Anna Kareninová 1.
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69286/bmid_anna-kareninova-1-wXY-69286.jpg
4
172
172
První svazek ze dvou. Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů“. Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané“ krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají. Nesmrtelnost tohoto románu potvrzuje i řada filmových adaptací, v nichž titulní postavu postupně ztvárnily například Greta Garbo, Vivien Leighová, Taťjana Samojlovová nebo Sophie Marceauová.... celý text
Přidat komentář
Annu Kareninovú som poznal ešte zo školských lavíc, filmových spracovaní a aj z istého skratkovitého opisu, ako pojem, ktorý síce bol dobovo zaujímavý, ale pre dnešnú dobu je už predsa len archaický. Čiže ako príbeh nešťastnej ženy, ktorú pokrytecká spoločnosť odvrhla a ktorá prišla o všetko. Najmä po prečítaní Dostojevského diel som si hovoril: Nie je to málo? Čím je tento román pre mnohých taký zaujímavý? Prečo ho mnohí označujú ako najväčšie dielo svetovej literatúry?
Po rokoch som si povedal, že si ho musím prečítať znovu. A uchvátil ma. Všetky útržkovité opisy v dejinách literatúry pre SŠ a filmové spracovania ho redukujú do podoby, ktorá je až príšerne skratkovitá a vylučuje širšie úvahy o podstate ruskej spoločnosti. A najmä príbeh Levina a Kitty, ktorý tvorí v diele kontrapunkt ku príbehu Anny a Vronského, zostával často na druhej koľaji. A práve ten (spolu s úvahami o morálke v príbehu Karenina) je pritom na celom tom diele tým najzaujímavejším.
Práve s Levinom a Kitty totižto vstupuje do príbehu krása a zároveň intelektuálne stimulujúce pasáže o ruskom sedliactve, o ruskej krajine, o spoločnosti, ktorá sa musí vysporiadať s novou dobou a s technologicky i spoločensky progresívnejším západom a ďalšími a ďalšími udalosťami. A spolu s tým aj Tolstého svetonázor, ktorý nie je len kritikom pokrytectva, ale zároveň prináša aj vlastnú víziu dobrého života, morálky a dobrej spoločnosti.
Tolstý je zároveň geniálny aj v charakterizačných opisoch. Každú udalosť i postavu dokáže opísať spôsobom, aký som nikdy predtým nečítal. Nejde tu len o sprostredkovanie nejakého realizmu, ale o skutočný ponor, o celú plejádu drobných maličkostí, ktoré očarúvajú samé o sebe. Nejde len o to, že tie postavy takto získavajú plasticitu a sú životné, ale o to, že človeka priam fascinuje ako dokáže nejaký človek niečo podobné postrehnúť a čo viac, aj takto originálne a jednoducho opísať. Ach, ako plytko tieto moje lacné slová znejú oproti Tolstému. Aj preto bol môj pocit pri čítaní ten, že sa cítim nedostatočne. Ako človek, ktorý nedokáže skutočne pristúpiť k ľuďom a vnímať ich takto komplexne, vo všetkých odtienikoch a maličkostiach. A to nielen intelektuálne a pozorovateľsky, ale naozaj s nimi splynúť a vďaka tomu ich spoznať ako tých chestertonovských skutočných ľudí, ktorí sú väčší ako vesmír.
Prekrásna... naozaj, prekrásna kniha.
„Anna byla rozkošná ve svých jednoduchých černých šatech, rozkošné byly i její oblé paže s náramky, rozkošná byla pružná šíje se šňůrou perel, kadeřavé vlasy zcuchaného účesu, svižně graciézní pohyby malých nohou a rukou. Rozkošná byla i ta spanilá tvář ve svém oživení, ale v jejím rozkošném půvabu bylo cosi děsivého ...“
Krásná je ta padlá žena – zprvu dodržuje společenské normy a zdá se, že jí nic nechybí – až na lásku, protože citově chladný muž nenabízí nic, a tak se musí rozhodnout mezi vášní a láskou a vědomím povinnosti, když pak láska zvítězí, je z ní (jen na malou chvíli) – šťastná žena.
Jak se totiž zdá, to nejčistší musí být potrestáno, za oddání se lásce, za to, že se „povzneslo“ – vysoko nad průměr zdejšího života.
Příběh Anny je společenským románem – čas v něm plyne přirozeně, jak hrdinové prostě žijí a naplňují své osudy, je ale taky psychologickým románem – a tak se jejich pohnutky, myšlenky, činy a hlavně důsledky jejich činů, proplétají a společně spějí k dramatickému okamžiku.
