Angelika Pintířová - Padá mi to z nebe
Jan Paulas , Angelika Pintířová , Tomáš Kutil
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/348231/bmid_angelika-pintirova-pada-mi-to-z-neb-inQ-348231.jpg
4
111
111
Sestra mezi divadlem, médii a pasťákem. Jak může přežít řeholnice v pasťáku? Jak se ošetřuje prezident? Jak hovořit o víře v dnešní době? Jaké to bylo, vstoupit za komunistů do tajné řehole? Může řeholní sestra sledovat MS v hokeji, pít pivo a být aktivní na Facebooku? Nebo dokonce mít v rozhlase svůj pořad a kamarády mezi předními sportovci? Tyto a mnoho další otázky zodpovídá v knižním rozhovoru boromejka Angelika Pintířová. Dotýká se nejen palčivých témat dnešní doby, jako je rozpad rodinných vztahů, dědictví komunismu v nás či výchova delikventní mládeže, ale dává nahlédnout i do svého životního příběhu. Patří do něj šťastné dětství na vesnici, ochotnické divadlo, utajený život řeholnice za komunismu, studium na DAMU, cestování po Sibiři či jízda na koloběžce. Je to příběh řeholnice, které celý život padají z nebe nejrůznější výzvy. A ona je zvedá!... celý text
Přidat komentář
I když jsem nevěřící, tak tyto knížky rozhovorů čtu ráda a zajímají mě příběhy lidí, které životem vede víra v Boha. Sestra Angelika toho prožila hodně a má o čem povídat, je velkým přínosem pro potřebné od dětství, mládí až po smrt a je úplně jedno, jestli jste věřící nebo nevěřící.
Rozhovor s Boromejkou, sestrou Angelikou je velice přínosný. Obyčejně, ale velice krásně vypráví o svém životě od svého dětství. O víře, studijích, zážitcích, celé se to dá shrnout, její celoživotní poslání.
Říká se, že Bůh nandá každému tolik, kolik unese. Této živelné, charismatické ženě toho ale dal. Vše zvládá obdivuhodně a nezištně.
Pro mou bývalou kolegyni, která odjela v roce 89 do Říma na kanonizaci Anežky české to byl impuls poznání a přešla k řádu. V našem městě máme Boromejky, které se podílejí nejen se zdravotní pomoci v Charitě a Gaudiu, ale i na ostatních činnostech, které spojují lidi věřící i nevěřící. Hodně se věnují i dětem ze sociálně slabých rodin. Jsou tu vždy pro druhé, plné lásky, pochopení a s nabídkou pomoci.
Ani těhotenské nevolnosti mě nezastavily a tuhle krásu plnou skvělých myšlenek jsem si nemohla nechat ujít! :D
O sestře Angelice jsem poprvé slyšela když se to starala o V. Havla než zemřel. Od té doby se objevuje v rádiu, televizi i na sociálních sítích a myslím, že každému musí být sympatická.
V knižním rozhovoru vzpomíná na dětství ve velké věřící rodině, jak se za komunismu musely novicky scházet jen v tajných bytech a venku, škole či zaměstnání chodit v civilu, vypráví o svých zážitcích z cestování, jaké to je být vychovatelka v pasťáku nebo proč používá Facebook.
Příjemné čtení.
Velice milá a klidná kniha. Četba na mě působila stejně jako setkání se sestrou Angelikou - příjemným a uklidňujícím dojmem.
Zajímavé a inspirativní čtení o bohaté kariéře řádové sestry. Vyprávění o životě věřících za totality a o životě sester boromejek v řádu. Překvapivě více o člověku než o Bohu.
Trochu mi chyběl hlubší pohled do života řeholnic, ale jinak byla kniha zajímavá a historie řádu Boromejek byla podána obsáhle od historie, až po současnost. Více na mne ale zapůsobilo, jak Angelika dokáže porozumět chlapcům ve výchovném ústavu a jejich problémům. Rozhovor působil velice lidsky a upřímně. I řádové sestry jsou jen lidi, což dokazuje i příklad, kdy může skončit na psychiatrii a antidepresivech.
Děkuji za zmínku v diskuzi od Libi11. Byla to dobrá volba pro ČV. Celý rozhovor je příjemně živý, přes mnohá mně neznámá slova jsem se dokázala přenést a snad jen kapitoly o historii mě tolik neupoutaly. Jinak to bylo parádní čtení. Netušila jsem, jak bohatý život může jeptiška vést! A slovo boromejka se mi prostě zalíbilo. Kromě jiného je Angelika dokladem toho, že vliv rodinného prostředí je zkrátka nejdůležitější. K některým místům se ještě ráda vrátím, než knihu odnesu zpátky do knihovny.
