Anna v Summerside
Lucy Maud Montgomery
Anna ze Zeleného domu série
< 4. díl >
Anna po skončení studií na univerzitě otevírá novou životní kapitolu a přijme místo ředitelky střední školy v Summerside. To ji načas vzdálí od milovaného Gilberta, který se rozhodl vystudovat medicínu. Prostřednictvím Anniných dopisů Gilbertovi poznáme její studenty, kolegyni i všechny strasti a radosti, jež vedení střední školy obnáší. Ačkoli se z ní stala ředitelka, pořád je to Anna: chytrá, nezdolná a optimistická rusovláska s hlavou plnou snů.... celý text
Literatura světová Romány Dívčí romány
Vydáno: 2022 , Albatros (ČR)Originální název:
Anne of Windy Willows, 1937
více info...
Přidat komentář
Od téhle knížky jsem dostala přesně to, co jsem čekala, a jsem s tím navýsost spokojená. Přeci jen už je to čtvrtý díl, tak jsem trochu tušila do čeho se pouštím ;)
Opět čtení navozující příjemně poklidnou náladu. Četné popisy okolí, nálady, postav, ale i dialogy s jiskrou a vtipem. Sem tam i něco dramatičtějšího, ale vždy s rozuzlením, které pohladilo po duši. Celkově jsem se při čtení cítila přijemně zachumlaná nejen v dece ale i v příběhu :)
Jediné co mě trochu mrzí je, že k Anniným dopisům Gilbertovi nevidíme ani jediný od Gilberta Anně. Tímto na mě působí lehce nevyváženě.
Přečteno kvůli Výzvě. Sehnala jsem pouze tento díl...
Sama od sebe bych si jí nepřečetla, ale bylo to milé, odpočinkové čtení.
Stále mne Anna baví, i když první díl je asi nejlepší. Je to krásná pohodová kniha, která se dá číst i před spaním.
Další krásný díl za mnou. Hned na začátek musím přiznat, že jsem byla lehce zklamaná, protože se nám zde skoro neobjevuje Zelený dům a lidi okolo něj, což je podle mého velká škoda, vedlejší postavy mě zajímají skoro stejně, jako samotná Anna. Jinak zde máme opět jiné prostředí, které je ale moc hezky popsané, je to velmi oddechové čtění. Novinkou jsou zde dopisy Gilbertovi, které to zase trošku ozvláštnily, i když jsem si přála, aby už konečně byli spolu. Užila jsem si to, sice to je zatím ze všech čtyř knih nejslabší díl, ale přesto za to stojí, a já se vrhám na pátý dál.
Čtvrtý díl série sleduje Annu coby ředitelku střední školy v Summerside. Zato tentokrát vůbec poprvé nesleduje osudy rodiny ze Zeleného domu (což mi je trochu líto) a Annina snoubence Gilberta (což mi naopak vůbec nevadí, neb Anna pro mě má kouzlo víc bez milostné zápletky). Ozvláštňuje ho forma dopisů, ve kterých se Anna hrozně vykecává, ale nijak to knize neubírá na čtivosti. Tentokrát je tu vykresleno mnoho, přemnoho postaviček ze Summerside (to město je snad plné starých pannen!), ke kterým se vážou více i méně věrohodné zápletky a do kterých prakticky vždycky musí Anna šťourat. Její úspěchy na poli udobřování, napravování a odkrývání lepších já jsou už trochu mimo realitu a její osoba je tu adorovaná až otravně moc, na druhou stranu z jejího odhodlání nevzdávat se bychom si mohli vzít příklad všichni. Jak říká jedna z postav knihy - to její "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá" prostě funguje, alespoň tedy zde. Krom toho je tu tentokrát opravdu dost humoru a nadhledu a zase ta krásná kanadská příroda a detaily, kterých si všímá jen Anna. Takže i když vyprchalo kouzlo prvního dílu, pořád je to čtivé, zábavné a důstojné pokračování.
Čtvrtým dílem profrčíme 3 roky Annina života jako ředitelky na střední škole. Zezačátku jsou tam pouze dopisy Gilbertovi, kde milostné řádky jsou vynechány (škoda). Někdy 2 odstavce, někdy 2 listy. I tak jsou dopisy velice dlouhé, mně by asi upadla ruka než bych to napsala.
