Architektura vnitřního světa člověka : začínáme chápat sami sebe

Architektura vnitřního světa člověka : začínáme chápat sami sebe
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/201716/architektura-vnitrniho-sveta-clovek-201716.jpg 4 9 9

Artho S. Wittemann se už dvacet let intenzivně zabývá otázkami systémové sebeorganizace psýché. Dlouhou dobu byl žákem a posléze spolupracovníkem dr. Hala a dr. Sidry Stoneových, zakladatelů metody Voice Dialogue. Pak se společně se svou ženou Veetou vydal vlastní cestou a výsledky pod pojmem IndividualSystemik© (individuální systematika) rozvinul do obsáhlé psychologické teorie a praxe. Ve své první knize, nazvané Inteligence duše, představuje základní koncepci individuální systematiky. Další, hlubší výzkum v psychoterapeutické praxi a ve vzdělávacích seminářích pro terapeuty a poradce vedl k poznatkům a technikám, jež jsou popsány v této knize. Kniha Architektura vnitřního světa člověka je skutečným obohacením pro psychologickou praxi. Na pozadí „skrytého řádu“ psýché pochopíme stagnaci a rozporuplnost v terapeutickém procesu. Artho Wittemann velice působivě ukazuje cestu, jak zpřístupnit a vysvětlit řád, jenž je za tím skrytý, a především lásku k pacientovi/klientovi, s tímto řádem hluboce spojenou. Mnoho terapeutů na tuto knihu určitě čekalo, aniž by to věděli, a je velice důležité, aby se co nejvíce uplatnila v terapeutické praxi.... celý text

Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: ekniha , Maitrea
Originální název:

Warum wir erst anfangen, uns selbst zu verstehen


více info...

Přidat komentář

Kyri
07.08.2022 3 z 5

Je to taková německá pečlivá a strukturovaná kniha. Autor se snaží poctivě popsat teorie Freuda, Junga, Assagioliho, Reicha a navázat tím, jak to on sám vylepšil. Pokročilejší čtenář ale základní psychologické teorie zná a může další text o nich vidět jako nadbytečný. Hlavní část knihy se zaměřuje na práci se subosobnostmi. Autor knihu velmi pěkně doprovází kazuistikami, což pomáhá dobře pochopit, jak to celé myslí a jak pracuje s klienty. Z mého pohledu se autor snaží být až dogmaticky strukturující, až jsem se nemohla vyhnout myšlence, že má pocit, že objevil jakousi Pravdu, kterou je nutné prosadit, jako tu nejlepší, nebo jedinou. Na konci dokonce probírá jiné podobné přístupy a vysvětluje, proč nejsou tak dobré jako ten jeho...
Nicméně jeho pojetí práce se subosobnostmi (ať už jim říkáme jakkoliv), je zajímavé. Ukazuje svůj způsob práce, takže knihu vnímám jako inspirující.