Antialkorán aneb nejasný svět T. H.
Patrik Ouředník
Reakce české společnosti na otázky islámu a islamismu jsou takřka výlučně černobílé: na jedné straně máme, slovy Patrika Ouředníka, „slamotruské trubirohy“, kteří „v každém Arabovi vidí muslima a v každém muslimovi potenciálního teroristu“; na straně druhé humanitární organizace a média up-to-date, která popírají očividnosti a odmítají připustit, že by islám a islamismus mohly sekulární společnosti klást problém. Věci jsou jako obvykle o něco složitější.... celý text
Přidat komentář
Kniha na mě čekala 6 let v kategorii chystám se číst a jsem velice rád, že jsem jí přečetl až teď, protože jsem objevil nadčasovost, která v ní je a od tehdy bych jí možná zapomněl nebo si to možná nespojil s aktuální společenskou situací. Ač mám profesora Halíka rád, musím dát za pravdu tomu, že pan Ouředník, vzhledem k tomu kde žije, je osobou mnohem povolanější k vyjádřování se o Islamismu a migrační vlně. Co mě ale zaujalo mnohem více, bylo mistrné popsaní lidí, které označoval za "užitečné idoty".
Ta osnova by se dala prakticky vytáhnout, udělat si u jedince pár check boxů - neschopnost sebekritiky, sebestřednost, narcismus, neomylnost jeho ideologie, zdánlivě nezištná pomoc, která je pouze masírkou na ukájení se svým egem. A přesně tohle když člověk aplikuje na některé dnešní "progresivisty", podporovatele jedné či druhé strany současné politické scény, tak člověku úžasně vychází, jak moc velký smysl má takovému člověku naslouchat nebo se s ním bavit. Mám rám věcnost, logiku, pravdivé argumenty, oprošťování se od nějakých falešných doměnek lidí bez zkušeností. Pan Ouředník jede nekomproisní a tvrdou pravdu a velice by mě bavilo, kdyby napsal něco i o našich soudobých pokrytcích z roku 2023.
Skvěle napsané, skvěle proargumentované. Obrovské vědomosti v řadě oborů. Kam se hrabe Halík.
P.S. Několikrát tu zaznělo, že Ouředník si s Halíkem „vyřizuje účty“. Tohle můžou napsat jenom lidi, kteří nechápou, co je to polemika...
Řekl bych, že výstižné v mnoha směrech, ale jak už v komentářích zaznělo, vypadá to trochu jako vyřizování účtů s Halíkem a textu ani moc neprospělo, že jde o čtyři původně samostatné věci (opakuje se). Některé obrazy (kavárna) jsou super. K něčemu bych měl i výhrady: diskriminace náboženství se od rasy a národa zase tolik neliší. Autor píše, že náboženství je o rozhodnutí, ale i rasa a národ jsou víceméně sociální konstrukty a kritéria a rozlišovací znaky jsou dost libovolná a v rukou těch, kteří mají moc a chtějí na základě nich škatulkovat. Dále mi přišlo zvláštní, že jako něco špatného jsou otvírací hodiny bazénu jen pro ženy - to bych zrovna bral jako určitou vstřícnost vůči muslimkám, předpokládám, že to není na celý den a ostatní tam mohou jít jindy. Osobně by mi nevadil ani specializovaný bazén, stejně jako máte košér a halal restaurace. Jít do košér restaurace a říkat, že jste ve svobodné zemi a chcete vepřové, taky zavání hloupostí. Občas najdeme i podivné oslí můstky. "To byl poslední případ odsouzení za rouhání v Evropě. Do roku 2015." Jako kdyby šel teroristický útok srovnávat se státním odsouzením. Atd. Ale SAMOZŘEJMĚ JE SUPER, ŽE TAKOVÉTO TEXTY MOHOU VZNIKAT A VZNIKAJÍ :)
BRILANTNÍ a demaskujicí falešnost t.halíka , kterou podvědomě tušíte - ale nejste sto (já ) ji slovy popsat
Pro mě úžasný objev. To, co si myslím, občas spíše tuším, ale nedokážu formulovat, tady čtu černé na bílém, klidně a bez urážek sumarizováno, podloženo zdroji a logicky argumentováno, skvělé!