Anna tu nalezne nové přátelé, pomůže spoustě lidem a dětí a většinou pomáhá do svazku manželského :). Již vyšel 5. díl "Annin vysněný domov", nenechám si ho ujít kvůli krásným ilustracím Ivony Knechtlové.
S přibývajícími díly mi přijde, že sága o Anně trochu ztrácí dech, brutálně rychle jedeme Anniným životem, což mě trochu mrzí, protože první díl byl naprosto skvělej. Je to velice hezký počteníčko, pořád mě to baví, ikdyž už hlavní hrdinka není to malé užvaněné dítko. Nové postavy už nemají takové kvality jako Marilla nebo Rachel a je tu o něco méně humorných situacích než v předchozích knihách, ale je to stále idylické, jak jsme zvyklí.
Tak jako spoustě ostatních i mně zde chyběl Gilbert a ano, bylo to až moc idylické, ale takové jsou knihy o Anně a já mám moc ráda tuto sérii. Občas je dobré si odpočinout a zrelaxovat u takové knížky, kde víte, že vše dobře dopadne.
Náááádherná knížka, kráááásná série, která zůstane hluboce uložena v mém rozněžněném srdci - to bude Anně Shirleyové náležet na věky věků... (nebo tak nějak by to Anna vyjádřila :-D). Kéž bych měla také ten dar, rozsévat okolo tolik dobra, napravovat křivdy a pomáhat hledat správné cesty...
Absence Gilberta mě samozřejmě netěšila, a ano, jistěže vím, že toho optimismu a dobra tam bylo neuvěřitelně mnoho - ale právě proto je Anna ze Zeleného domu takovým pohlazením po duši. Když jsem knížky četla, měla jsem pocit, že svět někdy byl - a snad ještě i někdy může být - v pořádku...
Těším se na další díl, který by měl vyjít na podzim :-)
Za tohle se moc ráda nemám, ale ono to bylo všechno tak jednostranný a Anna, co by neúprosná spasitelka naprosto všeho a všech, mě neskutečně vytáčela.
Líbí se mi série pro svoji nenáročnost. Uklidním se, odpočinu. Trochu mi to připomíná dobu, kdy jsem četla Garbu a Málinku. A to už je let...
Opět sudý díl a opět bez tempa. Jak druhý, tak čtvrtý díl jsou spíše popisné, než dějové. Nicméně i přesto jsem se začetla.
Ano, opět je zde Gilbertova absence a opět mi to vadí. Anna sice píše svému milému dopisy, ale my víme, že to není ono.
Z celé série zatím jeden z nejslabších dílů (přitom paradoxně jeden z nejobsáhlejších).
Pokud však nejste závislí na Gilbertovi+Anně, ale pouze na Anně, začtete se rychle.
Anna ze Summerside se liší od svých předchozích tří dílů. Děj je vyprávěn formou dopisů, které Anna posílá svému Gilebertovi, ovšem chybí tu jeho odpovědi. Stará známá Anna se výzev nijak nebojí a jde do nich naplno. Nezdolná a optimistická zvládá i odloučení od milovaného muže, což byla věc, která mě na knize nejvíce mrzela - neustálá absence Gilberta. Tento díl časově pokrývá tři roky, které strávili odloučení. Anniny dobrodružství a prožitky jsou zajímavé, ale asi mám radši předchozí tři díly. Opět v knize nechybí spousta krásných ilustrací, které dodávají knize to pravé kouzlo. Anna ze Summerside je slabší než její předchozí díly. Přesto byl návrat k oblíbené postavě velmi příjemný a přečtený za pár hodin.
Pro mě jsou to pořád krásné knížky, i když to kouzlo té úplně první ( Anna ze Zeleného domu ) to nemá.
„Ale vždy v listopadu, když jsou stromy nahé, cítila, že by bylo takřka nezdvořilé rušit lesy, protože jejich pozemská sláva zašla a jejich nebeská sláva ducha, čistoty a běloby dosud nepřišla.“
Tři roky, které zasnoubená Anna tráví jako ředitelka střední školy, si vyplňuje poznáváním lidí i míst v Summersidu, jednom z maloměst předválečné Kanady.
