Andělin popel
Frank McCourt
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476125/bmid_andelin-popel-Akn-476125.jpg
5
387
387
„Když se ohlédnu za svým dětstvím, divím se, jak se mi vůbec podařilo přežít. Bylo to samozřejmě mizerné dětství: šťastné dětství vám za to skoro nestojí. Horší než obyčejné nešťastné dětství je nešťastné irské dětství, a ještě horší je nešťastné irské katolické dětství.“ Tak začínají překrásné paměti Franka McCourta, který se narodil v Brooklynu v době hospodářské krize čerstvým irským přistěhovalcům a posléze vyrůstal ve slumech irského Limericku. Přestože Frankův otec propije téměř každou výplatu, a nakonec zmizí v Anglii, Frank žije pro otcovy příběhy o Kukulínovi, který zachránil Irsko, a o Andělovi na sedmém schodu, který jeho matce přináší děti. Síla vyprávění spočívá v perspektivě malého hrdiny, který barvitě popisuje nepředstavitelnou chudobu, strádání, neustálé hladovění, smrt několika sourozenců, krutost sousedů i příbuzných, avšak s vřelostí a soucitnou shovívavostí. Dnes již klasický román Andělin popel je na každé stránce prodchnut úžasným autorovým humorem a literárním uměním a úspěchu dosáhlo i jeho filmové zpracování.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2021 , ProstorOriginální název:
Angela's Ashes, 1996
více info...
Přidat komentář
Autorovi se podařila jedna věc, na kterou je zapotřebí poukázat: Ano, dokáže čtenáře strhnout, avšak v první řadě jej vtáhne "do života, jaký je"... co tím mám na mysli? Zkuste v knize otevřít na jakékoliv stránce a jednu dvě z nich si přečíst. Předpokládám, že budete otřeseni životními podmínkami, ba životem protagonisty celkově. Pakliže čtete od začátku, na jinak z kontextu vytržené podmínky si zvyknete, budete je brát jako normu. Tak jak je tomu v životě právě takových nešťastníků. Anebo když dlouhodobě žijete v zemi třetího světa. Toto se autorovi nesmírně povedlo. Vytknu tak pouze poslední čtvrtinu knihy, která už nepřinesla nic nového, co by předtím nebylo popsáno, přivítal bych ji tak spíše do biografie. Zde tempo uvadalo a pokazilo jinak vynikající čtenářský zážitek.
Můj literární objev roku! Smích přes slzy. Vyprávění o velké bídě a přesto s úsměvem, láskou a poctivostí. Moc krásné, silné a čisté čtení. Kniha, na kterou nezapomenu, budu se vracet a také doporučovat.
Autobiografický příběh dětství a dospívání irského chlapce Franka McCourta vás chytne za srdce. Neuvěřitelná chudoba, nezaměstnanost, alkoholismus a tolik nemocí a úmrtí, které zasáhlo především děti. A přestože autor své smutné vyprávění podává s nepřikrášlenou dětskou naivitou, jeho těžký život vás mnohdy přiměje k úsměvu, nicméně i k pláči a vzteku.
"Když se dívám zpátky na své dětství, nedovedu pochopit, jak jsem vůbec mohl přežít. Bylo to bídné dětství, jak jinak: o šťastném dětství nemá cenu psát. Horší než obyčejné bídné dětství je bídné irské dětství, a ještě horší je bídné irské katolické dětství."
Není třeba nabubreleho a afektovaneho patosu- jedním slovem-vyborne!
Autor popisuje své těžké dětství v krásném, ale chudem katolickém Irsku, kdy se narodí do nuzných podmínek, ale současné je obdařen inteligenci a ctižádostí se nepřízni svého osudu postavit.
Doporučuji pro každého, kdo má rad dobre napsaný ( autobiografický ) příběh, který si na nic nehraje, ale současné pohladi po duši.
Moc se mi to libilo, trochu mi příběh pripomena knihu, která mě v dětství přivedla k me celoživotní lásce- čtení- a to V Brooklynu roste strom
Pokud by ten příběh vyprávěl starý zkušený Ir, bylo by to peklo a zmar. Dětskýma (nemocnýma) očima je to celé barevné jako přes různá sklíčka; Frankie klouček vypráví kuřátkově žlutě, desetiletý modře nadějně a zodpovědně, poté červeně vášnivě...a když je mu opravdu úzko, přidá vtipný filtr...
"Poradil by mně anděl na sedmém schodu, co mám dělat, když si nevím rady?"
"Tohle je moje žena. Třebaže je Irka, nevypadá na to, díky Bohu."
