Anglické obludy
James Scudamore
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535906/bmid_anglicke-obludy-66140b8dad37e.png
4
75
75
Idylické dětství pro desetiletého Maxe skončí okamžikem, kdy nastoupí do chlapeckého internátu. Namísto pohádkové svobody, jíž si užíval na dědově statku, se ocitá ve světě plném nepochopitelných pravidel, kde co chvíli hrozí nejrůznější tresty. Zároveň ale nachází oporu díky skupině spolu žáků, již pevně drží při sobě. O řadu let později, když už Max i jeho kamarádi stojí na prahu dospělosti, vyjde najevo tajemství o tom, co se kdysi ve škole dělo, a znovu je připoutá k sobě řadou tíživých otázek. Kdo o čem věděl, a odkdy? A kdo bude trvat na tom, že je nutné zjednat spravedlivou nápravu, ať je to všechny stojí, co to stojí? V románu, který překlenuje několik desetiletí od 80. let 20. století, se rozvíjí příběh o poutech mezi muži – o těch tvořených náklonností a skutečnou péčí, ale i o těch zcela zničujících.... celý text
Přidat komentář
Během četby tohoto vybroušeného díla jsem si kladla otázku: dá se vůbec takovýhle systém přežít? Existuje způsob, jak se vypořádat s podobnou realitou bez traumat (ať už způsobených čímkoliv)? Když jsem se prokousávala složitými a jemnými (a vlastně neemočními) výpověďmi, odkrývala strategie přežití, radovala se z přátelství, které vznikalo i v tomhle (nebo právě v tomhle) toxickém podhoubí, nadávala románovým rodičům, fandila touze být sám sebou a odvaze se ozvat, kladla jsem si otázku, jestli bych tohle ve věku deseti let zvládla. Další kniha o tom, že mít blízké lidi, ať už je to, kdo to je, znamená tu nejlepší výbavu do života, protože pak stojí za to ho nevzdat. Zkrátka dobře napsané, a oceňuju texty, které se propisují do mého hlubokého myšlení a které jsem si ještě nejspíš úplně nevychutnala.
(SPOILER)
tak to byla tedy "chlapská" jízda: malý Max Denyer se musí rozloučit se svým svérázným dědečkem, díky němuž prožil dětství snů, a nastoupit do internátní školy - napřed to vypadá, že tvrdá "anglická" disciplína, ponižování, bití, "hra" na zajíce a psy, šikana atd., líčené detailně a bez emocí, je to nejhorší, co musí čtenář překousat, ale pak se - v retrospektivním pohledu "přeživších" bývalých spolužáků - začínají odhalovat případy sexuálního zneužívání chlapců ze strany učitelů a odpovídající dopad na následující život obětí
jemnější povahy předem varuju, mě rozsekalo třeba tohle přímočaré líčení: "Všechno je záležitost velikosti. Pohled na dospělý genitálie. Na chlapíka, co není tvůj táta, a má obrovský ruce, pohled na jeho chlupy. Tohle nikdy nepochopíš."
název románu odkazuje na pasáž z Shakespearovy tragédie Jindřich V., v níž král před bitvou trestá zrádce uvnitř vlastních řad (viz s. 141)
myslím, že hlavní poselství románu zní: HLAVNĚ SE NEBOJ OZVAT
Téma internátnych škôl, pocity nadradenosti elity, ktorá do takýchto škôl svoje deti zapisuje, smeje sa zisteniam, ohľadom fyzických trestov svojich detí, a potom následne vplyv týchto škôl na jedincov, ktorí tam chodili ako malí žiaci, ako ich to ovplyvní/neovplyvní. A možno, ani nebudete musieť byť obeťou sexuálnych a fyzických útokov, a napriek tomu sa "to" s vami povlečie po celý život...
Téma zneužívání, bití a šikany na anglické internátní škole a to, jak se s tím vypořádalo pár přátel. Čtení jsem si užil. Krásná kniha, i když je o temném tématu. Je však napsaná s citem, plná krásných emocí, přátelství, nádherných rodinných vazeb. Není napsaná s cílem šokovat, prvoplánově, sprostě. K téhle knížce se rád jednou vrátím a moc se těším na další autorovy knihy.
Spíš 4,4 než čistá 4. Velmi nepříjemné a mrazivé téma, ovšem citlivě zpracované. Nic, z čeho by měl člověk noční můry, ale rezonuje velice dlouho to i právě díky náznakům, jimiž je román podáván. Je to příběh o rozpomínání se, o prozření, které sakra není ani trochu jednoduché. Dějem se posouváme sice v čase, ale s občasnými návraty zpět, jak si vypravěč teprve v dospělosti začíná některé momenty zasazovat do kontextu. Čtenář je tak rozkrývá pomocí jednotlivých příběhů, jež na sebe zdánlivě zcela nenavazují. Občas je potřeba se zamyslet, kde se v čase zrovna nachází.
Možná o trochu líp se četl začátek knihy, který se v internátu přímo odehrává, nicméně v dospělosti zúčastněných bylo zajímavé podívat se na to, jak se kdo s prožitým (ne)srovnal. Velmi bolestná historie internátních škol.
