Anna Kareninová
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23024/mid_anna-kareninova-4ya-23024.jpg
4
2157
2157
Psychologický a společenský román, který zobrazil celou epochu v životě ruské společnosti i osobní tragédii ženy - Anny Kareninové, titulní postavy románu, uštvanou konflikty se světskou dvorní společností... 23-108-64
Literatura světová Romány
Vydáno: 1964 , Mladá frontaOriginální název:
Анна Каренина (Anna Karenina), 1877
více info...
Přidat komentář
Není to jednoduché dílo a rozhodně nenabízí žádný prostor pro soucit s hlavními postavami. Kniha je napsaná složitým jazykem, který postrádá emoce stejně, jako popis jednotlivých charakterů. Přečetla jsem si to primárně proto, že miluji divadelní hru. Kniha nepřekvapila, věděla jsem, co mám čekat. Jedná se o rozsáhlý román, který má vypovídající hodnotu spíše o utvoření si názoru na tehdejší carské Rusko, které se vyznačovalo přepychem a středem kulturního dění - o to spíše můžeme kriticky posuzovat následné dění po roce 1914 - až do dnešní doby. Každopádně, divadelní hru doporučuji, knihu už méně.
Popisný realismus mi zas tak nevadí, znám to odjinud. Já jen lituji, upřímně toho času, co jsem s tímto dílem utratil. Teď si říkám, že jsem si raději měl přečíst 3-5 jiných knih. Nechytlo mě to ani za srdce ani za nic, neztotožnil jsem se s žádnou postavou, možná tak se Štěpánem Arkaďjevičem, což je spíše podružná postava, a to je vše. Dlouhé popisné pasáže o lovu, politice, srbské válce ani práci na vesnici by mi nevadily. Ten zbytek to ale nedorovnal, nic, vůbec nic.
Dal bych normálně 4****, ale snažím se většinou vybalancovat hodnocení, když je něco hodně push nebo hodně dole, takže Tolstojovi tentokrát za 3***. Nejvtipnější mi přišlo, jak se vždy na čtvrt jednoho dílu rozepsal o podružnostech (nemyslím teď ten popisný realismus viz výše, ale to pomalé posunování děje v rozhovorech a rozjímání) a pak děj rapidně posunul dopředu - v odstavci na 5 řádků, většinou na konci kapitoly. Tomu jsem se vždycky upřímně zasmál :)
Moc hezky se čte. Nicméně od jisté chvíle už tolik nebaví. Schválně, kdo ví, kterou chvíli myslím. :-)
"Všechny šťastné rodiny jsou si podobny, každá nešťastná rodina je nešťastna po svém."
Úvod nejlépe vypovídá o celém díle a nejlépe jej charakterizuje. Kniha pojednává o několika aristokratických rodinách, jenže oproti dílu Vojna a mír pojednává především o tom nešťastném a tragickém, přičemž každá uvedená rodina se potýkala s něčím jiným. Opravdu velkolepé dílo, které vypovídá nejen o samotném autorovi a jeho kvalitách, ale také o celé tehdejší aristokratické společnosti (a to nejen v Rusku).
Příběh není určitě potřeba představovat. Narozdíl ode mě, která až do půlky knihy netušila, co se stane, jistě všichni tento obsáhlý a fascinující román ruského realismu znáte.
Příběh několika aristokratických rodin v Rusku na konci 19. století, barvité popisy města i venkova, filozofické úvahy hlavních hrdinů - tohle všechno se mi moc líbilo!
Postava samotné Anny mě začala štvát až tak od 730. strany ️
Někdo jí miluje a někdo jí moc rád nemá. Já osobně jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla, těch 820 stran stálo za to!
Knihu jsem musela odložit. Já nikdy knihu neodkladám, i když mě strašně nudí, ale u této jsem to už nemohla vydržet. Nejvíce mi vadí dlouhé a nudné popisy, třeba sekání trávy na x stránek je pro mě dost nezáživné. Chci se ale ke knize vrátit až budu starší, třeba se mi bude líbit více.