Připadá mi, že autor si text pana Halíka vybral jako jakýsi odrazový můstek, aby ukázal, že i člověk velmi vzdělaný a tolerantní (!) se může mýlit. A možná se najde někdo, kdo stejnou službu prokáže panu Ouředníkovi, proč ne? Ale pořád by to měla být diskuse a argumentace, nikoli urážky a výhrůžky, potažmo tresty.
Mě nejvíce překvapilo téma nošení burky, resp. výsledky ankety, která byla kdysi na toto téma publikována v Respektu (s.59). Jednak jsem se dozvěděla, že povinnost žen nosit burku je stará teprve 30 let, a jednak jsem konečně získala argumenty proti:
"Datujeme-li počátky moderního feminismu do první třetiny 19.století, proces emancipace žen trval zhruba 150 let. Burka a nikáb anulují půl druhého století jednoho civilizačního vývoje.
Lze samozřejmě posuzovat způsob, jakým se evropská společnost má k nošení burky postavit, posuzovat vhodnost či nevhodnost zákonného řešení. Ale domnívat se, že jde o něco na způsob oděvní módy muslimek, vychází nastejno jako považovat svastiku za nevinnou neolitickou čmáranici."
Ouředníkova argumentace je velice propracovaná, dává smysl, téměř se vším souhlasím.
Kniha je psána čtivě a Slívovy ilustrace jsou úžasné.
Přesto: nejsem si jistý několika věcmi.
1. Ouředník říká, že náboženství je věc osobní, nikoli veřejná. K tomu mám výhrady: pokud nejde proti zákonu, má náboženství podle mě v jisté míře co dělat i ve veřejném prostoru (vizte průvody na Boží tělo apod.).
2. Je nějaký rozdíl/hranice mezi svobodou slova a možností kritizovat náboženstí na jedné straně a hanobením náboženství na straně druhé? Zdá se mi, že podle Ouředníka ne. Ale podle mě je rozdíl mezi kritikou a urážkou. A pokud mi něco vadí na Charlie Hebdo, tak to, že podle mě spíš uráží, než kritizuje.
3. Měli bychom zakázat burkini? To by byl zajímavý precedens, zakázat kus oblečení, protože zahaluje něco až příliš. Tím chci jen říct, že by se to možná těžce právně definovalo: zakazujeme oblečení, které má politicky totalitní/diskriminační podtext?
Shrnuto, podtrženo: kniha se mi líbí, s většinou obsahu souhasím, ale pokud se v anotaci píše, že "věci jsou obvykle složitější", pak jen dodávám, že autor totu složitost uchopil, byť v jádru výstižně, ne úplně cele.
PS: Chyběly mi citace. Ouředník se odvolává na spoustu fenoménů a faktů, ale cituje jen velice málo zdrojů, což je, myslím, škoda.
Velice dobrá polemika s vyjádřeními Tomáše Halíka k útokům v redakci Charlie Hebdo v roce 2015. A nejen to. Bez ohledu na stranu, či názor, který jeden zastává, je nutno konstatovat, že jde o inteligentní, přemýšlivé a argumentačně vypointované a vycizelované texty s příjemnou dávkou sarkasmu. Lid snadno přebírá atraktivní, ale zploštělé slogany, kterými je zhusta častují politici, obchodníci a bohužel taky Halíci a další. Emoce je tak snadné vzbouřit. Zapojit rozum chce ale trochu úsilí a přemýšlení.
Ouředníkův text je jako balzám pro duši a masírovanou mysl. A přitom vlastně nejde primárně o kritiku náboženství - zde islámu (i když Ouředník nešetří ani křesťanství) - ale o kritiku jeho politizace a zneužití v boji proti jinověrcům či ateistům, resp. Západnímu světu. Pro argumenty sáhne autor tu do filozofie, tu do etymologie nebo lingvistiky. A tak se dozvídáme, co je či spíše není karikatura, nebo že českým protějškem slova tolerance není ohleduplnost, nýbrž snášenlivost atd. atd. Člověk nemusí souhlasit se vším, ale nikdo ho k tomu nenutí. Autor ponechává čtenáři právo na názor, aniž by hýřil nepodloženými morálními odsudky. Jako to tak často činí ti druzí, na obou názorových stranách.