Autor ve svém příběhu o rodinném štěstí, o vzestupu a pádu jedné okouzlující mladé ženy, odhalil kromě příběhu samotného, opravdu monumentální obraz celé velké epochy ruské společnosti, jiné než je ta dnešní, a přece v něčem podobné (ty společné geny se prostě nezapřou) ___
Je smutnou pravdou (a to dřív i dnes), že celá ta „vyšší“? ruská společnost (jak ji důkladně popsal pan Tolstoj) nemá žádné ušlechtilé zájmy a ani nehledá žádný rozumný smysl života, ale jen se honí slepě za požitky – oslněná (nechce vidět a slyšet) tím zlatým pozlátkem!
A ta „nižší“? ___ té asi opravdu nezbývá, pro všechnu tu starost o pouhé přežití, než na všechno ostatní rezignovat.
Je to příběh, který, jak píše níže MíšaS., pasuje na každou dobu ___
Setkání po letech - a pohled jinýma očima ....
Knihu jsem dostala - a je to staré vydání z roku 1956 - listy už voní starotiskem ....
A ta k jsem se navrátila do staré Rusi, abych se znovu setkala s postavami té doby, výborně Tolstým vykreslenými ....
Musím ocenit mistrovství psaní tohoto klasika - i jeho postoj k nešťastné ženě ....
Není tam odsouzení - Tolstoj Annu chápe jako oběť své doby .....
Vzhledem k tomu, že román začal psát v roce 1873 - a v postavě Levina se trochu ztotožnil sám se sebou ....
Nyní dočítám druhý díl a vím, že kniha zůstane v mé knihovně ... a pokud se k ní opět vrátím, možná tam najdu zase jiné myšlenky - proto mám klasiky ráda....
Na tuto knihu mohou být rozporuplné názory - ale já se držím teze, že minulost plodí přítomnost - a přítomnost zase tvoří budoucnost ....
Jsou prostě tituly, k nimž se můžete vracet - a já teď ráda čtu o návratech mých oblíbených Šánky a Mandlevest k Větrné hůrce ....
Asi do poloviny jsem knihu hltala, ale pak jsem se nějak zasekla a do čtecí pohody se už nedokázala vrátit. Ale i tak velmi oceňuji příběh, neboť pasuje na každou dobu a je v něm mnoho pravd.
A šup na druhý díl...
V izolaci s covidem jsem se pustila do Anny Kareniny, do které se mi nějak pořád nechtělo, ani vlastně nevím proč. Teď už vím, že Lev Nikolajevič Tolstoj je úžasný vypravěč a kniha se čte jako po másle. Nádherné vykreslení postav a charakterů a přírody mě uchvátilo. Líčení politické situace tehdejšího Ruska je z toho asi nejméně záživné, ale i to k celému dílu neodmyslitelně patří, aby si člověk udělal představu do jakého prostředí je děj zasazen. jdu do dalšího dílu.
S hodnocením klasiků mám často trochu problém. Jednak se mi málokdy poštěstí dostat do rukou nějaký novější překlad, takže kromě dobového jazyka spisovatele musím ještě zápolit s archaickou češtinou. A za druhé je tu ten nešťastný způsob výuky literatury na střední škole v mé době (snad je to dneska už jinak), kdy do nás hustili obsahy knih a tím dopředu zabíjeli potěšení z příběhu. To je bohužel i případ Anny Kareninové. Síla téhle knihy se tak pro mě soustředila spíše do skvěle propracovaných postav (i když musím říct, že kromě Levina a Kitty mi žádná zvlášť sympatická nebyla – právě s ohledem na jejich žebříček hodnot) a výborně vykresleného rozporu mezi produktivním, s přírodou, zemí a lidmi spjatým životem Levina a jeho mužiků a prázdným, společenskými styky a zábavou vyplněným životem většiny ostatních postav.
Tak nevím. Říkám si, že bych asi měl počkat, až přečtu i druhý díl. Vždyť jak hodnotit román v polovině? Nu, ale když už to tu je rozděleno po dílech...
Uvědomil jsem si při četbě posun svého pojetí Tolstého, zdá se mi, že jeho díla jsou si vzájemně nepodobná, každé řeší hluboké psychologické situace poněkud z jiného pohledu a s jinými závěry. Ovšem k tomu nutno dodat, že zatím mi chybí onen druhý díl. Tak uvidíme...
Další úvaha nad knihou se týká celkově ruské literatury. Vynořovalo se mi to od poloviny stále a stále. Takto se v anglosaské literatuře a možná vůbec v západní literatuře problémy nepopisují a neřeší. Že bych konečně viděl tu pověstnou ruskou duši? Chvilkami se mi promítala jiná ruská díla a mám pocit, že se nemýlím. Samozřejmě každá národní literatura má svůj osobitý esprit, ale tohle nemyslím. Ten rozdíl mi připadá být nad tím. Něco jako ruská literatura versus západní literatura. Musím toho přečíst víc, jinak nelze.
