• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 10 knih

Nové komentáře u knih Rudolf Černý

Antonín Novotný: Pozdní obhajoba

„Dávám tomu tři hvězdičky a to jenom proto, že je potřeba si na tuhle knížku dát pozor. Je výborná jako artefakt. Jako svědectví doby. Jako něco, co vzniklo bezprostředně v atmosféře roku 1968 a vznikalo ještě po té až do smrti Antonína Novotného. Zajímavá na ní je ta otevřenost, s jakou tam (samozřejmě v parafrázích autora) bývalý prezident vypráví a sděluje mu své názory. To, že je Novotný až do smrti dogmatik, přesvědčený komunista, pro nějž je nejdůležitější "linie stanovená v Únoru 48", to je třeba mát stále na paměti - z tohoto úhlu on hodnotí celé Pražské jaro, Dubčeka, Smrkovského, Slánského, Biľaka, ale taky Pelikána a úlohu novin, rozhlasu a televize. A také Brežněva s Chruščovem. Je to pozoruhodný výlet do zákulisí té nejvyšší politiky padesátých a první poloviny 60. let. Ta koncepce knihy je od R. Černého velmi umná, je to nevtíravá reportáž, jak chodí exprezidenta navštěvovat, jak za ním jezdí na chatu a on zase za ním, zkrátka je to kniha plná vzájemné důvěry. Je skvělé, že se mu podařilo zachytit myšlenkové formule, pochody a vůbec onen úhel pohledu - měl by to být učebnicový příklad pro mladé lidi, aby viděli, z jakých pozic je pro pravověrného (už meziválečného) komunistu, dělníka byla prostě invaze vojsk Varšavské smlouvy požehnání. V této jednostrunnosti je to ovšem záludné - to není výklad dějin, to je jeden pohled jedné strany na dějiny. A je potřeba podle mě o něm vědět, ale mít se před ním na pozoru. Ostatně jako před jakoukoliv jednostrunností, i dnes. Nejzajímavější na tom je, že to je zpověď právě odstaveného vrcholného činitele. Teprve v tom okamžiku to pro mne začíná být zajímavé - jako člověk, který ještě včera mohl všechno a v danou chvíli se s ním lidi bojí bavit. To je velmi dramatická situace. A on otevřeně hodnotí. Třeba Husáka: "Snad bych se mohl vrátit, kdyby se mu to vymklo z rukou, on si však dá velký pozor. Na tuhle šanci čekal celý život! Teď si ji nenechá utéct...V KSČ jsou nyní personální poměry asi takovéto: nejdříve Husák a pak dlouho nic. Jeho intelekt odpovídá vysokým cílům a on jich jistě dosáhne. Já byl proti němu příliš veliký politický romantik." (s. 86) Jiný citát týkající se zklamání z nové generace komunistů: "Pamatuji se že na konci padesátých let se rapidně začal zužovat kádr osvědčených straníků, kteří to většinou táhli už od dvacátého roku. Umírali a odcházeli do penze. Tím se však otevíral prostor mladším soudruhům, kteří až na výjimky neprošli žárem třídního boje, což není fráze, ale platný fakt. Víte, za mých mladých let znamenalo být v kterékoliv stranické funkci neustále v nebezpečí kriminálů, vyhazovů z práce, odmítání zaměstnání, žebráckých obecních podpor. Po osmačtyřicátém roce byla funkce už bez nebezpečí a solidně finančně zajištěna. Znamenala mnohem významnější společenské postavení a tak se stalo něco, s čím jsme nepočítali: honba za funkcemi..." (s. 18). A na závěr: "Říká se, že Klement Gottwald prý vtipy na sebe sbíral?" A Novotný odpovídá: "Také se dodává, že i s jejich autory!" (s. 30).“... celý text
— Apo73

