Anna Kareninová II
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/187147/anna-kareninova-ii-187147.jpg
4
121
121
Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Výmluvný postřeh giganta ruského realistického románu Lva Nikolajeviče Tolstého otevírá jedno z nejslavnějších psychologických děl v dějinách literatury, v němž si spisovatel po monumentální fresce Vojna a mír dopřál komornější zápletku a dalekosáhlým přetvořením látek módních romancí vyjádřil odpor k pseudomorálce „vyšších kruhů". Inspirován skutečnou událostí, kdy se spořádaně vyhlížející mladá dáma vrhla pod kola nákladního vlaku, vytvořil Tolstoj příběh o skandálním poklesku „dobře provdané" krasavice, která je přinucena váhat mezi salonním životem v nelásce a přirozeným právem na štěstí. Vzplanutí choti carského hodnostáře k důstojníku Vronskému, jež spisovatel umně proplétá s osudy a krizemi dalších příbuzných a přátel, je pro Annu o to tragičtější, že na rozdíl od dobových mravokárců nedovede být pokrytecká a milostný poměr ani jeho následky netají. Nesmrtelnost tohoto románu potvrzuje i řada filmových adaptací, v nichž titulní postavu postupně ztvárnily například Greta Garbo, Vivien Leighová, Taťjana Samojlovová nebo Sophie Marceauová.... celý text
Přidat komentář
Nebavilo mě to tolik jako první díl. CHápu, že tam ta politika patří, ale ty pasáže byly úmorně dlouhé a nezáživné. A asi ani nemám dost pochopení pro takovýto typ lidí, co jsou pořád se vším nespokojení a neví, co vlastně chtějí.
Anna Kareninová podruhé, aneb jak Levin konečně našel klid.
V mém okolí má Anna Karenina postavení díla, které všichni znají a málokdo ho četl. Tedy ve dvojnásobném věku, než kdy člověk fasuje doporučenou četbu jsem se začetla. Rozhodně to stálo za to a myslím, že jsem z toho měla více, než bych mohla mít v sedmnácti. Většina doporučené četby je taková, že člověk ji naplno vychutná až v pozdějším věku. Ještě, že můžeme číst, kdy chceme.
Zpět k románu. Moc doporučuji, opravdu stojí za každé písmenko.
Druhý díl je jiný, než ten první, připadá mi ještě víc filosofičtější. A můj největší oblíbenec Levin stále hledá sám sebe a odpovědi na mnoho otázek. Celé dílo je monumentální, pojednává vlastně o úplně obyčejných věcech - lásce a zradě, odpuštění a nenávisti, smrti a zrození, chudobě i bohatství. Hlavní hrdinka Anna se v tomto dílu jaksi ztrácí do pozadí, i když pořád zažívá následky svého rozhodnutí a to vše ji přivede až k jejímu konci. Závěr jejího příběhu aby asi měl vyvolat v člověku smutek a mě jí samozřejmě bylo také líto. Ale přesto ve mě převládla radost, že život v mnoha podobách pokračuje dále a pořád se vyplatí hledat odpovědi, tak jako tomu dělal Levin.
Druhý díl se mi líbil ještě víc než ten první, možná proto, že není tak profláknutý. Anebo také proto, že v něm dostaly spoustu prostoru mé oblíbené postavy Levin a Kitty. Překvapil přerod Karenina, nevím, nakolik by opravdu byl možný. Ale Tolstoj jej podává přesvědčivě, stejně jako další mužské postavy – je znát, že jim rozumí víc než těm ženským, které mi – až na titulní postavu – připadají trochu nevýrazné. Stejně se ale autorovi musí přiznat, že lidské psychice té doby rozuměl výborně. Kromě toho ale v tomto díle ukázal, že výborně zvládá i satiru a absurditu – především v pasážích týkajících se Kareninovy úřední činnosti. Prostě pestré, poutavé a myšlenkově bohaté čtení.