Kamarádka byla nadšená, já jsem odložila asi ve čtvrtině. Nedokázala jsem se vžít do postav, jako by mi tam chyběly emoce a zůstaly jen popisy...
Uf, tahle knížka mi dala zabrat. Úžasný moderní román o tom, co se děje v anglických internátních školách, jak se s tím vyrovnat, ale i o tom, co dokáže ryzí přátelství. Hodně bolavé téma, skvěle zpracované, temné ale citlivé.
Trochu jsem se obávala tématu zneužívání, ale to bylo zpracováno zdařilým způsobem a je to sice hlavní, ale nikoli jediné téma knihy. Internátní škola v 80. letech, tvrdé tělesné tresty a zkažené povahy pedagogů, následná traumata, děsivé, smutné. Jde také o to, jak se s tím dá nebo nedá žít dál. Kniha nám přibližuje hlavního hrdinu od dětství (prožitého dost neobvykle nejprve s rodiči v zahraničí a později u svérázného dědečka na venkově), až po jeho dospělost. Právě popisované citové pouto k dědečkovi je velmi působivé, protože je uchopeno realisticky, se vším, co život přináší. V určitých částech z dospělosti mi vyprávění připadalo trochu nepřehledné a trochu se zvolnilo tempo příběhu. Možná byla chyba u mne, kdybych mohla, přečtu si knihu na jeden zátah. Román určitě stojí za pozornost, otcovské vyznání na posledních stránkách je krásné.
Úchvatné. Ale pokud nechci moc spoilerovat (což za mě ovšem stejně udělají "štítky"), tak jenom takhle: v anglických internátních školách se dějí horší věci než svého času v Bradavicích!
Zajímavě psaný román o dětství,dospívání.V dospělosti se nám vše vrací zpátky a vyplouvají na povrch nepěkné a nebezpečné věci a situace.
Moc se mi líbí být v poslední době bombardována jen pětihvězdičkovýma knížkama, i když mně třeba svým obsahem roztrhají srdce na kusy. Tak jako tady tato.
Anglie, 80.léta
Chlapec,11 let pro kterého je formující děda:
"Držet mě dál od problémů, to mu nikdy nebylo vlastní. Mnohem víc v jeho stylu bylo nechat mě vystaveného nebezpečí a doufat, že jsem na to náležitě připravený."
profesorský sbor na internání škole:
"Dokázali vnímat školu v její skutečnosti a často, když měli za to, že se nikdo nedívá, vypadali stejně vyjeveně jako my, že se ocitli na takovém místě."
a samozřejmě spolužáci, se kterými ho spojují pouta i v dospělosti.
Rovina vyprávění z dětsví se přelívá přirozeně do částí z dospělosti, kdy dospívající chlapec zprácovává právě vzpomínky z této etapy na základě nově získaných informací o událostech z internátu.
Uf, a pak se to přehouplo do takových míst, kde jsem asi ani nechtěla zajít.
Ale je o tom psáno tak, že jsem se s tím ještě nikdy nikde nesetkala a dokážu si představit, že mi dáte za pravdu.
To palčivé/ožehavé téma je probrané důkladně a z takových úhlů, že se dělá člověku špatně, ale alespoň ještě víc pochopí důsledky takového jednaní a ve vteřině by autorovy dal všechny literární ceny, co existují.
Část, kde probíhá párty absolventů a do toho problikávájí útržky z novinového článku o obvinění? Jedna z nejsilnějších pasáží, co jsem kdy v životě v knížce četla.
Je těžké zpracovat strašlivou událost, těžké svěřit se, těžké stát se středem pozornosti a přijímat soucit.
A jak je těžké si o takových věcech číst?
uf
Takto ma vypadat moderni román!! Krasne citlive a empatické a komplexní liceni hororovych idlickych chvil v zivote.
Cokoliv vic, nez je napsano v popisu by byl spoiler. James Scudamore je jmeno, ktere bychom si meli zamapamatovat. Za me je to to nejlepsi co u nas letos zatim vyslo.
Štítky knihy
anglická literatura zneužívání dospívání psychologické romány šikana internát anglické romány
Kniha, jež ve mně vyvolala daleko víc otázek, než odpovědí. Kniha, které by dle mého slušela menší roztříštěnost, abych si s protagonisty mohla něco skutečně odžít, být s nimi, myslet na jejich emoce... namísto neustálé koncentrace na nové prostředí. Nicméně, vstoupila jsem na půdu utlačovaného, uzavřeného testosteronu plného nevratných traumat a nevyslovení nevyřčitelného... autorův styl je pak více než pochopitelný. Snad i jistá dávka odosobnělosti představuje povinnou výbavu k učtení tak závažného tématu a vede k ještě hlubšímu znepokojení nad ignorantstvím nejbližšího okolí. Toho úplně nejbližšiho...rodičů proboha živýho! A omlouváním těch nejčernějších činů nebo absolutní nedůvěru v jejich existenci. To nelze pochopit. Nikdy.