Irsko 30. a 40.let minulého století pro malého chlapce pocházejícího z chudých poměrů nebylo jednoduché místo k životu. Neskutečná bída, špína, nedostatek peněz, téměř nulová zdravotnická péče, domácí násilí, alkoholismus a hlad, to jsou kulisy tohoto románu a vlastně celého dětství a dospívání našeho hrdiny. A byť to působí naprosto hrozivě, a ano, ono to také hrozné bylo, ale vypráví nám to Frankie. Malý chlapec s obrovským srdcem a s úžasným darem podat hrozné věci lehce, jakoby jen tak mimochodem, a hlavně s humorem. ANDĚLIN POPEL je náhled do života v Irsku bez příkras, syrový, vyvolávající ve vás velmi silné emoce.
Málokterý autor dokáže psát o hrozných věcech, o kruté realitě tak, jak to dokázal Frank. Je to obrovský dar, který měla například Bettynka MacDonaldovic, u četby jejích knih jsem mívala velmi podobné pocity. Oba dva jsou mé velké knižní lásky.
Krásný i smutný příběh. Podle skutečných událostí- Irsko a Irové, alkohol, chudoba , .....kdo to kdy pochopí....
Nahlédnutí do svízelného žití v tehdejším nejtemnějším Irsku skrz optiku rozvrkočeného klučiny Frankieho mi naplnilo záložku smutkem, zmarem a sžíravým vztekem... občas jsem se nějakému tomu slovnímu kotrmelci malého kluka sice měla chuť zasmát, ale vnímala jsem to jen jako určitou formu úniku z té obrovsky těžké beznaděje jejich bytí, do které se řádek za řádkem nořila moje duše... a možná právě ta dětská nadlehčenost mi už ke konci trochu ubírala z mého vlastního cítění... paradoxně... což mi bylo svým způsobem líto... protože tenhle příběh by si zkrátka tu depresi a smutek zasloužil ;)
Knížka drsná, dojemná, nešlo od ní odejít. Člověk si po přečtení váží všeho,co má. Měl by si jí přečíst každý.
Trochu to opravdu místy připomínalo Bylo nás pět. Překvapilo mě ale, že atmosféra knihy na mě působila už víc americky než irsky. Asi se autor dostatečně poameričtil.
Každopádně mě knížka bavila.
Skvělá kniha, kterou jsem měla tu čest slupnout jako audioknihu čtenou samotným autorem.
Smutný příběh vyprávěný se slzou v oku a úsměvem na rtu, dojemné i příšerné vzpomínky na vlastní nesnadné dětství, které autor předkládá s léty dozrávajícím nadhledem a odpuštěním. Jako většina autobiografií z per osudem zkoušených spisovatelů i Andělin popel dá čtenáři nahlédnout do životů méně než idylických a nastaví mu i pomyslné zrcadlo, ale udělá to s laskavostí a humorem.
I když je teprve leden, jsem si jistá, že vím, že Andělin popel na konci roku zařadím mezi to nejlepší, co jsem letos četla. Tenhle román ve mně totiž vyvolal tak silné emoce, že o nich musím i necelý týden po dočtení přemýšlet. Pořád to v sobě cítím, jak to ve mně rezonuje, a přemýšlím, jak se Franku McCourtovi podařilo vyprávět tak nádherným způsobem o svém dětství, i když bylo plné hladu, nedostatku, bolesti, nemoci a dokonce smrti.
McCourtův autobiograficky laděný román je svým humorem opravdu jedinečný a já si nevybavuji žádnou knihu, která by mě rozplakávala i rozesmávala zároveň. Určitě je to i tím, jak se autor při svém vzpomínání zase vrací do pozice malého dítěte a o svém nuzném dětství vypráví právě očima toho chlapečka, které jsou ještě zastřené velkou dávkou nevědomosti a naivity. Rodina, kterou založili irští vystěhovalci v Americe, se záhy vrátila zpět do země původu, aby tu spolu s dalšími přežívala v hrozných sociálních podmínkách Irska 30. let. Frankie byl nejstarším ze sedmi dětí, které se Anděle a Malachymu McCourtovým narodili. Jako rodiče za moc nestáli (hlavně tedy tatínek) a celá rodina dřela bídu s nouzí. Anotaci si určitě najdete, nebudu se víc rozepisovat, jen vám knihu doporučím a budu doufat, že se taky tak krásně začtete. A nenechte se odradit obálkou, která by snad mohla někoho zmást… Mně taky nenadchla, ale za ní se skrývá poklad!
Román se v roce 1999 dočkal filmového zpracování, a protože je to tak silný příběh a kniha mě nadchla, vážně uvažuji, že se na něj kouknu.
