Anna Elliotová
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/863/anna-elliotova-863.jpg
4
1126
1126
Román Anna Elliotová patří k trojici pozdních románů Jane Austenové (byl vydán posmrtně, r. 1818 pod názvem Persuasion), jejichž hrdinky jsou zpočátku odsouzené do rolí Popelky a získávají si lásku nejen svou andělskou povahou, ale i inteligencí, vtipem a morální pevností. Přeložila Eva Ruxová.
Přidat komentář
Velmi trefně je v anotaci použita narážka na Popelku, protože přesně tuhle postavu Anna Elliotová a její rodinné poměry připomínají. Ale přes veškerou milou pohádkovost, příjemnou plynulost příběhu a charaktery postav jako Mary nebo Croftovy nepatří tahle knížka mezi to nejlepší, co Jana napsala (i když zvrat v podobě vyprávění paní Smithové o Elliotovi považuju za jednu z nejlepších jejích scén). Možná je to rozsáhlostí, které se dostalo geografii na úkor humoru, možná je to mou rozporuplností k Austenové. Nechápejte mě však špatně, jestliže Austenová napsala na své poměry "průměr", pak je to stále libý počin románů rodinného života=o)
Celkově se mi kniha opravdu líbila, ale srovnám - li to s ostatními knihami od Austenové (ačkoli srovnávání ze srdce nenávidím), bylo to dílo slabší. Začátek byl hodně zdlouhavý a nějakou dobu mi trvalo, než jsem se začetla. Na druhou stranu kniha poté dostala grády a pohltila mě.
Takže ty čtyři hvězdy si podle mě zaslouží.
Kniha se sice jmenuje Anna Elliotová, ale mám pocit, jako by to vůbec nebylo o ní. Stojí tam, kde ji postaví, udělá co se jí řekne. Kde je má oblíbená hrdinka typu Elizabeth Bennet, Emma Woodhouse nebo Marianne Dashwood???
Jane Austenová mě asi nikdy nezklame. Je pravda, že nejlepší z jejích knížek to není, ale 100% neurazí. Troufám si říct, že stejně jako její ostatní knížky, ani tuhle jsem nečetla naposledy.
Pýcha a předsudek to sice není ale i tak hezké. Zkrátka a dobře typická Jane Austenová.
Prostě Jane Austenová! Kniha se mi líbila, i když jsem tedy měl sem tam pocit,že se v knize ztrácím. Někdy jsem si ale musela říkat: ,,Cože?!?" Chápu,že v téhle době bylo vcelku normální se provdat za účelem zisku a postavení,ale prostě jsem z toho měla sem tam nutkání knihou mrštit o zeď (neděste se,neudělala jsem to). Anna je sice hodná,klidná a rozumná,ale je to prostě žena,co si bez pomoci ostatních nedokáže poradit. Radši dá na názor jiných než na svůj a v závěru mi přišla skoro stejná jako ostatní- ovlivněna společenskými postaveními.
Jinak ale dobře napsané,spíš jako oddychové čtení.
Poslechnuto jako audiokniha.
Pro mne zatím nejhorší kniha od Austenové, ale je možné, že byla zkrácená a proto mi to přišlo takové o ničem.
Z těch nejznámějších románů od Austenové je Anna Elliotová tím posledním, který jsem četla. Nevím, proč jsem si ho nechala nakonec, nějak to tak vyšlo. A byla jsem nadšená! Popis osudů a motivů hlavních i vedlejších postav mě dokonale vtáhl a já si chvílemi připadala jako mezi starými známými. Vzhledem k malému rozsahu se kniha čte naprosto sama. Těším se, až si zážitek zopakuji.
Vedle Pýchy a předsudku nebo Mansfidského panství to byla trochu změna. Asi to bylo rozvážností a věkem hlavní hrdinky, že na mě tahle kniha působila víc "uhlazeně".
Už jsem si myslela, že tu lepší část tvorby Austenové mám za sebou, ale jak jsem se ve svém úsudku pletla :-) Tahle kniha mě opravdu pohladila na duši i když zpočátku jsem se cítila spíš frustrovaně.
Musím uznat, že se Anna Elliotová na jednu stranu hodně dobře četla, dějově byl román zajímavý a nenudil a byl to takový typický Austenovský příběh. Na druhou stranu při čtení mi malinko vadila do očí bijící chvála Anny a jejích vlastností,vyčnívala z popisu autorky nad všechny ostatní postavy a její dokonalost vůči ostatním osobám byla několikrát zdůrazněna. Ta přímočarost a jednoduchost mi trochu vadila, protože paní Austenová uměla lidské povahy popsat a lehce je zironizovat ve svých jiných románech mnohem lépe. Ale jinak jako odpočinkové čtivo pro ponuré podzimní dny mi to sedlo stoprocentně.
„Napolo zoufám, napolo doufám.“ Velmi krásná kniha. Austenová prostě uměla. Ale pokud bych měla Annu srovnat s PaP, tak se mi líbila o něco méně. Chyběly mi zde vtipně podané rozhovory.
Má nejoblíbenější kniha od Jane Austenové. Anna je velmi něžná a milující a nikdy nezapomněla na svou životní lásku, stále ji nosí v srdci. Frederick, přestože byl odmítnut na ni také nemůže zapomenout. Tomu se říká pravá láska.
Moje první knížka od této autorky, čekala jsem, že bude dobrá a vůbec mě nezklamala.
Krásná odpočinková kniha, se spoustou citu i soucitu. Žádná přeslazená, romantická kniha, jen a pouze krásné citové počtení. Na další knihy od autorky se velmi těším :)
Byla to první kniha, kterou jsem od J. Austenové četla a líbila se mi. Přečetla jsem ji relativně rychle a s chutí. Pro mě taková ,,příprava,, na další knihy Jane Austenové
Po této knížce jsem sáhla jednak z nudy a jednak kvůli tomu, že jsem si chtěla něco od této autorky přečíst. Bála jsem se, že to bude přeslazené a že s knihou rychle skončím. Ale byla jsem nadšená. Už se těším až si přečtu od Austenové další knihu.
Štítky knihy
láska zfilmováno 18. století romantismus anglická literatura romantika historické romance důstojníci regentská Anglie anglické romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
...a po zdlouhavém boji a váhání a fandění Anně ať se trošku taky rozhoupe, očekávaný a vytoužený happy end :)
....nečetla se úplně lehce , místy nudila, zejména ze začátku, ale nakonec mě vtáhla do děje a dobrodošli sme do konce...
živě vykreslené charaktery postav, (ano, kdo by takovou Mary už nepotkal, nebo neměl doma, a nechtěl občas proplesknout ať se vzpamatuje, že ???) vztahy , rozhovory, kde bažíte po troše projevených emocí a citů, a máte chuť poslat veškeré to "dobré" a zároveň pokrytecké farizejské chování někam, ale asi to tak odpovídalo dané době.....
skice krajiny, cítíte mlhu, kapající na tvář z podzimího listoví....
....ale, jak shrnuji v úvodu, není to můj šálek kakaa...65% Jane Austenová promine....