Velmi milé slova a kniha je v duchu klidu a harmonie. Knihu jsem objevila tady a jako nevěřící musím říct mě velmi zaujala. Paní Angelika je velmi pozoruhodný a obdivuhodný člověk. Velmi děkuji za tuhle knihu
Neskutečné. Ke knize jsem se dostala náhodou a nadchla mě. Jako "nevěřící " jsem ji přečetla jedním dechem. Smekám před paní Angelikou i dalšími sestrami, kniha mi otevřela oči a rozšířila obzory...
Milá knížka o obdivuhodné sestře Angelice, která nezapadá do většinových představ o životě řeholnice. Někdo postrádá v rozhovoru více "duchovní" témata, ale ono je to tam všude mezi řádky, v kráse života, ve službě bližním, v upřímnosti k sobě samotné...
Knihu jsem poprvé viděla ve vlaku. Naproti mě seděla dívka (18-20 let) a při čtení se pořád uhihňánala. Nakonec jsem to nevydržela a v Brně než stačila z vlaku odejít jsem se zeptala co čte. Udělala jsem moc dobře.
Pohlazení. Krásná kniha o životě, který prožívá jedna řádová sestra, která se nevejde do běžných kolejí a vůbec jí to nevadí. Naopak. Moc se mi líbila "obecná shrnutí" na konci některých odpovědí. Inspirativní pro mě je také Angeličino přijímání věcí, tak jak postupně příchází. Nelpění na původním scénáři, ale přijmutí všeho, co jí "padá z nebe".
O sestře Angelice jsem doposud nic bližšího nevěděla..a možná ani to, že existuje...a dokonce pátrám ve své přeplněné a zahlcené paměti, jestli si vybavuji nějaké boromejky v souvislosti s Václavem Havlem...a fakt si nejsem jistá...
Ale ona si ke mně cestu našla...knížka upoutala na knižním veletrhu...chodila jsem kolem ní asi 2-3 kolečka a pak jsem si ji koupila...a dostalo se mi vrchovatě informací, které jsem potřebovala...
Jak žít s Bohem ? žiju,..nebo snažím se...a Angelika nádherně a inspirativně předkládá svůj vlastní příběh. Takový spontánní..neřešit, neanalyzovat, ale žít. Být jako dítě, hrát si. Společně s Janem XXIII. "žít radostně už na této zemi". Udělat si čas na sebe. Umět odpočívat, udělat si denně radost....vždyť jaký byl Ježíš ? skoro úplně normální chlap, který se účastnil svateb, oslav, neměl problém dát si víno, pobavit se s lidmi..s jakýmikoliv lidmi. Neodsuzovat, neškatulkovat..nikdy nevíme, co se ukrývá v člověku, co stojí proti nám, dokud ho nepoznáme....je fajn si to znovu připomenout.
Je fajn si připomenout, jak důležité je věci přijímat...i to, co se nám nelíbí...rotože možná ty zavřené dveře nám otevřou 10dalších. Vše je prostě vždy tak, jak má být, jen my to možná doceníme až s odstupem...
a taky jsem se dozvěděla, jak to vlastně je - být řeholnou sestrou :) že to jsou v podstatě taky úplně normální ženské - které třeba zajdou i na módní přehlídku..a jak je důležité je taky neškatulkovat, ale dopřát jim tu pestrost obyčejného života, kterou ony žijí, ale my kolikrát nevnímáme...
děkuji sestro Angeliko za tuhle knížku .... určitě se k ní budu vracet.. (a Angeliku si vyhledám v médiích ;))
Zajímavé čtení. Obdivuji autorku za její nadhled, úžasný osobní přístup k jakýmkoli lidem, životní elán, energičnost, organizační schopnosti, obrovské otevřené srdce a nadšení s jakým své osobní povolání příjmá a každodenně prožívá. Se všemi životními výzvami, úkoly a často nelehkými situacemi (někdy i přímo ohrožujícími) se naprosto báječně dokázala srovnat, není to chlubení se svými schopnostmi, ale z toho všeho jednoznačně vyplývá, že její osobní vztah s Bohem je pro ní zdrojem životní síly a inspirací pro všechno její konání. Také tato kniha poodhaluje různé střípky ze života v komunitě řeholního řádu, mluví zde o věcech, o kterých jsem měl jen mlhavé představy. Sestra Angelika je pro mě velkým vzorem a tato její kniha byla opravdu inspirující.
Sestru Angeliku mám ráda a pravidelně na Českém rozhlase poslouchám její pořad. Sympatické je, jak umí skloubit řeholní život s tím pro nás "běžným". Je to ovšem její součástí a vším se prolíná radost. Ta je v životě důležitá, taky zodpovědnost a pokora, jenomže ta radost to tak celé prosvětlí a pak je člověku lépe. Což je vidět v péči o nemocné a taky inspirující v její práci s mladými při učení dramatické výchovy a dalších předmětů nebo také vychovatelkou v pasťáku.
Jako bonus jsem zde našla 2 inspirující knihy : Tichá srdce – kláštery a jejich lidé a druhá je Žena v době katedrál.