Anna proletářka
Ivan Olbracht (p)
Román líčí bouřlivé události r. 1920 v Praze, kdy došlo k rozhodujícímu boji o charakter mladé republiky.
Přidat komentář
Od Ivana Olbrachta jsem četla více knih, ale tato mě moc neoslovila. Je to zřejmě tou dobou, která je dnes dost pro mě nepochopitelná.
Svědectví o roku 1920 pohledem mladého zapáleného komunisty. Období po první světové válce, vzniku Československa a revoluci v Rusku s čerstvou vzpomínkou na Rakousko-Uhersko, válku a legie... Lidovci se štěpí - oddělují se komunisti - vesměs chudí dělníci, kteří touží po revoluci. Demokracie nenaplnila jejich očekávání, v nové republice chtějí rovnost a spravedlnost, přerozdělení majetku. Po sto letech od vzniku díla víme kam to vedlo. Zajímavé číst v kontextu jiných autorů té doby, např. Čapka a Masaryka.
Jinak kniha nic moc, prvotina s mnoha nedostatky.
Kniha - plakat. Ovsem tok vypraveni prozrazuje mistra epiky, takze se cte opravdu dobre. Postavy jsou ovsem schematicke, aby odpovidaly svym tridnim modelum. O falsovani historie a zamlcovani uspechu socialni demokracie pri budovani ceskoslovenskeho socialniho statu ani nemluve.
Jako...chápu, oč se bojovalo, ale ta forma...byli mi nesympoš. Ona-tupoš z vesnice, jejíž nejčastější věta byla ANO? a jež se nechá otento na schodech, on odpornej a zabil by kohokoliv s jiným názorem.
Líbil se mi začátek o tom sloužení a tak, to jo. Ale ta politická věc, jak se tam přimotal Toncek, to byl hnus a nuda.
Co mě rozbilo:" Bylo jim smutno. Ne nad umírajícím člověkem- kolem se umíralo příliš často. Ale nad vyřazeným bojovníkem." Aha jasně, život je nám ukradenej, něčí nemoc taky, ale štve nás, že ztrácíme potenciálního soudruha, tak jasně.
Styl jejich "boje" se mi nelíbil: "Chytali padající a vrhali je o stěny domů."
Zabije, přesto: "nemáme důvod tě vylučovat ze strany, řekl poslanec a hleděl na něj s láskou." Aha takže i vražda tam prošla,hm krásnej příklad opravdu.
Den po porodu nechá děcko doma sousedce a raděj jde na ulici do vřavy, jen aby byla s CHLAPEM ?? No nevim...
Holt mladý blbý děcko no...kolik jí mohlo bejt, 16,17? Jemu jestli 20+ tak to bylo moc. Prostě mladí blbci, proto mi boj za republiku v rukou děcek neseděl.
(jo ale překvapilo mě, že už měly bejt telef. budky..jako fakt??)
Ze začátku se mi ta kniha docela líbila. Ale ten lidově-demokratický, patetický závěr to zazdil. Je skoro neuvěřitelné, že to napsal autor, který napsal Biblické příběhy. Moje omluva je jen toto: snad to musel napsat, aby mohl psát ty Biblické příběhy. Anebo jen naletěl, jako všichni.
Vzhledem k tomu že filmové zpracování je zrůdně dlouhé, tak jsem se rozhodla si to radši přečíst protože to má naštěstí málo stran. Nenudila jsem se u toho, ale obsah je hrozný. A ten konec? To byla v uvozovkách opravdu dojemná poenta.
Annu proletářku jsem četla na gymplu ve 4.ročníku-měli jsme mít k maturitě přečtenou 1 knihu od Olbrachta. Já jsem si ji vybrala i na referát jako provokaci vůči naší profesorce a povedlo se, zavařila mi to při maturitě. Kniha mě nezaujala, už bych si ji nikdy nevybrala.
Jak může homo sapiens napsat, že Anna proletářka byla napsána jako úlitba režimu? Jakému, Dusty? Hovoříte o roce 1928. Ne o roce 1958. Než vylezete příště, zkontrolujte si, jestli zas neblábolíte!
Víceméně jde už dnes o škvár, byť v některých ohledech povedeně napsaný. Jasně, Olbracht nemohl v roce 28 vědět, co všechno ti Toníčkové a Anny způsobí; nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že idealizuje a vyzvihuje i některé lidské vlastnosti a postoje, které jsou univerzálně vadné - v kterékoli době. Hlavní hrdinové jsou nesympatičtí, navíc, jak už tu někdo zmínil, mluví fakt divně a nezní to vůbec věrohodně. Nejzajímavější tak pro mě byly některé reálie třeba z tehdejšího dělnického Žižkova.
Kniha popisuje rozkol v řadách SocDem, boj o Lidový Dům a následný vznik KSČ. Rozhodně se nejedná o nějakou propagandu ( bláboly o úlitbě režimu jsou úplně mimo mísu, kniha vyšla ještě za první republiky ), historické postavy a jejich konání jsou vcelku věrné skutečnosti. Co se však nepovedlo, je ztvárnění hlavních postav a dělnického prostředí vůbec, nedokážu si představit že by dělníci takhle mluvili...
Anna proletářka byla knihou, která se četla v 70. a 80. letech minulého století povinně.
Byla taky dvakrát zfilmována.
V dnešní době proletáři neexistují, ale tehdy to byla určitá síla, víra v lepší uspořádání života, když bude majetek zabavený boháčům, a rozdělován spravedlivěji mezi lid.
Tak já teda nevím, Annu proletářku jsem četl a je to spíše k pobavení. Olbracht se v ní prohnul v zádech a napsal ji jako úlitbu režimu. Prostě se to nedá brát vážně, zvláště závěrečná scéna, ve které se vemou Toník s Aničkou za ruce a odcházejí k světlým zítřkům je k popukání. Ovšem napsat, že je to podobné s dnešní dobou, to bych si teda netroufnul.
No možná že to někdy je k pobavení, ale podobnost k současné době je příliš shodná.
No! přečetl jsem jí taky spíše ze zvědavosti. Některý pasáže dobrý, nejzáživnější byla eskapáda s maďarským komunistou. Jako číst se to dá, to zas ne že ne, pokud nejste až tak moc proti socialismu a proti ideologickým kecům.
Přečetla jsem to ze zvědavosti a docela jsem se u toho pobavila. Určitě to ale nebudu doporučovat nikomu k přečtení.
Štítky knihy
dělnické hnutí revoluční hnutí společenské rozdíly osudy žen služky, služebné politické romány budovatelské rományAutorovy další knížky
| 1991 |  Biblické příběhy |
| 2005 | Nikola Šuhaj loupežník |
| 1937 |  Golet v údolí |
| 1982 | O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách |
| 1963 | Žalář nejtemnější |
Na knize mě zaujala solidarita mezi chudými. Což je výrazná změna oproti dnešku. Dnes kdybych přišel o bydlení tak si žádný z voličů Bureše ode mne Nový Prostor nekoupí. To je možná špatné přirovnání, protože ti žádnou nouzí netrpí. Jinak je v knize uvedeno, že chudák soudruh poslanec nemá kde bydlet a bydlí ve vagónu. To je při výši jeho platu taková blbost jako příjezd praotce Cikána od Roudnice.