Slívovy ilustrace jsou jako vždy mimořádně vtipné, některé zcela unikátní. Taková dvojitá porce bonusu se šlehačkou.
"Islám žádný problém Evropě neklade. Ve hře je něco jiného: Islám má zjevně problém s Evropou."
Patrik Ouředník konfrontuje v prvej eseji názory Tomáša Halíka, ktoré si vybral ako esenciu problematického západného chápania reality stretu s islamom. V tejto najobsiahlejšej eseji vychádza z pozície obhajcu konania obetí útoku na redakciu Charlie Hebdo, zastávajúc hodnotové pozície vzišlé z osvietenských myšlienok. V duchu osvietenstva a liberalizmu sa nesú aj ďalšie eseje. Byť ateistom, nemám s názormi a filozofickými pozíciami autora žiaden problém. No ako veriaci mám k textu predsa mnohé výhrady, ktoré tu ale nebudem rozvádzať. Tento súbor esejí však hodnotím kladne, pretože ak pominiem spomínaný rozchod vo filozofických a náboženských otázkach, potom s paternalistickými postojmi a názormi na príčiny nemohúcnosti Európy zoči-voči vpádu islamu na jej územie, na podstatu a príčiny jeho útokov proti našej civilizácii a kultúre, na všetky problémy z tohto vyplývajúce, musím iba vysloviť Ouředníkovým rozborom svoj súhlas a obdiv.
Navyše, toto je jedno z tých diel, ktoré dokážu pozorného čitateľa poučiť, vzdelať a obohatiť. Je to majstrovská ukážka polemiky a prísnej logiky, aká sa dnes vidí naozaj zriedka. Poukazuje na význam slov, ktoré nie sú iba prázdnymi pojmami, ale majú svoj myšlienkový obsah.
Táto kniha je pre mňa tiež svedectvom o tom, ako veľmi nám dnes chýba tzv. klasické vzdelanie.
Vyberám:
– o pravom význame slova tolerancia (pre tých, ktorí týmto slovom radi kropia všetko navôkol ako z guľometu):
„Českým ekvivalentem je snášenlivost, nikoli ohleduplnost.“
– o umelom pojme „islamofóbia“:
„Je to jedno z oněch slov, která západní média a vzápětí politický svět převzaly bez mrknutí oka, hloupě a ignorantsky, poslušny těch, kteří s ním vyrukovali ve jménu boje proti Západu, proti demokracii, proti liberálním muslimům, proti zrádcům a odpadlíkům, proti nevěřícím psům, proti smylníkům a nezahaleným ženám. Je to jedno z oněch slov, která hlásají zákaz myšlení“
„Podobně jako název ’Islámská komise pro lidská práva‘, v jejímž pojetí jsou lidská práva omezena na právo vyznávat islám a která míní prosazovat toto výlučné lidské právo na úkor všech ostatních, je i slovo ’islamofobie‘ sémantickým kejklem, který má za účel ztotožnit kritiku islámu, resp. islamismu s rasismem – a umlčet tak ty, kteří si nepřejí, aby náboženská dogmata určovala chod společnosti.“
„Záměna pojmů umožňuje přesunout kritiku z prostoru intelektuální diskuze na pole trestního zákona.“
– o minulosti a prítomnosti (a o svedomí elít?):
„Disidenti v komunistických zemích kdysi požívali bezvýhradné morální a intelektuální podpory západního světa; disidentům v islámských zemích se této milosti nedostalo.“
– niečo o množinách pre tých, ktorí tak radi bľabocú o mierumilovnom islame a stoj čo stoj musia oddeľovať (islamských) teroristov od islamu:
„Všichni muslimové nejsou islamisté. Ale všichni islamisté jsou muslimové. Všichni muslimští fundamentalisté nejsou džihádisté. Ale všichni džihádisté jsou fundamentalisté.“
– výstižne o aktivistoch a úderníkoch z niektorých mimovládiek:
„... věční svazáci a svazačky, prospěšní idioti, kteří osočují z islamofobie (to jest – díky pozoruhodné sémantické akrobacii – z rasismu) všechny, kdo se odváží kritizovat islám či islamismus.“
– a toto by si mali uvedomiť a mať na pamäti všetci tí (humanistickí a liberálni) idealisti, ktorí tak radi migráciu z islamských krajín:
„I ateismus je islamofobní; je porušením božího zákona a v islámských právnických školách – mazhabech – je ztotožňován s apostází, jež se v Koránu trestá smrtí.“
Možno to nie sú eseje plné hlbokých myšlienok, ale určite sú plné prísnej logiky. Tak či onak – človeku ideológiou zbaveného zdravého rozumu, tento rozum ani táto kniha zrejme neprinavráti.
