Andělský prach
Cornelia Travnicek
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496421/bmid_andelsky-prach-CjI-496421.png
4
30
30
Cheta, Magare a Petru jsou svázáni osudem a nuceni k věčnému dětství. Členové chlapeckého gangu žijí na okraji bezejmenného velkoměsta a denně se musí starat o to, aby naplnili truhlu Krakadzila, jediného člověka, který se o ně stará. Muž čas od času přichází, vyzvedne naloupené zboží, vyplatí dětem pár drobných a pošle jim kamaráda s „vílím práškem“, který jim má zajistit dobrou náladu a potěšení z práce. Chlapci neznají jiný způsob života, proto se nejvíc ze všeho bojí, aby nedospěli a Krakadzil se jich nezbavil. Vše se ale změní, když Petru potká stejně starou dívku Marju.... celý text
Přidat komentář
Strašně zajímavé a nosné téma, škoda, že ho spisovatelka plně nevyužila. Kniha mohla být dvakrát tak dlouhá. Jinak super.
Moc netuším, jak celou knihu hodnotit. Přišlo mi velice zajímavé, jakým stylem byl příběh vyprávěn, ale reálně mi to přišlo zvláštně zkratkovité a možná až moc rychlé.
Neotřelý, prostý, v určitém směru tristní příběh nabízí zvláštní vzhled do mysli negramotného chlapce, který byl pravděpodobně prodán a využíván k ilegálním činnostem. Ač start může působit nezáživně, psaná forma, kterou zvolila autorka, vtáhne do děje a vlastně nepustí, dokud neotočíte poslední stranu. Příběh je koncipován do chlapcových úvah a dialogů. Autorka zbytečně nechodí kolem horké kaše a píše zpříma, nenabízí žádné složitosti. Popisy nejsou nijak zdlouhavé a chlapci nijak zbytečně netlachají. Pro mne zajímavé, experimentální početní, tudíž doporučuji čtenářům experimentální literatury, těm, kteří se zajímají zvlášťnůstky.
Tři dospívající chlapci Petru, Magare a Cheta žijí na blíže neurčeném ostrově zahaleném záhadnou mlhou. Do běžného světa se dostávají jen tehdy, když jedou pracovat pro svého šéfa Karakadzila. Tomu pak předávají svůj úlovek a on hochy na oplátku zásobuje andělským prachem, který jim způsobuje opojné stavy.
Všechno se změní, když Petru potká Marju a skamarádí se s ní. Petru se díky Marje naučí číst a stále více si uvědomuje, že život na ostrově už není pro něj to pravé. Podaří se mu uniknout a vymanit se z Karakadzilova vlivu?
Tento krátký román asi nebude pro každého čtenáře, místy je psán metaforickým, poetickým jazykem, až někdy váháte, zda to, co je vyprávěno, je, či není realita. Ono na tom však v důsledku vlastně ani nezáleží, důležité je poselství knihy: a to že každé dítě (potažmo člověk) touží po blízkém intimním vztahu, ať se jedná o vztah mezi rodiči a dětmi, mezi kamarády, či o vztah milostný.
Ne úplně všední je i forma, místy jsou kapitoly velmi krátké a vždy začínají na samostatné stránce, čili takto vzniká i zajímavá grafická úprava, a ač má kniha skoro 220 stran, není vlastně tak dlouhá, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Za mě je to určitě knížka, která vybočuje, ale na kterou se až tak snadno nezapomíná.
Hodnocení: 4,5* z 5*
Příběh o dětech na okraji společnosti, o jejich využívání, o drogové závislosti a především o opuštěnosti a smutku.
Uprostřed města se nachází řeka obtékající malý ostrov. Tento ostrov je všemi lidmi z města přehlížen. Na ostrově se nachází tři malí chlapci, kteří nikdy nesmí vyrůst a dospět. Chlapci jsou jejich šéfem izolovaní od lidské společnosti a jsou nuceni k drobným krádežím. Každý den se na malé loďce plaví do města, kde provádějí kapesní krádeže. Z krádeží dostávají od svého šéfa "za odměnu" drogu, Andělský prach, díky kterému se mohou na chvíli odpoutat od jejich izolovaných životů. Jednoho dne potká jeden z chlapců mladou dívku, u které začíná trávit čas a začíná poznávat běžný rodinný život.