Annu má cenu číst, řekla bych, pouze ve starším vydání, kde je nádherný překlad. Nebo v ruštině ;-). Ale části nebyli úplně pro mě..., to se dalo očekávat. Bylo to zajímavé a musím říct, že názory na postavy a jejich život se mi postupem času měnil... Je to zážitek, nejvíce se mi líbil jazyk a kulturně sociální část knihy. Ale pozor, hodně květnatý jazyk... ;-)
Nuže, spojil jsem si oba díly a konečně mám ucelený pohled. Oceňuji ten komplexní pohled na tehdejší ruskou společnost a úvahy o ní, o postavení člověka v životě, o smyslu života, podávané především prostřednictvím Levina, ale zaujala mě (kromě dalších) i osobnost Anny Kareninové, oné hysterické a sobecké osoby, která myslela především na vlastní blaho a vinu za svou nespokojenost dávala všem okolo, především svým nejbližším, kteří jí samozřejmě při vší snaze nemohou pomoci.
Ještěže jsem to četl v závěru života, před takovými třiceti lety by mě nejspíš nudila a šla by vesele kolem mne. Když vezmu v úvahu, že Tolstoj dílo napsal po své čtyřicítce, smekám.
príbeh už v dnešnej dobe trochu fádny, ale to, čo dokázal Tolstoj na ohromnej ploche románu vykresliť je neoceniteľné...všetko premyslel do poslednej bodky od pomerov vo vtedajšej spoločnosti, cez rozdiely a podobnosti medzi šľachtou a ľudom až po psychologickú hĺbku všetkých postáv. Druhá časť sa mi do hlavy predierala ťažšie, než prvá, ale neľutujem...tak!
(SPOILER) První díl se mi tedy líbil víc. Ze začátku mi tam hodně vadila dějová linka Levina, ale když se do toho přimíchala Kitty, tak jsem to hltala. Na konci už jsem ale byla zase znuděná a čekala, že se snad zabije i Levin. Ale příběh Vronského, Anny a jejího muže byl skvělý. Anna se zákonitě zbláznit musela. Život, jaký pak s Vronkým měla, by nezvládla žádná žena, i kdyby lásky měla třeba kotel. Tím spíš, že Vronský si dál mohl žít, jak chtěl.
Občas sa stretnem s názorom čitateľov, ktorých popisné pasáže nudia a zdržujú od deja. Mne sa pri tejto knihe stal pravý opak. Nebavili ma popisy toho, kto kam šiel, čo tam robil, koho stretol a dúfala som, že to čoskoro skončí a autor sa začne zaoberať myšlienkovými pochodmi postáv, opismi toho, čo cítia a ako sa ich pocity menia. To rozoberá Tolstoj naozaj dôkladne a podrobne. Vďaka tomu sa dá do postáv ľahko vnoriť, i keď je to dosť zahlcujúce, zvlášť ak postava má v duši riadny zmätok a sama v sebe sa nevyzná. No vcítiť sa do postáv sa mi nedarilo, nech som ich poznala akokoľvek dobre, jednako som ich nechápala.
Čítala sa mi lepšie ako prvá časť..ale zjavne to nie je moja šálka kávy. Chápem, že kniha podáva obraz o vtedajšom živote ruskej aristokracie, no je to pre mňa nepochopiteľné aj kvôli tomu, že taký život mi (a asi väčšine dnes) je už úplne cudzí , a teda aj neprirodzený. Zaujali ma filozofické pasáže skrz postavu Levina, ženskú žiarlivosť a večnú nespokojnosť nás žien autor skvelo vystihol. No bol to pre mňa tvrdý oriešok a som rada, že už je za mnou.
První díl byl čtivější. V tomto je moc politologie, sociologie a filozofie :-) Na příliš mnoha stránkách a příliš podrobně. Zřejmě to byl Tolstého (umělecký) záměr, ale mě to za srdce nevzalo. Tomu, kdo studuje ruskou historii a sociologii to však dá mnoho. Ovšem jeho popis psychického rozpoložení Anny těsně před "osudným činem" je famozní! Škoda, že pak nedal více prostoru k popisu také psychického rozpoložení Vronského a dalších a věnoval se Levinovi a jeho pochybnostech o víře :-) Také mě dost vytáčel Levin s Kïtty, kteří v prvním díle působí jako příčetný pár, ale druhý díl je plný jejich hádek a žárlivosti. Musím přiznat, že mě ti dva otrávili :-)
Štítky knihy
ruská literatura společenské romány realismus (literatura)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Klasika světové literatury.