Arabesky
Jan Neruda
Autor zde vyjadřuje svůj kritický postoj vůči společnosti, která se vždy jisté typy lidí pokoušela od sebe izolovat Autor se zabývá postiženým sociálním prostředím, ve kterém tito lidé vyrůstali a poukazuje na jejich silnou individualitu, kterou často přehlížíme.
Přidat komentář
Asi jsem jen neměla úplně náladu na pana Nerudu, a nebo tomu prostě jen úplně nerozumím..
Samozřejmě jsem při koupi na eshopu šáhla trošku vedle (občas prostě vybírám podle obálky) a vzala jsem si zkrácenou verzi z roku 2017. Pro někoho je to asi i lepší volba, rozhodně ale ne pro mě. Měla jsem se líp informovat (vím, že tam je pár povídek, na které jsem se těšila, avšak v tomto vydání nejsou..)
Takže za 1. Vůbec nevím, co znamená pojem Arabesky. Dovzdělám se, slibuju.
2. Co nám tím chtěl pan Neruda říct? Omlouvám se, ale vážně to nechápu. Byly to smyšlené příběhy? Některé byly uvěřitelné, jiné ani trochu. Měly to být vzpomínky? Měla jsem se u toho smát, či plakat? Byly to jakési "pověsti"? Vážně. Vůbec jsem to nechápala a absolutně nic mi to nedalo!
3. Myslím, že můj problém byl i v tom vydání z r. 2017. Prostě to bylo dané do dnešní mluvy, aby tomu rozuměli mladší čtenáři.. já si ráda přečtu i starší češtinu.
Prostě nemohu hodnotit úplně kladně. Opravdu se mi líbily asi dvě, nebo tři povídky. Jinak mi utíkaly myšlenky od ničeho k ničemu a zpátky, ale nedalo se to.
Zkusím najít štěstí v původní verzi, nebo třeba v audioknize, pokud nějaká je.. zatím tedy slabší 3*.
Neruda se dal docela číst. Já ho četla hodně v rámci povinné školní četby, ale nebylo to nejhorší. Když jsem se začetla, tak to byl příjemně strávený čas a nelituji, že jsem si rozšířila obzory. Arabesky se mi líbily i jako filmové zpracování.
Neruda byl prý docela rasista a na stará kolena i žlučovitej dědek. Z téhle knížky na mě ale vykoukl pouze neuvěřitelný smysl pro humor a ironii, že jsem se lámala od začátku do konce. Na humor mě, pravda, dostanete vždycky. Taky na úžasnou češtinu 19. věku. To se to pak takhle píše, když se tak i mluví, že jo... Ale fascinovaly mě i obsáhlé Nerudovy vědomosti. Mám na mysli znalost všech těch spisovatelů, filozofů či divadelních her. Vždycky jsem u podobných autorů tohle obdivovala a říkala si, kde to všechno proboha nabrali! Pak se ale trochu uchlácholím tím, že klasické vzdělání v té době všechno toto obsahovalo a taky, že nemusí mít polovinu paměti zabranou 20. stoletím, že. Ale stejně klobouček!
Obzvláštní pozornosti doporučuji ctěnému čtenářstvu povídky Papoušek, či Páně Leibnerova ženitba, no a samozřejmě Vampýra - tam veškerá sranda končí.
Drobnokresby lidí, stojících na pokraji společnosti, ne kvůli svému rozhodnutí, ale proto, že je společnost vyřadila a izolovala pro jejich individualitu, jinakost a nepochopení. Trochu jiné čtení než známější Malostranské povídky. Neruda se tu opět projevuje jako mistr vykreslení jednotlivých charakterů.
Musím uznat, že jsem si od toho slibovala víc. Nadchla mě jen jedna povídka, ke všemu to byla ta první.
Arabesky jsou drobné prózy z každodeního života. Neruda - prozaik si dal nejvíc záležet na "Malostranských povídkách". Zde píše rovněž krásně, a to o radostech a smutných věcech, které kolem sebe viděl.
Část díla
Autorovy další knížky
| 2014 |  Povídky malostranské |
| 1947 |  Kam s ním? |
| 2009 | Balady a romance |
| 1959 | Písně kosmické |
| 1941 | Hřbitovní kvítí |
Přemýšlím, jestli se mi více líbily Arabesky nebo Povídky malostranské. Obě díla mají něco do sebe, leč musím říct, že Povídky mají propracovanější kompozici. Nejvíce mě bavila (přišla mi nejzajímavější) arabeska Ty nemáš srdce. Dále ale určitě stojí za zmínku Erotomanie, Blby Jóna, Byl darebákem, Páně Kobercova ženitba a Z tobolky redaktorovy. Kassandra je také moc hezky napsaná. Ale na jeden zátah dílo přečíst nedoporučuji.