Skvěle vystavěný příběh s dodnes pochopitelnými a srozumitelnými postavami dělají s Anny Kareninové mimořádné dílo, i když zdaleka nejde jen o Annu, stejně strhující je i příběh Stivy Oblonského, jeho ženy Dolly, Annina syna nebo nemocného Nikolaje Levina... Snad jen Levin a Kitty někdy působí trochu papírově - Kitty je poněkud jednostranná a Levin zase příliš ilustruje autorovy názory, takže ztrácí životnost. Silnými momenty jsou také všechny vypjaté chvíle - zrození, úmrtí, konflikty - které působí nesmírně životně a plasticky, nejsou to ani ždímačky emocí, ani kýče. Možná bych některé úvahy o uspořádání společnosti nebo zemědělství zkrátila, ale i s nimi je Anna Kareninová jedním z nejsilnějších psychologických románů, které kdy byly napsány.
V mládí přečtená oblíbená klasika, nyní jsem si ji dala jako audio a nemá chybu.
Sociologie, psychologie, filozofie, několik rozsáhlých a nudných pasáží. Pohled na ruský venkov, ale také na život ve městech. Tak to je Anna Karenina.
Vynikající kniha, komplexní uchopeni skutečnosti. Člověku se chce konstatovat, že ten kdo nečetl Annu Kareninovou, nemůže plně porozumět slovům láska, nenávist, žárlivost, touha...
No tak toto bola tá ťažšia literatúra! Tolstoj je úplný znalec ľudskej psychiky. Bravúrne dokázal zachytiť nálady a myšlienkové pochody postáv. Niekedy sa mi až nechcelo veriť v akej dobe sa to odohráva, keďže paralely so súčasnosťou sa dali nájsť už z 19. storočia.
Je to krásny mnohovrstový román, ktorý sa venuje filozofii, náboženstvu, hľadaní seba samého (Levin), ale aj strate seba samého (Anna).
Okrem zaujímavých pasáží tam boli samozrejme aj také, ktoré ma zabíjali - časti o kosení, poľovačke, dostihoch. Tam som sa musela premáhať so svojou pozornosťou. To ale asi patrí k dobe vzniku románu.
Okrem toho je to aj celkom vzácny náhľad na ruskú spoločnosť z dôb minulých. Celé to historické pozadie malo pre mňa výpovednú hodnotu navyše.
Veľmi pôsobivé dielo a právom sa radí ku klasike a myslím, že Rusku by sa zišlo viac takýchto Tolstojov.
Ťažko sa mi píšu dojmy z tejto knihy. Mám pocit, že vo svojich 24 rokoch som možno na ňu ešte nedozrela... Musím uznať, že ide o majstrovské dielo. To ako Tolstoj dokázal písať je úchvatné. Jeho popis postáv, činnosti, vzťahov a pocitov vykresľuje knihu tak živo, že som sa dokonale vedela vcítiť do postáv. Cítila som uspokojenie z kosenie lúky s Levinom, odpor ku Kareninovi s Annou a zároveň som sa vcítila do jeho dobrej duše a bezutešnej situácie. Viac ako dejová línia Anny ma zaujali Levin s Kitty, ktorých som vedela lepšie prežiť a stali sa mojimi miláčikmi v tejto knihe.
Musím však aj povedať, že kniha je naozaj dlhá a ak by sa niektoré oblasti skrátili, môj pôžitok pri jej čítaní by bol nepochybne vyšší.
Ve 14-ti jsem ji četla poprvé. Zdála se mi strašně rozvleklá, archaický jazyk mi nevyhovoval a komunisticko-zemědělské myšlenky iritovaly. V té době byly pro mne knihy hlavně zdrojem poučení. Tady jsem žádné neviděla. Doufala jsem, že v milostném románu by mohlo na více než devítistech stranách dojít aspoň k jedné vášnivé scéně, kterou by autor popsal s pečlivostí jemu vlastní. Bohužel, nedočkala jsem se.
Tenkrát jsem to četla dobrovolně. Za což zpětně blahořečím všechny češtinářky mého života. Zařadit toto dílo mezi povinnou četbu by zcela jistě “čtenářsky zabilo” celou třídu.
Teď po letech, jsem hledala něco utrápeného a bezvýchodného, tak jsem ji otevřela podruhé.
Hned na začátku mě zaujalo mistrné vedení příběhu. Začne se odvíjet nit osudu Stivy Oblonskeho a k ni se pomalu přimotávají a zase vzdalují životní poutě dalších hrdinů. Tak pomalu vzniká věrohodná kompozice ruské společnosti. Pro mě v časech její největší noblesy. Zastaralý jazyk dodává plastičnosti celé doby.
V mém vydání taky zastírá četné hrubky a chyby korektury.
