Apokalypsa

Nejprve mně zaujalo výstižné popsání fungování některých církevních organizací. Lidé se tam scházejí, říkají si křesťané, ale spíše než aby uctívali Krista láskou k bližním, vzývají nějakého Boha pomsty a přejí si zničení "nehodných" a tohoto zkaženého světa vůbec s vizí, že oni přece skončí v Ráji. To je ostatně asi hlavní myšlenka této knihy. Pozastavení se nad tím, jak to, že po nádherných evangeliích a epištolách plných lásky a soucitu, následuje taková děsuplná část, naplněná nenávistí a nelítostností. Jako by nebylo možné mít navěky boha láskyplného a odpouštějícího.
Překvapený jsem byl také z Lawrencovi nedůvěry k demokracii (jako by litoval pádu "starých" evropských monarchií). Až v poslední kapitole, kterou kniha neuvěřitelně graduje do skvostné oslavy života na této planetě vůbec, jsem pochopil, že on je proti té demokracii, která vyzdvihuje nade vše sobeckou individualitu. Tedy asi takovou, která panuje dnes...