít. Sama autorka v jedné básni říká: "Kdo nemá řeč, mluví v podobenstvích"
Takže s touhle sbírkou to bylo místy letmé pohlazení v podobenstvích a místy čirý útěk (z mé strany). Některé věci se mi moc líbily a odnáším si. Například "Ale tohle nejseš ty!", nebo titulní báseň "Anděl na okně".
také se mi líbily některé slovní obraty jako:
" Tiše a nevýslovně praská šev noci", nebo "Až jednou zjistím, co je já, dobudu vesmír."
Většinou mi to ale přišlo jako snaha zkombinovat protichůdné pojmy, aby to znělo umělecky. Znělo. Ale neoslovilo.
A ke korektuře - nepřesaditelný ibyšek jsem nerozdýchala.