Shrnující autorův závěr: "Co zbývá? Není toho mnoho. Vzdorovat islámskému teroru - ozbrojenému i ideologickému - , pít šampaňské, chodit na koncerty a flirtovat. Chovat se k evropským muslimům, jako by neexistoval islámský teror. A zároveň trvat na svém a spíše než hlásat čím dál nerozumnější reasonable acommodations s muslimskými představiteli, neomylně vedoucí ke kompromisům čím dál jednostrannějším - podporovat disidenty, feministická sdružení a ateisty v islámských zemích, podporovat je otevřeně, nepokrytě, bezohledně. Neboť právě oni jsou dnes záštitou evropského osvícenství."
Jsem vděčná za různost názorů, vyjádřených kultivovaně a přesně. Není to bohužel příliš častý jev...
A pár výpisků (jsou vytržené z kontextu). Jeden jazykový: "Avšak tolerovat neznamená být pln ohledů, nýbrž toliko připouštět, trpět, co se nám příčí (původní latinské tolerare značí nést břímě, doslova i přeneseně). (…) tolerance (tolerantia, "trpělivé snášení zla") (…) (s. 17).
"...existují lidé, kteří považují náboženství - najmě monoteistická - za škodlivá. Kteří dospěli k závětu, že Bible a Korán urážejí lidský rozum a zbavují člověka soudnosti." (…) (18) - Tak jsem o tom dosud nepřemýšlela - a přitom o existenci takových lidí nelze pochybovat, stejně jako o: "Pravidlo je prosté - ta která víra je soukromá záležitost, která se týká některých z nás; společnost je záležitost veřejná, která se týká všech: je žádoucí vnímat a spravovat obě skutečnosti odděleně." (s. 24)
Nesouhlasím s každou myšlenou, ale jsem ráda, že kniha získala ocenění Manesia Litera a že jsem se k ní díky čtenářskému klubu dostala.
Polemika je bezvadně napsaná, přivede člověka k zamyšlení, což u publicistických žánrů považuji za nejdůležitější funkci.
A kromě toho je Ouředník krásně sarkastický, takže příjemné překvapení.
Skvělý, logický a soudržný souhrn úvah o současné situaci, odvrácené straně takzvané tolerance a politické korektnosti. Jasné objasnění stanoviska člověka, pro kterého je svoboda slova a právní stát základem západní společnosti a největším výdobytkem její historie.
Ano, tento úhel pohledu je mnohým znám a zaznívá často, přesto takto umně sepsaný a argumentačně silný stojí za vydání ve stručné knižní podobě.
Antialkorán bych tak doporučil především lidem, kteří nechápou nebezpečí příliš velké a nekonzistentní tolerance a Islámu jako ideologického systému (nikoli invdividuální víry). Kniha není zcela vyčerpávající a zabývá se v podstatě jedním fenoménem, a Halík je spíše jen odrazovým můstkem, přesto má schopnost za provokativním názvem hledat opravdové problémy a nikoli ty zástupné.