Knihu jsem někdy ve druhé polovině devadesátých let zachytil jako četbu na pokračování na Českém rozhlase Vltava a už tehdy to bylo "maso". Kniha mě dokonale dostala svou syrovostí a neuvěřitelným humorem, plynoucím z perspektivy malého dítěte. Teď jsem se po letech ke knize vrátil a zase to byl "nářez". Neuvěřitelně silný, koncentrovaný prožitek. Mimochodem mám trochu podezření, že Douskové "Hrdý Budžes" musel bít Anděliným popelem inspirován (samozřejmě, připomíná to i Poláčkových "Bylo nás pět").
Skvělé je i to, jak je autor ve svém dětském pohledu důsledný. Z textu vysvítá že mu některé věci zpětně připadají velmi podstatné ale jako dítě jim přirozeně nevěnoval úplně pozornost. Prostě se děly, byly tak nějak samozřejmé a nebylo tedy nutné nad nimi dumat. A přesně tak je Frank McCourt i uvede. Jakoby mimochodem, jednou dvěma větami. Přitom je jasné, že to pro jeho budoucí směřování byly zkušenosti zcela zásadní, ať už šlo o rozhlasové inscenace divadelních her, čtení knih, nebo o jeho vlastní snění, o důraz ředitele školy i některých dalších jednotlivých lidí na vzdělání atp atd.
Už se těším, až si přečtu "Andělinu zemi".
Celkový dojem: 90%
"Pan učitel říká, že položit život pro víru je nádherná věc, a táta říká, že položit život pro Irsko je nádherná věc, a mě by zajímalo, jestli je na světě někdo, kdo si přeje, abychom zůstali naživu."
Veľmi dobre napísané, tá ťažoba života dopadá na čitateľa neskutočným spôsobom.
Hlavne otec Malachy, teba by bolo potrebné roztrhnúť na dve polovice, ty si bol príčinou toľkého utrpenia vo vlastnej rodine. Že to vôbec dokázal dopustiť.
Len smútok, bolesť, utrpenie, smrť, špina, hlad a aj napriek tomu neutíchajúca chuť žiť. V toľkom utrpení sa našla vôľa a nádej a práve vďaka nej to Frank nevzdal a mohol napísať túto knihu. Bolo mi cťou ju prečítať.
4,5/5
Kniha mě zaujala především svým humorem. Autor v ní popisuje své mládí a dospívání v nelehkých sociálních podmínkách, kterým byla vystavena rodina McCourtů v Irsku po velké hospodářské krizi. Do jaké míry se jedná o realitu nebo fikci, nechávám stranou. V každém případě se však tato monografie vyznačuje skvělým vypravěčským stylem a humorem, který projasňuje jinak velmi pohnuté a smutné životní příběhy chudé irské rodiny.
Opravdu nádherná kniha o těžkém životě v Irsku ve 30.letech. Zároveň je psaná s notnou dávkou humoru a vy pak, jako čtenář, z toho nemáte až takové deprese. :) Doporučuji vsemi dvaceti.
Přestože kniha byla hlavně o neradostném dětství, byla napsána s notnou dávkou humoru. Asi to bylo nutné k přežití. Jak autor ve svém autobiografickém románu píše: "Horší než bídné dětství je bídné irské dětství, a ještě horší je bídné irské katolické dětství".
Skvělá kniha, četla jsem už vícekrát. Neuvěřitelné, ale bohužel pravdivě popsané, otřesné dětství autora v Irsku. Doporučuji také pokračování Andělina země.
Štítky knihy
zfilmováno Irsko vzpomínky dětství 30. léta 20. století chudoba, bída Pulitzerova cena 40. léta 20. století autobiografieAutorovy další knížky
| 2003 |  Andělin popel |
| 2004 | Andělina země |
| 2004 | Yeats je mrtev! |
Vždycky, když čtu životopisnou knížku, tak mám pocit, že to nějak zvláštně umocňuje všechny ty příběhy v ní. Nebo alespoň moje fantazie si je tak sama zintenzivňuje představami, že sám autor....
Při čtení "Andělina popela" mi navíc opět došlo, v jak úžasné době žijeme. Navzdory všemu je báječná a je dobře si to sem tam připomenout. Tahle knížka o životě jedné obyčejné rodiny v Irsku třicátých let to dokáže více než skvěle. McCourtova směs smutného a vtipného čtení, alias tragikomedie života si Pulitzera zaslouží.
"Když se chce člověk dobře pomět, není nic lepšího než pohřební hostina."