Půjdu trochu proti proudu a troufnu si napsat, že pro mě je IV. díl prvním důstojným pokračováním I. dílu; a že je podle mě skvělý. Epistulární forma mi vůbec nevadila, kromě toho autorka střídá Anniny dopisy vyprávěním v er-formě. První, co mě nadchlo, je ostatně její nápad vypustit všechen romantický balast v Anniných listech a nahradit ho trojtečkou. Takže jí zbyla spousta místa na: a) skvostnou přírodní lyriku, srovnatelnou s prvním dílem, b) humoristické pasáže a propracované dialogy (v nichž opět vyniká autorčino umění psát věrohodnou přímou řeč) a c) detailně prokreslené povahopisné portréty snad všech obyvatel Summersidu (mezi nimiž nápadně převažují vdovy) i jejich koček.
Pravda, málokterá postava tu má linku, která by se vyvíjela napříč knihou. Většinou dostanou jen epizodní roličku a rozuzlení jejich příběhu někdy přichází poněkud, no, jako deus ex machina (mám na mysli například Lewise, Elisabeth nebo zápletku s Pringlovými).
Ale člověk to autorce musí odpustit za propracované studie charakterů, které vypovídají o pozorovacím talentu a lásce k člověku. Každou postavu vystihuje svérázný způsob mluvy a všechny působí velice životně; obzvlášť ty protivné. Ohromně mě bavilo poznávat prostřednictvím přestárlých tetiček názory na výchovu aktuální kolem roku 1850 (tady má „Anna“ zřetelně rozměr humoristického románu). Tak jako většina čtenářů jsem si oblíbila malou nešťastnou Elisabeth, která si mění jména podle nálady. Autorka s její pomocí vykouzlila řadu poetických, něžných i úsměvných obrázků (mapa vysněného světa...). Nejradši jsem ovšem měla sarkastickou Kateřinu — a Rebeku Dewovou.
Řekla bych, že je to jazykově i obsahově vyzrálý společenský román (stále ještě trochu pro děti, ale tím lépe). Nejvíc ze všeho se mi líbí, že L. M. Montgomeryová napříč všemi díly předkládá v postavě Anny důslednou a velice svéráznou životní filosofii, která se skládá z básnického nadšení nad světem a smyslu pro humor. Něco takového se nejspíš povede málokterému autorovi.
Súhlasím, že toto je zatiaľ najslabší diel série. Príbeh má potenciál a omnoho lepšie bol zpracovaný v seriáli (v tom pôvodnom z 80. rokov). V knihe je ale množstvo postáv, ktoré sú iba epizódne, len sa v príbehu mihnú a viac sa nerozvíjajú, čo mi dosť vadilo :-/ Človek sa v tom už postupne začal strácať...
Jako příběh je skvělý, ale celé to má jednu zásadní chybu... není tu Gilbert! Kdyby tam byly alespoň jeho odpovědi, ale to ne... No a ještě ke všemu Anna sama sebe v dopisech cenzuruje... to mě vcelku pobavilo :) Docela by mě zajímalo jak velké nepřístojnosti mu v té době tam mohla psát, že to není v knize... (Jasně že autorka není Anna, je to trochu blbě položená spekulace...). Zkrátka tuhle sérii vážně miluju a tenhle díl nebyl až tak dobrý, ale pořád... to překonává dost jiných knížek co jsem četla...
Čteno v angličtině, vřele doporučuji, vyhnete se špatnému překladu, gramatice, překlepům... a není to tak těžké.
Štítky knihy
přátelství dopisy láska příroda kanadská literatura Kanada láska k přírodě dívčí rományAutorovy další knížky
1993 | Splněný sen |
2019 | Anna z Avonlea |
1995 | Annin vysněný domov |
1994 | Anna v Glene St. Mary |
1995 | Anniny lásky |
Knihy o Anně mi budou navždy nejmilejší. Čtvrtý díl jsem přečetla za dva dny a ráda se k němu budu vracet, stejně jako k předchozím. Právě příběhy Anny mě jako jediné dokáží navrátit k sobě samé. Pomáhají mi si uvědomit, jak důležité je, aby byl člověk milý, vstřícný, láskyplný.
Mám pocit, že jedině Lucy Maud Montgomery ví "o čem si povídají růže s jetelem" a "kolik různých druhů ticha existuje."
"Na snění není nikdo moc starý. A sny nikdy nestárnou."