Antonín Novotný: Pozdní obhajoba

07.02.2023

Dávám tomu tři hvězdičky a to jenom proto, že je potřeba si na tuhle knížku dát pozor. Je výborná jako artefakt. Jako svědectví doby. Jako něco, co vzniklo bezprostředně v atmosféře roku 1968 a vznikalo ještě po té až do smrti Antonína Novotného. Zajímavá na ní je ta otevřenost, s jakou tam (samozřejmě v parafrázích autora) bývalý prezident vypráví a sděluje mu své názory. To, že je Novotný až do smrti dogmatik, přesvědčený komunista, pro nějž je nejdůležitější "linie stanovená v Únoru 48", to je třeba mát stále na paměti - z tohoto úhlu on hodnotí celé Pražské jaro, Dubčeka, Smrkovského, Slánského, Biľaka, ale taky Pelikána a úlohu novin, rozhlasu a televize. A také Brežněva s Chruščovem. Je to pozoruhodný výlet do zákulisí té nejvyšší politiky padesátých a první poloviny 60. let. Ta koncepce knihy je od R. Černého velmi umná, je to nevtíravá reportáž, jak chodí exprezidenta navštěvovat, jak za ním jezdí na chatu a on zase za ním, zkrátka je to kniha plná vzájemné důvěry. Je skvělé, že se mu podařilo zachytit myšlenkové formule, pochody a vůbec onen úhel pohledu - měl by to být učebnicový příklad pro mladé lidi, aby viděli, z jakých pozic je pro pravověrného (už meziválečného) komunistu, dělníka byla prostě invaze vojsk Varšavské smlouvy požehnání. V této jednostrunnosti je to ovšem záludné - to není výklad dějin, to je jeden pohled jedné strany na dějiny. A je potřeba podle mě o něm vědět, ale mít se před ním na pozoru. Ostatně jako před jakoukoliv jednostrunností, i dnes.
Nejzajímavější na tom je, že to je zpověď právě odstaveného vrcholného činitele. Teprve v tom okamžiku to pro mne začíná být zajímavé - jako člověk, který ještě včera mohl všechno a v danou chvíli se s ním lidi bojí bavit. To je velmi dramatická situace. A on otevřeně hodnotí. Třeba Husáka: "Snad bych se mohl vrátit, kdyby se mu to vymklo z rukou, on si však dá velký pozor. Na tuhle šanci čekal celý život! Teď si ji nenechá utéct...V KSČ jsou nyní personální poměry asi takovéto: nejdříve Husák a pak dlouho nic. Jeho intelekt odpovídá vysokým cílům a on jich jistě dosáhne. Já byl proti němu příliš veliký politický romantik." (s. 86) Jiný citát týkající se zklamání z nové generace komunistů: "Pamatuji se že na konci padesátých let se rapidně začal zužovat kádr osvědčených straníků, kteří to většinou táhli už od dvacátého roku. Umírali a odcházeli do penze. Tím se však otevíral prostor mladším soudruhům, kteří až na výjimky neprošli žárem třídního boje, což není fráze, ale platný fakt. Víte, za mých mladých let znamenalo být v kterékoliv stranické funkci neustále v nebezpečí kriminálů, vyhazovů z práce, odmítání zaměstnání, žebráckých obecních podpor. Po osmačtyřicátém roce byla funkce už bez nebezpečí a solidně finančně zajištěna. Znamenala mnohem významnější společenské postavení a tak se stalo něco, s čím jsme nepočítali: honba za funkcemi..." (s. 18). A na závěr: "Říká se, že Klement Gottwald prý vtipy na sebe sbíral?" A Novotný odpovídá: "Také se dodává, že i s jejich autory!" (s. 30).

17.11.2017

Antonín Novotný. Dík této publikaci smíme nahlédnout do myšlení tohoto polozapomenutého státníka v době, kdy byl donucen opustit politické výsluní a přihlížet turbulentním událostem roku 68 a následné normalizace.
Nelze než smeknout před Novotného politickými zkušenostmi a intuicí, díky čemuž byl schopen vcelku dobře odhadnout vývoj událostí.