---

12. dubna, 9.07

„Takřka vše bylo objeveno a vynalezeno v Rusku. Tedy alespoň podle tohoto svěžího dílka: Nevolník Nikita již za panování Ivana Hrozného létal s dřevěnými křídly, písař Krjakutnoj vynalezl roku 1731 horkovzdušný balón, Lomonosov vynalezl anemometr a admirál Sokovnin kovovou vzducholoď. Jednadvacet let před bratry Wrighty létal s Možajského letadlem Ivan Golubov. Jo a taky Sověti vyhráli vesmírné závody. O přistání na Měsíci samozřejmě nesoutěžili, protože přistát na Měsíci byla blbost. A taky toho mnohem víc objevil sovětský Lunochod než všichni američtí kosmonauti dohromady. Knížka se ani nepokouší hrát na objektivitu a věřit všemu, co se v ní píše, mohl i v roce 1974 jen imbecil. V souvislosti s dnes řešenými problémy, mne zaujal tento odstavec: "S vyřešením problému atomové energie se naskýtá možnost roztavení diluviálního ledovce pokrývajícího celé Grónsko a Antarktidu. Tak by se ovlivnilo počasí na zeměkouli v lidský prospěch a získala by se pro osídlení pevnina v rozloze celé Evropy."“... celý text
— sirslo

---

Antonín Novotný: Vzpomínky prezidenta

„Dle anotace knihy jsem si vybral své postavení pro četbu této knihy - jsem poučený čtenář a kdo si pamatuje dobu 60-tých let, vzpomíná zejména na její druhou polovinu. IV.sjezd Čs.spisovatelů v červnu roku 1967, hysterického pohůnka Ant.Novotného - J.Hendrycha, vylučování oponentů-spisovatelů z KSČ, film J.Němce O slavnosti a hostech, ve kterém se soudruh prezident možná poznal. Na přátelství Novotného s N.Chruščovem, které pro oba znamenalo i konec jejich politické kariéry (pro N.S.Ch. o 4 roky dříve). Samozřejmě jde o nostalgii a uvědomování si onoho zejména kulturního tání, které lidé prožívali. Starý partajník z Letňan miloval svůj klid u mariáše se starými spolubojovníky z této kdysi okrajové části Prahy. Na Slovensku si "zadělal" na průšvih hloupým vystoupením v Martině, kdy při návštěvě Slovenské Matice nenašel společnou řeč a urychleně se vrátil s chotí domů řka : "To nebudu poslouchat, poď Božka jedem". Výsledek ? Na Slovensku to prohrál ! Spekulace o konci jeho života, co by bylo kdyby... jsou pouze spekulacemi. V mém případě jde o zajímavou postavu, za jehož panování vyšla z FAMU úžasná skupina filmových režisérů v čele s M.Formanem, vzniklo divadlo Semafor, v rádiu vysílali manželé Černí "Houpačku", zkrátka "začalo se lépe dýchat".“... celý text
— 1amu

---

---

Antonín Novotný: Vzpomínky prezidenta

„Kniha je cenná tím, že Novotný nikdy své vlastní memoáry nenapsal a ve školách v období 70.-80.let se o tomto muži mluvilo méně než o Masarykovi a to je co říct. Takže za zachycení pohledů a názorů tohoto trochu tajemného prezidenta Černému můžeme jenom zatleskat. Je dobře, že kniha vyšla. Mladší generace narozená po převratu má alespoň možnost poznat Novotného víc, než dnešní školy nabízí.“... celý text
— Argos

---

Jak se dělá kontrarevoluce

„Kniha je psána autorem, který na období tzv.Pražského jara nenechá nit suchou. Je zastáncem tvrdé linie a neuznává, že by mohl mít socialismus i chyby. Knihu jsem četl několikrát. Po létech však musím konstatovat, že v něčem měl Černý možná i pravdu. V každém případě je dobře, že vyšel i názor z druhé strany. Dnes je spíše v módě vydávat knihy, které rok 1968 vidí pouze kladně. Takže je správné znát i pohled jiný.“... celý text
— Argos