Inu, kniha dokonale overená časom. Perfektný román, hoci slovenský preklad mi príde už bradatejší ako autor, chcelo by to nový, bo tento má už neuveriteľných 60 rokov. Niektoré reálie už by pre neskúsenejšieho čitateľa bolo treba opatriť poznámkovým aparátom, ale celkovo chápem prečo je AK považovaná za jeden z najlepších románov, hoci príbeh Anny je otrepaný ako zaprášené triko. Takéto salónne romány nemusím, ale tento je naozaj dobrý, aj keď som len v polovici. A ku tomu všetkému tá notoricky známa prvá veta. super, 4 a pol hviezdy...
I když má dílo hodně stran, tak se mi docela dobře četlo. Některé pasáže se však hrozně vlekly. Přečetla jsem to víceméně povinně, ale i tak se mi dílo docela líbilo a rozhodně má něco do sebe.
Tolstoj cítil potřebu v epilogu rozvést obtížně srozumitelné filozofické úvahy (tak jako ve Vojně a míru). Jinak by román byl za 5 hvězd. Barvitá freska ruské vyšší společnosti 19. století, která je proložena Tolstého názory na sociální a ekonomické problémy ruské společnosti, tlumočené statkářem Levinem. Některé scény jsou neobyčejně působivé a vypovídající (např. volba guberniálního rady, seznámení Kareninové s Levinem). Tolstoj jednoduchými větami bez nadbytečných slov a nenápadnými charakterizujícími detaily dosahuje velkého uměleckého účinku. Postavy jsou lidé z masa a krve.
Ach Anno, proč zrovna Vronský? Myšlenka, která mě neopustila při čtení knihy a vlastně dodnes. Vědci však údajně zjistili, že při zamilovanosti se člověku v mozku odehrávají stejné procesy jako při těžké psychické poruše. Tak pak je to snad pochopitelné.
Jinak pro tuto klasiku mám slabost a navzdory tučnému obsahu se dobře čte.
Stálice v knihovně mé maminky, přečteno kdysi za studijních let a nyní znovu v období koronavirové uzavírky knihoven. Pěkné a čtivé.
Nádherně napsané. Velice doporučuji. Vůbec mi nevadilo sálodlouhé popisováni např. sečení louky a podobných jiných momentů v knize. Kniha psaná krásným stylem. Naprosto mě děj uchvátil a vím,že jsem ji nečetla poprvé a naposled, ale že se k ní někdy ráda vrátím a přečtu znova.
Román, který spojuje osudy mnoha postav a zobrazuje vývoj tehdejší ruské, ale především petrohradské a moskevské společnosti. Hlavní postavou je ANNA KARENINOVÁ, která se seznámí s důstojníkem VRONSKÝM.. Zajímavou postavou byl pro mě také statkář LEVIN, který hluboce přemýšlel o životě, o zemědělství apod.
Kniha se mi líbila. Knihy (1. a 2. díl) jsem četl poměrně dlouho, knihy jsou velmi obsáhlé. Vzpomínám si, že jsem si knihy půjčil od dědy. :)
Uff. Jazyk překrásný. Z historické, kulturně antropologické stránky úžasné. To na to bylo nej. Jako román moc nemusím, tak to jsem protrpěla. Ale jinak bylo zajímavé sledovat tuto dobu z pohledu vysoké šlechty. A ještě v Rusku. Myslím, že to bude opravdu jedinečné dílo...
Lev Nikolajevič Tolstoj nám zde předvádí velkolepý román, kde se řeší:
mezilidské vztahy, sociální vztahy, Rusko, sociální vztahy v Rusku, ruská duše. Dalo by se napsat, že je to román o všem a o ničem, takže dokáži pochopit, proč to někomu může připadat nudné, ba zbytečné.
Ano, je to zbytečná kniha a zároveň nejlepší, jakou jsem kdy četl. Zkrátka a dobře musím se zlepšit v Ruštině, abych tento skvost mohl plně docenit.
Vřele doporučuji.
Po dlhej dobe sa mi stalo, že tú knihu som chcela čím skôr prečítať. Ale nie preto, že bola dobrá, podľa mňa bola otrasná. Čítať celý čas o tom, ako šľachta nevie čo skôr od nudy, tak sa králičkujú medzi sebou...nie ďakujem, už nikdy viac.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Klasika světové literatury.