Andorra

11.02.2020

Největší sílu hry vidím v přesvědčivém vyjádření děsivého faktu, že "pravdu" o sobě samém lze člověku vnutit, přinejmenším na jisté úrovni (osobně věřím v existenci takové části lidské bytosti, která je tímto násilím nezasažitelná a funguje jako záchytný bod budoucí terapie a rekonstrukce). Dnes to známe především z manipulativních vztahů nebo z následků raných psychických traumat: když se k druhému chováme určitým způsobem, osvojí si náš pohled jako sebenáhled a my si svůj patologický přístup můžeme se zadostiučiněním potvrdit jako zcela oprávněný.
Nestačí si odškrtnout, že toto náš problém není, že zdraví osobních vztahů si pozorně hlídáme. Andorra také ukazuje, že s mnohem menší citlivostí reflektujeme násilí, kterého se účastníme jako člen skupiny.

Max Frisch je autor, jehož knihy - ať už próza, nebo dramata - mě silně oslovují. Už se těším na další.

12.02.2018

První jsem viděla divadelní přestavení na Vinohradech, které bylo skvělé v podání Vydry a spol. Jádrem hry je antisemitismus a líčí příběh chlapce Andriho, kterého všichni považují za žida. Je to příběh o chloubě své vlasti, nenávisti vůči židům a zbabělosti.

(Andorra je malá, ale svobodná země. Která je ještě taková? Žádná vlast na světě nemá tak krásné jméno jako Andorra a žádný národ na zemi není tak svobodný.)...

Zajímavé je, že každá kapitola/dějství začíná svědectvím u soudu. Postavy se k něčemu přiznávají, dosvědčují, že si za to mohl Andri sám, a že oni nejsou vinni. Čtenář/Divák zprvu netuší, o co jde. Je to strhující drama, i v divadle jsem měla husí kůži. Antisemitismus je stále aktuální téma a Frisch jej skvěle zpracoval.