Autor je v roli nezávislého pozorovatele, který svým hrdinům nestraní, nelituje je, nekritizuje. Autenticky líčí jejich myšlenky, pohnutky, reakce na různé životní situace. A čtenář s překvapením zjišťuje, že sice čte o ruské aristokracii, ale vzorce lidského chování jsou neustále aktuální a stejné.
V tom vidím nadčasovou hodnotu tohoto románu.
A již plně chápu jeho proslulost.
Lev Nikolajevič mne dostal svým vzděláním, hlubokými znalostmi v nejrůznějších oborech, jazykovou vybaveností a psychologickým pozorovacím talentem.
Tenkrát velmi aktuální komunisticko- zemědělské názory, ukázala historie jako liché…
Když budu úplně upřímná, tak minimálně polovina všech filozofických myšlenek se mi odrazila od čela, protože nemám na to, pochopit jejich hloubku.
Zkusím si knihu po pár letech přečíst potřetí, jestli dojde je zlepšení. ? :)
Co jsem ovšem bezpečně poznala, je neadekvátní chování hlavní hrdinky ke konci knihy. Změny nálady, zvýšená podrážděnost, nespavost, úzkost, občasná zmatenost, vidiny až sebevražedné sklony. To jsou známky narkomanie.
Vážně.
Annu Kareninu nezabila její žárlivost, ani to, že vystoupila ze svého zaběhnutého, morálkou sešněrovaného života a vydala se za mladším důstojníkem. Dokonce ani to, že nevěděla, jak rozdělit lásku mezi syna a milence. Ne.
Annu Kareninu zabil morfin.
Kdyby to věděl Vronský, mohl by jí pomoci a i kdyby ne, určitě by to zmenšilo jeho smutek.
Tolstoj to nevěděl určitě.
A to je dobře.
Spíš věřil, že za její smrt může nějaká vyšší neprozkoumaná dimenze lásky.
Mým favoritem ruské literatury zůstává i nadále Dostojevskij, nicméně tohle obsáhlé dílo, které by se mělo jmenovat spíše Rusko než Anna Karenina, určitě stálo za přečtení. Tolstoj na zhruba 900 stránkách zachycuje život v Rusku ve městě i na vesnici a na příbězích několika hlavních postav ( kdy Anna je jen jednou z nich), barvitě vykresluje tehdejší život a zvyky. Je to fascinující výlet do historie. Najdete tam vše od zrození dítětě po smrt, od nevěry a vášně až po spořádaný život mladé dvojice, od politiky až po filosofii. Umně se zde střídají autorovy názory na tehdejší společenské uspořádání, práva žen, fungování zemědělství, živobytí mužiků a na náboženství či vztahy. A nutno říct, že byť se společnost od konce 19. století posunula, lidská duše se ve vztazích potýká do jisté míry pořád s tím samým.
Ach! Ten doslov ve vydání z roku 1956… jak jsem blaženě s dojetím v mysli četl, Leninovy výroky, jež na jednu stranu vyzvedávaly dílo v místech, kde se to hodilo a utápěly v místech, kde se neslučoval příběh s ideologií doby. Sedlácká lúza bojující proti kapitalistickému nástupu moci a snaha o řešení, kdy mužici dostanou svobodu, (vynechává se samozřejmě část, kdy tito dobrosrdeční a nápomocní lidé odflákli co se dalo. Zůstává radost z práce, která klidní duši) a obstarávají si vlastní pozemky. Lenin samozřejmě čerpal z knihy plné rozporů a tak nemohl nechat vlákna některých myšlenek čistá. Nemohl je zničit a tak je pošpinil a samotného autora za to označil zmateným. Krásná ukázka toho, jak fungoval, funguje a bude fungovat vytrhávání z kontextu celého díla ve prospěch revoluce a moci jednotlivce.
Štítky knihy
nevěra 19. století Rusko zfilmováno ruská literatura rozhlasové zpracování ruské rományAutorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Tolstoj a jeho Karenina ...pojem známý všem , kdo prošli středním vzděláním...v mládí jsem ji odsuzovala, v dospělosti chápala...nyní chápu poetično, chápu tragičnost a chápu i ten konec....za lásku se má i zemřít....za zmařenou lásku se však neumírá hrdinně, ale tragicky...kolem každé takové lásky se mihne Anna a Vronský....a Tolstoj to tak úžasně popsal, že se mi nechce věřit, že nic podobného nezažil. Každý v sobě nějaké podobné osobní drama máme....proto se neskutečně smutně kniha čte ...