Kniha je psaná formou krátkých kapitol, které jsou někdy dlouhé jednu stránku a někdy jednu větu. Kapitoly vždy zobrazují pouze jednu emočně silnou scénu. Jedná se tedy o uzavřené útržky ze života chlapců. Ty se po sobě rychle střídají a zobrazují události s větším časovým odstupem. Autorka pracuje s nedořečeností, vše je jen naznačeno (poměrně jasně) a na čtenáři je, aby si náznaky a události mezi scénami sám domýšlel. Pokud čtenář na tuto hru přistoupí, tak dostane silný a pohlcující zážitek. Každá scéna skvěle zachycuje sílu okamžiku a je působivé, že na tak úsporném prostoru dokáže autorka budovat silné a komplexní emoce.
Velkou předností knihy je nádherný, silně poetický jazyk, který místy téměř připomíná poezii. Hojně využívá metafory a celý příběh je takovou smutnou paralelou na Petra Pana. Díky tomu kniha dostává i lehký pohádkový nádech, který působivě kontrastuje s velmi pochmurnou a tíživou náladou knihy.
Andělský prach je sociální kritikou a zároveň dojemným příběhem o osamělosti a uzavřenosti, ze kterých se vlivem dlouhodobé izolace jeví užívání Andělského prachu jako jediná cesta ven.
Další mé velké doporučení čtenářům, kteří mají v oblibě netradiční četbu a silné emoce.
Nádherná kniha. "Nikdy neříkej na shledanou, protože na shledanou znamená odejití."
Tři opuštění chlapci žijí sami na ostrově a každý den vyplouvají do velkého města, kde okradou, koho potkají. Svůj lup poté předávají svému kumpánovi výměnou za andělský prach – drogu, která jim zajistí dobrou náladu. Jednoho dne se Petru spřátelí s dívkou a pomalu poznává, jak vypadá normální život v rodině. Ostatním chlapcům se je ho výlety nelíbí a začnou se podle toho chovat.
Wau, tohle byla tak silná kniha. Vůbec jsem netušila, že by na mě až takhle mohla zapůsobit, neměla jsem u ní velká očekávání. Podle anotace jsem si nebyla ani moc jistá, jestli je to kniha pro mě. Ale nakonec je to přesně ta kniha, která zacvičí s mými emocemi a já ji se slzami v očích dočítám pozdě do noci, protože ji nemohu odložit.
Co mě okamžitě zaujalo jsou opravdu hodně krátké kapitoly, které umocňují naléhavost příběhu. Chvílemi to na mě působilo až jako poezie. Celé to vypráví chlapec Petru a pohled na jeho svět dětskýma očima byl opravdu moc smutný.
Pomalu odkrýváte šokující příběh. Je tu příběh o lidech na okraji společnosti, je to o zneužívaných dětech, o závislostech, rasismu, vyloučení ze společnosti. Je to silné, drsné, smutné, ale zároveň krásně napsané. Po každé kapitole jsem musela na chvilku zavřít oči a příběh rozdýchat a zahnat slzy.
Hodně situací je tu otevřených a je jen na čtenářově fantazii, kam ho až pustí a co si vše dokáže představit.
Je to zvláštní smutná knížka plná emocí, která se mě opravdu hodně dotkla a bude ve mně ještě dlouho rezonovat.
Román Andělský prach se v roce 2020 dostal do nejužšího výběru nominací na Rakouskou knižní cenu. Já si po přečtení opět potvrdila, že literární ceny často získávají knihy napsané nějak zvláštně, často více nadchnou odbornou kritiku než běžné čtenáře. Za mě je to i tento případ.
Námět mě zaujal, podobné knihy mám ráda, ale tady je zpracování hodně zvláštní, napsané je to velmi nezáživně. Děj by měl vzbuzovat nějaké emoce, ale mě se to kupodivu vůbec nedotklo. V některých knihách ocením poetický jazyk, tady mi nesedl stejně jako ta spousta metafor.
Své čtenáře si kniha jistě najde, pro mne však bohužel není.
Andělský prach
Tři kluci, kteří jsou zneužívání ke krádežím. Jako odměnu dostávají drogu. Andělský prach. Přitom to jsou ještě malé děti. Kniha, která bolí, ale formou, jakou je napsaná, si mě naprosto získala.