I když se nedokážu ztotožnit se všemi Ouředníkovými názory a argumenty, oceňuju to, že autorův hlas v diskuzi o tak závažných věcech zní promyšleně a rozhodně ne prvoplánově jako spousta současných demagogií nasáklých hlasů. Snad poprvé jsem si na toto téma přečetla racionální úvahu podloženou fakty a historickými zkušenostmi, která by přinejmenším polemizovala s názory většiny českých intelektuálů. Myslím si, že takový hlas je velmi důležitý a pro mě rozhodně obohacující.
Přestože s vyzněním knihy souhlasím, nejsem si jistý, zda toto cvičení logiky mělo být vydáno knižně, neboť se moc neliší od mnoha internetových článků. Ale vztah k islámu a migraci je jedním z prubířských kamenů naší doby, a tak to respektuji.
Dočteno, snad i pochopeno... Půl knihy sice vypadá jako autorovo vyřizování si "účtů" s Tomášem Halíkem, přesto to má univerzální přesah aplikovatelný na jakékoliv náboženství, potažmo i "náboženství" zvané ateismus, jak Ouředník píše. Je to částečně i "hra se slovíčky", s významy jednotlivých termínů atd. Ale celkově je to především jasná výstraha před islámem v evropské civilizaci. To autor nijak nepopírá.
Výborné. Přesné. Jasné. Výstižné. Stručné. Pochopitelné. Je na druhou stranu smutné, že význam slov a pojmů a hlavně jejich vyprazdňování a zamlžování jejich skutečného významu ovládá nejlépe Čech žijící už dlouhou dobu mimo náš zaprděný český rybníček. Patrik Ouředník je géniem českého jazyka. A pokud se mi tahle kniha líbí a budu označen za islamofoba a xenofoba a rasistu apod., stane se přesně to, o čem autor píše :)
Moc pěkný text. Souhlasím s velkou většinou názorů.
Naše civilizace vyrostla na tom, že náboženství musí ustát kritiku zvnějšku i sebekritiku vnitřní, dokonce i zesměšnění karikaturami. Jinak by se nemohlo kdysi rozvinout osvícenství a nezrodila by se demokracie, svoboda projevu a názoru. Všechno to, na čem stojí a s čím padá západní (i když nedokonalá) společnost.
Pokud s tím nějaké náboženství a jeho představitelé mají problém, patří do jiného civilizačního okruhu a nemají do Evropy chodit. Umožňovat jim neustálé výjimky z pravidel je cesta do pekel a nazpátek časem do středověku.
Přiznávám, že nejsem úplně nestranná, já jsem totiž od TH. A tak jsem Ouředníkův text četla především jako korektiv, jako varování. Byla jsem celkem zvědavá, s jakými argumenty Ouředník přijde, ale - nedá se nic dělat - zdálo se mi, že klouže po povrchu. Zdroje dokládá jen nahodile, Halíkovi občas připisuje i to, co Halík nikdy neřekl ani nezastával. Nic naplat, svět není jen černá nebo bílá. Pravda může být i uprostřed. Domnívám se, že ocenění textu (Magnesia Litera v kategorii publicistika) je tu spíše proto, že jde u důležité a aktuální téma, než že by šlo o kvalitní, jazykově a/nebo argumentačně vytříbený text.
Autorovy další knížky
2006 | Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku |
2005 | Šmírbuch jazyka českého |
2017 | Antialkorán aneb nejasný svět T. H. |
2018 | Konec světa se prý nekonal |
1999 | Neřkuli |
V nejlepší tradici francouzských pamfletistů Ouředník v prvním a nejrozsáhlejším eseji polemizuje s Tomášem Halíkem a jeho kritikou časopisu Charlie Hebdo poté, co byli jeho redaktoři zavřažděni salfáfisty. Text se stává obecnější obranou evropského sekularismu v jeho radikálnější francouzské podobě. A je osvěžující číst text pro jednou bránící Evropu a její tradici svobody proti jejímu napadání. Další, kratší texty v knize už takovou myšlenkou konzistenci a naléhavost nemají.